novoten
OFF-LINE

  • Jméno
  • Lukáš
  • Věk
  • 32 let
  • Bydliště
  • Praha
Facebook Twitter E-mail
Plakát
24 hodin

11. ledna 2009

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
80 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 10 lidí

Tik, tak

1. série - 85% - S velkým odstupem je až překvapující, jak syrová atmosféra přišla hned na úvod. Na rozdíl od následujících let, které jsou spíše ve znamení akčního thrilleru, je rozjezd více o základní psychologii a politických kličkách a akce funguje až ve druhém plánu. Základním problémem je tak jenom to, jak dokáže divák přijmout občasná klišé. Naštěstí jsou všechna servírována v tak atraktivním obalu, že nemám problém je do jednoho spolknout. Poslední dva díly jsou napětím napěchované do poslední vteřinky.

2. série - 90% - Akce o poznání přitvrdila, Jackova osobní tragédie mu přidala na drsnosti a neústupnosti, Kim stále funguje v rovinách "sexy" i "hysterická" najednou a nejlepší postavou se změnou strany stává Nina. Akčně vyhrocený závěr znovu dodává nádech téměř až nadčasovosti.

3. série - 85% - První polovina třetího dne přináší nového charizmatického parťáka, maximálně nepředvídatelnou zápletku a úžasnou záporáckou dvojici a díky tomu sahá po vrcholu. Ve druhé polovině se ale dostaví lavina schematických situací, které u CTU nemají co dělat a ve své předvídatelnosti občas dokonce nudí. Finále naštěstí přináší téměř nerozdýchatelnou katarzi, která výslednému dojmu přidává nezanedbatelné body navíc. Pocit završení příběhu je dokonalý. A to ještě mělo zlaté období teprve přijít.

4. série - 90% - Zdání, že na konci třetího dne mělo vše skončit, bylo naštěstí jenom zdáním. CTU tentokrát dostává za protivníka velkého vytrvalce, který spojení "hlavní záporák" dodává úplně nový rozměr. Jedinou výtkou jsou tentokrát postavy. Ať už zbytečně protahovaní Arazovi nebo Jackova nová partnerka. Její opakované proměny celkového pohledu na věc kvůli bývalému manželovi trochu kazí pocit reálně vyhlížející vztahové zápletky. Největší sílu má ale příběh ve chvílích, kdy se vrací staří známí a také s houstnoucí noční atmosférou. Kdo by po neskutečném finiši hádal, že to příště může být ještě lepší.

5. série - 100% - Nezastavitelná jízda od šokujícího úvodu až po emocemi nabitý závěrečný díl. Nejlepší záporák (souboj žáka a učitele), nejlepší atmosféra (nikdy nevíte, která z vašich oblíbených postav to odnese příště) a jednoznačně nejlepší série. A velmi temně otevřený konec.

6. série - 65% - Do jisté míry návrat ke kořenům ve smyslu dávání důrazu na rodinné vztahy. Nezanedbatelně lepší efekty a tentokrát už dokonce mírně překvapující brutalita, u které asi fanoušci prvních sérií nestačí žasnout. Co je ale nejdůležitější - nejhorší série. Po efektivním úvodu jsem v prostřední třetině dne nabyl dojmu, že to tentokrát všechno nevyšlo tak jak mělo a seriál svou sice šťavnatou, ale bohužel i repetetivní všehochutí všeho, co už bylo v předchozích sériích viděno, zbytečně zápletku natahuje. Poslední díly se ale naštěstí rozjely do nevídaných obrátek a závěrečných deset minut je svou jedinečnou atmosférou neopakovatelných. Proto se ve mně melou dva ostré protiklady. Na jednu stranu mi tvůrci ukázali, že ještě umějí vymýšlet dostatečně nervy drásající zápletky, ale na druhou už bych nerad zažil ten pocit, že se mi na další díly ani skoro nechce dívat.

Redemption - 70% - To, že Jackovi ublížila stávka z áčkových seriálů snad nejvíc, víme všichni. Proto s jeho prvním záběrem přichází očekávané nadšení, že se i z téhle podpásovky nakonec vylízal. Pořád umí přitvrdit muziku za správnou věc, vzít do ruky cokoli, s čím se dá zneškodnit nepřítel a jakmile má blízko někoho, s kým se osud nemazlil, nebezpečně rychle jihne. Protože jsem ale zastáncem klasického looku Los Angeles, musím jedním dechem dodat, že přemístění do téhle lokace asi nebyl nejšťastnější nápad. Všechno už jsme totiž viděli v Krvavém diamantu, Hotelu Rwanda nebo Městě bohů a ani vysoce politická dějová linka tentokrát nic překvapivého nenabídne. Těžko se zvyká na to, že i Jack Bauer může přijít s (jenom) příjemným průměrem. Přesto není třeba Redemption zatracovat, protože je to ve své podstatě pouze předkrm pro fanoušky, celovečerní prequel. A na takové poměry je ta kvalita naopak vysoká.

7. série - 80% - Poprvé bez stálého prostředí, poprvé s podezřelým návratem ze záhrobí, ale posedmé v podobné řece. Nebýt v celém teroristickém snažení zapletena jedna důvěrně známá postava, tak mám s další situací ve stylu "Amerika je v ohrožení a nemáme tušení co s tím dělat" asi už trochu problém. Víc než kdy předtím tak platí, že čím víc má divák rád Jacka, tím víc si sérii užije. Navíc s dokonale napsanou Renee Walker po boku mu to už dlouho takhle nešlapalo. A tak i když nové postavy občas silně lezou na nervy a překvapivé zvraty vypadají poněkud vykonstruovaně, není kam spěchat. Závěr vše vysvětluje velmi uspokojivě a říká, že vůbec nic není ve světě černobílé. Tahle na první pohled banální věta je v podání tvůrců 24 velmi emocionální záležitostí.

8. série - 90% - Triumf. Přál jsem Jackovi další kvalitní sérii. Po nerozhodném začátku jsem si přál dobrodružství na úrovni sedmé série, po překvapivě rozpačité první třetině a oznámení, že osmý den bude posledním, pak odchod alespoň důstojný. Jenže to všechno mi teď přijde jako komentář k nějakému jinému seriálu. 24 se totiž po zásadním twistu otočila o 180°, přidala na tempu, hereckých výkonech, zvratech a hlavně napětí a přinesla mi jeden z vrcholů celé show. Z nenáviděné postavy je prvotřídní protivník, nesmyslně rychlé střídání bossů v popředí získává překvapivé pointy a když už se zdá, že se v CTU po nějaké době jede na maximum, přijde Jackova fatální one-man-show, která nám ukáže, že jsme ještě ani nezačali. Ve výsledku tedy jedno z nejlepších Bauerových období vůbec a trochu překvapivá událost této seriálové sezóny. Kdyby se končilo po šesté nebo sedmé sérii, pořád by Jack zůstal hrdinou. Takhle si ale geniálním finišem udržel místo jednoho z největších králů seriálové historie. Kdo mohl tušit, že začne stanici Fox ohledně pokračování svrbět ruka tak moc, že přijde ten nejkrásnější dárek.

Live Another Day - 90% - Řeči o restartu nebo samostatně fungující minisérii byly falešnější, než bych kdy hádal. Do děje se vrací postavy, co absentovaly už celé roky, vedlejší linky přináší z minulosti nejtemnější duchy a vůbec celé schéma úvodních dílů připomíná klasické dny původní 24 tak moc, jak jen je to možné. Teroristická skupina tak může hrozit světu nejrůznějšími zbraněmi či výbuchy a i ve chvíli, kdy je pro většinu lidí jen pouhou pověstí než reálným člověkem, musí zaskočit Jack Bauer. A přestože jsem se nepatrně zdráhal, nadšení z akčních scén či nostalgických narážek krotil a u technických zkratek či prostředků občas kroutil hlavou, nakonec jsem se nechal pohltit i já. Závěrečné tři epizody totiž nabízí esenci všeho, co mě k těmhle tikajícím hodinám před lety připoutalo. Dokonalou audiovizuální stránku, napětí doslova do poslední vteřiny a emocionální zážitek, z jehož intenzity je mi chvílemi skoro až mizerně. Ty chvíle, kdy nutnost a zápal pro záchranu jiných lidí překročí vlastní potřebu štěstí či dokonce života, fungují perfektně i podeváté. Pátou hvězdu si trochu překvapivě vysluhuje William Devane, který v necelých pětasedmdesáti letech bez problémů charizmatem uzemňuje celý personál Bílého domu.

Plakát
24 hodin: Nezastavitelný

14. listopadu 2017

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

Jenom ten Bauer je nějakej divnej...

Neopakovatelný seriálový formát žije dál a i přes původní nemalé obavy jsem za to rád. Legacy totiž do puntíku plní vše, co slibuje jeho titul a odkaz původní 24 táhne dál a inspiruje se jím. Občas ho ale i bohapustě vykrádá a to nejen v tom dobrém (hierarchie zlosynů z tehdejší první sezóny je víceméně zopakovaná, včetně několika klíčových zvratů), ale i v tom zlém, kdy se vždy v oné nejnapínavější chvíli vrátíme k postavám, které nás tolik nezajímají. Kdo tedy kdysi nadával na nadužívané trable Kim Bauer, ten si na eskapádách Ericových blízkých opravdu smlsne. Trochu smolné mínus ale vidím v tom, že nejzajímavějším charakterem není sám hlavní hrdina. Corey Hawkins se snaží z každé scény vytěžit maximum, ale taková Miranda Otto jako Rebecca si sezónu krade pro sebe svým nenápadným půvabem i neutuchajícím charizmatem a třeba Dan Bucatinsky je jako zprvu nenápadný Andy uvěřitelným a zároveň překvapivě odhodlaným ajťákem od vedle. Eric sám tak ve výsledku občas působí jako sympatický hybatel děje, kterému se ale spousta věcí odehraje spíš náhodou. Čtvrtá hvězda do hodnocení zapadla nejen za provázání s jednou z nejoblíbenějších postav originálu, ale hlavně za dojmy z posledního dílu, který sice zbytečně ošidil finální přestřelku, ale o to důraznější pocity přinesl v následcích pro všechny zúčastněné. Prudce klesající sledovanost a následné zrušení tak mrzí, protože tady se dalo snad jen stoupat.

Plakát
4400

12. března 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

Od desíti k pěti

1. série - 70% - V těchto žánrových kategoriích jsou některé věci povědomé. Máme tu sympatického šéfa, hlavní dvojice vyšetřovatelů chtě nechtě nechá zavzpomínat na Akta X, přehled zvláštních schopností připomene Heroes a klíčová linka středoškoláka Seana svým teenagerovsky vztahovým duchem navodí atmosféru Roswellu. Proto jde v první řadě o šikovné poskládání těchto aspektů a hrátky s mytologickou dějovou linkou, protože postavy nám teprve k srdci musí přirůst. A tohle skládání sice potřebuje ještě nabrat na tempu, ale vytyčený směr se mi určitě zamlouvá. Jednotlivé epizodické případy se příjemně propojují v ucelený příběh, sympatie k Tomovi nebo Lily pomalu stoupají a význam všeho dění naznačený ve strhujícím závěru je přesně tou cestou, která tohle nenápadné sci-fi může nastartovat k vyšším metám.

2. série - 50% - Jedno z nejpřekvapivějších seriálových zklamání. Tam, kde příběh získal na dramatičnosti a postavy na smyslu, najednou přichází zkrat, kdy tempo drhne prakticky ve všech dílech (čestná výjimka patří Tomovi v alternativním světě), hlavní zápletka postupuje dopředu nesnesitelně pomalu a z charakterů se stávají buď nezajímaví statisté nebo figurky sloužící momentálnímu záměru. Škoda je to o to větší, že takový Jordan táhl seriál silně dopředu a změny na začátku sezóny působily, že budou rozhodně k lepšímu. Na 4400 tak nezanevřu definitivně, ale rozčarování krotím těžko. Bez zajímavě se formujících Seana nebo Kyla bych to už asi vzdal, takhle pořád zůstává šance na zlepšení. Přesto po otrávení z várky poslední dílů (a ochutnávce z ostudného úvodu série třetí) se sledováním na neurčito končím.

Plakát
Air

12. března 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

Nejsmutnější město

Smutní andělé, chodící loutky, šumění moře a město, kde kromě rozvážného Yukita očividně bydlí výhradně ženy a dívky. Zvyknout si na to, že hlavní postavy občas pořádají téměř až dostihy na téma "kdo z nás si z minulosti nese smutnější příběh" a zároveň vnímat záměrně přehnaný dětinský humor, se zdálo jako přenáročný úkol. Ale málokdy se mi trpělivost a otevřenost takhle vyplatila. Od dvojdílného prostřihu do minulosti jsem totiž nedýchal a při každém smutnějším okamžiku jen neklidně poposedával. A když přišla poslední epizoda, přišla i nečekaná rána do srdce, protože takové slzavé údolí jsem dosud u seriálu neprožil. Air možná není nejlepším mystickým tajemstvím, ani nejpodnětnějším anime dramatem. Ale způsob, jakým mě dokázalo po emocionální stránce roztrhat, mi z paměti nevymizí nikdy.

Plakát
Ajin: Demi-Human

17. září 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 2 lidé

Na nejvyšší level

1. série - Poutavý akční hit, který má tu smůlu, že se o něm nejčastěji mluví v souvislosti s jeho netypickou, místy až trhanou animací. Jinak se totiž jedná o netypicky gradovanou nadpřirozenou naháněčku tří stran, kde paradoxně té divácky nejbližší fandím méně než pronásledovatelům. Hlavní hrdina totiž má tu smůlu, že mu v rámci uvěřitelnosti byl uprostřed celé série přidán nečekaný charakterový rys a z úst jeho sestry se dozvíme, že zdánlivý sympaťák stíhaný nešťastnými událostmi umí ve skutečnosti být vypočítavý neřád. Osobně to považuji za nešťastné rozhodnutí, protože si tento směr později ve druhé sérii trochu protiřečí, ale jsem ochoten ho odpustit tváří v tvář tomu, jak mi přirostli k srdci ostatní. Zejména dobrák Kaito a neúnavný Tosaki se totiž okamžitě zařadili mezi moje nejoblíbenější anime charaktery vůbec. A konečně to, kvůli čemu si cestu k Ajinům našla většina diváků - akce. Každý souboj ghostů, ale i každá přestřelka (jakkoli občas zbytečně přepjatá kvůli nepochopitelným rozhodnutím všemožných vojenských jednotek) fascinuje každým úderem a výstřelem a nejen z vynikající poslední epizody dělá podívanou, při které jsem napětím v klidu neposeděl.

2. série - Vynucené spojenectví Nagaie s Tosakim přináší příjemné pnutí mezi jednotlivými charaktery, větší prostor pro dosud vedlejší figury (a že Shimomura i Nakano daný prostor bohatě využívají) i sevřenější příběhovou linku. Celý svět se spojil proti sílícímu Satovi, logicky přicházejí fatální ztráty či klíčové prohry a vše spěje k nekompromisnímu finále. A já se bavím jak při odlehčených tréninkových pasážích, tak při klidnějších chvílích (překvapivě působivá epizoda z vězení) a samozřejmě i při akční symfonii s přibývajícím počtem ghostů. Mojí jedinou výtkou je tak hlavní záporák a nekončící řada neúspěšných pokusů o jeho zadržení. Koncept Sata jako člověka, který se chce jen a pouze bavit a díky jeho zálibě v co nejnáročnějších videohrách má automaticky dispozice porazit nejrůznější vládní, policejní, tajné či protiajinské jednotky mi ne a ne úplně sednout a je tak tím jediným, ale bohužel značným důvodem, proč se neuchýlit k nejvyššímu hodnocení. Ať se třetí série dočkáme nebo ne, budu nakonec počin o soubojích nesmrtelných antihrdinů považovat za moderní odpověď na legendární Death Note. Akčnější, svižnější, vyváženější a - jak už to u novějších přírůstků bývá - jednodušší a divácky přívětivější.

Plakát
Ajťáci

12. března 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

I'm disabled...

IT Crowd je jenom o tom dát téhle partě šanci a když jí ji dáte, budete se smát až do konce. Natvrdlý Moss, buran Roy a nevyzpytatelně neodolatelná Jen jsou totiž svojí lehkou přitroublostí natolik okouzlující, že jim pár slabších vtípků rádi odpustíte. Navíc první série je pouze nepatrným předvojem toho, co přijde v dalších. V nich si totiž tvůrci nekompromisně utahují ze sexuality, handicapů nebo starších spoluobčanů a přes záměrnou obhroublost tak činí vskutku neodolatelně. Díky nepřetržitému smíchu ve druhé, třetí i čtvrté sérii je pátá hvězda zasloužená.

Plakát
Alex, Inc.

26. srpna 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

After Scrubs

Kolik už seriálů mi v posledních letech přišlo na ruku svou rodinností či alespoň zajímavým nápadem a kolik jsem jich musel v závěru sezóny oželet? Na všechny Sean Saves the World, Weird Loners, New Normal nebo Selfie mám zkrátka "štěstí" a můj vkus na příjemné sitcomy do lehce nostalgické nálady relativně nedávných seriálových ér, kdy se hitová komedie mohla stát takřka z čehokoli, mě zkrátka předurčuje k tomu, že znovu a znovu zaplouvám do předem ztracených případů. Alex Inc. to měl spočítané už snad před samotnou premiérou, protože jakkoli se Zach Braff na sociálních sítích snažil šířit osvětu, o seriálu nevěděl takřka nikdo, natož aby ho někdo sledoval sledoval. A to se přitom na samém startu on i všichni zúčastnění tvůrci snažili o ozvláštnění okoukaného schématu. O to zábavnější pak bylo sledovat, jak se jen na ploše několika epizod začne z Alexe stávat čím dál větší dětina, který čím dál častěji promlouvá pomocí voice-overu a chtě nechtě tak z hlavní postavy začne tvořit o něco dospělejšího a vyzrálejšího doktora Johna JD Doriana. Nekonají se ale noví Scrubs, nekoná se ani žádná nová stálice. Braff, roztěkaná Hillary Anne Matthews nebo jako vždy stoicky klidný Michael Imperioli si sice dokázali na minimálním prostoru vypěstovat dokonalou pracovní chemii, ale ať už právě proto, že rádiová linka značně převyšovala tu rodinnou, nebo protože celý seriál většinu času připomíná to či ono místo toho, aby razil vlastní cestu, je zrušení logickou volbou, jakkoli mi jeho nálada byla mnohem příjemnější, než leckteré současné sitcomové hity.

Plakát
Ally McBealová

12. března 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
50 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 2 lidé

Every Breath You Take

Zmatený, koktající, vodu nalévající, nosem pískající perfektní právník John Cage, vrčící, nepříjemná Ling, ke všemu se přitočící, "snadná" a vnadná, ve feromonech snad vykoupaná Elaine, na laloky, jamky a peníze fixovaný Richard, ledová královna Nell a nad tím vším posmutnělá Ally McBealová, která je v duši stále dítě, které si hraje se svojí životní láskou Billym. Zkrátka nejlepší seriál z právnického prostředí, právě proto, že o soudy v něm jde až ve druhém sledu. Když mi bylo o pár let méně, chtěl jsem být právník a myslel jsem, že neexistuje lepší seriál. Druhé zhlédnutí po letech už mi trochu otevřelo oči a vidím, že se občas lehce tempo unaví, ale nemůžu vynechat jediný díl a u těch nejlepších žasnu nad tím, jak úžasné postavy a zápletky se dají vymyslet. A i dneska bych dal cokoli za to mít tuhle partu za kamarády či kolegy. Všechno, co tu říkám, přesto má několik "ale". Po jedné velmi dobré a třech úžasných sériích totiž přichází nešikovná a křečovitá pátá sezóna plná castingových změn, která v mnoha ohledech celkový dojem silně sráží. Z Ally McBeal je v tu ránu čistý průměr, ale první čtyři parádní série nám nikdo nevezme. A po úplně poslední scéně onen stesk po opětovném zhlédnutí tak jako tak zafunguje.

Plakát
Altered Carbon

1. dubna 2018

33 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
33 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 3 lidé

Ghost in the Dollhouse Runner

Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí.

Plakát
Andělé v Americe

3. září 2018

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 0 lidí

Race, taste and history finally overcome. And you ain't there.

Pro někoho už pár let po vzniku zastaralé, pro mě, který jsem jeden z nejslavnějších původních počinů HBO nechával ležet ladem trestuhodných patnáct let, stále aktuální, stále živé, stále řešící témata, která nikdy nezestárnou. A je úplně jedno, kdo je u moci, kdo se musí stydět přiznat orientaci či u lékaře slyšet libovolnou osudovou diagnózu. Lidé budou vždycky chladní, nepřístupní, ale jiní zase budou přející, věřící a plni naděje. Snad. Samotný seriál pak je v mých očích neopakovatelným rozsvícením pochodně, kterou nesou zejména můj navždy milovaný Pacino, čarokrásná Mary-Louise a jako kometa zářící a srdnatě hořící Justin Kirk. Je mi smutno za všechny ztracené duše, za všechny zapomenuté anděly, za všechny diváky, kteří Nicholsův (a zejména Kushnerův) opus odsuzují jako nudu nebo jako ostudu a v neposlední řadě je mi smutno z toho, že jakkoli patří Andělé v Americe rokem natočení do tohoto století, mám těžko vysvětlitelný strach z toho, že takové podívané už se dnes netočí.

Předchozí