anjoa
| Jméno | — | |
| Věk | — | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Alpha House
Alpha House je nenápadná komedie, o které se moc neví. Já jsem taky ze začátku seriálu nedávala příliš velkou šanci – přeci jenom Amerika, politika, nepříliš známí herci – ale musím přiznat, že tohle se Amazonu fakt povedlo.
Alpha House je politická satira, v jejímž centru stojí čtyři republikánští senátoři z nejrůznějších amerických okrsků, kteří sdílejí jeden dům ve Washingtonu.
Každý si mezi hlavní čtveřicí snadno najde svého favorita. Je tu senátorský mazák ze Severní Karolíny Gil John, který najednou musí čelit výzvě v podobě oblíbeného basketbalového trenéra jako protikandidáta v nadcházejících volbách. Pak tu máme nevadského senátora Louise Laffera, který má menší problém s image. Pensylvánský senátor Robert Bettencourt se snad účastnil každé špatnosti v Kapitolu a teď se snaží vykličkovat z možných důsledků. A nakonec krasavec Andy Guzman z Floridy, který hraje na svůj kubánský původ a taková maličkost, že neumí španělsky, ho nemůže rozhodit. Taky si nelze neoblíbit vedlejší postavy – asistenty senátorů, rodinné příslušníky, přítelkyně, demokratické politiky.
Alpha House je celkově dost ukecaný seriál. Postavy mluví hodně a rychle, dialogy jsou často chytře vtipné. Postavy se nedostávají do absurdních situací, ale vychází se z toho, co by se asi tak ve skutečnosti mohlo stát. Na jedné straně tak můžeme sledovat slovní přestřelky mezi hlavními postavami, když řeší "obyčejné" starosti (např. hledání uklízečky, dohazování), na straně druhé sledujeme jejich neúnavnou snahu o vylepšení svého jména v očích veřejnosti (The Colbert Report, výlet do Afghánistánu).
Alpha House tak řadím ke komediím, na které se můžu koukat pořád a které se mi nikdy neomrzí.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
The Book Group
Další tak trochu šílený seriál se specifickým stylem humoru, který pro mě funguje. Celý seriál je spíš drama než komedie, ale najde se tu celá řada vtipných situací. Při sledování jsem si hned vybavila seriál Gravity, který je hodně podobný.
The Book Group se točí okolo skupinky lidí, kteří se pravidelně scházejí v knižním klubu, aby tady diskutovali o knihách. Pokud byste však podle názvu čekali, že budou diskutovat opravdu o knihách, tak budete zklamaní. Až na občasné reference nebo fantazie hlavních hrdinů tu ani tak nejde o samotné knihy, jako spíš o vztahy hlavních postav.
Seriál hodně spoléhá na postavy, které jsou úžasně trhlé. Je tu osamělá Američanka Claire, trenér na kolečkovém křesle Kenny, obdivovatel Marquéze Barney, pošuk v teplákovce Rab a trojice manželek slavných fotbalistů Dirka, Fist a Janice. Dalo by se říct, že žádná z postav není zrovna sympatická, ale čím blíž je poznáváme, tím víc se stávají reálnějšími charaktery. Všichni jsou svým způsobem nešťastní a jejich mizérie se na společných setkáních jenom násobí.
První série je hlavně o poznávání jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů. Druhá série sice pokračuje v zavedeném schématu, ale bohužel působí docela roztříštěně. Každá z postav tu má svoji linii nezávislou na ostatních, objevují se nové postavy, a celkově tahle série nepůsobí tak hravě.
Líbí se mi třeba i to, že seriál hodně pracuje i s jinými jazyky než s angličtinou - Dirka a Fist mluví se svými manžely ve svém rodném jazyce, Rab se snaží mluvit španělsky, Claire ve své fantazii mluví arabsky.
Ačkoliv jsem se u The Book Group nenudila, musím říct, že ve srovnání s některými dalšími britcomy je tohle o něco slabší kousek, nicméně stále dost kvalitní.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Intruders
O tom, co napsat k Intruders, jsem přemýšlela hodně dlouho, protože po skončení celé série mi v hlavě naskakovalo akorát: "Co to, ksakru, bylo?" Jo, Intruders jsou až tak divný seriál.
Vezměte si jenom pilot. Divák je zvyklý na určitý způsob vyprávění – představení hlavních postav, načrtnutí hlavní zápletky a finální moment, který naláká ke sledování dalšího dílu. Tak nic z toho se v pilotu nekoná – příběh je roztříštěn na velké množství zdánlivě nesouvisejících fragmentů, není jasné, která z postav je pro děj důležitá a která nikoliv, a závěr vás nechá úplně chladnými. A tak to pokračuje díl za dílem, až dojdete do bodu, kdy už to pro vás nebude tajemné, ale otravné až na půdu. Seriál totiž až příliš dlouho nedává žádný smysl a sledovat postavy, jak se pořád přesouvají z místa na místo, mě dlouho nebavilo. Takže, proč jsem seriál dokoukala? Jednoduše jsem chtěla zjistit, jak to všechno vlastně funguje.
Pro mě nejlepším prvkem seriálu je dětská herečka Millie Bobby Brown. A ačkoliv jsou John Simm, Mira Sorvino a James Frain výborní herci, ona pro mě z Intruders vychází nejlíp. Líbí se mi její přepnutí z módu malé vystrašené holčičky do módu zabijáka na misi. Její Madison tak chodí po světě v roztomilé žluté bundě, pronáší nečekané vulgarity a celkově dělá ošklivé věci.
Dalším plusem je to, že příběh je poměrně uzavřený, takže se nemusíte obávat, že zůstanete úplně bez odpovědí.
V určitých ohledech mi seriál hodně připomíná loňské Top of the Lake. Tady taky není široko daleko žádná sympatická postava. Tak to bylo zřejmě zamýšlené, ale mně to vadilo. Divák se má asi ztotožnit s Jackem, který postupně zjišťuje, co se děje s jeho ženou Amy. Jenže Jack je prostě nijaký, logika jeho chování mi úplně uniká. Dál stejně jako u Top of the Lake, čím dále se posouváme v ději, tím méně zajímavé to je.
Celkově tak mám ze seriálu rozpolcené dojmy. Na jedné straně je tu chvílemi až nepochopitelné chování hlavních postav, které se nedá jen tak přejít. Na straně druhé jde o atmosféru. Tu se tím dějovým chaosem a přibýváním otázek daří budovat celkem obstojně. Neříkám, že je to nějaký zázrak, ale budiž. Pokud má někdo hodně rád tenhle žánr, tak hurá do toho. Za mě ale ne, protože mě v seriálu bavily v podstatě jenom scény, ve kterých je Millie Bobby Brown, a zbytek jsem tak nějak přetrpěla. Takže všeho všudy bych seriál asi neřadila do kategorie "nutně musím vidět".
33 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
New Worlds
Na pokračování The Devil's Whore jsem se těšila. Co asi bude s Angelicou? Co bude s jejím dítětem? No, někdy je opravdu lepší nevědět a nechat pracovat představivost. Protože pokud budu brát New Worlds jako pokračování The Devil's Whore, tak to, co provedli s Angelicou, je na facku. Angelica Fanshawe je vlastně jediná postava, která oba seriály spojuje, a někde v mezidobí zřejmě prodělala lobotomii, protože jinak si neumím představit, že si vezme katolíka a bude žít v hippie oáze a kázat o lásce a míru. Fuj.
Seriál se odehrává ve dvou vzdálených lokalitách a tvůrci museli osudy hlavních postav nějak propojit a tady vyvstává problém s tím, že to propojení působí dost násilně. Jaká je asi pravděpodobnost, že se hlavní postavy budou neustále na obou kontinentech náhodně setkávat?
Postavy mi k srdci taky nepřirostly. Asi nejhůř na tom byla Beth, která by se snad zamilovala do každého polonahého chlápka, který by ji unesl. Stockholmský syndrom v praxi. Její proměna z naivní dívenky žijící v oáze klidu a míru do horlivé ochránkyně chudých v Anglii a poté indiánů v Americe mi prostě přišla strašně rychlá a místo silné osobnosti jsem v ní pořád viděla duševně nevyrovnaného jedince. Abe tam byl jenom pro potěchu oka. Ned a Hope tam byli jenom proto, že tam byli, a přitom na začátku jsem si říkala, že tohle (alespoň co se týče Hope) bude ta linie, která mě bude zajímat. Postavy mají jenom silné politické přesvědčení, ale žádný osobní život, slabost, neřest, prostě něco, co by je dělalo normálními lidmi a přiblížilo divákovi.
Velkou měrou se na mém hodnocení podílejí dialogy, protože New Worlds je vtipný na místech, kde by vtipný rozhodně být neměl. Jenže ty dialogy typu "Žij, abys bojoval další den." a stupidní chování některých postav k tomu přímo svádí. Vadily mi zdlouhavé pasáže, kdy jedna postava vysvětluje jiné, kdo, co, jak a proč. Bohužel tyhle pasáže tvoří značnou část děje. Nechápu, proč k osvětlení situace nepoužili titulky nebo voiceover. Kdyby se méně soustředili na sdělování faktů a více na propracování postav, tak by to seriálu jenom prospělo.
Co k tomu napsat víc? Herci pěkní, krajina pěkná, některé záběry zajímavé, ale příběh sám o sobě je takový plochý. Jako lekce z dějepisu dobré, jako příběh to stojí za starou bačkoru.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Working the Engels
Working the Engels má podobnou premisu jako Arrested Development, ale tam kde Arrested Development působí vtipně a svěže, tam Working the Engels působí křečovitě.
Po smrti patriarchy rodiny, který po sobě zanechal obrovské dluhy, musí ostatní členové rodiny spolupracovat, aby se udrželi nad vodou. Snad s výjimkou Jenny jsou ostatní postavy karikatury k nesnesení – bratr zlodějíček, sestra, která po závislostech všecho druhu, objevila Boha a třešničkou na dortu je hysterická matka. Prostě takový ten sitcom, ve kterém je humor založen na tom, že se kolem jedné normální postavy motají více či méně trhlí jedinci.
Working the Engels má zběsilé tempo, pořád se něco děje, pořád někdo mluví, ale já se v tom nějak ztrácím. Teda, ne že by to mělo složitý děj:-), ale několikrát jsem se přistihla, že jenom zírám na obrazovku a ten seriál jde úplně mimo mě.
Working the Engels bych určitě neřadila mezi odpad komediálních seriálů. Humor je takový učesaný, nikoho neuráží, od ožehavých témat se raději drží dál, některým vtipům se dá i zasmát. Pokud bych měla jmenovat hlavní důvod, proč se na seriál dívat, tak by to byla Andrea Martin. Tahle ženská má komediální talent a je škoda, že ho plýtvá zrovna tady.
Working the Engels je seriál, který se snaží. Jenže se snaží až moc a ta snaha vychází naprázdno.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
The Leftovers
The Leftovers rozhodně nepatřilo k mým letním favoritům, ba dokonce jsem k němu měla kvůli jménu Damona Lindelofa jakýsi odpor. Ještě mám v živé paměti neuspokojivé finále Lost a prostě se mi do toho seriálu vůbec nechtělo. Jenže mě přesvědčily ty rozporuplné recenze, kdy jedni vynáší seriál do nebes a druzí ho úplně zatracují, přesně takové seriály se mi totiž většinou líbí.
Pilot diváky vůbec nešetří. Rovnou jsme hozeni do světa tři roky po události, kdy zmizely 2 % světové populace. Zmatek, miliony otázek, žádná odpověď, očekávání, že se něco přece musí stát a ono nic. Žádný pomalý rozjezd a postupné seznámení se s postavami, ale rovnou šup doprostřed té podivné atmosféry.
Kam se bude seriál ubírat, bylo po pilotu těžké odhadnout. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že seriál nebude řešit, co se stalo s těmi, kdo zmizeli, ale že se bude věnovat těm, co tu zbyli. The Leftovers je tedy především psychologické drama, které sází na postavy a atmosféru. Ta je zde neustále tísnivá, ponurá, taková bezvýchodná bez špetky naděje. Něco se stalo, nikdo neví proč, nebo co bude dál. Co tedy dělat? Předstírat, že se nic nestalo, nemyslet na to nebo si to neustále připomínat? Ze seriálu pořád cítíte určité napětí, které bublá pod povrchem, a vy jenom čekáte, až to skutečně bouchne.
Seriál má celou řadu momentů, u kterých jsem zírala s otevřenou pusou a nemohla odtrhnout oči od obrazovky, jak mě to dostalo. Ať už jde o znepokojivou přítomnost lidí v bílém, Nořin dopis Kevinovi či závěrečnou scénu 9. epizody. Emocionální nářez jak hrom.
Už dlouho se mi nestalo, že by mě u nějakého seriálu každá další epizoda bavila víc než ta předcházející. Každá epizoda má uzavřený mikropříběh týkající se jednotlivých postav seriálu a nám se před očima skládá jakýsi celek, který nás nutí myslet si, že to chápeme a přitom nechápeme vůbec nic.
Podivnost ze seriálu kouká už od prvního záběru, hudba si člověka dokáže podmanit a všechno dohromady nostalgicky připomíná takové seriály jako Carnivale nebo Angels in America. The Leftovers rozhodně není snadná podívaná, byly chvíle, kdy se ve mně mísily protichůdné pocity, a přesto se mi ten seriál nějakým záhadným způsobem zažral pod kůži.
86 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
Friends with Better Lives
Friends with Better Lives je sitcom o skupince přátel. Nic, co byste už dřív neviděli a zároveň si můžete být jisti, že v budoucnu podobných věcí ještě určitě plno uvidíte. Nepřináší nic nového, nic objevného, nic, z čeho byste si sedli na zadek a řekli si: "Wau, to je ono." Jenže zároveň je seriál tak nabitý pozitivní energií, že se prostě musíte naladit na pohodovou vlnu.
Poté, co jsem viděla Jamesův komediální talent v Apartment 23, jsem se na něj v jeho nové roli docela těšila. Konečně se vymanil z té Dawsonovy flanelové košile:-) a oni mu ten seriál zase zruší.
Postavy jsou sympatické. Pokud bych měla jmenovat nejvtipnější postavu seriálu, tak bych jednoznačně vybrala Kate, která má skvělé hlášky. Kate je nejvýraznější postava seriálu a její interakce se všemi dalšími postavami (obzvláště s doktorem Willem) jsou nejlepší části seriálu. Za nejslabší článek naopak považuji pár Jules a Lowell. Prostě nemám moc ráda, když v seriálu některé postavy intelektuálně zaostávají za zbytkem osazenstva. Pořád jsem na Lowella musela myslet jako na toho bezbranného králíčka, kterého Stefan loví někde v lese:-)
Řada situací, do kterých se hlavní postavy dostávají, je úsměvná a celkově mně seriál dokázal přirůst k srdci. Sice to není top, ale nasmála jsem se u toho mnohem víc než během několika posledních řad HIMYM nebo TBBT. Je to tak jeden z mála letošních seriálů, u kterých mě mrzí jeho brzké zrušení.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
We are Men
We are Men je smutná podívaná, u které jsem se postupně cítila hůř a hůř. Marně přemýšlím, koho napadlo tohle označit jako komedii. Doteď jsem si myslela, že u komedie se má divák pobavit, a ne se 20 minut cítit pod psa. Vtipné mi nepřišlo vůbec nic, ba co víc, bylo mi těch tragédů až líto.
Pilot vypadal spíš jako krátký film s relativně uzavřeným koncem, nic, co by diváka nalákalo na další díl. Do druhého dílu se mi tak moc nechtělo, ale kvůli hereckému obsazení jsem seriálu dala ještě jednu šanci. Jenže ten byl snad ještě horší než pilot a vůbec se nedivím, že to byl díl poslední.
Herci byli super, všichni, ale problém je v tom, že jejich postavy jsou takové nijaké a oni tak nemají v podstatě co hrát. Hlavní hrdina Chris působí jako velký sympaťák. Takový ten hodný týpek, který musí být v každém seriálu, ale když zrovna není v záběru, tak si ani nevšimnete, že chybí. Do budoucna by mě asi nejvíc zajímalo, jak by pokračoval jeho rozvíjející se vztah s Frankovo dcerou Julií. A právě Frank v podání Tonyho Shalhouba se svou zálibou v mladých Asiatkách je nejlepší postavou seriálu. Naopak Kal Penn tam byl asi jenom do počtu, protože za celou dobu téměř nepromluvil, jenom smutně koukal. A jsme zase u toho, že We are men je prostě smutný seriál.
We are Men je tak krásná ukázka toho, že ani zvučná jména nezachrání seriál, u kterého něco chybí, a že toho tady chybí hodně – děj, zajímavé postavy, vtip.
Jediné, co mi asi zůstane v hlavě dlouho, je obraz Jerryho O´Connella v modrých pidiplavkách. A věřte, že bez toho bych se klidně obešla:-)
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Up the Women
Up the Women je nenápadný sitcom, který se téměř bez povšimnutí probojoval k další sérii. Udělat historický sitcom zabývající se vážným tématem, který by zároveň působil svěže, se Jessice Hynes docela povedlo.
Hospodyňka Margaret se náhodou při své návštěvě Londýna ocitla uprostřed pochodu za volební práva žen a nyní je odhodlána šířit tuto revoluční myšlenku i ve svém kroužku ručních prací. A že je to vzhledem k zájmu a inteligenci zúčastněných osob nadlidský výkon, snad není ani třeba dodávat.
Seriál není třeskutě vtipný, takže určitě nečekejte výbuchy smíchu, u kterých byste si poprskali monitor. Up the Women ale taky není ten typ seriálu, u kterého se budete připitoměle usmívat, a bude vám krásně. Přijde mi, že je to spíš občas k pousmání, když se nějaký vtip povede, a zbytek tak nějak plyne. Většina vtipů v seriálu je založena na hrátkách s angličtinou nebo na historických souvislostech. V tomhle mi Up the Women připomíná Spaced, na kterém se Jessica Hynes také autorsky podílela. Seriál prostě předpokládá, že divák o tématu a době něco ví, jinak mu totiž spousta věcí unikne.
Bohužel se nelze vyhnout ani pár momentům, které v seriálu působí nepatřičně (viz. malba květin). Kolikrát už jsme podobný vtip viděli? A kolikrát jsme se mu smáli? Občas mi vadila i ta baba s neustálými narážkami na sex. Čeho je moc, toho je příliš.
I když Up the Women patří mezi slabší sitcomy, tak jsem se u něj většinu času bavila. Mám totiž ráda tyhle jazykové hříčky (např. jména Eviných dětí) a různé narážky ("Co nás ještě čeká? Elektrické klobouky? Elektrické boty? Elektrická křesla?"), proto mi nejspíš nevadily ani slabší momenty seriálu.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
About a Boy
K seriálu jsem po zkušenosti se seriálem Bad Teacher přistupovala s nedůvěrou. Seriálu přece jenom předcházela Hornbyho kniha, film s Hugh Grantem a navíc britské předělávky v USA dost často nefungují. O to příjemnější překvapení mě čekalo. Seriál není vůbec špatný, naopak patří k těm lepším typům rodinných komedií, které se sentimentem netlačí na pilu.
Premisa seriálu je jednoduchá – Will udělá něco sobeckého, po rozhovoru s Marcusem nebo Fionou pochopí odpornost svého činu a obětuje svoje touhy ve prospěch jiných. Morální ponaučení samozřejmě číhá na konci každého dílu. Další díl se tohle schéma znovu opakuje. Jenže tady to morální ponaučení působí tak nějak mile, nevtíravě, protože je hned shozeno nějakým vtípkem. Takže ponaučení a zábava v seriálu docela dobře splynou v jedno.
Plusem je, že všechny postavy jsou sympatické. Na každé z nich se dá najít něco, co ji rovnou neřadí do kategorie otravný jedinec bez možnosti zlepšení (hello, Henry z OUaT:-). Po dlouhé době je tu dítě, které není na zabití hned, jak se objeví na obrazovce. Nestylizují ho totiž do role dítěte, které ví vždycky všechno nejlíp a dospělí jsou hloupí, že to hned nevidí. Marcus, i přesto, že se zdá v mnohých ohledech vyspělejší než Will, tak stále působí jako dítě.
Taky se mi líbilo propojení About a Boy a Parenthood – Will jako Crosbyho parťák na poker.
Will a Fiona si často lezou na nervy, ale zároveň vědí, že s Marcusem svým způsobem tvoří rodinu. About a Boy se sice snaží zakomponovat do děje i vážnější momenty, ale tak, že se tématu jen dotkne a rychle od něj pryč a už se radši k němu nevracet. Seriál se nikam neubírá (je tam sice dějová linka okolo Willova vztahu s doktorkou Sam, ale že by to byl end game seriálu se mi nezdá), prostě si jen tak nějak plyne, že si ani neuvědomíte, že už je díl za vámi.
David Walten asi nikdy nebude hrát dramatickou roli. Nakonec, proč taky, když mu tyhle role bezstarostných chlápků se srdcem na pravém místě tak skvěle sedí a tady to skvěle využil. Trochu rozpačitá jsem byla z obsazení Minnie Driver do role Fiony, ale dopadlo to dobře. Takhle Fiona je totiž úplně jiná než ta knižní či filmová, taková mnohem méně apatická a více zaměřená na alternativnější způsob života.
About a Boy nepatří k seriálům, u kterých by diváci netrpělivě čekali na další díl, ale jako seriál zkouknutý na jeden zátah po skončení celé série rozhodně není špatný. A i když ve váš nezanechá žádný hlubší dojem, tak času stráveného u tohoto seriálu pravděpodobně litovat nebudete.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé