corine
| Jméno | — | |
| Věk | 36 let | |
| Bydliště | Brno | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
I po letech dobré
Tenhle seriál ve mně především vzbuzuje horu nostalgie. Začal se vysílat v devadesátých letech, kdy byla televize (všechny čtyři) plná dobových amerických filmů a sitcomů, jihoamerických telenovel a v neposlední řadě německých a rakouských kriminálek.
No a z téhle téměř nekonečné řady Wolfových revírů, Komisařů Rexů, Kober 11 a mnoha dalších patří Siska jednoznačně k těm seriálům, ke kterým se lze ještě po letech vracet. Vracet bez uzardění z toho, na co jsme se to tenkrát pro všechno na světě byli schopní dívat. Zápletky rozhodně nesledují jediné schéma jako výše uvedené seriály s tradičním schématem krátká zápletka na úvod, 1 podezřelý, 1 viník, drsňácké finále, který časově výborně pasoval na 45minutové díly. Příběhy v Siskovi dokážou vtáhnout svým dějem i atmosférou a dokážou to i potom, co jste těch dílů viděli spoustu. A v neposlední řadě taky můžete směle tipovat kdo je vrah, ale ne podle pořadí, v jakém se na ně zaměří pozornost detektivů.
Detektivních seriálů z německé školy je zkrátka celá řada, vlastně snad až příliš. Možná, že to není tak docela váš šálek čaje, protože detektivky se v každé zemi pojímají trochu odlišně. Pokud už ale tenhle styl můžete, tak Siska patří k těm seriálům, které rozhodně nezapadnou.
40 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Ne moc dobrý začátek, ale...
Hned na začátek se musím přiznat, že jsem od tohoto seriálu nečekala nic a vlastně jsem si ho pustila spíš z recese. Na rozdíl od některých názorů mě pilot z mého prvotního přesvědčení nijak nevyvedl. Drsňácká postava v kapuci si skotačí po skalách, uvidí rybářský člun na moři, vezme šíp, vystřelí ho z luku zjevně vyrobeného strojově, zapálí hrot, namíří na připravenou hranici, vystřelí... a hranice s výbuchem vzplane. Už po nějakých deseti minutách je jasné, že pokud Oliver získal veškeré své znalosti a dovednosti na opuštěném ostrově, tak tam nejspíš musel někde najít plně vybavenou supertajnou opuštěnou základnu nějaké tajné služby s návody k použití v angličtině, plus jejich výcvikové příručky. Jen zběžně: Oliver mluví rusky, čínsky, projeví dosti detailní znalost buddhismu (dárek pro sestru), střílí, má opravdu slušnou zásobu supertajnýho špiónskýho vybavení, který umí používat a peníze na ně vzal taky neznámo kde. A taky patří k ruské mafii. Musel to holt být velice rušný opuštěný ostrov. Co se jeho fyzické kondice týká, tak Lara Croft před ním může leda blednout závistí, když přijde na překážkovou dráhu. A jednou z jeho oblíbených prolízaček je překážka, kterou můžete znát z Ninja faktoru.
Možná měly počáteční mezery v příběhu vyvolat napětí, nejspíš to byl od tvůrců záměrný tah, jenže... nějak se jim nepovedlo navodit tu správnou atmosféru. Takto to na mě působilo směšně, místy dokonce absurdně. A vlastně tomu ani nepomáhají místy poměrně nepřesvědčivé výkony některých postav. A taky extrémní mladost generace rodičů. Máme věřit, že postavy starší nebo okolo 30 let mají rodiče lehce nad 40. Abych nebyla jenom kritická, tak musím podotknout, že tvůrci neměli až tak sebevražedné sklony, jak by pilot napovídal, protože záhy začnou alespoň některé mezery víceméně logicky vyplňovat pomocí záblesků Oliverových vzpomínek z ostrova.
Celý seriál má ovšem i své dobré stránky. Sice jde o mutaci příběhu batmana, takže tu máme hrdinu, který bojuje s padouchy za pomoci svých schopností. Naštěstí ale nikoli pomocí superschopností. Oliver je sice něco jako supervoják, který ovládá kde co, ale tvůrci přece jenom znali nějakou zdravou míru. (Když zapomenu na ty betonové kvádry, které Oliver zvedal pomocí kladky.) Ostatní postavy zatím působí promyšleně a je možné, že se dočkáme i několika pěkných zápletek, které mají šanci být v souladu s charakterem postav, a tudíž působit moc pěkně.
Pokud bych chtěla Arrow jenom tak srovnávat s jinými seriály CW, tak by patrně pohořel. Jenže ono by to nebylo tak úplně fér. Co se mě týká, tak Arrow považuju za komix natočený jako seriál. Když na něj jednou začnete nahlížet takhle, tak se z podřadného šméčka stane věc, která se ve svém žánru vůbec nemusí stydět. Vlastně splňuje všechno, co bych od komixu čekala, plus navrch zdaleka ne tak černobílé dělení postav, jak bývá (zdaleka nejen u komixů) neblahým zvykem. Taky pár docela pěkných příběhů (přiměřeně origináních), a jak už jsem zmínila, do budoucna lákavý příslib dalších. Neposledním příjemným překvapením je pro mě i velmi malá frekvence grafického zobrazování násilí, což je u amerického seriálu tohoto typu poměrně nečekané.
40 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 10 lidí
Seriál nejenom o právnících
Alicia se po nějakých dvanácti letech v domácnosti musí vrátit ke svému původnímu povolání právničky a začít ekonomicky zajišťovat celou rodinu, když jejího manžela odsoudí za korupci a navíc vyjde najevo, že měl milenku.
Hlavní linii příběhu tvoří vyprávění o tom, jak se Alicie snaží udržet si novou práci, o kterou navíc ještě musí soutěžit s mladým a ambiciózním Garrym, a do toho zvládat výchovu svých dvou dětí, které ze školy čas od času chodí s "novinkami" o milostné aféře jejich otce.
Vedlejší, ale neméně zajímavá je linie, která se zabývá osudem Aliciina manžela Petera, který se rozhodl podat odvolání a při té příležitosti už z vězení začne plánovat, že ve volbách opět kandiduje na místo státního návladního (prostě politik tělem i duší).
Celý seriál je tak velmi zajímavou, poutavou a originální směsí právnického dramatu, politické satiry (tohle slovo používám s rezervou, ale k postavě Elie Golda a jeho přístupu se asi hodí nejvíc) a v neposlední řadě také vztahům v rodině, která se kvůli Peterovi málem rozpadla.
Vysoký standard si seriál udržuje i v následujících řadách, ačkoli Peter už dávno není ve vězení a Alicia už o svoje místo také nemusí bojovat. Ve druhé, třetí a čtvrté řadě se k problémům Alicie a Petera přidávají i problémy právní firmy, ve které Alicia pracuje.
Postupně se dozvídáme víc i o ostatních postavách a jejich vztahu k Peterovi a Alicii.
Typem vyprávění seriál podle mě dost dobře vyvažuje děj na pokračování a epizodického styl bez výraznější návaznosti. Další oživení přináší paleta vedlejších postav, a to od podivínských (i relativně normálních, samozřejmě) soudců, přes různé druhy právníků z konkurenčních firem (včetně těch vyloženě proradných nebo pitvořících se), až po nejrůznější typy klientů.
Tvůrci také rozhodně nešetřili dobrými nápady, když vymýšleli náměty jednotlivých sporů. Rozhodně se na rozdíl od jiných seriálů nejedná jenom o kriminální případy nebo jenom o žaloby na zaměstnavatele atd. Lockhart a Gardner jsou uvádění jako velká firma a v seriálu se to velmi pozitivně odráží. Je to jeden z důvodů, proč je tenhle seriál tak neotřelý a určitě nenudí.
Za mě 90 % procent, protože tenhle seriál v sobě obsahuje všechno to, co byste tak od tohoto žánru mohli čekat. Podle mě má před sebou ještě nejednu sezónu a patří mezi nejlepší současné seriály americké tvorby.
80 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Doktor od Doktora...
Neviděla jsem všechny díly, které se zachovaly, takže se zaměřím hlavně na 3., 4., 5. a 6. inkarnaci Doktora.
Drtivá většina dobrodružství třetího Doktora se odehrává na Zemi, kde uvízl kvůli poruše jeho Tardis. Doktor je sem za trest vyhnán ostatními Pány času, a je mu znemožněno cestovat. Svoje vyhnanství si Doktor odbývá samozřejmě v Británi, kde je vědeckým konzultantem UNIT. (Jde o tutéž organizaci, která se později objeví i v obnovené verzi) Doktor se stylizuje do role elegána-všeználka a zjevem i chováním působí jako něčí dědeček. Oživující postavou je tu Brigadier Lethbridge-Stewart, který představuje správně natvrdlého vojáka, jež potenciálně nepřátelské mimozemšťany nechává nejlépe zastřelit. Což se mu samozřejmě téměř nikdy nepovede, takže musí s nějakým řešením přijít Doktor. Brigadier také setrvale odmítá uvěřit, že je Tardis cokoli víc, než stará policejní budka, takže se samozřejmě jednoho dne dočká dosti nepříjemného překvapení. Liz Shawová je chápavá inteligentní a možná trochu moc vážná první společnice. Po 7. řadě ji vystřídá chronicky nešikovná Jo Grantová, která ze všeho nejvíc připomíná Doktorovu nezbednou vnučku (ale na rozdíl od Susan se není lekavá). Musím říct, že mě docela dlouho rozčilovala, jenže Jo si prostě musí nakonec zamilovat každý :). Třetí společnicí třetího Doktora se v 11. řadě stává legendární Sarah Jane Smithová.
Velká část dobrodružství třetího Doktora byla na můj vkus příliš vleklá, trochu mi vadily často i nepříliš vydařené kulisy mimozemských scén (a teď myslím ve srovnání s původním Star trekem). O dost větší vada je podle mě ale to, že v 8.-10. řadě bylo TÉMĚŘ v každém díle jenom otázkou času, kdy se tam objeví Vládce... Ne, že bych neoceňovala jeho ďábelskou lstivost v osnování intrik a následně téměř dětskou naivitu, s jakou se dokázal divit svému neúspěchu. Vládcem vypuštěné zlo se obvykle pokusilo zničit nejenom celou Zemi, ale i samotného Vládce, takže Doktor vždycky musel zachraňovat i jeho.
V poslední 11. řadě má Doktor od Pánů času povoleno cestovat (jako odměnu za záchranu vesmíru, už od úvodního dílu 10. řady Three Doctors) a čerstvě provdanou Jo nahrazuje emancipovaná novinářka Sarah Jane.
12.-14. řadu, kdy je společnicí 4. Doktora Sarah Jane, osobně považuju za naprostou špičku celé původní série. Doktor má úplně nové zkoumáníchtivé já, ke kterému Sarah Jane se svojí povahou "kam mě pozvou, tak jdu a kde mě nechtějí, tam jdu ještě dřív" vyloženě hodí. Hodně to celé stojí na výkonu těch dvou, a děj tak dostává spád. Kulisy jiných světů a vesmírných lodí jsou během času zase výrazněji propracovanější. Hodně jim podle mě přidává, že se častěji natáčelo normálně venku.
Úplně odlišný typ společnice je Leela. V podstatě divoška, potomek lidí z budoucnosti, kteří ztroskotali na neznámé planetě a zdegenerovali do primitivního kmene. Samotná Leela má instinkty lovkyně a výborně hází nožem. Doktor je vždy zároveň i její učitel a seriál se vlastně tak trochu vrací ke svým prvopočátkům, kdy měl zábavnou formou vzdělávat děti. Po určité době se k nim také přidává chodící encyklopedie robopes K9. Na druhou stranu tahle trojka přináší nemálo roztomile vtipných situací. Na rozdíl od ironické Sarah Jane je humor víc situační.
(Před)poslední společnicí je Paní času Romana, a to hned ve svých dvou inkarnacích. Oproti Leele je Doktor v přesně opačné situaci, protože Romana je na rozdíl od něj jedničkářka, takže ho co do znalostí v mnoha ohledech strčí do kapsy. Doktor se vůči ní snaží demonstrovat převahu využitím svých (teď už v celku úctyhodných) zkušeností. Jako černý pasažér se k nim přidá kluk Adric, sice inteligentní a skvělý matematik, ale jinak neposlušný fracek. Další společnicí se po odchodu Romany stane Nyssa, původem z mírumilovného světa jménem Traken, který však zničil Vládce.
Tom Baker hrál Doktora úplně nejdéle ze všech.
Poté, co se Vládci konečně povedlo zabít Doktora, tak v jeho páté inkarnaci přichází na řadu lehce neurotický uspěchaný fanoušek kriketu. Jeho společníky jsou jednak již zmínění Adric s Nyssou a neméně výrazná je věčně vyděšená letuška Tegan, která do Tardis nastoupila v domnění, že jde o skutečnou policejní budku. Doktor se zase vrací do své role učitele. Jednak musí co chvíli usměrňovat Adrica a k tomu ještě v určitých intervalech chlácholit Tegan. Naštěstí mu v tom pomáhá Nyssa, která má mimo jiné rozsáhlé vědecké znalosti z vlastní vyspělé kultury. V Tardis to tak chvílemi tak trochu připomíná školku.:) Tak jako Romana, i Adric a Nyssa občas Doktorovi pomáhají řídit Tardis. 4. a 5. Doktor jsou tak pokud vím jediní, kteří to někomu dovolili.
Dobrodružství pátého Doktora se odehrávají dosti často v interiérech. Zatímco u 3. a 4. Doktora mi občas vzdáleně trochu připomínaly Ladovy obrázky, u pátého Doktora se tvůrci od ostrých hran obalených alobalem přes plastový či lepenkový "svět barev" dopracovali k podstatně reálnějším kulisám, jejichž slušnou část tvořily železné konstrukce (možná nějaké továrny?). Po odchodu Adrica převezme jeho místo starší student na pozemské škole Turlough, který je ale povahově do značné míry totéž v bleděmodrém.
Příběhy pátého Doktora celkově obsahují méně humoru a o poznání více vážných témat. Už to rozhodně není ta směs humoru, sci-fi a silného morálního poselství, jako u čtvrtého Doktora (a vlastně i třetího). Všechny tyhle složky samozřejmě zůstaly, ale na úkor humoru přibyla vážná témata. To se sebou neslo také zobrazování o něco více drastična. U pátého Doktora šlo ovšem vždy o násilí, které bylo jednak především naznačené, a také vždy korespondovalo s dějem epizod. Nebylo proto nijak výrazněji předmětem kritiky.
Oproti tomu šestý Doktor, neboli Doktor-psychopat tuhle situaci mění. Tak především se změnila samotná postava Doktora, a to o 360 stupňů. I vlastní náměty epizod jsou velmi brutální, což ovšem, pravda, nebylo v Doktorovi Who nijak nové. Teď poprvé však seriál naprosto resignoval na jakékoli morální ponaučení a Doktor tak ze všeho nejvíc připomíná Terminátora. Když tedy pominu pár vyloženě formalistických vět, které Doktor občas řekne mezi jednotlivými masakry, jimž se s potěšením oddává. Sám se těmito poučkami neřídí ani omylem.
Například v díle Revelation of the Daleks hned na začátku uvítá Doktora a jeho společnici zombie, která si vyskočí z vody a pak se tam zase nechá poslušně shodit. Celá scéna jako vystřižená z hororu, ale doteď si nejsem jistá, jaká měla být spojitost s dějem, jestli vůbec nějaká. Na danou planetu přijel Doktor na pohřeb jistého vědce, což se ukáže jako Davrosova léčka. Davros má daný pohřební ústav pod kontrolou, a z těl některých nebožtíků si vyrábí nové Daleky, zbytky těl se recyklují a vyrábí se z nich proteinová hmota, která uživí většinu lidí v Galaxii... A tu výrobu toho Daleka můžeme taky vidět pěkně dopodrobna, včetně jakýchsi čehosi v nějakém zeleném slizu. Mimo to ještě dojde k několika až příliš naturalistickým šarvátkám, v nichž Doktor (s vyloženě spokojeným sadismem) také přispěchá se svou "troškou" do mlýna. Není divu, že to moc postav do konce příběhu nepřežije. Nu a nakonec se divák vyloženě mimochodem dozví, že na planetě celou dobu roste plevel, který může poskytnou stejně dobrou nutriční hodnotu, jako kaše z nebožtíků. Hurá.
Vůbec se nejde divit, že Doktor Who vzbudil vysíláním 1. série 6. inkarnace celou řadu kritiky. Poprvé v historii seriálu se ale zdaleka neozýval jen tu a tam jednotlivec, kterému se zdála ta či ona scéna příliš násilná, jako u předchozích inkarnací. Tentokrát silně protestovali i samotní příznivci pořadu, a podle mě měli naprostou pravdu. Pod značkou Doktor Who se odvysílalo cosi, co mělo s originálem společné jméno, Tardis (trochu se divím, že taky nezačala být masožravá, nebo tak něco), ale jinak vůbec nic.
Následovala druhá řada, která byla napsaná jako soud s Doktorem, kde mu v případě odsouzení hrozila definitivní smrt. V tomhle se autoři inspirovali reakcemi publika i vedení BBC, které s plnou vážností přemýšlelo nad úplným zrušením celého seriálu. Je sice pravda, že druhá řada byla výrazně lepší, než ta první, což by ale bylo kde co, ehm. Vedení to ovšem nepřesvědčilo, takže se rozhodlo, že tenhle Doktor už pokračovat nebude. Nejvíce to ale poškodilo samotný pořad, a to i do budoucna.
Vyhození Colina Bakera jako představitele 6. Doktora se ovšem přece jenom setkalo s kritikou od fanoušků. Především proto, že byl do značné míry obětním beránkem, protože on sám dané epizody nepsal, takže nemohl ani ovlivnit míru brutality v nich. Colinovi Bakerovi byla pak nabídnuta možnost natočit díl, ve kterém by se vysvětlily okolnosti předcházející jeho smrti. Baker to ovšem (což se není moc co divit) odmítl, a tak byl šestý Doktor z původní série první, u kterého se neví, jak zemřel.
Co se týká sedmého Doktora, tak tam jako by tvůrci nevěděli, co si smějí dovolit, a co už ne. Délka jednotlivých epizod byla zkrácena na pouhé tři díly. Doktor je opět Doktor, náměty ubraly na extrémnosti, ale spolu s nimi jako by se někam vytratily i výkony herců. Celkové zpracování a míra výpravnosti mi začala až podezřele připomínat nedělní pohádky na jedničce.
Nejde o to, že by byly příběhy nějak špatné nebo že by herci neuměli hrát... jenom prostě jako by se někam vytratilo cosi, co tomu celou dobu dodávalo šťávu. Jako by tvůrci už nikdy nedokázali získat ten správný glanc, co to mělo dřív, jako by ztratili veškerý elán. To neznamená, že zde nejsou kvalitní epizody, jenom se prostě tak nějak pozměnila atmosféra celého seriálu. Po několika sériích byl Doctor Who definitivně ukončen, a snad to bylo i dobře.
Na druhou stranu díky sedmému Doktorovi se pak tvůrci po obnovení seriálu a předcházejícím pokusu o jeho obnovení v takové míře nemuseli potýkat se stínem skandálu okolo sedmého Doktora. Takže se mnozí novější Doktoři dost podobají těm z původní série a celý novější Doctor Who tak v klidu mohl navazovat na všechno to povedené z původní série, a to nepovedené prostě nechat být.
Po šestém Doktorovi to bude znít hrozně ironicky, ale od třetí do páté inkarnace (a co jsem viděla, tak i v těch ostatních, samozřejmě kromě šesté) se seriál mohl pyšnit především výrazným a hlubokým morálním poselstvím. Takovým, které potěší bez ohledu na to, jaký je rok, den, anebo počasí. Takovým, pro které s klidem a ještě rádi zapomenete na lepenkové kosmické lodě i na kašírované hlavy monster. Dobrý seriál a legendu totiž netvoří přehnaně nákladné zvláštní efekty, ani excelentně propracované animace. A Doctor Who je toho zářným příkladem.
91 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 11 lidí
Oddechovka ke kávě a čaji
Tenhle seriál je vlastně takový kříženec. Něco mezi lékařským seriálem, lehkou parodií na současný americký jih, to všechno s přídechem mýdlové opery. Přirovnání ke Gilmorovým děvčatům je patrně nejpříhodnější. Seriál baví spoustou situací, jejichž reálnost se asi z téhle strany Atlantiku nedá dost dobře posoudit. Ale ono je to vlastně jedno. Prostě takový příjemný seriál pro každého.
69 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 13 lidí