Dnes jsem se na seriál dodival a hlásím maximální spokojenost. Vlastně jsem ani nedutal a mohu konstatovat, že letošní počátek seriálové sezóny je ten nejlepší v historii TV. Shogun je totiž historické drama, které téměř nemá slabinu. V podstatě jen jedinou, že se režie vyhýbá krvavěji podaným scénám a třeba při útoku assasina tu příležitost byla, občasné vykonání seppuku, či hlava napíchnutá na kopí aspoň jasně ukáží, že Japonsko té doby bylo dost krvavé. Už film s Richardem Chamberlainem a Toširo Mifunem byl výborný, seriál ale oproti němu přidává trochu odlišnou verzi působení Andžina a více intrikaří, romantická linka je tu potlačena, což odpovídá více předloze. Větší roli zde hraje i zapojení církve „pod vlajkou Portugalska“ a odkrývání jejich praktik v rámci probíhajícího mocenského boje v Japonsku. Pod taktovkou tvůrců dostáváme výpravný děj s výbornými japonskými herci, jejichž projev je oproti jiným asijským zemím přeci jen vyzrálejší a evropskému divákovi bližší. Svou roli zvládá i Cosmo Jarvis se svým hlubším chraplákem, jeho herecká syrovost je ukázková, obzvláště, pokud dojde ke konfrontaci s Japonci a řečnickou bariérou. Nezaostává ani kamera, která naplno využívá nádherné lokace a tak sledovat seriál na velké obrazovce je zážitek, jako vidět mistrovství Tonagavy v rozehrané partii o pozici Šóguna. Proto děj mnohdy zpomalí, aby se naplno projevila vychytralost a strategické myšlení jednoho z vůdců Japonska, kterému hrozí smrt. Už aby tu byla další série.

Nikdy bych nečekal, že mě po pětačtyřicítce chytne něco jako telenovela a ke všemu korejská. K prvnímu dílu jsem přistupoval se značnou nedůvěrou, ale nezvyklá zápletka a sympatičtí herci si mě získali od první chvíle. Všech 16 dílů jsem zhltnul v podstatě v maratonu a vůbec mi nevadilo, že korejští herci dost zvláštně přehrávají až to někdy působí dost komicky.
Děj mě moc bavil a nebyl předvídatelný - ještě na začátku posledního dílu bych si netroufl předpovídat jak to vlastně celé dopadne. Navíc celý seriál je čirá romantika prostá sexu nebo nahoty. Ti dva si poprvé řeknou "miluji tě" až v desátém dílu a první pusu si dají ve dou třetinách posledního dílu. A přesto je v seriálu velká spousta dojemným a romantických sekvencí. Myslel jsem si jaký nejsem drsňák a stejně jsem několikrát brečel jako želva.
Je to zvláštní seriál a i když bude pro mě asi v kategorii jednou a dost, určitě si na něj občas vzpomenu.

Na tenhle seriál jsem byl upřímně docela zvědavý. Tvorba Guye Ritchieho mě baví a i film Gentlemen byl dobrá zábava a hodně jsem čekal na to, jak to bude vypadat v seriálové verzi. A nejsem zklamaný, protože myslím, že jsem dostal přesně to, co jsem očekával. Je na tom vidět vliv Ritchieho, speciálně v prvním díle, kdy se toho děje taková hromada, že snad ani nejde všechno vstřebat. A i když postupně tempo poleví, tak jde pořád o slušný nášup událostí a další pokračování bych si dal s chutí.

K tomu to má skvělé obsazení. Theo James hraje vévodu s parádou, Danny Ings si naprosto stejně dává jeho ujetějšího bratra, na rodinku dohlíží až trestuhodně nevyužitý drsňák Vinnie Jones a radost mi udělala účast Kayi Scodelario, která má v téhle roli šmrnc. Navíc to má každou chvíli nějakého zajímavého hosta ve vedlejší roli.

Anotace i přes svou stručnost zněla nadějně. U tohohle typu seriálu je ale klíčové, jak sympatické postavy se v něm objeví. A tady jsem bohužel celkem zklamaná. Ani jedna z hlavních postav mi totiž nepřirostla k srdci, a tak jsem jejich osudy sledovala víceméně nezúčastněně.

Máme tady Aarona končícího studium práv, věčně ukřivděného sobce, který zaměňuje sex s láskou. Pak je tady jeho výrazně starší sestra, anestezioložka Clara, kritická a stroze působící žena, které tikají biologické hodiny. A do třetice je tady Glen, jejich otec oddaně pečující o imobilní manželku, která po nehodě rezignovala na život. Právě ten by mi byl nejsympatičtější, nebýt jeho neprůbojnosti, nerozhodnosti a jistého ňoumovství.

Seriál bez příkras ukazuje úskalí (nejen na poli vztahů), se kterými se postavy musí popasovat. Vztahy - ať už sourozenecké, přátelské, milenecké nebo třeba s partnerovými dětmi - jsou realistické, bez zázračně urovnaných, sluncem zalitých konců, bez cukrkandlu. Ne vždy mě ale dokázaly dějové linky zaujmout. A hlavně mi nesedí reakce postav, takže celkově hodnotím seriál jen jako lehce nadprůměrný.

Nesmíme zapomínat na to, že se většinou koncem jedné epizody a začátkem druhé epizody neukončil děj v TARDIS. Mezi jednotlivými epizodami mohlo proběhnout klidně několik dalších cest v TARDIS. Něco málo z toho, co se děje mimo epizody nám ukazují různé miniepizody a krátké scény. K páté sérii vznikly jen tyto dvě scény, pravděpodobně jako experiment a od šesté série a vlastně po celou éru 11. Doctora vznikaly podobné scény.

Škoda, že jsem těchto scén "mezitím v TARDIS," nedostali více, je to pobavené, vtipné a celkově pozitivní a trefné. Vidíme, jak se Amy vypasovává s prvním vstupem do TARDIS a ve druhé scéně se nám potvrzuje to, co se dělo mezi tím, co v seriálu Amy Doctora políbila a Doctor pozval pro jistotu do TARDIS Roryho.

Televizní minisérie, natočená podle epického románu Jamese Clavella, je rozsáhlá sága odehrávající se ve feudálním Japonsku popisující cestu anglického námořníka Johna Blackthorna (v podání Richarda Chamberlaina), který se zaplete do politických intrik a kulturních střetů v Japonsku 17. století. Příběh umně zobrazuje střet západních hodnot a japonských tradic Blackthornovýma očima a nabízí bohatou tapiserii kulturního poznávání. Od přísné hierarchie samurajské společnosti až po složitost japonské politiky, čímž po divácké stránce dokáže vtáhnout do pečlivě prozkoumaného historického prostředí. Svěží krajina, složité kostýmy a autentické kulisy přináší dávné časy, zatímco pozornost seriálu věnovaná detailům zajišťuje historickou přesnost a autenticitu. Navíc se nejedná pouze o příběh o politických intrikách, ale také o lásce, zradě a cti. Romantická podzápletka mezi Blackthornem a Mariko dodává příběhu emocionální hloubku a zdůrazňuje složitost vztahů uprostřed kulturních bariér a společenských očekávání. Jako obvykle mohou historici poukázat na určité historické nepřesnosti a zjednodušení kulturních a historických aspektů doby, ale to už tak u filmové tvorby bývá. Celkově i přes všechna přirozená tvůrčí negativa zůstává tento miniseriál přelomovým ve svém podání, který uchvacuje rozsáhlým záběrem, přesvědčivými postavami a poutavým vyprávěním. Tak či onak, jako nadčasový epos zkoumající střet kultur a lidské zkušenosti si stále udržuje své divácké místo mezi významnými seriálovými klasiky.

Temné hmoty boli mojou obľúbenou knižnou sériou roky. Musím povedať, že prvé časti seriálu som bola z adaptácie nadšená - postupom času mi však niektoré fragmenty aj začali prekážať.

Čo je skvelé
+ atmosféra tajomna
+ herecké obsadenie (Lyra, Asriel, Mrs.Coulter)
+ efekty - musím povedať, že to zvládli skvelo
+ hudba
+ úvodné titulky - dokonalosť!
+ námet
+ Mrs. Coulter a jej vývoj
+ krásny vizuál
+ wordl building

Čo by mohlo byť lepšie
- nevadí mi, keď adaptácia mení/vynecháva/pridáva obsah, avšak niektoré vynechané časti mám pocit že skutočne chýbaju k pochopeniu nezainteresovaného diváka
- miestami akoby zrýchlený alebo naopak príleš spomalený dej

Podle upoutávek jsem si myslela, že seriál bude více o hereckých hvězdách a jejich manýrech, trampotách a trapasech a že si budou sami ze sebe dělat legraci, ale ve výsledku je to jen průměrná vztahovka lidí z agentury a celá ta dějová linka o českých hercích a herečkách je hned od druhé epizody tak upozaděná (nebo trapná), že mě to prostě nebavilo, navíc mám pocit, že tam nějaká ta „herecká etuda“ byla často přifařená jen aby se neřeklo :-( A přitom to v pilotu s Klárou Issovou vypadalo vcelku dobře. Škoda, podle mě hodně nevyužitý potenciál a špatně uchopená látka. Ani to nemusím dokoukat, čtyři epizody bohatě stačily.

no..za mě bohužel průměr. Nejvíce povedená byla kamera a efekty. Příběh a zápletka postapo jsou fajn a nejhorší bylo nelogické a často "mimomísu" chování postav a jeden herecký výkon nezmiňované (to proto aby ze mě nebyl rasista žejo) hlavní postavy.

Poměrně povedený thriller, který je sice pozvolný a víc psychologický než akční, ale rozhodně dokázal udržet moji plnou pozornost. Občas jsem sice kroutila hlavou nad naivitou hlavní hrdinky v podání Jennifer Garner (jakože nikdo, kdo už dneska viděl nějaký špionážní film či seriál, by asi neměl tak dlouhé vedení a možná by tak sveřepě nešťoural do minulosti, kterou před ním jeho životní partner tajil), ale jinak dobrý. Na konci jsem sice čekala, že vyjednávání Hannah s mafiánským consiglierim bude mít nějaký velkolepější nebo působivější výsledek (zvlášť když se u toho tvářila tak drsňácky a jako že ví, co dělá), ale takhle to bylo asi svým způsobem reálnější, byť jsem teda hlavním hrdinům přála happy end a vlastně celý seriál jsem si myslela, že se pak někde sejdou, až se situace uklidní. Celkově jsem ale spokojená (po fiasku se seriálem Podruhé mě neoklameš jsem neměla velká očekávání) a dokonce přemýšlím, že si přečtu knižní předlohu.