_-0-_
ON-LINE

  • Jméno
  • Ano, jméno mám. Příjmení také.
  • Věk
  • 2019 let
  • Bydliště
  • Earth
  • Poznámka
  • Ještě bych mohl uvést svůj telefon, rodné číslo, adresu, datum narození, čísla účtů, OP a pasu. V dnešním orwellovském světě bych tak úspěšně dokonal suicidum.
Facebook Twitter E-mail
Plakát
Království (1994)

18. července 2009

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 6 lidí

NEJGENIÁLNĚJŠÍ SERIÁL, JAKÝ ZNÁM

Riget je zařazený do kategorie Drama/Mysteriózní - to je sice částečně pravda, ale většinově je nezařaditelný - pro některá díla kategorie chybí, nebo je nelze definovat. Ve zpracování lze najít analogii s Lynchovou tvorbou, ale od ní se liší zejména v jisté lehkosti a také v tom, že nenutí diváka hledat odpověď na otázku, "zdali tÍm autor něco myslel" (pokud vůbec). V komentářích jsou často zmínky o depresivních pocitech, ale s tím musím nesouhlasit. Trier nepopisuje depresivní, ale JINÝ svět. Dokonalá kombinace všech použitých výrazových prostředků, která na diváka působí po celou dobu sledování, zanechá v člověku POCIT - DOJEM, který nutí k opakovanému sledování.

Pro ty, kteří Riget neviděli - netřeba se obávat předchozích řádků, seriál má také děj, jde jen o to, co v něm chce (a může) divák vidět - zklamal málokoho. Osobně jej považuji za jednu z nejlepších věcí, jakou jsem kdy viděl. Škoda, že Lars von Trier nenatočil poslední závěrečnou část trilogie - ale snad se dočkáme, nakonec technika může odstranit zdánlivě nepřekonatelnou překážku - úmrtí některých herců.

JE TO JEDEN ZE ZATÍM DVOU, KTERÝM JSEM DAL 100%

Charakteristická melodie z tohoto seriálu mě natolik uchvátila, že jsem ji dlouho používal jako vyzvánění...

Mimochodem mám rozšířený slovník a tak si musím nakonec ulevit slovy Dansk jävlar!

Plakát
100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 5 lidí

JEDEN Z VRCHOLŮ SERIÁLOVÉ TVORBY

Hitchhiker's Guide to the Galaxy má zajímavou historii. Kniha vznikla na základě scénáře rozhlasové hry BBC, která je v originále ke stažení zde: http://www.sadena.com/BBC-Radio/H2G2/ (The Hitchhiker's Guide To The Galaxy
By Douglas Adams (R.I.P.) -
Original BBC Radio Broadcast), potom následovalo několik divadelních her a nejznámější (a bezkonkurenčně nejlepší), zpracování ve formě miniserie BBC. Filmové zpracování, které přišlo po po TV miniserii se bohužel nepodařilo - suchý anglický humor, který ve spojení s absurditami dokázal vyplavit endorfiny u většiny diváků, se většinově kamsi vytratil.

Televizní miniserie patří v rámci žánru k tomu nejlepšímu, co kdy bylo natočeno a způsobem zpracování se výrazně vymyká standardní televizní tvorbě.

Plakát
Já, Claudius

16. srpna 2009

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 5 lidí

BLÍŽÍ SE SKVĚLÉ PŘEDLOZE

Vynikající zpracování stejnojmenného románu Roberta Gravese, schopné oslovit dnešního diváka. Seriál byl zjevně natočený s minimálními náklady (téměř divadelně), ale dokazuje, že kvalitní předlohu, scénář, režii, a herecké výkony nelze nahradit sebesofistikovanější technikou a triky. Je to jako v divadle, když sledujete kvalitní hru - za chvíli přestanete vnímat nedokonalost (nevýpravnost) zpracování a pohltí Vás děj, jako byste sledovali výjevy ze skutečného života.

Plakát
Mladý papež

22. června 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 5 lidí

RELIGIONISTICKÁ SCHÍZA JAKO INDIKÁTOR BIGOTNÍCH KATOLÍKŮ

Sorrentino nezklamal, nenatočil křesťanskou "nalejvárnu" , ale pozoruhodné satirické konverzační drama, které ocení každý inteligentní divák. Absurdní scény, dokonale propracované dialogy, nádherné interiéry, skvělé herecké výkony, cit pro detail, sladěný hudební doprovod... Výčet profesionálních kladů by byl dlouhý.

Hlavní rovinou (jednou z mnoha) je hledání odpovědí na otázky, které se týkají víry, náboženství a církevní byrokracie. Celým seriálem se prolíná (často v alegoricko-absurdní podobě) snaha o objektivní nadhled, protagonisté procházejí značným vývojem často poznamenaným intrikami hodnými House of Cards (stejně, jako občas my všichni), jsou v jednu chvíli náboženskou terminologií řečeno hříšní a poté se dostávají do stádia pokory - zkrátka to nejsou žádní "nadlidé".

Bez ohledu na to, kým jsme a čemu věříme si každý z nás může v seriálu najít rovinu a vysvětlení děje, které pro něj bude akceptovatelné.

Nově zvolený papež (reformními a liberálními postoji/projevy částečně připomínající současnou hlavu katolické církve, veřejně označovanou některými ortodoxními katolíky za heretika, někdy za Antikrista) byl na konkláve zvolen, aby se stal spojnicí mezi moderní společností a církví. Jenže on je plný vlastních neortodoxních myšlenek a postupů, k tomu je lehce arogantní, nerespektuje povinnosti plynoucí z jeho postavení a ignoruje po staletí zaběhané pořádky, stejně jako supervizi kardinálů. Vstupuje do vztahů mezi náboženstvím, vírou, tradicí, zákony a rituály a dává na frak instituonalizovanému křesťanstvu - zejména zkostnatělé mocenské organizaci, která je dodnes absurdně jedním z pilířů moci ve světě a přitom ještě před pár stoletími vedla války, loupila, upalovala své nepřátele na hranicích a byla největší brzdou vědeckého pokroku.

Apage Satanas! :-)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poznámky pod čarou:

V US byl v 60. letech platný tzv. Haysův kodex, který m.j. zakazoval v kinematografii zesměšňování flanďáků (kléru), v GB fungovala obdobná cenzura, v Itálii, Irsku, Řecku, Polsku, Německu, Dánsku a na Maltě je dodnes urážka křesťanského božstva a náboženské symboliky trestná.

Odsouzení členek punkrockového uskupení Pussy Riot demonstruje přístup putinovského establishmentu ve spolupráci s pravoslavnou církví, podle nově přijatého "zákona o rouhání" je v Rusku souzený účastník veřejné debaty za prohlášení, že je bible sbírkou židovských pohádek a že bůh není.

Jako bychom nežili ve 21. století, ale v temném středověku. Moc neschází, aby nám v některých zemích hrozilo upálení, useknutí ruky, vytržení jazyka a stětí, jako tomu bylo o nějaká ta století později za Marie Terezie.

Když natočil Scorsese postmoderní "The Last Temptation of Christ" a vylíčil Krista jako omylného člověka s disociovanou osobností, hledajícího smysl života, tak se mu podařilo natočit nejznámější legendu na světě s hlubokým pochopením hlubin tápající lidské duše, tak, že oslovila i racionálně uvažující část populace (atheisty a agnostiky). To ale nezabránilo konzervativním katolíkům, aby zapalovali kina. Narazila mnohá další díla a nedej přírodo, aby to byla dokoce parodie (jako Monty Python's Life of Brian).

Ve Spojených státech platil až do konce 60. let takzvaný Haysův kodex, který na seznamu zakázaných filmových motivů uváděl zesměšňování duchovenstva. Rovněž Britský výbor filmových cenzorů hlídal "zesměšňování náboženského představitele".

Ani naší zemi se protesty ortodoxní katolické minority nevyhnuly. Při pražské premiéře muzikálu Jesus Christ Superstar v roce 1994 rozšiřovalí misionáři z Kostnické jednoty letáky s textem "Obraz, který muzikál podává o Ježíšovi, je zkreslený." Poslední absurditou bylo narušení představení hry "Naše násilí a vaše násilí" v Národním divadle Brno.

Časy se ale patrně mění k lepšímu, The Young Pope zatím naráží jen na občasné negativní komentáře diváků, oficielní místa zatím veřejně nezasáhla (i když je ale podezřelé, že ohlášená druhá řada údajně nebude přímým pokračováním).

Plakát
Hercule Poirot

16. srpna 2009

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 14 lidí

POTĚŠÍ OKO

Moc milý seriál - jak nemám rád Agatu Christie, tak musím uznat, že se tvůrcům podařilo téměř nemožné - z předlohy vykřesali malý zázrak. Jednotlivé postavy obdařili natolik osobitými detaily, že si je člověk musí zamilovat. Zpracování je velmi citlivě provedené - stačilo jen o trochu přehnat osobitost postav a byl by z toho nesledovatelný seriál, ale autoři přesně uměli nadávkovat až k horní hranici možného a přitom ji nepřekročit.

Za povšimnutí stojí reálie - seriál je doslova nabitý neuvěřitelným množstvím dobových (a cenných) starožitností - art decco, secese, kubismus, funkcionalismus - to vše na nás vykukuje z téměř každého záběru, počínaje kostýmy a bytovými doplňky, přes záběry interiérů a exteriérů budov, až po všudypřítomné automobily - veterány. Jde vlastně o takový malý výlet strojem času - radost pohledět.

Plakát
Červený trpaslík

21. dubna 2010

87 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
87 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 15 lidí

SERIÁLOVÁ LEGENDA

Neznáte-li tento seriál (což je rozhodně chyba) a nesedne-li Vám při sledování prvního dílu, tak vydržte a osledujte několik dalších, než zaujmete postoj.

Nepřesvědčivé herecké výkony, papírové kulisy, hromady vyčichlých vtipů, soapoperová klišé v Sci-Fi balení - i tak by se dal Red Dwarf charakterisovat. Jenže - vloženo do mixeru, smícháno, trochu vylepšeno a poskládáno způsobem, jaký ovládá jen a jen BBC - oproti předpokladům vzniklo zcela unikátní dílo. Britský humor (patrně nejbližší našemu) je všemi nedokonalostmi zpracování nezměrně akcentovaný, z nedokonalého se mávnutím čarovného proutku tvůrců z BBC paradoxně stává dokonalé a zcela nezbytné. Pravděpodobně se jedná o poslední seriál staršího stylu BBC, zastoupeného vynikajícími produkty typu Monty Python`s, Hitch Hikers Guide to the Galaxy a pod.

Plakát
Misfits: Zmetci

8. března 2011

75 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
88 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 8 lidí

GB - KOLÉBKA SKVĚLÝCH SERIÁLOVÝCH POČINŮ

Ano, GB je skutečně hodna označení v nadpisu. V duchu britské tradice přichází nová vlna pojetí seriálů, ve kterých jsou kombinované komické, misteriosní, sci-fi a dramatické prvky. Seriál je důstojným následovníkem Hitch Hikers Guide to the Galaxy a Red Dwarf.

Tvůrci pochopili, že jsme ve 21. století a že padla mnohá tabu - vulgarismy, drogy, násilí, nihilismus a zejména černý (velmi) humor se staly součástí reálného života. Superschopnosti jako z Heroes, zasazené do up to date koloritu, časové smyčky (a další sci-fi atributy), absence hrdinsko-světzachraňujících motivů a zbytečné (literární) morálky, neklesající (jak neobvyklé) dynamika trvale progradujícího děje, kontinuita a provázanost dílů...

Jistě, daly by se najít chyby, ale divák musí dlouho (cíleně) hledat, protože je děk natolik přitažlivý, že to nebije do očí (takže se vlastně chyby nekonají).

Jeden z mála seriálů, který mě přinutil, abych se opakovaně a nahlas smál při jeho sledování (podotýkám, že se ani náhodou nejedná o nablblý sitcom) - humor je všudypřítomný a přitom tak nějak by the way - nenásilný, nerušící, neodvádějící pozornost, nedegradující děj. Zkrátka skvělý žánrový mix.

S napsáním názoru jsem počkal až na konec druhé sesony, která byla kvalitativně srovnatelná (spíše lepší) než první. Vyvrcholením je Christmas Special, ve kterém (spoiler!): Nathan rozdupe po porodu placentu, kterou považuje za mzáka - aliena.

Jedná se o výjimečný seriál, jehož sledování je jednoznačně povinností každého milovníka kvalitních seriálů.

Plakát
Teletubbies

28. března 2011

79 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
57 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 14 lidí

PECKA Z POHLEDU DVOULETÉHO DÍTĚTE

Jedná se o seriál, určený pro zcela specifickou cílovou skupinu - pro děti, které právě překonaly epochu plazivců a začínají komunikovat. Podle edukativního dopadu na dcouletou dcerku musím konstatovat, že se na tvorbě tohoto seriálu podílel nejeden dětský psycholog...

Pokud se setkáme s inteligentní entitou, jejíž mentální úroveň bude přesahovat o několik řádů tu naši, budeme ji kvalifikovat jako bohy a současně nebudeme schopni porozumět jejím záměrům (křesťané říkají, že "boží cesty jsou nevyzpytatelné"). Stejná relace je mezi námi a malými dětmi. Sice jsme autoritou, ale o porozumění nemůže být ani řeči. Pokud se ovšem setkáme s jinou entitou (prostředím), vykazujícím jen o něco málo vyšší intelekt, tak nás "potáhne vzhůru" a bude nás vychovávat - poslouží jako pochopitelný vzor.

Teletubbies jsou očima dospělého jedince nepochopitelnou blbinou (stejně nepochopitelnou, jako je pro nás problematika sociálních vazeb hmyzu) - jsme přece jen mentálně o nějakou tu laťku výše, ale pro malé děti otevárají nové obzory. Podporují schopnost komunikace, pochopení významu slov a rozvoj motoriky (mnohokrát jsem viděl, jak dcerka napodobuje pohyby - tanec - jednotlivých postav, nově rozumí slovům typu "sedni, vstaň" - která jsou v seriálu často frekventovaná, začíná chápat, že je špatně, když rozlije puding)... Jména postav jsou vyslovitelná i pro děti, které mají problém vyslovit dvouslabičné slovo (Lála) a jsou prvními virtuálními postavami, se kterými se dokáže hloupoučká dětská mysl identifikovat. Gratuluji tvůrcům.

Existuje hodně seriálů a pohádek, které jsou patřičně infantilní, laskavé, jemné a výchovné - ale - jsou určeny pro mnohem starší děti, které jim mohou porozumět (resp. axiomaticky přejímat vzory) - Maková panenka, Rumcajs, Křemílek a Vochomůrka. Mezi úrovní mysli dvouletého a řekněme čtyřletého dítěte je propastný rozdíl (rozvoj mysli včetně rétorických a motorických schopností rozhodně není lineární), a proto jsou Teletubbies osamoceným seriálovým počinem s ohledem na cílovou skupinu.

Osobně jsem je léta odsuzoval jako naprostou a nepovedenou blbinu (starší dcerka je příliš stará - v příslušném věku se s Teletubbies minula o léta) a tak jsem mohl vidět, jak působí na malé děti až pžed nedávnem a byl jsem nucen otočit hodnocení o 180°.

POKUD MÁTE MALÉ DĚTI, KTERÉ ZAČÍNAJÍ SLOVNĚ KOMUNIKOVAT A JSOU JIŽ SCHOPNY CHŮZE, TAK JE VŘELE DOPORUČUJI EXPONOVAT TELETUBBIES. NEPROHLOUPÍTE.

Plakát
Carnivale

19. července 2011

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 5 lidí

POKUS O DOBYTÍ SERIÁLOVÉHO OLYMPU

Jeden z mála seriálů, o kterém by ortodoxní fandové kinematografie neměli mluvit s despektem. HBO se téměř podařilo (podotýkám, že téměř) zařadit Carnivále mezi seriály typu Riget a Twin Peaks. Děj se odehrává v době velké hospodářské krize v US (30. léta) v prostředí kočovného cirkusu. Jednotlivé postavy vykazují poněkud nepřirozené "skills", které mají zásadní vliv na dějovou linii - na boj dobra a zla.

Seriál je plný mysticismu a nutí diváka, aby si kladl mnohé otázky, na které většinově nenalezne odpovědi - ať již proto, že se jednalo o záměr tvůrců, nebo proto, že byl seriál předčasně a bez závěru ukončen na základě pobuřujícího rozhodnutí lidí z HBO (doufejme, že ne Managementu). Mimochodem, od shlédnutí tohoto seriálu vnímám slovo "Management" s velkým "M" a poněkud jiným významem :-)

První serie je lepší než druhá - je plná náznaků a tajuplných úkazů, vůbec nevadí, že plyne poměrně pomalu. Druhá řada více vsadila na dynamiku, akci a přímočarost (patrně pod tlakem ukazatelů sledovanosti). Sice v únosné míře, ale zcela ku prospěchu to nebylo.

Režie, kamera, střih, výkony herců - to vše dotaženo téměř k dokonalosti, takže se podařilo udržet poměrně vysokou úroveň všech dílů, i když byly natočeny různými režiséry. Obrovská škoda je, že byl seriál předčasně ukončený kvůli rozpočtu (nakonec podobně zatočila HBO s nejedním kvalitním seriálem) - poslední díl evidentně tvoří dějový předěl (takže se divák úplně nerozzuří), ale další původně plánované řady bolestivě chybí.

Za poznámku stojí, že chondrodistrofik ("trpaslík") Michael J. Anderson (ve světě seriálů známý zejména z Twin Peaks) si zahrál životní roli.

Rozhodně se nejedná o mainstream (pokud se ze zálibou díváte na telenovely, tak se s Carnivale rozlučte). Uměleckých (omlouvám se za to slovo) kvalit Rigetu sice nedosahuje, ale zpracováním jednoznačně prozrazuje stejnou krevní skupinu.

NEUVĚŘITELNĚ HUTNÁ ATMOSFÉRA, DO DETAILŮ VYPILANÝ SCÉNÁŘ A SKVĚLÉ HERECKÉ VÝKONY ŘADÍ CARNIVÁLE MEZI ABSOLUTNÍ VRCHOLY SERIÁLOVÉ TVORBY.

Plakát
American Horror Story

8. prosince 2011

94 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
88 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 16 lidí

KLIŠOIDNÍ MIX DOTAŽENÝ K DOKONALOSTI - REVOLUCE V HORORU

Seriál, tvořící jeden děj bez násilných předělů, všechna hororová klišé která Vás napadnou - morbidně zamixována s latexem, softpornem, nezbytným tajemnem, brutalitou, hrůzou a labilitou postav (snad každá trpí nějakou psychosou). Rychle se měnící scény (s kvalitním střihem), prudký spád lehce roztříštěného děje, rozklepaná kamera, rychlé zoomování a hra se světlem, záměrné zdůraznění tabuisovaných temat, nabídka různých "point of view" - pozorný divák by zde našel stopy postmoderny mixlé se surrealismem a černým humorem (hodně černým). To vše skvěle podmalováno minimalisticky pojatou hudbou.

Ze standardních hororů se stávají pouhé pohádky pro nejmenší...

Za zmínku stojí výběr postav (v různých stadiích mezi životem a smrtí, s celým nebo poškozeným organismem): nevyrovnaný psycholog, který má problémy s hodnotovým žebříčkem, vyvolená pubescentní dcera a její živý-mrtvý šamstr-vrahoun občas v latexu, manželka gravidní pravděpodobně s mrtvolou, tajemná sousedka, její postižené děti (většinou živé-mrtvé), zastřelená služka nabízející sex, zohyzděný muž se spálenou tváří, zavražděná milenka psychologa a manželka původního majitele domu (též po smrti), spousty dalších živých-mrtvých a v neposlední řadě zlý dům, který je vlastně zdrojem událostí a indirektním hlavním hrdinou... Vlastnosti a charaktery postav sice mnohdy nahrazují jinak žádoucí vnitřní napětí diváka, ale to by vadilo jen šťouralovi.

Děj předkládá spousty otázek , odpovídá na ně a v zápětí klade další - to vše v neobvyklé míře. Téměř orgie epiky, které zastiňují obvyklou unylost seriálů tohoto žánru, obvykle maskovanou brutálními záběry, nahrazujícími nápady a myšlenky.

S přibývajícím počtem dílů začínají vystrkovat růžky "vztahy" (oblíbená nablblá americká rodinná problematika), někteří z mrtvých začínají "páchat dobro" ale kvituji s potěchou, že přes horrorovou nosnou linii nedošlo na modlení, kříže, bohy a ďábly, flanďáky a podobnou verbež. Doufám, že první symptomy "rodinnosti" nejsou předzvěstí ztráty tempa, rozmělňování scénáře a zejména příklonu k mainstreamu. Pokud by tomu tak mělo být, tak snad zvítězí rozum a dojde k předčasnému ukončení seriálu s důstojným závěrem.

American horror story je zatím nejlepším ryze hororovým (a žánrově čistým) seriálem, který jsem kdy viděl (zatím jsem zhlédl 9 dílů). Nehraje si na umění, nesnaží se diváka intelektuálně povznést (současně nepředpokládá diváka-blba), ale to vůbec nevadí - naopak - ve své kategorii vytvořil nový standard.

MILOVNÍKŮM HORORŮ VŘELE DOPORUČUJI - OD SLEDOVÁNÍ SE NEODTRHNETE

Předchozí