Nathaniell
| Jméno | Veronika | |
| Věk | 37 let (Štír) | |
| Bydliště | České Budějovice | |
| @Nathaniell717 | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Astromanželkou na plný úvazek
60. léta v USA. Válka ve Vietnamu, Karibská krize, atentát na JFK a vedle toho všeho závod se SSSR o prvenství ve vesmíru. O programu Apollo bylo napsáno mnoho, příběh Apolla 11 a 13 byl nesčetněkrát převeden do knižní i televizní a filmové podoby. Ale známému Apollu předcházely dva jiné vesmírné projekty, Mercury a Gemini, na něž se Astronaut Wives Club soustředí především. Ano, je to seriál mapující úplně první krůčky Američanů ve vesmíru, v němž se do vesmíru samotného paradoxně vůbec nepodíváme. Jak už název napovídá, pozornost se soustředí především na ty, kdo starty raket sledovaly u televizních obrazovek a přemýšlely o mužích na jejich palubě nejenom jako o amerických hrdinech, ale především jako o těch, kdo se pro šestnáct minut v kosmu už nikdy nemusí vrátit domů. Manželky astronautů. Co tedy může být na příběhu někoho, kdo nikdy neviděl vesmírnou raketu zevnitř, zajímavého?
Život profesionální astromanželky je popravdě pěkná dřina. První sedmička amerických astronautů měla reprezentovat odvahu, odhodlání čelit nebezpečí, výzvám a všechny hodnoty, kterých si tehdejší společnost cenila. A k americkému snu šedesátých let patří i upravená žena, děti a žádné rodinné skandály. V první epizodě desetidílné série se tak setkáváme se sedmi ženami, které zdánlivě spojuje pouze to, že přistoupily na tlak veřejnosti, aby se staly dokonalými manželkami pro americké hrdiny. Žádná tajemství, žádné problémy, jen úsměvy a pěkné šaty v pastelových barvách. A jak už to tak bývá, modelové životy před kamerami jsou za zavřenými dveřmi hezkých domků na předměstí mnohem méně dokonalé. Každá z nich má nějaké tajemství, slabinu, která by neměla být odhalena. Dávný rozvod, oddělené ložnice, nevěru, nebo něco v dnešní době zcela akceptovatelného, jako je koktavost či nevíra v Boha. Pouto, které mezi sebou mají, je zpočátku vynucené okolnostmi, ale postupem času se vzájemná rivalita mění v přátelství na celý život. Mezi sebou nemusejí být vzorem, ale mohou být ženami, které brečí, pijí alkohol a kouří, když jejich muži míří za splněním svých snů, zatímco ony jen bezmocně přihlížejí.
Jak už jsem naznačila, Astronaut Wives Club není příběhem o raketách a o mužích, kteří je pilotovali. Je to příběh o tom, jak se z obyčejné ženy stát manželkou amerického vzoru. Někým, kdo popíjí čaj s Jackie Kennedy, objevuje se na obálce magazínu Life a stává se módní ikonou. A ruku v ruce s tímto se nese celé vyprávění. Pozornost se soustředí na postavení ženy v dobové společnosti, na rozhodnutí, zda i nadále plnit žádanou funkci, nebo kráčet za vlastními sny, či zda ukončit manželství, které nefunguje, nebo pokračovat v jeho předstírání. V tomto kontextu se z retro dramatu v mnohých chvílích stává soap opera o tom, kdo koho podvádí a jak těžké je nepraštit svého manžela, když ho nachytáte u bazénu se zástupem mladých dívek v bikinách. Ale není to nutně na škodu. Dramatických chvil seriál nabízí dostatek (bezproblémový let do kosmu byl spíše vzácností), zbytek je takřka obyčejným příběhem žen, které se nejenom odvážně usmívaly do kamer, když jejich manželé čelili nebezpečí i smrti, ale za zavřenými dveřmi svých domovů řešily běžné životní problémy. Není zde místo pouze pro drama, těžká rozhodnutí a slzy, ale i pro romantiku, humor a obyčejné příběhy neobyčejných životů.
Celý seriál se nese v duchu příjemného retro vzhledu a dobře zakomponovaných autentických dobových scén. Hereckému obsazení není mnoho co vytknout, zejména strohá Louise a emancipovaná Rene pro mě byly největším diváckým lákadlem. Jediný problém tak spočívá v poněkud nejasné dataci jednotlivých epizod. Celá série se odehrává během deseti let, ale bez explicitního označování skoků v čase se občas ztěžka orientuje, kde přesně se na časové ose příběh právě nachází. V jednom okamžiku zde máme malého kluka, který se chce stát astronautem, v tom druhém mladého muže, který odchází do války. Jediným určujícím faktorem jsou tedy implementované dějinné události (program vesmírných letů, politická situace), což ovšem pro někoho, kdo není seznámen s vývojem kosmonautiky v USA, může působit chaoticky. Kdyby stanice ABC přidala malé logo s datací, seriál by přestal působit dojmem, že v USA se rakety stavějí na počkání a do kosmu se létá každý druhý víkend.
Příběh samotný je uzavřený; poslední epizodu zakončuje epilog, v jehož závěrečném konstatování se mimo jiné dozvíme počet manželství, která neskončila rozvodem. A ano, jak už jsem řekla, být astromanželkou byla nepochybně dřina.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Dark Matter
Vzbudit se a nevědět, co chcete v životě dělat a kde budete zítra, to se stává. Probudit se na vesmírné lodi a nevědět, kdo jste, co tam děláte a kam ta zatracená loď vlastně míří, to už je trochu jiná liga. Zejména pokud zjistíte, že je vás tu šest, a přestože si všichni pamatujete stejně velké NIC, někdo z vás vaše vzpomínky z nějakého důvodu záměrně vymazal. A taky jste podle všeho banda nebezpečných zločinců, na které má pifku skoro každý v galaxii. Co teď s tím?
Dark Matter je po dlouhé době původní sci-fi seriál, který mě bavil od začátku do konce. Šest charakterů, které sice mají jména, ale jelikož pro ně nic neznamenají, používají místo nich jen číselná označení podle pořadí, v němž se probudili. Šest postav, jejichž minulost je úplně pryč, a oni stojí před rozhodnutím, zda by ji vůbec měli hledat, nebo bude pro všechny lepší, když začnou znovu a možná i lépe. Jednička je únavně morální katalyzátor problémů mezi posádkou. Dvojka je skvělý vůdce a neemotivní drsná holka. Trojka je zbraňový specialista a ten, komu nezáleží na nikom a na ničem. Čtyřka je tichý asiat, který to, naprosto nečekaně, skvěle umí s mečem. Pětka je teenager, který si poradí s jakoukoli technologií. Šestka je pilot, z něhož by se v jiném světě klidně mohl stát váš nejlepší kámoš. A k tomu je tu ještě android, který v začátcích slouží jako obsluha lodi a zdroj informací, ale doopravdy zajímavý a zábavný začne být až v okamžiku, kdy si vyvine chybu v systému nazvanou emoce. Zoie Palmer tahle role doopravdy sedne.
Nic nevědět a nechat se kupředu hnát pouze okolnostmi je skvělý způsob, jak udržovat napětí. Všechny postupně dohání minulost, která není příliš pěkná a která je nutí vypořádat se s ní, ačkoli jejich život je zdánlivě úplně nový a mohl by být jakýkoli. Každý něco skrývá, nedůvěřují nikomu mimo loď ani sami sobě. Seriál nabízí velkou řadu otázek, a ačkoli jsou některé odpovědi triviální a nedotažené (tajemné neproniknutelné dveře, za nimiž leží… sklad), napětí skvěle funguje a nutí diváka sledovat jednu epizodu za druhou, jen aby to konečně začalo dávat smysl. Jednotlivé charaktery jsou dobře čitelné a snadno odlišitelné (i přes to číselné označení), přestože ani divák doopravdy nikdy neví, komu z nich se dá věřit a zda vůbec někomu. Bavili mě všichni. S výjimkou Jedničky, jehož přehnaná moralita je velmi, ale velmi únavná. A než dojde na přestřelky, tak všechny bojové scény vypadají relativně dobře a vzhledem k situacím i uvěřitelně. Ovšem jakmile přijde čas na střelbu, inteligence protivníků spadne hluboko pod úroveň špatné počítačové hry. Těžce ozbrojení vojáci přiběhnou a… nechají se zastřelit. Jen tak, bandou lidí v mikinách.
Ačkoli se během první sezóny takřka celá hlavní záhada vyřeší, jsem doopravdy zvědavá, jak si s nastavenou laťkou seriál poradí v té následující. Některé záhady zůstaly, nové se nabízejí. Vážně se těším.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 11 lidí
Torchwood
Ach, Torchwood. Jako fanoušek Doctora jsem si tuhle britskou dospěláckou jízdu rozhodně nemohla nechat ujít. Funny&flirty Jack Harkness se svým pověstným kabátem, spoustou zbraní (ano, tady se zabíjí, žádné roztomilé zesonicování) a temnou existenciální notou muže, který nemůže zemřít. Cynické hlášky opatlané v krvi uprostřed syrově obyčejného Cardiffu, kde by mimozemské dění hledal snad jen úplný sci-fi neznaboh (jak ufouni nezboří Big Ben, jako by tu vůbec nebyli). A on screen sex kohokoli s kýmkoli a čímkoli. Ano, tohle mi prosím servírujte tak dvakrát do týdne, děvčata potřebují nějakou zábavu!
Jednotlivé série se od sebe snad nemohou více lišit. První je především seznamovací, předhodí nám skvělé postavy i, s ohledem na Doctora, značně omezený a kompaktní prostor dění. Cardiff je vyváženě civilní, obyčejný a pravděpodobně je i tím posledním místem, kde by někdo čekal, že Trhlina začne chrlit jakoukoli mimozemskou aktivitu. Vždyť v takových dírách neštěkají ani psi, tak proč by to měli chtít dělat weevilové?
Druhá sezóna všechno rozjíždí ve velkém stylu, humor i chemie mezi postavami skvěle fungují, k jednotlivým případům se přidal i celosezónní příběh a emoce i napětí lze ždímat z propocených a jinak provlhčených kapesníčků všech diváků ve velkém. S Torchwoodem samotným se scénáristé nemazlí, nechají vás zamilovat a pak vás bez zbytečných řečí oberou doslova o všechno. Bloody Torchwood, co jiného říci.
Třetí i čtvrtá sezóna dostávají zcela jiný drive. Ztrácejí se jednotlivé případy a zůstává jen zběsilá jízda napříč zoufalým pokusem, jak přežít, nenechat zemřít, zachránit lidstvo, svět a další podobné malichernosti. Torchwood jako nebojácná organizace se zdánlivě ztratil, ale Jack i Gwen dokonale předvádějí, že jakkoli si oblíbíte ostatní postavy, oni dva dokáží ukočírovat celý seriál k emoční i akční dokonalosti prakticky s kýmkoli po svém boku. Hlavně když ten někdo umí střílet a v pravou chvíli drze odseknout záporákovi.
Na skvěle napsaných a zahraných charakterech stojí největší kus úspěchu. Jack dostal mnohem temnější a tragičtější roli než v Doctorovi, ale zvládá ji opět s neuvěřitelnou elegancí, citem a obrovskou dávkou charismatu, díky kterému k sobě strhává veškerou pozornost prakticky kdykoli se objeví na scéně. Perfektně mu koresponduje mlčenlivý sladký Ianto, jako obraz toho, že existuje oddaná láska a opravdové city, ovšem ani jedno nemá v Torchwoodu a Jackově nekonečném životě dlouhého trvání. A nakonec Gwen, která mi své ne-hraní v prvních sezónách vynahradila tou zatraceně drsnou pózou v sezóně poslední. Scéna, kdy v jedné ruce tiskne své do růžové oblečené děvčátko a druhou střílí po vrtulníku, ta mi v hlavě zůstane asi napořád.
A to že se všichni tváří v tvář všem mimozemským podivnostem a krvavým zvrácenostem chovají značně bisexuálně? Proč také ne, pro řadové členy Torchwoodu je život obvykle jen krátkou jízdou a pro Jacka zas až příliš dlouhou, tak proč se omezovat škatulkami. A kdo by se nevyspal s krásnou mimozemšťankou pro kousek magické bižuterie, ten může hodit kamenem.
Čtyři řady jsou skutečně málo, s Gwen a Jackem bych jich zvládla určitě alespoň ještě jednou tolik. Torchwood není Doctor, Torchwood je kapitán Jack Harkness. Temný. Civilní. Vtipný. Krvavý. Bisexuální. A zatraceně návykový.
40 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 15 lidí
Agents of S.H.I.E.L.D.
Upřímně, filmy s Thorem nenávidím (a ne, některé věci nezachrání ani Natalie Portman). Druhý Iron Man nestál za nic, k Hulkům se snad ani nebudu vyjadřovat. Jen Kapitán Amerika má zvláštní místo v mém srdci; co na to říci, bere mě oldschool a on je tak roztomile neoblíbený. A pravděpodobně jsem hned na začátek měla říci, že až nechutně nadržuji X-Menům, a nikdo další jim nesahá ani po kolena elasťáků. Pardon, ale teď už to víte. Kitty Pryde rules!
Celým tím úvodem jsem toužila vyjádřit, že u mě Agenti jen těžko mohli mít nastavená nějaká přehnaná očekávání, protože Avangers univerzum je z mého pohledu jen taková zábavná jednohubka. Ale protože Joss Whedon a protože sci-fi a Cobie Smulders... tak si i oni utrhli celkem významné místo na mém wishlistu.
A bavila jsem se, překvapivě dobře prakticky celou sérii. Prvních pár dílů je nemastných neslaných, vůbec se nedivím, že šla sledovanost tak prudce dolů. I já, nefanoušek, jsem očekávala něco naprosto jiného, a co teprve fanoušci. Opět mi trochu vadila ona vycizelovanost, kterou ABC seriály někdy oplývají. Všichni jsou tak hezcí, jejich místo v příběhu je tak přesně vytvořené, všechno je tak pečlivé a efektivní... až to působí okatě, strojeně a extrémně nepřirozeně. A nudně, na plastikové barbínky už jsem asi moc stará. Nicméně, jak série postupovala, všechno získalo na obrátkách, přibylo skvělých zápletek, přibylo vtipu, napětí i patosu. Všichni, kdo Agenty zavrhli po nepříliš vyvedeném pilotu, ti vůbec nevědí, o co nakonec přišli. Díky bohu za obnovení, snad druhá sezóna začne stejně nadupaně, jako první skončila.
Všechno staví i padá na ústředním týmu, jak jinak, když je to po většinu času vlastně jen kriminálka zaměřená na fiktivní vládní organizaci.
Jakkoli bych nikdy nevěřila, že to řeknu (ano, nadržuji holkám, a co?), ale agent Coulson táhne možná polovinu série naprosto sám... a je dokonalý. Vážně, tohle neříkám často, ale bez něj by nic nefungovalo, bez jeho charismatu by se celý seriál propadl do šedi těch věcí, které jsou možná krásné a funkční, ale naprosto bez srdce.
I ke zbytku týmu se mi nakonec podařilo vytvořit si jakýsi vztah. Skye je přílišné klišé. Hezká, superchytrá, všichni ji zbožňují, ale nikdy nikam nepatří, protože je prostě až příliš vyvolená? Ale no tak! Alespoň, že má roztomilý problém s autoritami a sem tam i správňácké hlášky. Ledová královna May si dala na čas, ovšem jakmile se vztahy mezi postavami roztočí naplno, tak u mě ona začne jasně vítězit. Její cynismus, zdánlivá chladná nezúčastněnost, nadhled... to je moje krevní skupina. O Wardovi ani nemá cenu mluvit, to není jen klišé, to je i nuda a šeď (kdo všude potřebuje tyhle superakční playboye? Jo vlastně, koukají na to i dívky, já zapomněla...). Fitz-Simmons mi zpočátku také dělali obrovské potíže. Přijdou mi nevtipní a nečekaně otravní. A u Fitze to nezachraňuje ani ta britská angličtina; vážně, řekněte mi, že nakonec nějak rafinovaně zemře a přestane seriál kazit svými divnými pohledy a otravnou přítomností?! (A pokud z nich někdy udělají pár, tak přísahám, že se sledováním seknu!)
Už jsem říkala, jak dobře jsem se ve skutečnosti bavila? Až nečekaně jsem si oblíbila spoustu věcí (Lola! Bože, to auto musí chtít každý!) a jsem ohromně zvědavá, jak se Agenti předvedou v další sezóně. Dokonce udělám jednu naprosto nečekanou věc - pustím si druhého Thora, jen aby některé informace zapadly na své místo, až takhle mě Agenti vzali. Tak snad to nezanechá nějaký permanentní vliv na mou psychiku.
25 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
Legend of the Seeker
Kde jsem celou dobu byla, že se k Legend of the Seeker dostávám až teď?! Proč mi nikdo neřekl, že se mi to vlastně bude líbit, přestože jsem co se týče fantasy tak obrovský rejpal?!
Neznám knižní předlohu, což bude asi jeden z hlavních důvodů, proč hodnotím tak vysoko. Nemůžu proklínat tvůrce, že zničili něco skvělého, k čemu mám osobní vztah (jako to dělám u Kingových adaptací) ani nemůžu povýšeně sedět a pravidelně zapomínat, že už vyšel nový díl, protože je pro mě seriál jen velmi slušnou ilustrací ke knize, kterou podrobně znám (jako to mám se Hrou o trůny). Legend of the Seeker je pro mě nepopsaný list. Nicméně už mám úvodní svazek Meče pravdy doma, ale raději si ho nechám, až dokoukám druhou sérii seriálu. Mám totiž takový pocit, že bych to nakonec viděla mnohem černěji a celkový dobrý dojem si pokazila. Na to bude dost času později, teď bych přišla o skvělého společníka na letní večery, kdy se vyčerpaně svalím do postele a můžu u něčeho vizuálně pěkného, jednoduchého a nevyžadujícího přílišné soustředění v klidu usnout.
Ale abych jenom tak nekecala, příběh sám o sobě za moc nestojí. Klišé fantasy sága o milionu dílů zhuštěná do seriálu, ok, takže ze všeho zajímavého, co tam možná mohlo být, zůstalo jen to klišé: Veledůležité Dávné Proroctví říká, že sedlácký Kluk dostane Meč a bude z něho Hrdina, co porazí Padoucha. K němu se přidá nezbytná Družina - starý Čaroděj a sexy Superhrdinka - a společně se tak nějak bezcílně potloukají sem a tam po Fantasylandu a pomáhají komukoli v nesnázích. Pak jsou tam ještě nějaké Knihy a Schránky a... prostě klasická fantasy, která už dnes mírně čpí stářím a ošoupanými knižními hřbety. Nutno podotknout, že si to ovšem ani na nic jiného nehraje, naopak to všechno to klišé umí prodat v zatraceně pěkném kabátku.
Vizuální stránka je skvělá. Kostýmy jsou nádherné (oh, Kahlan!), výprava je na televizní poměry velmi působivá a souboje, kterých jsou tam mraky, jsou fantastické. Přestože obvykle dostávám osypky kdykoli se někde objeví "šermířská choroška", tak tohle je dle mého názoru naprosto dokonalý způsob, jak dělat souboje, když chceme úplně kašlat na historii, reálnost a mnohdy i na fyzikální zákony. K čertu s tím, že je to samá piruetka, samý matrixový úhyb! K čertu s nesmyslnými kombinacemi zbraní i s tím, že někteří borci očividně umějí střílet ze dvou kuší naráz, jako by to byl kulomet! Když to takhle dobře vypadá, odpustím cokoli; je to samý pohyb, žádní líní pomalí herci, žádný postávající kompars za hlavní dvojicí; k tomu inteligentní střih a vytuněné zpomalené záběry... a vlasy, tam Kahlan rozhodně přidává další level k vizuálním orgiím. Jen by bylo fajn tvůrcům říci, že sterilní souboje úplně bez krve vypadají dost hloupě, ať už se okolo přidají jakékoli parádičky - alespoň ty čepele mohli omatlávat zavařeninou... stačilo by i občas.
Herecké obsazení je fajn, Richard je trochu nemastně neslaný, ale Zedd je patřičně vtipný a Kahlan, no, u té mi spíš řekněte, kdo by ji nemiloval. Milostná linka Richard/Kahlan mě trochu ubíjí (vážně mezi nimi někdo vidí nějakou chemii?), ale budiž, asi to patří k žánrovému schématu.
Ačkoli roztříštěná epizodnost seriálu dost ubližuje, love story mě rozčiluje (i když ne tak moc jako jinde) a Richard pro mě nemá dostatečné charisma na titulní postavu (leda tak do teen seriálu, tam mu ta roztomilá očka budou stačit), v konečném důsledku mě to baví. Velmi baví. Konečně fantasy, která ačkoli není moc chytrá, je alespoň pěkně udělaná. A k tomu slušné souboje a neodolatelná Kahlan, to si vážně nechám líbit.
Edit.:
Druhá sezóna je v mnohém podobná té první. Proroctví se objevují rychleji než houby po dešti, nový nepřítel je mnohonásobně horší než ten starý, ale stále se většinu času všichni pouze potulují a plní globálně nevýznamné questy pro osiřelé děti a vesničanky s naditými výstřihy. Samozřejmě za použití mnoha The Who of What? artefaktů (kdo by nemiloval angličtinu fantasy knih!). Přesto druhá sezóna přinesla i několik bonusů...
Cara! Konečně trocha cynismu a agrese v družince uvědomělých hrdinů! Tohle všechno v první sérii chybělo, nemluvně o skvělé chemii, kterou Cara má jak s Richardem, tak s Kahlan.
Richard si pořídil vousy, a vypadá tak o celé dva tři roky starší! A pravděpodobně je i o vous snesitelnější.
Nové kostýmy pro Kahlan! Výstřih divákům přestával stačit, tak nová sezóna přinesla i hojně odhalená stehna. Ale kdo jsem, abych si stěžovala, že.
Kdo vlastně tuhle show zrušil?! Proč? Já chci třetí sezónu, kde Richard přestane vypadat na patnáct a Kahlan bude bojovat v plavkách! V blátě. S Carou...
Ok, přestanu fantazírovat a vrhnu se na knihy.
82 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 11 lidí
Haven
Tak jo, další z mnoha seriálů s nálepkou Kingovy adaptace. Proč si tedy vybrat právě Haven?
On totiž kupodivu funguje. U nás neznámá novela The Colorado Kid fungovala pouze jako volná inspirace, seriál si ovšem zachovává řadu typicky kingovských motivů (Maine a jeho obvyklá maloměstská distance, místní noviny ovládané téměř vševědoucími staříky, a jiné), fanouška jistě potěší velké množství odkazů na Kingovu tvoru, díky nimž se Haven stal dalším rozšířením jeho fikčního univerza. A to všechno aniž by se ze všech stran ozývalo, jak seriálové zpracování pokroutilo a zničilo skvělou předlohu. Zábavnost neupadá, nadpřirozené problémy jednotlivých postav jsou zajímavé, logika nedostává na frak nijak závratně a sezónu za sezónou má seriál stoupající tendenci. Jen tak dál, SyFy!
První dvě sezóny jsou více epizodní, seznamují nás s městem i s Problémovými, a jen pomalu rozvíjejí ústřední příběh policistky Audrey, která netuší, kým je, ani jak je zapletena do nadpřirozených trablů města, kam se dostala zdánlivou náhodou. Díky větší roztříštěnosti a zaměření se na vyšetřování jednotlivých případů ústřední trojice snadno utáhne celý seriál. Audrey je velmi civilní a sympatická, postavu Duka snad nejde nemilovat. A Nathan právě díky zábavným konfrontacím s Dukem získává ke své odtažitosti a necitlivosti i mnohem lidštější (a snesitelnější) rozměr.
Teprve s třetí a čtvrtou sérií však přichází moje opravdové nadšení. Větší prostor pro skvělé vedlejší postavy (Dwight, Claire, Jennifer, nebo naprosto perfektní Jordan) Havenu velmi prospěl (hlavně v okamžiku, kdy linka Audrey/Nathan rychle ztrácí dech a mění se v jakési romantické klišé, v němž bohužel vidím jen minimum chemie nebo zábavy). Duke na své skvělosti naštěstí nic neztrácí a zůstává pro mě tahounem celého seriálu. Hlavní dějová linka obracející se od supernatural vyšetřování ke komplexním problémům a odhalování Audreyiných vazeb k městu i jeho trablům získává rychlý spád, vše je napínavější, záhadnější a emočně vypjatější. A kupodivu dostáváme i nějaké odpovědi, ačkoli řešení problémů je stále v nedohlednu.
Pevně doufám, že si pátá řada zachová drive předcházejících sezón a zároveň nám navrátí trochu více laškování se znalci kingovského univerza (vánoční epizoda s paralelou kupole a sněžítka byla skvělá!), pak by k dokonalosti chybělo jen málo.
(Snad jen nějaký ten Audrey/Duke happyend bych prosila?)
50 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
Warehouse 13
Uběhlo pár týdnů od finálové epizody a ve mně pořád přetrvává pocit, že je to strašná škoda. Už žádné další artefakty, žádná Petova posedlost jídlem, žádný nabručený Artie, racionální Myka ani hláškující Claudie. Už nikdy víc H. G. Wells, můj možná nejoblíbenější spisovatel z dětství transformovaný do jednoho z nejlepších ženských seriálových charakterů, který znám. Ach jo. Samozřejmě přijímám návrhy na to, čím tuhle díru zalepit, pár důstojných náhrad mám, ale zatím stále nic, co by pro mě bylo podobně vyváženou, sympatickou, vtipnou a chytrou oddechovou záležitostí.
Ano, tohle bude emotivních pár posledních slov, ale Warehouse si je zaslouží. Slibuji, že nebudu spoilerovat. Dobře, možná vykecám trochu o vývoji vztahu mezi Petem a Mykou, ale ono mi to prostě nedá. Byli jste varováni.
Základem pro to, aby se někdo do Skladiště mohl zamilovat, je přistoupit na jeho hru. Ano, je to seriál o tom, že na světě existují předměty (obvykle chytrým způsobem spjaté s někým významným), které mají speciální schopnosti, jež mohou (a zákonitě musí) dělat v našem obyčejném světě pěknou neplechu. A tak všechny tyhle věci posbíráme, částečně je zneutralizujeme a nacpeme je do jediného Skladiště. A to tak, že je vyskládáme na ty nejnestabilněji vypadající regály, odkud mohou neustále padat a interagovat jeden s druhým i s okolím. Ale sami je nepoužíváme, to nikdy, protože vždycky přinášejí i něco zlého. Vlastně je někdy používáme, ovšem jen k druhotným úkonům, jak jde o záchranu světa, tak jdou artefakty stranou a vše zůstává na lidech. Těch je dohromady asi šest, což je optimální počet, když ob víkend zachraňujete svět. Samozřejmě je třeba mít zdatného hackera, protože ačkoli jste oficiální odnož tajně služby (ta super-tajná), občas i triviální úkony pro vaše vedení představují velký problém.
A tak mohu pokračovat ještě dlouho a celkem bez efektu. Jakmile si připustíte fikčnost a přistoupíte na nehledání přílišné logiky, najdete spoustu skvělých a zábavných věcí. Věřte mi.
Velkých deviz má Warehouse totiž hned několik.
První jsou charaktery. Přestože se jedná o vskutku typickou skladbu postav postavenou především na opozicích typu muži/ženy, emoce/rozum, různá věková skladba atd., všichni jsou sympatičtí, lidští, vtipní a jejich motivace i životní osudy jsou nepřepálené a velmi snadno uvěřitelné. Dokonce i speciální schopnosti, které někteří z nich ovládají (Jinks dokáže rozpoznat lež, Pete má něco jako předtuchy) jsou jenom jemným dokreslením jejich lidských stránek, nic, co by z nich vytvářelo superhdinsko-výjimečné jedince. Především Claudii pak nelze nemilovat, spojuje v sobě dívčí roztomilost, všechny ty geek dovednosti a zároveň dokáže být neskutečně vtipná v kombinaci prakticky s kýmkoli. Ona je skutečným srdcem Skladiště a je fajn, že si to tvůrci uvědomili tak brzy a nechali jí patřičný prostor.
Z vedlejší postav musím znovu připomenout H. G. Wells, která se v průběhu seriálu neustále vrací a naprosto skvěle do týmu zapadá, ať už zrovna kope za ty hodné, nebo za ty zlé (její charakter je propracován natolik do hloubky, že o ní prakticky nikdy nemůžeme mluvit jako o záporákovi, ačkoli jistojistě patří k těm nejlepším, jací se ve skladišti kdy objevili). Jaime Murray tyhle silné, samostatné, složité a nečernobílé ženské charaktery zvládá prostě na jedničku.
Druhou hlavní devizou je celková vizáž. Prvních několik dílů mě ona steampunková stylizace trochu rušila, ale velmi rychle jsem si začala uvědomovat, jak je tahle celková ošuntělost a retro obyčejnost skvělým prostředkem k zakrytí laciné výpravy a efektů i k vybudování neobyčejné a originální televizní atmosféry. V kombinaci jak s tím obrovským množstvím zajímavých, vtipných i děsivých (ale vesměs perfektně vymyšlených) artefaktů, tak se zdatně propojenou kombinací lokálního supernatural vyšetřování, hlavní sezónní příběhové linky i osobních životů postav (které, sláva, nejsou propojeny s každým druhým případem), vytváří vyrovnanou,jednoduchou, zábavnou a neskutečně návykovou směs.
Úroveň jednotlivých sezón neklesá, spíše naopak. Druhá sezóna byla díky většímu prostoru pro Claudii a příchodu H. G. možná tou nejzábavnější vůbec, finále té třetí bylo takříkajíc dechvyrážející. Čtvrtá je příběhově mnohem rozpačitější, ale touhle dobou už musíte všechny a všechno ve Skladišti milovat a nějaké ty slabší zápletky snadno odpustíte.
Pátá sezóna nabídla důstojné zakončení (epizoda se španělskou telenovelou je určitě jedna z nejpovedenějších vůbec). Trochu zamrzí, že tu H. G. dostala jen minimum prostoru, stejně tak vskutku násilná proměna vztahu mezi Mykou a Petem. Nemůžu si pomoci, ale nic těm dvěma po těch letech takřka sourozeneckého vztahu nevěřím méně, než náhlý objev sdílených romantických citů. Především Myce, oproti chemii a zcela očividné vzájemné přitažlivosti, kterou měla s Helenou (a která byla nenásilně budována od druhé sezóny), je její náhlý přerod vztahu k Petovi pro mě pouze pokusem o klišoidní naplnění všech diváckých očekávání.
Ach jo, vždyť finále mohou docela dobře fungovat i bez romantických kýčů. Skladiště by bylo skvělým příkladem, dlouho jsem takhle emotivní rozloučení se seriálem nezažila. Nebýt takový cynik, snad by mi i slza ukápla.
Loučení s něčím, k čemu máte takřka citový vztah, nestojí za nic, tak ještě štěstí, že se ke Skladišti vlastně mohu kdykoli vrátit.
92 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 12 lidí
Chicago PD
K Chicago PD jsem se dostala jak jinak než přes Chicago Fire, a to i přes to, že mě další policejní seriál nezajímal. Ovšem čím víc se Sophia Bush začala objevovat ve Fire (jednu chvíli tam byla jako doma), tím víc jsem si říkala, že PD alespoň omrknu, ono se mi to stejně líbit nebude a alespoň mi to nebude pořád vrtat hlavou.
A ejhle, ono se mi to nakonec možná líbí víc než Fire. Není to žádný zázrak, trpí to podobnými neduhy jako Fire, jen to obsahuje trochu méně televizní velkoleposti a patosu, zato je to temnější, sevřenější a s omezenějším počtem charakterů. Zkrácená, pouze šestnáctidílná, sezóna dle mého názoru všemu pouze prospěla.
Jednoho z nejlepších "záporáků" z Fire tu potkáváme jako šéfa rozvědky, seržanta Voighta. Je to pořád tatáž osoba, jen jsme díky změně perspektivy směrem k němu a jeho jednotce nuceni změnit též názor na jeho samého i na jeho činy. Ve Voightovi se skutečně povedlo vytvořit nečernobílý charakter, což celé show může jedině prospět. Podobně kladně hodnotím i Sophii Bush jako Erin Lindsay, ta kickass póza jí sluší a spolu s Voightem jsou skutečnými tahouny celé show.
Jak už jsem psala u Fire, crossoverové epizody jsou skvělé. Prolínání tu najdeme spoustu, rozhodně více než jeden společný případ a jednu postavu, která byla odsunuta do nové show, jak už tomu u spin offů bývá. Ne, Chicaga mají v tomto ohledu dobře našlápnuto k vytvoření mnohem komplexnějšího fikčního světa, což by na jednu stranu bylo vážně skvělé, na druhou stranu nevím, jak moc by si ještě výraznější propojování udrželo samostatnou sledovatelnost. Každopádně, za mě jen houšť a větší kapky, crossovery jsou skvělá odměna pro fanoušky.
Jsem zvědavá na příští sezónu, Chicaga jsou jako kombinace vlastně docela fajn oddechovka.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
True Blood
Původně jsem si říkala, že s hodnocením počkám až na závěr poslední řady, protože pak teprve budu mít ten pravý odstup a objektivitu, ale začínám si myslet, že je to zbytečné. Jak jde o True Blood, tak nikdy nebudu objektivní a s finálovou epizodou bych pravděpodobně namísto subjektivního názoru napsala nějaký emočně vypjatý blábol, už jenom proto, že bude všemu konec. Subjektivita bez znalosti závěrečné série zní líp.
True Blood je jedna z mých srdcovek. Nemám ráda upíry, nemám ráda knižní paranormálně-romantické série a přímo bytostně nesnáším milostné trojúhelníky, kdy se jedna dívka po extrémně dlouhou dobu nemůže rozhodnout mezi dvěma - a více - muži (pro pořádek jim můžeme říkat pan Hodný a pan Drsný, jména nepotřebují, protože jsou všichni od základů stejní). True Blood tohle všechno má, a přesto se těším na každou další epizodu. Proč?
HBO se povedlo namixovat skvělou show pro dospělé, která je zatraceně krvavá a zatraceně sexy. Většinu času je to vlastně pouhá kombinace krve a sexu doplněná o nevybíravý slovník, spousty hlášek, cynismu a nahoty. A překvapivě i o poměrně nepitomé a fungující dějové zápletky (ok, s přibývajícími sériemi přibývá i těch pitomých dějových zápletek - pumodlaci, Warlow apod., ovšem je to stále ještě ve snesitelné míře). Co naopak chybí, jsou zamilované proslovy, cudné červenání se a otravní teenageři. Sláva HBO!
Dobře, sex a krev by mi pravděpodobně nestačili, abych se do něčeho zamilovala na dlouhých šest sezón, kdyby nebylo zajímavých charakterů a perfektně vybraných herců. Všechny postavy v průběhu seriálu prošly vývojem, nikdo nezůstal stejný jako na počátku. Mnozí z nich k lepšímu (ufňukaná Tara mi v poslední sérii sedla mnohem více, než kdykoli předtím; stejně tak Andy), jiní k horšímu (Jason už prostě dostal příliš ran do hlavy, a Alcide v některých částech snad nemůže rozumět ani sám sobě), nicméně zde rozhodně neexistuje žádná stagnace, jednotlivé charaktery nejsou nijak šetřeny a dostávají od života co proto, jak emocionálně, tak fyzicky. A na každém se to nějak podepíše, o šílenství, vypjaté reakce, špatná rozhodnutí a velkou spoustu emocí rozhodně není nouze.
Herecké obsazení je skvěle vybrané, všichni umějí hrát a rozhodně to není pouhá přehlídka cukrkandlových tvářiček. Zejména Anna v roli Sookie je tu pro mě příkladem, že v centru milostného trojúhelníku nemusí nutně stát typická plakátová kráska. Ve většině scén se jí daří kombinovat roztomilou, nejistou holku od vedle s přitažlivou, okouzlující ženou i s tou divnou patronkou, která slyší, co si lidi myslí. Kromě Sookie, která vždycky byla mou favoritkou (nesdílím názor, že by byl její charakter s přibývajícím časem nějak degradován, jen prošel vývojem), jsou mými oblíbenci Eric a Pam (lze je vůbec nemilovat?), Lafayette (sype se na něho jedna pohroma za druhou, ale on všechno zvládá nezlomen), ale měla jsem ráda i Maryann a Sophie-Anne (správně démonické záporačky), nebo Noru (ten její přízvuk byl prostě sladký).
Ano, myslím, že nemá smysl čekat na závěrečnou sérii, protože moje hodnocení se v blízké budoucnosti rozhodně nezmění. Ač seriál šel někdy od čtvrté série kvalitativně trochu dolů, tak si pro mě pořád udržuje všechny ty věci, pro které jsem si ho na začátku zamilovala. A s některými charaktery se mi bude vážně těžko loučit, stejně jako s úvodním intrem (protože to je možná moje nejoblíbenější intro v seriálových dějinách). Nezbývá než pevně doufat, že sedmá sezóna naplní očekávání a přinese nějaké důstojné (čti: krvavé a sexy) zakončení.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Masters of Sex
Sex v názvu. Sex v traileru. Spousta sexu v dialozích. Spousta explicitního sexu v každé druhé scéně. A přesto, žádná samoúčelnost. Trefa do černého? Pro mne nepochybně.
Masters of Sex považuji za nejlepší seriál podzimu. Uhrančivý Michael Sheen jako necitlivý, ješitný, tvrdohlavý a v profesním životě sexem absolutně posedlý dr. Masters je perfektně vyvažován krásnou Lizzy Caplan coby profesionální, sebevědomou a neodolatelnou Virginií Johnson. Zejména Sheenova postava prochází od samého počátku poměrně intenzivním emočním vývojem, a přestože je vývoj vztahu mezi oběma hlavními charaktery zcela očekávatelný, dokáže si udržovat přiměřenou dávku napětí, jiskření a intimity. Z vedlejších charakterů (a že jich je mnoho) bych vyzdvihla především Mastersovu manželku Libby v podání Caitlin Fitzgerald, jejíž vystupování je krystalickým obrazem oddané manželky, dobrého člověka i sebevědomé, silné ženy.
Hlavní zápletka lékaře, který přestože je renomovaným porodníkem a brilantním operatérem, neváhá riskovat svou kariéru i osobní život, protože touží studovat lidskou sexualitu, je doplňována celou řadou vedlejších zápletek zobrazujících k sexualitě blízká dobová témata, ať už se jedná o homosexualitu, náboženství, instituci rodiny, nebo o feminismus, emancipaci a ženské otázky obecně. Seriálu nelze upřít záměrnou provokativnost, jemný humor a chvílemi i sympatickou nadsázku. Přestože je vše stavěno na řadě explicitních scén a otevřeném sexuálním kontextu, někde uvnitř je to citlivý příběh o narušování tabu, boji proti konvencím, víře ve vědu i ve vlastní schopnosti, a samozřejmě i o tom, že sex, ať už věda naměří a zjistí cokoli, pravděpodobně nikdy nebude pouhou fyzickou nebo reprodukční záležitostí. To vše v sympatickém retro vzhledu a nenásilně implementovaném historickém kontextu. Provokativní úvodní intro v Dexterovském stylu je už jen třešničkou na dortu.
Proč nedávám plný počet? V konečném důsledku si myslím, že z toho šlo vymáčknout ještě o malinko víc. Mohlo to být žhavější, dramatičtější i kontroverznější, tempo je chvílemi zpomalováno velkým množstvím vedlejších zápletek. A přestože se na druhou řadu neskutečně těším, trochu se obávám, že námět (jakkoli skvělý) je vhodný spíše na minisérii, než na plnohodnotný seriál o několika řadách. Uvidíme.
89 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 9 lidí