anjoa
Jméno | — | |
Věk | — | |
Bydliště | — | |
— | ||
— | ||
— | ||
Poznámka | — |
The Bletchley Circle
The Bletchley Circle je standardní britský seriál, tentokrát zaměřený na pátrání čtyř (ne)obyčejných žen po sériovém vrahovi. Seriál kombinuje život žen v poválečné době s klasickým chytáním vraha dříve, než znovu udeří.
Během války spolu Susan, Millie, Lucy a Jean pracovaly v Bletchley Park, kde si slíbily, že nikdy nebudou obyčejné. Jenže válka skončila a ony se musely přizpůsobit novému životu mezi civilisty. Život v roce 1952 jim nepřináší nic vzrušujícího a jsou tím, z čeho měly obavy – nejsou potřebné, nemění svět, jsou jednoduše obyčejné. Všechno se změní, když Susan objeví možný vzorec mezi sériovými vraždami mladých dívek a když dá skupinu znovu dohromady. Pátrání po vrahovi jim zasahuje do osobních životů, přináší jim určitý pocit osamostatnění, schopnost učinit alespoň malou změnu ve svém životě.
Líbí se mi, že každá z žen má odlišný talent a odlišný přístup k vyšetřování a že jedna bez druhé by nebyly schopny vraha vypátrat. Vůbec mi nevadí, že tu není žádná love story, seriálu naprosto stačí křehké znovuobjevené přátelství mezi čtyřmi odlišnými ženami pocházejícími z různých společenských vrstev.
Škoda, že ostatním postavám nebyl věnován větší prostor, protože mi přišly stejně zajímavé, ne-li zajímavější než Susan. Chvílemi mi taky přišlo, že to bylo příliš naivní a neuvěřitelné, ale to byl možná i záměr, přece jenom pátrání čtyř amatérek nemůže být bezchybné.
Silná stránka seriálu neleží v identitě vraha, protože toho ukáží poměrně brzy a je jasné, že je to on, a ne někdo jiný, ale v ukázce postavení žen v 50. letech. A je to právě pouto čtyř žen, které dělá Bletchley Park zajímavým.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Lightfields
Lightfields vypadá jako příběh o vyšetřování vraždy nebo o pomstě ze záhrobí, ale je to spíš příběh o pocitu viny, bolesti a odpuštění. Všechny postavy bojují se svým pocitem viny ze zapojení do Lucyiny smrti, všechny mají pocit, že se té události dalo zabránit a všechny to dobře skrývají.
Líbí se mi prolínání časových rovin, kdy se postupně objasňuje Lucyina smrt. Můžete tak hádat, kdo, jak a proč způsobil Lucyinu smrt a že podezřelých je fakt hodně. Linie plynule přeskakují, ale zároveň žádná z nich nepůsobí jako by tam byla násilně vnucena. Odpověď na otázku položenou v jednom časovém období přichází v dalším a divák tak musí dávat pozor, protože se nic neopakuje. Je to jako puzzle, když ztratíte jeden díl skládanky, už ji nikdy nesestavíte. Osobně se mi ale zdá současnost ze všech tří časových rovin nejslabší.
Postavy často pronášejí naprosto jednoduché věty, ale v těch několika slovech je obsaženo úplně všechno. Dobrým příkladem je Dwightův rozhovor s Lucyiným otcem, který drží v ruce kladivo.
Ze všech postav jsem si nejvíc oblíbila Eve, která si hraje na Nancy Drew, ale je snad nejhorší detektiv na světě:-). Eve během léta 1944 rychle dospěla, z bezstarostné dívky z velkoměsta se stane dívka užíraná vlastní vinou, která se snaží poskládat všechny kousíčky skládanky dohromady. Vzhledem k tomu, že je jenom v jedné časové rovině, je až překvapující, jak důležitou součástí příběhu je. Právě proto mě mrzí, že příběh Eve neměl pořádný konec. Neočekávám "šťastně až navěky", ale rozhodně by si zasloužila lepší konec.
Jako celek se mi Lightfields líbilo, ale mám pár výhrad k závěru. Příběhy jednotlivých postav se uzavřely, odpovědi jsme taky dostali, ale celé to vyřešení záhady působilo tak nějak moc mírumilovně a bez nějakého většího překvapení, osobně bych uvítala trochu větší drama.
Pokud jste viděli Marchlands nebo The Secret of Crickley Hall, tak asi víte, co od Lightfields očekávat.
33 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Injustice
Injustice si umí skvěle pohrát s divákem a klást mu nepříjemné otázky. Na jedné straně stojí obhájce Will, který snad možná naivně věří v nevinu všech svých klientů, a když se ukáže, že až tak nevinní být nemusí, tak mu z toho trochu hrábne. Na straně druhé stojí detektiv Wenborn, který si dokáže přizpůsobit pravdu k obrazu svému, nikdo ho nemá rád, navíc je to děvkař a dokáže uhodit svou manželku, která je doma s malým dítětem. No, prostě postava, kterou musí normální člověk pohrdat. Jenže je tu velké ALE, v tomhle seriálu totiž nelze jednoznačně definovat dobro/zlo. Když už máte pocit, že Wenborn nemusí být až tak špatný, tak udělá něco, za co byste ho nejradši zabili. A u Willa celou dobu přemýšlíte, zda je jeho čin morálně ospravedlnitelný. Takže komu máme fandit? "Spořádanému" pachateli unikajícímu před spravedlností nebo detektivovi, který se sám chová jako kriminálník?
Chtěla jsem napsat, že Injustice je dobrý seriál od začátku až do konce, ale bohužel to nejde. Vlastně si ani nejsem jistá, co přesně se pokazilo. Mělo to takový potenciál, ale asi tak v polovině se to zvrhlo na průměrné drama a poslední díl to zazdil. Přišlo mi, že tam vkládají věci jenom na efekt, aby to bylo ještě dramatičtější, a podle mě to bylo naprosto zbytečné. Vůbec se mi nelíbilo vyřešení případu, ten důvod Lucyiny vraždy přišel jako blesk z čistého nebe, do té doby ani zmínka, žádný náznak, že by to mohlo být něco takového. No, zřejmě to má sloužit k ospravedlnění Willova činu.
Moc mě nezaujala ani ta dějová linie Willovy manželky. To byla spíš taková vycpávka, kdy na obrazovce nebyl Will nebo Wenborn. Očekávala jsem taky trochu jiné zakončení příběhu u Wenbornů doma. Až mi nakonec toho bastarda bylo i líto.
Hvězdou seriálu měl být James Purefoy, ale skutečnou hvězdou se pro mě stal Charlie Creed-Miles. Až doteď jsem ho v ničem nezaznamenala, ale odteď už mi v žádném seriálu neunikne. Jsem jeho nejnovější stalker:-)
Injustice rozhodně stojí za podívání, podle mě ale seriál není tak dobrý, jak mohl být.
33 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Banshee
Někdy, když se díváte na seriál, tak chcete jenom vypnout mozek a bavit se. Banshee vám to umožní na výbornou. Je to hloupé, směšné a nechutné, místy je to dost přestřelené a s realitou si to hlavu moc neláme, a v tom je kouzlo Banshee. Stejně jako u Strike Back i u Banshee to nechce moc přemýšlet, ale jenom si užívat tu jízdu. Banshee rukopis Alana Balla a Cinemaxu rozhodně nezapře. Stejně jako v americké sérii Strike Back nebo ve Femme Fatales ani tady nesmí chybět sex několikrát za díl.
K Banshee jsem se dostala přes dánského herce Ulricha Thomsena. Stejně jako Mads i Ulrich umí skvěle zahrát magory. Jeho Kai Proctor je moje oblíbená postava, protože je to po dlouhé době záporák, který používá i mozek. Na jednu stranu je to bezcitný zloduch, který si jde tvrdě za svým a neváhá použít i drsnější metody, na druhou stranu ho pořád trápí nezájem jeho amišské rodiny. Myslím, že s Rebeckou si to chudák zavařil víc, než zatím tuší. I jeho geekovsky vypadající nohsled Burton je skvělý, takový malý, ale šikovný.
Co mi teda vadí, je ta chvílemi roztřesená kamera. To je pro mě menší vada na kráse Banshee, protože se mi z toho dělá špatně. Obzvlášť ta party ve 2. dílu, to je jak na epileptický záchvat.
Příběh a rodinné vazby mezi hrdiny nejsou až tak originální a už jsme to viděli jinde, ale všechno tohle pro mě přebíjí postavy. Každá totiž v divákovi musí vzbuzovat nějaké emoce, postavy buď milujete nebo je nenávitíte, ale žádná z nich vám není úplně lhostejná. Šerif Hood sice zrovna nepatří mezi ty nejchytřejší lidi, ale dobře se na něj kouká:-) Nejméně je mi sympatická Carrie, protože v posledních dílech tak nějak moc larocroftovatí, a Deva, u které si říkám "zlatá Chloe z Eureky".
V Banshee je plno krve, násilí a sexu a rozhodně tady nechybí ani vtip. Jobovy hlášky jsou nezapomenutelné. Mně osobně přijde vtipný i Brock s tím jeho negativismem a zarputilým výrazem obličeje. K tomu si přidejte "neskutečné štěstí" hlavních postav, protože když se má něco provalit, tak se to provalí v ten nejnevhodnější okamžik. Na konci každého dílu má navíc alespoň jedna postava pořádně rozmlácený ksichtík, ne-li i další části těla.
Seriál má navíc parádně nakročeno do další série. Už se těším na dějovou linku Proctora a indiánů.
88 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
Mayday
Představte si, že váš partner, manžel, otec nebo bratr možná někoho zabil. Co uděláte? Půjdete to oznámit na policii, budete se chovat podle zásady "nemluvím o tom a ty se neptáš", nebo se zachováte úplně jinak? Takhle uvažují všichni hlavní hrdinové seriálu. Začínají si všímat maličkostí, které by jinak byly úplně nevinné, ale v situaci zmizení Hattie až tak nevinně nevypadají.
Celou dobu můžete hádat, kdo je osoba, která má něco společného se zmizením Hattie, protože podezření přeskakuje z jedné mužské postavy na druhou. Co se Hattie přihodilo, se zjistí až v polovině 4. dílu a i potom se to plazí šnečím tempem. Dokud se řeší otázka "kdo to udělal?", tak to jde, ale jakmile se přejde k otázkám "proč a jak?", tak je to docela průšvih. Ten přesah do nadpřirozena mi taky nesedl.
Vypadalo to tak slibně, ale nakonec to většinou byly nekonečné záběry rozmazaných stromů v lese, prázdné zírání z oken, doba, než dojdou otevřít dveře, když někdo zvoní, a mystické žvásty, které nedávají smysl. Kdyby ubrali ty nicneříkající nudné rozmazané záběry přírody, tak má seriál tak tři díly, což by mu jenom prospělo.
Užila jsem si tu podezřívavou atmosféru v městečku, kde se všichni znají, a to vylézání špinavých tajemství jednotlivých postav na povrch. Pak mě taky bavily dvě herečky - Lesley Manville jako Gail, žena, která by na konci svého manžela snad i zabila, a Sophie Okonedo, ze které dokázali udělat naprosto nesympatickou hnusku s jedním výrazem v obličeji, kterou jsem měla už od začátku chuť zabít. To bylo tak všechno, co se mi na seriálu líbilo.
Mayday tak pro mě bylo neskutečné zklamání. Pět dílů čekat na vyřešení záhady a pak dostat tohle? Ten konec mě fakt naštval a mám pocit, že snad všem postavám muselo hrábnout. Nerada to o britských seriálech píšu, ale tenhle patří k těm horším. Kdyby tam nebyl příběh Gail, který mě bavil nejvíc, tak by to byla ztráta času.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
WPC 56
Na tenhle seriál jsem narazila v podstatě náhodou, protože publicity se mu ze strany BBC zrovna moc nedostalo. Jsem vážně ráda, že mě WPC 56 neminulo.
Nová doba si žádá změny, proto policie začíná do svých řad nabírat ženy a Gina je tak první policistkou ve městě. Jenže policejní stanice v roce 1956 je takovým pánským klubem, kde ženy sekretářky mohou akorát vařit čaj a nosit koblihy. Takže co s ní? Šup s ní do kumbálu na košťata a může vařit čaj. Já se za ty chlapy chvílemi až styděla, obzvlášť ve scéně s razítkem. To bylo tak ponižující pro všechny zúčastněné. Ani doma není situace lepší, její matka ji nutí do svatby s mužem, který pro Ginu na první pohled není ten pravý, její otec raději neprotestuje. Gina ale postupně okolí dokazuje, že má empatii, která jejím kolegům chybí nebo že má stejně dobrou intuici jako oni, prostě že má na víc než jen vařit čaj.
Je jasné, že v seriálu musí být nějaká romance, ale způsob, jakým k ní tady přistoupili, se mi strašně líbí. Není to žádný středobod seriálu, ale spíš jedna z mnoha částí, která tak nějak plynule zapadá do příběhu vyšetřování. To, jak Gina říká, že se kvůli němu nevzdá práce, že se jí nevzdá kvůli nikomu, to se v seriálových romancích jen tak nevidí. Gina tak na první místo konečně nestaví někoho jiného, ale jenom sama sebe.
I když jsou tam momenty, kdy se nic zajímavého neděje, tak mi seriál jako celek nepřijde nijak nudný nebo zdlouhavý. Pátrání po vrahovi dvou malých chlapců a úchylovi z parku je zajímavé hlavně tím, jak policie musela fungovat bez jakékoliv moderní techniky. Takže pro nějaký brutálnější výslech se nejde daleko. K tomu ještě nekonečné prohledávání archivů nebo všudypřítomná oblaka cigaretového kouře. A kdo by nefandil Eddiemu v získání Cathy nebo seržantu Prattovi ve sblížení se synem?
WPC 56 vůbec není špatný seriál, možná jen v některých ohledech snad příliš naivní stejně jako hlavní hrdinka.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
In the Flesh
In the Flesh je o tom, jak se z krvelačných zombíků stanou jenom zombíci. No, vlastně ne úplně zombíci, ale oběti syndromu částečného skonu:-) Jenže to má jednu nevýhodu, zombíci si pod vlivem léků vzpomínají na své činy v krvelačném období. Zombíci v různém stádiu rozkladu tak jsou integrováni zpět do společnosti. Jak dokáží lidé přijmout to, co neznají, a jaké to má následky?
Kieren se vrací domů, do města, které je proslulé svým bojem proti shňiloušům. Postupně se snaží vyrovnat s tím, čím je, se svojí vinou a se svojí rodinou, která se po jeho smrti naprosto rozložila. Z In the Flesh se tak postupně vyklube komorní rodinné drama o lásce, nenávisti a odpuštění.
Škoda, že se víc nevěnovali tématu modrých drog pro zombíky a toho zombie kněze. To vypadalo totiž dost zajímavě. Ale jinak jsem ráda, že něco zůstalo záhadou, třeba mi tam vůbec nechybí vysvětlení, proč vlastně vylezli z hrobů.
Ten seriál je poměrně drsný, ale ne drsný ve smyslu usekávání hlav a lámání končetin, ale v odhalování jednotlivých charakterů. To je krásně vidět na lovu zombíků v prvnímu dílu nebo na setkání podpůrné skupiny pro osoby, které mají doma zombíky, když mluví Kierenova a Rickova matka, nebo ve scéně Rickova objetí s otcem. Ta síla těch scén je asi v tom, že doufáte, že se nestane to, co si myslíte, že se stane. Prostě v In the Flesh mě každou chvíli něco dokázalo překvapit. A ten konec. Že to skončí v podstatě stejně, jako to před několika lety začalo, jsem teda nečekala. Sakryš, už i zombíci mě rozbrečí:-)
86 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
The Secret of Crickley Hall
K The Secret of Crickley Hall jsem přistupovala jako k hororu, kde se ve strašidelném domě budou prohánět duchové mrtvých sirotků. To se naštěstí nestalo (kdo mě zná, ví, že mě ty mrtvé divné děti k smrti děsí:-), proto píšu naštěstí. Jinak je to teda pro v hororech zběhlého diváka spíše mysteriózní drama než čistý horor.
The Secret of Crickley Hall se mi líbilo. Ten dům je na první pohled divný, vesničané taky jenom mlží a navíc se vesnice jmenuje Devil’s Cleave, už jen to by mě přinutilo vzít nohy na ramena. Líbilo se mi propojení dvou časových rovin, kdy se v domě setkávají původní obyvatelé s těmi současnými. Pátrání po tom, co konkrétně se stalo v minulosti, je zajímavé. Časová období se rychle a často protínají a tím postupně odhalují zápletku.
Douglas Henshall jako Cribben dodává seriálu na tajemnu. O Cribbenovi se ze začátku jenom mluví, je to postava skrytá ve stínech domu hledající klid a ticho, a možná právě to ho činí o to děsivějším. Jestli je Cribben ve svých trestech krutý, tak jeho sestra Magda je mnohem vynalézavější. Jo jo, horor nemusí být jenom duchové, hororem může být i pobyt malého židovského chlapce v britském sirotčinci během 2. světové války.
Seriál je docela předvídatelný a asi to se mi na tom líbí, že to tentokrát jede podle zaběhnuté šablony a nevybočí z mezí. Takže je tu rodina se ztraceným synem, divný dům s ještě divnějším sklepem, bývalý sirotčinec, otevírající se dveře, podivný stařík potulující se kolem, vystrašený pes. Těch scén "ze strachu se blíží infarkt" tam vážně moc není.
Bylo The Secret of Crickley Hall strašidelné? Ne, nebylo. Záhadné ano, ale strašidelné určitě ne. Obavy z neznámého se tak rychle vytratily a seriál přeskakuje z duchařiny na vyrovnávání se se ztrátou dítěte. Mě právě nejvíc bavila ta linie rodičů, kteří nevědí, zda je jejich ztracené dítě naživu, nebo zda je mrtvé. Právě přestěhováním do Crickley Hall začínají na povrch vylézat staré rány a oni se jim konečně musí postavit čelem. Tahle část mi přišla mnohem zajímavější než to, že se po domě potuluje rozzuřený duch s rákoskou, který nemá rád děti a hluk.
Jednou jsem taky ráda, že změnili konec a nedrželi se knižní předlohy. Diváci by to asi nerozdýchali a takhle je to takové mírumilovnější, jestli se to tak dá nazvat.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Shetland
Shetland patří mezi ty kriminálky s malým množstvím podezřelých, kteří tají, co můžou. Vážně jsem si přála, aby Shetland fungoval už kvůli Douglasu Henshallovi a samotnému prostředí, protože mám tyhle vraždy odtržené od civilizace ráda.
Záběry přírody jsou velké plus tohohle seriálu. Zima, vítr, moře, zelené kopce, malé barevné domečky, vypadávající signál, to všechno je Shetland. Když se k tomu přidá vražda na ostrovech, kde každý zná každého, atmosféra docela zhoustne. Scenérie Shetlandu hodně pomohla, protože samotný příběh nepatří mezi ty nejzajímavější kriminální záhady.
Jimmy Perez měl zřejmě patřit mezi ty osudem stíhané policisty, kteří se zuby nehty snaží, aby se jim věci ještě víc nerozpadly. Jimmy ale působí příliš klidně, jako by byl součástí všeho, ale zároveň šlo všechno mimo něj. Vtipný element tu představuje Jimmyho mnohem mladší kolegyně Tosh, která chvílemi vypadá, že si snad stojí na vedení. Z postav mi přišel nejzajímavější Sandy, vnuk zavražděné ženy a zároveň policista, bohužel ale nedostal moc prostoru.
Seriál byl koukatelný, ale jako celek mě úplně nepřesvědčil, nějak mě nevtáhl do děje, protože v něm snad nebylo žádné napětí a bylo to dost pomalé, spíš mi to přišlo jako "a teď se stane tohle a teď tohle a teď tohle" a najednou byl konec.
Shetland stojí za zhlédnutí, ale rozhodně nepatří mezi britskou špičku v kriminálních seriálech.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
South Riding
Knihu jsem nečetla, takže jsem od seriálu očekávala jenom dobové drama, které BBC zvládá tak dobře. Bohužel se mi zdá, že je v seriálu hrozně věcí zjednodušeno a uspěcháno. Příběhy postav se mi nezdají moc propojené, dívčí škola a politika jsou dva naprosto oddělené světy. Příběh bohužel nepatřil mezi nejzajímavější. Byly tam části, které mě bavily (např. Lydia, výlet do Manchesteru), ale pak tam byly části, které byly nudné (politika okolo nové výstavby). Navíc činy některých postav nedávají bez kontextu smysl (Midgeino rozhodnutí na konci).
Chtěla bych seriál hodnotit výše, ale vzhledem k závěrečnému dílu nemůžu. Během třetí epizody jsem si říkala, jestli jsem náhodou nezmeškala nějakou předchozí epizodu, protože to bylo celé nějaké divné. Ten nepochopitelný zvrat bych přežila, ale že to vzali tak rychle, to mi zničilo dojem z celého seriálu. Já si u South Riding prostě přijdu ohledně celé té romance podvedená.
Ráda bych se o postavách dozvěděla něco bližšího, ale pouze u Roberta jsme viděli flashbacky jeho vztahu s manželkou, což z něj navíc neudělalo zrovna romantického hrdinu. O minulosti Sarah téměř nic nevíme, jako hlavní postava by si svůj flashback taky zasloužila a stejně tak i Joe. To je jako nevědět nic o Elizabeth z Pride and Prejudice nebo o Margaret z North & South. Všechny postavy, tedy hlavně ty vedlejší, jsou prostě nedotažené.
I když herecké obsazení a výprava (obzvlášť kostýmy Sarah) jsou, jak je u BBC zvykem, skvělé, tak South Riding rozhodně nepatří mezi dobové klenoty BBC. Mám s tímhle seriálem stejný problém jako s Upstairs Downstairs – dekorace a kostýmy opět zastínily samotný příběh. Prostě mi přijde, že se chce seriál věnovat všemu (emancipaci žen, kontrole porodnosti, hygieně, zkorumpované politice, pokrytectví náboženských vůdců), ale zároveň nenachází svoji hlavní příběhovou linii. Jestli ten příběh chtěli pojmout nějak komplexněji, tak prostě tři díly nestačí.
Pokud se chcete podívat na něco čistě romantického, tak South Riding nedoporučuju. Pokud hledáte něco s podobným tématem jako South Riding (politika, střet starého světa s novým), tak bych dala přednost The Way We Live Now, protože ten seriál je mnohem lepší.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí