novoten
OFF-LINE

  • Jméno
  • Lukáš
  • Věk
  • 32 let
  • Bydliště
  • Praha
Facebook Twitter E-mail
Plakát
Temné stíny

12. března 2018

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 0 lidí

Studijní materiál Tima Burtona

Vzpomínám si, že jsem si krátce před pubertou tenhle draculovský seriál relativně dost užíval v nepříliš koukatelném čase v nočních hodinách na nově a jak moc mi bylo líto, když se v závěrečném díle všechno zbytečně zapletlo a zůstalo otevřené. Jak jsem zjistil na imdb, tak další řada nikdy nevznikla a ačkoli leckterým dějovým liniím otevřený konec sluší, mrzí mě, že se nikdy nedozvím, jak to vlastně s krásně temným Barnabášem v podání Bena Crosse dopadlo.

Plakát
Ajťáci

12. března 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

I'm disabled...

IT Crowd je jenom o tom dát téhle partě šanci a když jí ji dáte, budete se smát až do konce. Natvrdlý Moss, buran Roy a nevyzpytatelně neodolatelná Jen jsou totiž svojí lehkou přitroublostí natolik okouzlující, že jim pár slabších vtípků rádi odpustíte. Navíc první série je pouze nepatrným předvojem toho, co přijde v dalších. V nich si totiž tvůrci nekompromisně utahují ze sexuality, handicapů nebo starších spoluobčanů a přes záměrnou obhroublost tak činí vskutku neodolatelně. Díky nepřetržitému smíchu ve druhé, třetí i čtvrté sérii je pátá hvězda zasloužená.

Plakát
0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 0 lidí

Jsem Willy Fog, všem známý. Bohužel.

Obrovské zklamání vzhledem k původní sérii. Od prvních minut je jasné, že se bude pořád zpívat, opakovat tytéž dialogy a ochraňovat Romy. Když jde dolů animace i dabing, hrozí menší ostuda, kterou zachraňuje jen nostalgie.

Plakát
Battlestar Galactica

12. března 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

Druh hodný záchrany

1. série - 90% - Sci-fi není mrtvé. Zkombinujte několik žánrů, přidejte sympatické herce, nejednoznačné charaktery a získáte bombu. Při řešení nejrůznějších sociálních problémů na pozadí tak atraktivní mytologie nedokážu zůstat chladným a díky tomu, že žádná postava není jednoznačná a kdykoli se může zachovat tak, že vaše sympatie k ní utrží povážlivou trhlinu, získává Galactica punc pravého dramatu. Když navíc přičtu nervy drásající vesmírné bitvy se strhujícími efekty, zbývá mi ke kritice už jen velmi málo prostoru. Snad jen linie na Caprice by mohla ubíhat rychleji.

2. série - 80% - V úvodu očekávaného pokračování jsem utrpěl kruté zklamání. V prvních pěti šesti dílech se uzavíraly linie načaté v sérii první, ale vyvíjely se tak neskutečně pomalu a nezajímavě, že jsem občas měl pocit, že se dívám na jiný seriál. Problémy, které by dříve vystačily na jeden díl, byly najednou neúměrně natahovány přes několik dalších a hlavně postavy se staly schematickými figurkami a přestávalo mi na nich záležet. Když pak ani mytologie nepřinášela nic nového a Six opakovala stále ty samé fráze jako kolovrátek, stalo se konečně to, co muselo. Scénáristé se klepli do čela a šli na to znovu postaru. Do minulosti postav přinesli nové motivy, Galactice opatřily novou kupu společenských problémů a napětí či dojetí se znovu dostavovalo pravidelně. Druhá polovina této série je čirým zlatem včetně specifické nálady každého dílu (noirově laděná část s černým trhem je opravdovou lahůdkou). Tématika dvou cylonských vězňů se pak stala i přes svou komornost strhujícím problémem a finální díly s volbami pak ukázkou toho, že svět Galacticy je nelítostným, sobeckým, ale naštěstí pořád lidským. Závěrečných dvacet minut je pak pravou ukázkou toho, jak divákovi udělat parádní čáru přes rozpočet. Tvůrci se sice zdatně pokouší vyhnout případnému stereotypu, ale až třetí řada napoví, zda tento posun nebyl příliš drastickým prostředkem.

3. série - 90% - Teď si děláme vlastní zákony a spravedlnost. A vymysleli jsme způsob, jak nechat projít cokoliv, od krádeže až po vraždu. Museli jsme. Protože už nejsme civilizace. Jsme banda lidí na útěku. Musíme bojovat o přežití! Musíme porušovat pravidla, ohýbat zákony, musíme improvizovat! Tento proces je postaven na emocích. Na hněvu. Hořkosti. Volání po odplatě. Hlavně ale stojí na hanbě. Hanbě za to, co jsme si provedli na té planetě. Je o vině těch z nás, kteří utekli. Snažíme se všechnu tu vinu a hanbu svalit na jednoho muže, kterého vyhodíme z tlakového uzávěru doufaje, že se jí tak vší zbavíme! Abychom mohli žít sami ze sebou. Ale nebude to fungovat. To nepůjde. To není spravedlnost.Tak jako všechno lidské, i spravedlnost je nedokonalá, má chyby. Ale právě takové nedokonalosti nás odlišují od strojů. A možná z nás i dělají druh hodný záchrany.

4. série - 100% - Odejít na vrcholu znamená stát se nesmrtelným a tvůrci Galacticy k tomu směřují mílovými kroky. Pouhých deset dílů před uzavřením příběhu jsou totiž tomu vrcholu tak blízko jako nikdy. Nikdy totiž nebyly osudy poslední lodi ve vesmíru tak fascinující. Kombinace přicházejícího osudu a počínání jak zbabělých, tak statečných pokračovatelů lidského rodu dospěla do chvíle, kdy k nim nemůžu mít nejmenší výhrady. Od rozvážného začátku až po poslední díl, ve kterém se toho stane tolik, že divák snad ani napoprvé nestihne všechno vstřebat. A pokud jednou bude záviset osud lidstva na takových jedincích, kteří zůstanou klidně sami sedět s knížkou mezi hvězdami, tak to s námi nedopadne tak špatně.

Série 4.5 - 100% - Spočitejte všechno to, co vám za ty roky zbylo, sejděte se pohromadě a připravte se na konec cesty. Galactica dospěla k závěru strastiplné pouti. Dospěla jinam, než původně chtěla, s jiným složením, než aby se ztráty daly počítat za zanedbatelné - a s lidmi, kteří ztratili veškerý zbytek životních ideálů. Ale ten konec přeci jenom přišel a pokud ve vás zůstalo alespoň zrnko citu, zkuste ho teď probudit. Tahle chvíle je totiž opravdu ta poslední a stojí za to ji prožít naplno. Velké sbohem všem a nikdy nezapomeňte. So say we all.

Plakát
Casanova

12. března 2018

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 0 lidí

Zač je toho Tennant

Bez zbytečných výlevů, bez přepudrovanosti a bez trapných dialogů. Nebýt nevydařené postavy potomka ve druhé části, byl by to jeden z vrcholů televizní tvorby. Peter O'Toole je parádním Casanovou a Rose Byrne jako jeho spasitelka něžným kvítkem v jeho životě, jak on sám říká "plném hnusu". Navíc ústřední motiv pravé lásky na celý život je díky Tennantovu božskému elánu nádherným sentimentálním ždímačem slz a reálným příběhem zároveň.

Plakát
Noir

12. března 2018

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 0 lidí

Canta per me

Nešťastně přeceňované. Tohle oblíbené anime si užívá akci, výtečně tvoří atmosféru, ale ztrácí body v plýtvání časem. Šestadvacet dílů je pro natolik prostý příběh nesnesitelná várka a s polovičním počtem by byl zážitek v důsledku stejně hodnotný, ale plnější. Nejvíc mě mrzí to, jak naprázdno vychází parádní navnazení z úvodu. Ony epizodické mise hlavních hrdinek, které spočívají pouze v zadání úkolu, zjištění informací o cíli a následné akční symfonii, pro mě byly oblažujícím zážitkem a jen jsem trnul, co mi přinesou následná odhalení minulosti. Jenže i taková slast se omrzí a s přibývajícími repetetivními zápletkami přišlo neodvratné zklamání. Mezi dvěma skvostnými dvojdíly Intoccabile a Heartless Assassin je totiž nesnesitelná vata, která by klidně mohla být vystřižena a příběh by se vůbec nenarušil. Ještěže závěrečné epizody v panství chytnou neskutečný drive, jinak by se úvodní pocity dokonalého seriálu začaly měnit do přesně opačného výsledku. Díky velmi dobře poskládanému soundtracku tak na Noir zapomenout ani nejde. Přesto těch výhrad je příliš mnoho, než abych se k seriálu někdy vrátil. A co se týče úplného konce, tomu se zatleskat musí. Závěry, které se dají přebrat šťastnou či nešťastnou cestou, miluju. U Noir ho vzhledem k předchozímu vývoji postav a celkovému vyznění závěrečných minut považuji za šťastný.

Plakát
100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 2 lidé

Nothing suits him like a suit

1. - 3. série - 100% - Ať se mi v životě stalo cokoli, vždycky tu byla jedna parta, která mě dostala k sobě a všechno se najednou zdálo mnohem lepší. Byli to Přátelé a jejich desetileté soužití s diváky, na jehož konci zůstala obrovská díra v srdci všech, kteří se rádi nechávají konejšit od fiktivních kamarádů. A ta díra zmizela po druhém díle HIMYM. Tak dlouho totiž trvá než se postavy nezadržitelně dostanou pod kůži. Stejně jako jsem si chtěl dříve zajít co Central Perku, cítím teď v sobě obrovskou část Teda, chci chodit řádit do McLaren's a uskutečňovat s Barneym ty nejšílenější nápady, závidět úžasné dvojici Marshmallow+Lillypad a obdivovat Robin jako nedosažitelnou krásku.

4. - 6. série - 80% - Jako kdyby tvůrci pozapomněli, jak nejlépe dávkovat gagy i dějová odhalení. Všechno je zdánlivě na svém místě, geniální epizody jsou dávkovány střídměji, ale nikdy nezklamou (Shelter Island, Girls vs. Suits), jenže občas je znát, že se silnou sledovaností zkrátka není kam spěchat, a tak scénáře jen blbnou na místě, což při slabších chvílích nevychází takřka vůbec. Naštěstí Neil Patrick Harris pořád kraluje, oproti tomu Alyson Hannigan po mateřské minidovolené poztrácela to nejlepší z komediální timingu.

7. - 8. série - 75% - Tempo odhalování jednoho důležitého detailu na celou sezónu bych rád odpustil, na ty nejlepší věci se přece vyplatí čekat. Jenže při daných kvalitativních skocích můj blahosklonný úsměv silně hořkne. Epizody, které cílí na starý dobrý situační humor, totiž čím dál víc připomínají křeč a když váš dříve srdcový seriál nabízí díly, ve kterých se i přes očividnou snahu tvůrců nemám čemu usmát, je to vlastně dost k pláči. Relativně vysoké hodnocení tak zachraňuje dramatický cit Bayse s Thomasem. Vážnější zápletky či zamyšlení totiž pořád fungují na podtrženou jedničku a sitcomová škatulka je celému HIMYMu najednou zoufale malá.

9. série - 85% - Zpočátku zcela nefungující koncept, vražedně nudná Marshallova linka a triviální running jokes - a v polovině naprostý obrat. Ve chvíli, kdy se naplno začnou dokončovat dlouholeté linky, nostalgie se rozvibruje naplno a každá druhá scéna má v sobě doznání či moudro, vlhnou mi oči a já jsem zpátky před šesti lety, kdy jsem ještě u Tedových vztahových eskapád nemohl dýchat napětím (vedou epizody How Your Mother Met Me, Daisy a Gary Blauman). Ona atmosféra, ze které je jasně znát, že končí něco velkého, přehluší i občasnou návštěvu slabších vtípků a jen vás donutí fandit milovaným postavám v očekávání tolik odkládaného a dramatizovaného happyendu.

Poslední epizoda Last Forever - Nehodnotitelné. Ale bohužel ne tím způsobem, kterým mě ohlušily závěry jiných mých milovaných seriálů. Rozumím touze hlavní tvůrčí dvojice udělat ze svého díla realističtější podívanou a chápu i jejich "ředění" šťastných konců. Jenže udělat sitcomu tečku ve vážnějším duchu není žádná legrace a rozmělnit všechno, k čemu směřovaly poslední dvě série či v některých případech celých devět sezón, je nůž do zad všem divákům, kteří fandí happyendům. S šokovaným výrazem ve tváři bych se dokázal přenést přes onen smutný zvrat, největší zradou je pro mě ale úplný dovětek, který maže všechno, co se mi tvůrci snažili v jejich vztahu několik posledních let nakukat. Tohle není pointa, to je zkrátka cílené zklamání. I dva měsíce po premiéře a s nejednou pozdější reprízou už s chladnou hlavou. Svého času moje nejoblíbenější show tak vyklízí pozice a nechává po sobě zklamání. Není to ani konec pro všechny, ani nudný dojezd na jistotu. Ale tenhle rozruch za zlomená fanouškovská srdce opravdu nestál. Snižování hodnocení o hvězdu dolů ještě nikdy nemrzelo takhle moc.

Plakát
0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 0 lidí

Klukům vstup zakázán

Několik prvních dojmů svádí k dobré náladě při přemýšlení nad tím, co nového se asi Rakka dozví, jakou práci jí ukáže některá Šedokřídlá, nebo co na malé caparty zahlásí Reki. Ale někdy kolem šestého dílu najednou atmosféra přejde do zadumané přemýšlivosti a z Haibane Renmei se stane filozoficky-spirituální dokonalost. Touha po poznání podstaty vlastní existence je záludné téma, ve kterém se dá lehce ztratit a začít mluvit naprázdno a to samé v ještě větší míře platí o probírání viny, hříchů a odpuštění. Ale příběh je právě v těchto dialozích nejsilnější a bolestivě uvědomělý. Závěrečný díl je pak důkazem váhy přátelství a jeho nevyhnutelné vyvrcholení je ve své těžkosti téměř osvobozující - a nezapomenutelné.

Plakát
Spolužáci

12. března 2018

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 0 lidí

Galerie budoucích hvězd

Možná to mohli být následníci Přátel. Možná to pro mě taky mohl být univerzální zvedač nálady, na který nedám dopustit. Možná mohla být Kat mojí další platonickou seriálovou láskou. To už se ale nikdy nedozvím. Zůstane mi alespoň devatenáct parádních epizod, které mi ukázaly, že ve vztahovém sitcomu to jde zase trochu jinak a zase skvěle.

Plakát
Hvězdná brána

12. března 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 2 lidé

I am no Lucy...

1. série - 55% - Dlouhotrvající seriály z konce devadesátých let mívají slabší rozjezd a mytologické pozadí či hrátky s hloubkou charakteru hlavních postav většinou přicházejí až v pozdějších dobách. Stargate SG-1 není výjimkou. Vesmírné výlety jsou hlavně v prvních dílech jednotvárnými misemi s náplní objevování dávných kultur, ale už tam se najde tu a tam díl, který zaleze nebezpečně hluboko pod kůži (Cold Lazarus) nebo naznačí mytologické možnosti (The Nox, Enigma). Hlavní dějová linie je viditelně určená pro mnohem více sérií, takže v tuhle chvíli je mě asi možné zastihnout na nějaké další výpravě.

2. série - 65% - Tok'rové, první náznaky zcela oddechových dílů a dokonalé scénáristické kousky Message in a Bottle a The Fifth Race. K tomu stále se vyvíjející mytologie, atmosféra a soundtrack. Bohužel občas přijdou natolik slabé díly, že nestačím kroutit hlavou nad tím, že je to všechno stále ten samý seriál. Cesta pokračuje.

3. série - 75% - Poctivé žánrovky (Shades of Grey), romantika alternativních vesmírů (moje srdcová záležitost Point of View) nebo jako bonus nefalšovaný jaffský vtip. A kdo by čekal, že se finále bude odehrávat ve znamení dopointování zápletky s Hersesisem, ten utrpí při souboji s doposud nejstylovějším nepřítelem asi pořádný šok. Stargate definitivně potvrzuje, že tenhle běh na dlouhou trať se vyplatí.

4. série - 90% - Zlatá doba, umlčení všech zlých jazyků a důkaz, že seriály nevystřílí své nejlepší náboje hned na úvod. Scénáristé se drží přesně toho, co nejlépe fungovalo až doposud a díky pevnému fanouškovskému zázemí si dovolují čím dál překvapivější žánrové odskoky. O'Neill s Teal'cem hláškují jako nikdy předtím, mytologické zákruty jsou na jedinečné špičkové úrovni a jako třešnička na dortu se objevují nezapomenutelné perly Upgrades nebo Window of Opportunity. Dobrodružství už dlouho nechutnalo takhle sladce.

5. série - 85% - Další posunutí hranic světa kolem Cheyenne Mountain. Tentokrát je na pořadu dne dopointování zápletky s Ascheny, stále komplikovanější vztah s ruskou protistranou nebo překvapivý a originální nápad v podobě seriálu na motivy Hvězdné brány. Největší předností je ale fakt, že i v SGC někdy nastanou nenapravitelné ztráty, díky čemuž je atmosféra celého seriálu zase o něco osobnější. A záporák, jehož příchod na scénu je připravován téměř polovinu sezony, slibuje velké věci.

6. série - 85% - Pozměněná základní sestava pomáhá brojit proti Anubisovi, pravidělně očišťuje své jméno a dokonce se vrací do míst, kde to všechno před lety začalo. Ze seriálu se tak díky tomu definitivně stává dobrodružná klasika, která nejvíc překvapuje tím, že dokáže příběhů na podobné téma přinést dost, ale zároveň se vyhnout byť jen náznaku dlouhodobé repetetivnosti. A z Teal'ca je nadobro neodolatelný hláškující pohodář.

7. série - 85% - Sezóna maximálních protikladů. Zatímco po výborném rozjezdu přišel tvrdý pád a někdy kolem překvapivě špatné epizody Space Race i pocit nastavované kaše, druhá polovina sedmého roku ukázala směr na vrchol i způsob, jak na něj dojít. Už bez nicneříkajích odboček, ale naopak s neskutečným tahem na bránu, kde je svatá trojice epizod Grace, Heroes (part 2) a finální Lost City tím nejlepším, co jsem mohl s O'Neillem a spol. zažít.

8. série - 90% - Něco končí a něco začíná. To neplatí jen při úvodním střídání stráží na velitelském můstku, ale i pro úplný finiš uzavírající jednu krásnou a dlouhou éru. Ale nejen finální sprint, ve kterém snad šest dílů v kuse není čas na vydechnutí, stojí za to. Tím, co dělá z osmé série fantastickou jízdu, je totiž i nová výzva pro O'Neilla, další pohled do soukromí Samanthy Carterové nebo nenápadné uzavírání dlouhodobých vedlejších linií (Kinsey, Maybourne,..) jako varování pro budoucí velké změny. Éra klasických sérii právě tady definitivně končí, zlatý věk ale pokračuje.

9. série - 85% - Bez velkých průtahů a loučení skok do neznámých vod. Přichází mladá krev v podobě Camerona Mitchella a s ním i zcela nový nepřítel přinášející i nový pohled cestování skrze bránu a boje s nepřítelem. Hvězdná brána se totiž na stará kolena odklání od klasického sci-fi a přináší to, co už několikrát v samostatných epizodách lehce nakousla - fantasy. A nepřekvapivě i tenhle experiment tvůrcům vychází. Neznamená totiž jen Ori nebo Merlina, ale i atmosféru občasného rytířského souboje či změnu klasických epizodních "vesnických" dílů na epizody stěžejní pro další vývoj.

10. série - 90% - Už už to vypadalo, že na samém konci došly hrdinům síly, ale po nevyrovnané první polovině přichází dvojdíl The Quest jako do té doby nevídaná fantasy jízda a po něm už velkolepý finálový dojezd. Poslední série má v sobě ale dva obrovské klady - prvním je Adria. Úžasná, fascinující a přenádherná Morena Baccarin se pro její roli snad narodila a kterýkoli díl se zabývá nejvyšší představitelkou Ori, jedná se automaticky o prvotřídní herecký koncert. Druhým kladem je závěrečný díl Unending. Neuzavírá Ori, neuzavírá seriál, ale je to snad nejemotivnější díl celého seriálu, víc o postavách než jakákoli libovolná série. Kdo miluje jednotku SG-1, uronil u tohoto dílu slzu. Za něj díky a hlavně díky i za deset sérií plných dobrodružství. Nebyla to vždycky snadná cesta, ale stálo to za to.