_-0-_
OFF-LINE

  • Jméno
  • Ano, jméno mám. Příjmení také.
  • Věk
  • 2020 let
  • Bydliště
  • Earth
  • Poznámka
  • Ještě bych mohl uvést svůj telefon, rodné číslo, adresu, datum narození, čísla účtů, OP a pasu. V dnešním orwellovském světě bych tak úspěšně dokonal suicidum.
Facebook Twitter E-mail
Plakát
Arthdalská kronika

8. ledna 2020

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 3 lidé

CO SKRÝVÁ NEZVYKLÁ FORMA A KOLORIT?

Seriál se odehrává na pomezí doby bronzové a železné, v období prvních městských států. Začíná brutální genocidou staré civilizace, resp. odlišné rasy. (Scénáristé se částečně inspirovali Huntingonovým Střetem civilizací.) První tři řady (na SZ chybně označené jako S01) popisují postupný přechod od kmenového uspořádání k centralizaci, od vybalancované (téměř demokratické) "Jednoty" k autokratickému despotickému systému, stabilizovanému vytvořením společného nepřítele a dodnes zneužívané myšlenky státu, založeného na národnostních principech.

Postupné osobnostní a politické profilování postav vede k čím dál tím většímu poznání technologie moci, k extrémní míře každodenních intrik a neustálému boji o postavení. Rychlá mocenská přeskupování, sliby a zrady, to vše je stejné jako dnes.

Příběh se odehrává v duchu Twainova Yankeeho z Connecticutu na dvoře krále Artuše - hlavní postavy se pozvolna učí, jak docilovat svých cílů, s rostoucí mírou jejich osamostatnění (individualismu) jako by získávaly nadhled člověka dnešní doby - nejen z hlediska používané taktiky a strategie, ale hlavně začínají vědomě používat PR ke svým mocenským cílům.

Nedílnou součástí použité formy jsou četné vsuvky vypravěče, v korejské podobě jsou v "ich formě" jednotlivých postav (přednášené jejich hlasem, jako by se jednalo o myšlenky, nevyřčené nahlas).

Některé herecké projevy připomínají počátky kinematografie - hlavní hrdina většinou upírá zrak nad kameru, četné jsou "humorné vsuvky", ve formě infantilního a rozpačitého jednání, reakce na dramatické okamžiky jsou často provázeny kvílením a histerií, taneční scénky někdy až připomínají indiánské tance v pojetí Bollywoodu. Co se Evropanovi může jevit jako směšné, je jen jiná forma, pod kterou se skrývají stejné příběhy, jaké by se mohly odehrávat u nás.

Desítky drobných "podpříběhů" umožňují lepší pochopení předkládaného světa, osudy většinově nečernobílých postav se tak zpravděpodobňují, protože jsou stejně jako u nás mnohdy ovlivněny pouhou náhodou.

Kostýmy a kulisy jsou částečně přizpůsobeny tomu, že Netflix streamuje do celého světa - za zmínku stojí např. černá jako smuteční barva (místo bílé). Většina rekvizit působí nevěrohodně a navíc některé z nich neodpovídají dobově (např. použitá rakev).

Problematické (pro bělocha) je rozpoznávání jednotlivých postav - nejsme vytrénováni na identifikaci asijských obličejů, moc nepomáhá občasné (záměrné) uvedení jména postavy v titulcích.

Přehnaně působící složité rituály a jejich četnost jsou nedílnou součástí korejské kultury dodnes, jejich forma je pro nás stejně exotická, jako křesťanské liturgie pro asiaty.

Evropský divák si brutalitu a lehkost, s jakou probíhají četné vraždy, vysvětluje prismatem hodnot euroatlantické kultury, ale při sledování by si měl uvědomit, že v Asii platí odlišná měřítka hodnot.

Pokud nejste milovníky korejské (asijské) kinematografie, tak přece jen zkuste přečkat alespoň první dva díly, budete si muset zvyknout na jinou formu, zorientovat se v postavách a přijmout způsob, jakým byl seriál natočený.

VYDRŽÍTE-LI, BUDETE ODMĚNĚNI STRHUJÍCÍM PŘÍBĚHEM Z DOBY POČÁTKŮ LIDSKÉ CIVILIZACE.

Plakát
Válka Světů

17. prosince 2019

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 5 lidí

ALESPOŇ TY TRIPODY TAM MOHLI NECHAT

Seriál je klasické postapo ovlivněné (jak tomu často bývá) limitovaným rozpočtem, takže fanoušci počítačových efektů a masových akcí (a akcí obecně) si na své nepřijdou. Co se týká původního námětu H. G. Wellse, tak z něj toho po přenesení do současnosti moc nezůstalo. Nejen obsahově, ale nezůstaly ani "maskoty" románu, kterými jsou tripody - na které se každý fanoušek těší. Byly nahrazeny čtyřnohými roboty-androidy (připomínajícími přerostlé psy), kteří byly pro efekt jakoby napětí ve vší kráse ukázány až ve třetím dílu.

V observatoři v Alpách objeví astrofyzička pomocí radioteleskopů signál, který je zjevně mimozemského původu. Svět neví, co může očekávat, ale během krátké doby dojde k invazi, po které je vyhubena většina světové populace.

Mezi přeživšími stoupá napětí, civilizační nátěr padá, vítězí instinkt přežití. Děj nepřímo zpochybňuje lidstvo a jeho hodnoty. Malé skupinky v Alpách a v Londýně mají několik málo cílů - přežít, najít příbuzné, pochopit, proč k útoku došlo a najít způsob, jak se vetřelcům postavit. Někteří, ovlivněni nonverbální komunikací s útočníky, jsou smírnější a vyhledávají s nimi kontakt.

Velká pozornost je věnována dramatickým vztahům mezi postavami, výsledkem je poněkud ospalé tempo, někdy až nuda, když se dialogy blíží rodinnému vztahovému dílku.

Poměrně nevydařený závěrečný cliffhanger (z pohledu zkušeného seriálového Sci-Fi fanouška) otevírá cestu k dalším řadám, očekávatelně dává více otázek, než odpovědí.

V rámci ústupků politické korektnosti nechybí kladná postava nelegálního imigranta ke kterému se zachovají nelidsky představitelé majority, postava homosexuálního syna dvou hrdinů, kterého nechají zaplaťpřírodo scénáristíé zemřít dříve, než by došlo na tak dnes módní záběry homosexuálního primérního aktu, sluníčkářská slepá slečna, která má pro vetřelce porozumění, mezirasový sex a jako perlička výčtu na závěr incest, spojený se znásilněním, které omlouvá regulérní vraždu.

Seriál si tak trochu hraje na to, že má filosoficko existencionální podtext, že se zabývá psychologií přeživších. To je ale jen vytvoření zdání pro mainstreamové diváky, aby byli potěšeni tím, že se dívají na "něco lepšího" a přitom je to baví.

V titulcích (nemohu srovnat s originálem, protože francouzštinou nevládnu) jsem našel v S01E01 (227 00:30:33,160 --> 00:30:37,920) pozoruhodnou větu: "Víme jenom to, že frekvence a vlnová délka neustále narůstají." To by byl opravdu zázrak (je tam nepřímá úměra - λ=c/f).

Za zmínku stojí minimalistický zvuk, podkreslený pro efekt nízkými kmitočty, zasahujícími do pásma infrazvuku. Majitelům obstojných AV řetězců to má umocnit (podvědomě) depresivní působení obrazového vjemu ze stovek mrtvol a odbarvených záběrů.

Tak strašné to zase není, ale je smutné, že na dobový blockbuster z roku 1953 to nemá.

WELLSOVA VÁLKA SVĚTŮ JE JINÁ LIGA.

Plakát
Lepší než lidé

22. listopadu 2019

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 2 lidé

JDE TO I BEZ MÓDNÍCH MORÁLNÍCH IMPERATIVŮ

Námět (tematický okruh) je předurčený úvodem - citací asimovových zákonů robotiky. Seriál zdaleka nedosahuje kvalit Real Humans (Äkta människor) - nejde do hloubky, ukazuje problémy adaptace lidstva na vznikající umělý druh bytostí a jejich vzájemné interakce velmi povrchně.

Děj se točí okolo robotky (mimochodem, hraje ji překrásná herečka), která má nainstalovaný experimentální software, umožňující postupné vylepšování kognitivních funkcí i v sociální oblasti. Z robota se postupně stává cítící a myslící bytost, která se obtížně orientuje ve světě složitých mezilidských vazeb a partikulárních zájmů (a leckdy kriminálních) jedinců. K tomu představuje smrtící nebezpečí, protože umí obejít první asimovův zákon robotiky.

Některé díly jsou plné vaty, část postav diváka nenaplní sympatiemi, ale vcelku vzato je seriál dobře scénáristicky zpracovaný a herecké výkony nejsou špatné.

Netflix natočil seriál v Rusku, s povětšině ruským štábem a herci. Pravděpodobně byl komerčně cílený směrem na východ, což přineslo velmi příjemné překvapení ve formě nepostřehnutelného (nulového) výskytu "liberální edukace" - chybí homosexuálové všech pohlaví, různobarevné postavy a rasová problematika, praktikování víry (jakékoliv), invalidi, akcent na práva žen, ženy silné vůdkyně, genderová problematika... Celým dějem se prolíná výrazný akcent na rodinu, jako na hodnotu, která stojí i nad zákony robotiky. Proč ne, je to stejně uvěřitelné, jako zobrazované prostředí, odpovídající tomu, co obyvatel střední a východní Evropy může vidět okolo sebe. Za to zvedám hodnocení o 10%.

Nečekejte "hluboké myšlenky" v nižších levelech děje, ani silné náměty k zamyšlení, ani převratné vizuální efekty, ale pokud očekáváte solidní oddechovou/nenáročnou Sci-Fi kriminální akci, která Vás neotráví vkládáním "novodobých hodnot" do vašich hlav, potom rozhodně nebudete zklamáni a budete se bavit.

Plakát
Why Women Kill

22. listopadu 2019

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 2 lidé

I ČERNÝ HUMOR LZE POLIDŠTIT

Jeden dům a tři období, tři (čtyři - zahrnu-li jeden cca minutový) dramatické příběhy a jako spojující linka příběhy, vedoucí k tragickému konci, který je ale do jisté míry happy and.

Málokdy se podaří skloubit černý humor a ironii s prvky výrazné nespravedlnosti (ať již mezilidské, nebo osudové), odplaty a kriminálních činů - to vše s citlivým přístupem. Když se k tomu podaří nelineárně gradovat děj, herci podají skvělé výkony a povede se vystihnout atmosféru jednotlivých období, tak vznikne seriál, který ve vás (na rozdíl od většiny seriálů) zachová dojem.

Jednotlivé postavy se v průběhu děje vyvýjejí, situace, které prožívají, je zpětnovazebně ovlivňují. Jednotlivé příběhy se skrytě dotýkají existencionálních a morálních otázek, ale ve formě, kdy se nevnucují, je na divákovi, jestli je postřehne a zamyslí se nad nimi, nebo ne.

Stejně, jako všechny soudobé americké seriály, jsou obsaženy výchovné prvky (multirasové obsazení, nezbytné invalidní křeslo, dominantní ženy, odsouzení falokratického přístupu), ale v míře, kdy jsou nerušívé a působí spíše než obvyklým "edukativním" záměrem jako "úlitba bohům".

Svělé a překvapivě inovativní series finale, tango a rudé šaty jako předzvěst smrtí, prolínání dramatických vyvrcholení... Ano, málokdy se poslední minuty tvůrcům tak podaří.

Why Women Kill patří mezi žánrově příbuznými seriály k tomu nejlepšímu.

Plakát
See

17. listopadu 2019

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 9 lidí

I POHÁDKA MUSÍ BÝT ALESPOŇ V RÁMCI JÍ NASTAVENÝCH PRAVIDEL UVĚŘITELNÁ

Tím se ale tvůrci nenechali omezit. Svět slepých lidí, kteří v postapo světě 600 let po katastrofě používají netknuté staré plastové lahve (patrně jako produkt chorobné vize ekoaktivisty), obsluhujících stále funkční(!) elektrárnu, poslouchajících hudbu z Hi-Fi (sakra, to je ale výdrž techniky), oblečených v celkem obstojných a nerozpadlých oblecích, používajících vykované zbraně (slepý kovář, to je opravdu humorná představa)... Jako by to nestačilo, k tomu ještě přistupují jejich další aktivity - údržba ohně, stavění budov, orientace v terénu na desítek kilometrovém pochodu a v neznámém prostředí, jízda na koních, lov zvěře a ryb, pěstování domestikovaných zvířat...

Samostatnou kapitolou je boj. No ano, brutální boj slepců středověkými zbraněmi, s prvky bojových sportů. Víte proč používaly (a částečně dodnes používají) armády uniformy? Stejný vzhled umožňuje jednoduchou identifikaci vlastních bojovníků a detaily označují postavení (hodnost). No, to ale přece slepí nepotřebují, i když se zdobí a tetují, jako by to mohli vidět. Takže když se střetnou bojůvky slepých, tak místo toho, aby se v bitevní vřavě promísili a zrubali jeden druhého bez ohledu na příslušnost, nebo pravděpodobněji jen tak bezcílně bloudili okolo sebe a legračně během klopýtání v neznámém terénu sekali zbraněmi do vzduchu, tak předvádějí boj na úrovni, že by se Bruce Lee nestyděl. Ti jejich čichači, posluchači a podobní tu absurditu nevysvětlí (nemluvě o tom, že oslepnuvší - nikoliv slepci od narození - dokázali přežít a vytvořit soběstačnou a společnost slepých).

Pro oživení je v prvním dílu masturbace královny a v druhém cunnilingus, který na ní provozuje služka - je to takový orgastický pokec s bohem.

Dále je zřejmý akcent na genderovou vyváženost (ženy jsou silné a náležitě chlapácké), pozitivní diskriminace lidí s tmavou pletí, kteří jsou inteligentnější a mravnější než jejich bílí kolegové, kteří jsou tupí a omezení a proradní. No a nakonec leitmotiv, ukazující, že jsou na tom mnohdy postižení výrazně lépe, než zdraví jedinci (slepota vlastně není problém). Řežba ve třetím dílU (a mnoho jiných scén) to jasně dokazuje.

Námětem slepoty většiny populace a jejím přežitím se zabývá např román Johna Wyndhama Den trifidů, na rozdíl od tohoto "bonbónku" od Apple TV+ je to napínavé čtení, předkládající čtenáři možný model postapo světa.

Baví mě Sci-Fi, postapa, horrory a ani pohádek se neštítím :-)

SEE ALE NENÍ NIČÍM Z TOHO, JE TO JEN A JEN PŘEDRAŽENÝ PASKVIL.

Plakát
Bez vědomí

14. listopadu 2019

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
75 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 4 lidé

NAPROSTO VÝSTIŽNÁ RECENZE

Podrobná recenze a nezvykle kvalitní recenze (plná spoilerů) je na https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/bez-vedomi-hbo-recenze/r~53eb7c00062a11ea88f50cc47ab5f122/

Cituji: "...seriál ... je nesentimentální, chladný a chytrý. Možná až moc."

Celý text recenze přesně vystihuje můj názor, poprvé nemám co dodat :-)

Plakát
Fantastická výchova

14. října 2019

70 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
80 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 10 lidí

Hloupoučká barevná výchovná nuda

Rodinný seriál je ošidné označení, ale z názvu plyne, že by měl být sledovatelný napříč generacemi. Takový ovšem seriál Raising Dion rozhodně není.

Je to totiž "výchovný" seriál, většinově situovaný do prostředí černošské komunity. Rádoby hrdinský seriál, ve kterém je hrdinou malý černošský spratek, okolo kterého se točí svět dospělých, zastoupený polozlou asiatkou, černou slepicí matkou, její lesbickou sestrou doktorkou, neroztomile rozpačitým submisivním bílým přítelem matky, morbidně obézní sousedkou, rasistickým bílým ředitelem školy, spolužačkou na vozíčku...

Chlapeček je středobodem vesmíru, svět dospělých se okolo něj točí nejen ve standardním vztahu matka - dítě, ale hlavně jako okolo rovnocenného a respektovaného partnera.

Tvůrci odmítané stereotypy jsou nahrazeny (a přečísleny) jinými (virtuálními) stereotypy.

Do toho nechutné tuny patosu.

Děj se vleče a vleče, klišé střídá klišé a i otrlý divák musí buďto sáhnout po vypínači, nebo alespoň po lahvi tvrdého alkoholu. Obávám se ale, že seriál není stravitelný ani pro značně podroušeného diváka s IQ nad 80.

Seriál jsem (s přeskakováním částí) dosledoval do konce, protože jsem si neustále kladl otázku, co vyroste z dětí, kterým jsou zobrazované "reálie" předkládány jako norma. Nebyl jsem schopný dospět k závěru, jestli jako za bolševika časem budou vnímat rozdíl mezi realitou, skutečnými a dosažitelnými optimálními cíly a tím co je jim vtloukáno do hlavy (což přinese značný vnitřní rozpor), nebo jestli je to semele. Ty hloupější jistě, ale co ten zbytek? Jaké škody se tím páchají na dalších generecích?

Plakát
Temné léto

24. dubna 2019

67 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
67 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 3 lidé

FORMA HODNÁ ZOMBIE AKCE 21. STOLETÍ

Seriál využívá mnoha možností, které mu dává technologie šíření - streaming. Jednotná stopáž (protože se nemusí dodržet vysílací schema) je přežitek - díly trvají 20-40 minut, děj episod je navíc rozsekaný na jednotlivé kapitoly, oddělené úvodním textem. V rámci nižších nákladů je použito levnější herecké obsazení, vizuál nese značné stopy po postprodukčních zásazích, děj vykazuje nelinearity (pravděpodobně kvůli potenciálním vyšším nákladům na "spojovací scény"), hudební podkreslení je často nahrazeno ruchy, střih je značně minimalistický. Za zmínku stojí absence stupidních vatoidních dialogů, kterými režie často krmí diváky, aby prodloužila stopáž. Skvělá kamera vytváří atmosféru a vtahuje diváka do děje.

Zombíci jsou proklatě rychlí, obtížně zneškodnitelní a značně agresivní. Jednotlivé postavy se chovají značně chaoticky (popravdě, kdo by se tak nechoval v postapo anarchii a nebyl pod vlivem PTSD). Děj opakovaně graduje, klasická morálka se stává přežitkem. Jediným výrazným záporem(?) jsou poslední minuty series finale - s vysvětlením se scénáristé v další řadě značně zapotí.

Akce, akce a akce - ale to není špatně. Black Summer má bavit a to bezesporu dělá. Řekl bych že lépe (méně okoukaně, zdlouhavě a nudno-ukecaně) než Walking Dead v posledních řadách.

Drtivý nástup společností, které streamují videoprodukci, ukazuje budoucnost - neodvratný odchod klasických televizí do propadliště dějin. Šíření obsahu pomocí terestriálního, satelitního a kabelového vysílání je odsouzeno k zániku.

Velcí hráči na trhu (HBO, Netflix, Amazon...) investují miliardy dolarů do produkce "televizních" pořadů, které jsou nezřídka na kvalitativně vyšší úrovni, než srovnatelné pořady klasických televizí. Black Summer je typickou ukázkou kudy půjde vývoj, který nepochybně přinese nové formy seriálů.

Plakát
Zrůdno

12. dubna 2019

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 2 lidé

ADOLESCENTI V LOKÁLNÍ ZOMBIE APOKALYPSE

Po katastrofě chemické blízké továrny, která čert ví proč také provádí experimenty na lidech, je izolována skupinka adolescentů v budově školy a v jejím nejbližším okolí. Na oblast neustále padá popílek a vše je zahaleno ve žlutohnědé jedovaté mlze, ve které se pohybují standardní zombíci s akcelerovanými pohyby. Do toho se tu a tam zamíchají jedinci zahlazující stopy po nekalé činnosti vědátorů z chemické fabriky a jejich lidské "výrobky" - pokusní supervojáci s vražednými sklony.

Protagonisté (většinově studenti střední školy) se chovají očekávatelně nelogicky, minimálně polovinu doby řeší problémy jejich přelétavých tokajících srdéček, místo toho, aby se snažili o přežití. Tu a tam se objeví nějaká možná nová dějová linie, ale ta je vždy v zápětí pohřbena neschopností scénáristů. Povinné zastoupení zástupců LGBT nechybí.

Lineární děj (eufemismus) - místy ale "poskakující", amatérské herecké výkony, idiotské dialogy, očividně proklatě nízký rozpočet, krátká stopáž, změť cliffhangerů a hlavně všudypřítomný pocit, že "tohle už jsem sakra někdy viděl", dokáží znechutit i otrlého diváka, který od streamovaného seriálu nečeká nic moc.

Co jako jediné může potěšit je fakt, že jednotlivé postavy jsou mordovány poměrně svižným tempem i na zombie vyvražďovačku.

Dílko je vhodné ke sledování na sreenu mobilu během defekace (jako stimulátor).

Seriál nebyl dokončený (zjevně nebyl schopný oslovit ani cílovou skupinu).

Plakát
Origin

19. prosince 2018

86 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
57 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 7 lidí

DALŠÍ SPLÁCANÁ VYKRÁDAČKA POPLATNÁ DOBĚ

SCI-FI je z definice vědecko fantastický žánr. Auroři tohoto seriálu si vše zjednodušili tím, že se abstrahovali od prvních třech písmen zkratky - jinak si nelze vysvětlit nerespektování fyzikálních zákonů do takové míry, že si toho všimla i moje malá dcerka (fakt).

Dalším prohřeškem je duhový multikulturní aspekt (menšina tentokrát zastoupená bisexuálem, černoškou s psychickou poruchou, která si upraví - "přeprogramuje" původně dementní blonďatou a zneužívanou reprezentantku AI do podoby, které v ní probudí homopudy, vysoce eticky uvědomělý černoch, ex členka ochranky - silná bojovnice, zdrcená výčitkami svědomí, polepšený asiat, původně člen Yakuzy...) Všechny postavy jsou natolik psychicky transparentní, že by mohly posloužit jako přiklad trestuhodného zjednodušení psychoprofilů, neustále bijícího do očí.

Samostatnou kapitolou jsou četné a dlouhé flashbacky, které diváka seznamují s minulostí postav. Proč ne, ale když samoúčelně tvoří desítky procent všech dílů, tak se obávám, že i v mainstreamovém divákovi vzbudí pocit (oprávněný), že se jedná o pouhou neuměle maskovanou vatu.

Kosmická loď letící kolonizovat je graficky ztvárněna celkem pěkně (aby ne v době výkonných animačních systémů), ale aby to byla jakoby pořádná akční scifárna, tak tam autoři zamíchali pall mall z Aliena a The Thing (kdybych byl Scott, nebo Carpenter, tak bych po nich chtěl autorské výpalné). Ani to ale nepomohlo.

Series finale překvapilo (nemile). Opět obsahovalo flashbacky, ale tentokrát ze současnosti. Režie patrně musela v rámci plánu splichtit i desátý díl a protože by byl moc krátký, tak více než polovina doby byla tvořena občas lehce prodlouženými scénami z předchozích dílů tak, aby to zdlouhavě podalo vysvětlení a poskytlo pohled očima jedné z postav. Výsledkem je, že se podařilo díl, na který by dějově stačilo 20 minut, dokonce prodloužit o minut 10 oproti zdlouhavým předchozím dílům. Zkrátka vznikl "vzpomínkový díl". Režie za to patrně dostala premie, i když si spíše zasloužila pár facek.

Závěrečný cliffhanger jednoznačně otevírá cestu k S02, terá doufám nebude natočena, nebo ano, ale po výměně celého realizačního týmu (a zejména režiséra).

KOUKAT SE NA TO DÁ, ALE V DIVÁKOVI PO PÁR DNECH NEZŮSTANE ŽÁDNÝ DOJEM. KDYBY SE VŠECH DESET DÍLŮ SESTŘIHALO NA 180 MINUT, TAK BY Z TOHO MOHL BÝT LEHCE NADPRŮMĚRNÝ BÉČKOVÝ FILM.

Předchozí