Ženská spravedlnost

Při vyšetřování vraždy Isabelle Reignierové se rozcházejí názory na pachatele mezi Élisabeth a Marií, ale obě nakonec musí táhnout za jeden provaz.

Na parkovišti před softwarovou firmou, kde pracovala jako šéfka personálního oddělení, je úmyslně sražena autem a přejeta Isabel Reignierová. Prokurátorka Brocheneová má od počátku podezření, že vrahem byl její manžel Bruno, který má velmi chatrné alibi. Marie, dojatá mužovým hlubokým zármutkem, mu naopak věří. Během vyšetřování však vychází najevo, že vztah manželů vůbec nebyl idylický, byli známi svými bouřlivými hádkami, docházeli dokonce k psychologovi a Isabela zřejmě přemýšlela o tom, že manželství ukončí. Její manžel také na rozdíl od ní nechtěl dítě. Brocheneová už o Brunově vině nepochybuje, Marie jí vyčítá, že je osobně zaujatá: připomíná jí to totiž jiný případ, ve kterém muž zavraždil svou ženu, a prokurátorce se nepodařilo jeho vinu dokázat, takže od soudu odešel s osvobozujícím rozsudkem. Náhlý zvrat do případu vnese objev, že Isabela měla poměr s Brunovým společníkem z firmy a přítelem Coquetem, a že ho dokonce nutila k rozvodu. Coquet je zatčen, při policejní konfrontaci se zadrženým Brunem, ale Bruno vytrhne strážnému pistoli a zastřelí ho. Pak se pokusí o sebevraždu, ale Marie mu v tom zabrání. Brocheneová je z případu odvolána, nadále se však do něj snaží zasahovat a přesvědčuje Marii, že vrahem je Bruno. Podezření se dokonce přesouvá na Coquetovu ženu Florence, to když vyjde najevo, že o poměru svého muže věděla, ale nakonec Marie najde nezvratný důkaz. Brocheneová měla pravdu - a dokáže ji ve své obžalovací řeči před soudem: Bruno skutečně zavraždil svou ženu, aby se jí pomstil...