Michalenka
| Jméno | Michaela | |
| Věk | 27 let (Panna) | |
| Bydliště | Třebíč | |
| @NecumFurt | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/mishahlavackova | ||
| Poznámka | ♥ Instagram --> @misha.hlavackova
♥ Facebook.com --> @mishahlavackova
|
Stále patří k velikánům...
V roce 2006, když seriál vyšel, se hned po odvysílání Heroes stal jedním z největších televizních pořadů v Americe. Po kritiky oslavované první sezóně, osmi nominacích Emmy a zlatém glóbu pro nejlepší televizní drama bylo na začátek druhé sezóny naladěno neuvěřitelných 17 milionů diváků. Rychlý posun vpřed o čtyři roky a pořad, který se měl stát novými Ztracenými, se ocitl na pokraji zrušení a samotné oznámení o ukončení proběhlo tím nejhorším způsobem a to na prezentaci NBC, tedy tři měsíce poté, co byla odvysílána poslední epizoda 5.serie, která se nakonec ukázala jako poslední epizoda seriálu.
V té době to byla docela lukrativní franšízna (NBC prodávalo veškerý merch, tedy zboží související s hrdiny, od časopisů a grafických románů po akční figurky a oblečení), ale pořad sledovalo už pouze 4,4 milionu a nebylo divu, že NBC citovala rostoucí výrobní náklady a klesající hodnocení jako důvod pro zrušení show. Tyto dramata bohužel mají vždy menší budoucnost na pokračování.
Přesto i podle standardů americké televizní tvorby byl zánik Heroes poměrně rychlý. Bylo hned jasné, že po první, detailně vykreslené první sezóně, ve které se vše postupně spojilo a hlavní slogan se nesl: „Zachraň roztleskávačku, zachráníš svět“, už nic nebude stejné.
Bohužel, jak příběh postupoval, ukázalo se, že téměř dokonalá první sezóna byla něco jako anomálie. Od katastrofálního množství času, které Hiro strávil v pasti ve starověkém Japonsku, až po stále více směšné síly, kterými se Peter Petrelli i jeho nemesis Sylar obdařovali, vyšlo najevo, že Hrdinové jsou jen přehlídkou pod vlivem své vlastní mytologie.
I přesto pozitivní bylo, že tvůrce pořadu, Tim Kring, zůstal i po zrušení na vzestupu. Poděkoval všem svým fanouškům a na sítích řekl, že „dokončuje diskuse (s NBC) o řadě způsobů, jak udržet vesmír hrdinů naživu pro jeho fanoušky“, což se částečně ukázalo v méně úspěšném spin-offu (Heroes Reborn).
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Na těžké časy - kapka lásky
Upřímně jsem si myslela, že už jsem se dostala do fáze, kdy budu jen sledovat kvalitní americkou tvorbu, která nepřesahuje 80% hodnocení. Bohužel, ale časy se zase změnily a já opět píši recenzi na seriál, který jsem nesledovala týden co týden v televizi po dobu 5-ti let, protože mi to čas jinak kvůli práci nedovolil, nýbrž seriál, který mi ulehčuje ponorkovou situaci doma, která kvůli koronaviru momentálně nastala.
To, co mi tenhle seriál nabízí je právě to, co momentálně i hledám – láska, jednoduchost, a hlavně zabití času dlouhými a stále klišé monology. Je pravda, že hlavní hrdinka je naprosto neracionální bytost, jenž v každé situaci dělá jednu hloupost za druhou a vaše volání ,,nedělej to'' u obrazovky z vás vychází úplně zbytečně. Nakonec to však zachrání díky jednomu ze svých darů, které ji tvůrci nadělili (jako je antidotum bystrost či fotografická paměť). Pravda je ale, že pokud je někdo takto geniální, nemůže zároveň dělat taková dětinská rozhodnutí.
Koneckonců stejně ale za pozornost nejvíce stojí samotný Can Yaman. Vím, že tímto nehodnotím samotný seriál, ale pouze vzhled hlavního protagonisty, ale přiznejme si, že nejméně polovina úspěchu tohoto seriálu stojí právě za vzhledem tohoto herce. Myslím si, že žádný z amerických herců se se samotným Canem nedá srovnávat. Určitě je to způsobeno i jinou mentalitou a zároveň i tím, že v Turecku se za tak citlivou mužskou roli herci nestydí.
Nedáno jsem četla článek z tureckých hájů o tom, jak Turkové mají na romantické seriály dva odlišné pohledy. Buď je milují anebo nesnáší. Tento pohled je asi stejný všude, ale procento lidí, kteří ho nesnáší je u nás asi vyšší. Je to nejspíše dáno tradicí seriálů u nás. Navíc seriály tohoto typu nejsou jen o hlavní dvojici, ale právě o samotném životu v Turecku, který my úplně nedokážeme docenit. Jdou vidět kastovní rozdíly různých společenských vrstev, různé zvyky a tradice, které my ani občas nemůžeme pochopit či mentalitu a náboženství, které se prolíná snad v celém jejich životě.
Seriál zatím sleduji maratonově, ale docházím do hluchého bodu, kdy mám pocit, že se seriál opakuje a já brzo budu hledat jiný seriál tohoto typu. Přesto jsem chtěla napsat hodnocení zde. Je to moje Guilty Pleasure. Ale guilty pleasure takové, které jsem tomto období potřebovala, a to je hlavní důvod seriálů, jenž pod tíhou turecké produkce vznikají.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Cameron na zabití
Relativně nové-kriminální-kouzelnické drama od ABC mohlo v srdci některých diváků zaplnit díru po Castlovi, ale bohužel hlavní postava kouzelníka nebyla žádný Nathan Fillion.
Jack Cutmore-Scott hrajícího Camerona Blacka, populárního iluzionistu z Las Vegas, který se stane nezaměstnaným spolu s jeho týmem rozmanitých asistentů - Justinem (Chon Jordan), Dinou (Lenora Crichlowa) a (Vincent Jones) Gunterem - po skandálu, který se odehrál hned v prvních pěti minutách pilotu. To se změní, když se Cameron dívá na televizi, kde je popsán letecký výbuch, který znemožňuje vyšetřování FBI a oznámí jim, kdo to vlastně udělal, - iluzionista! Než řeknete "Abrakadabra", Cameron se dostane na místo činu a oznámí: "Vaše letadlo nevybuchlo, ale zmizelo." Na místě jsou agenti Alvarez (Amaury Nolasco), který je samozřejmě obrovským fanouškem Cameronovy práce a agentka (Ilfenesh Hadera), která tvrdí, že nenávidí magii, ale nemůže příliš protestovat.
Stejně jako Castle, tak i Deception se rychle zbavil nesčetných závazků, které doprovázejí přivedení jakéhokoli úplně nevyškoleného civilisty do situace v oblasti vymáhání práva. Netrvá dokonce dlouho než ''Team Deception'' je pravidelně kontaktován agenty Danielsovou a Alvarezem. Myslím si, že by mohl existovat nekonečný počet vyšetřování, u kterých by člověk mohl najít kouzla užitečnými, ale takhle to ve skutečnosti nefunguje.
Tvůrce Chris Fedak, který do své práce na Chuckovi hájí poněkud podobný nerdovský monotónní terén, vysvětluje, jak principy spojené s kouzelnými triky a kouzelnými inscenací jsou součástí mnoha dobře plánovaných zločinů. Fedak a spisovatelé potom přehlížejí hranice mezi kouzelníky a podvodníky, takže je dobré že ti, kteří navrhují triky je potom i vysvětlí pro nás jako normálním lidem a další plus, že to zaplní pět minut tvůrcům na jednu epizodu.
Serializovaný příběh pokračuje tím, že zahrnuje Cameronovu kariéru-ohrožující skandál a hostující hvězdu Stephanie Corneliussenovou, která se objeví v asi 90 sekundách celkem v prvních třech epizodách a udává seriálu skrytě tempo. Cameron Black nedokáže v každém díle prostě odolat velkému příjezdu, předvádění se několika kouzelných konvencí, hrám, úsměvu, - nejen když ho lidé rozpoznají a vždycky se zdá být na pokraji smrti. Stejně jako v případě Becketové od Stany Katic, odpor Agentky Danielsové vůči Cameronově kouzlu je krátkodobý. Nemyslím si, že Deception poukazuje na nevyhnutelný román, který by měl být vášnivý stejně jako tomu bylo u Castla hned od počátku. Nejspíše je tomu tím, že Cutmore-Scott a Hadera nemají mezi sebou žádnou skutečnou jiskru.
Zatím procedurální případy v epizodách, které jsem doposud viděla, jsou slušné a někdy dokonce chytré. Přitom je to jen to, jaký vzorec nastavili tvůrci tak, aby tam byla spousta dramatického napětí. Bohužel tento vzorec byl nejspíše i Achillovou patou seriálu. I když se snažili toto změnit po 7. díle, už to bylo nejspíše pozdě, pak určitou roli hraje i mid-season...
Tak velká show závisela na tom, aby diváci našli Camerona tak fascinujícího, jak ho našli lidé ve vesmíru Deception a aby měl charisma takové, jako ho měl Nathan Fillion v podání Castla. Dokonce i David Copperfield pravděpodobně na konvenčně hezké straně kouzelnických standardů, má intenzitu, která přechází na hypnotickou.
Je pravda, že zrušení bylo z mnoha stran očekávající, i přesto musím říct, že pokud by seriál pokračoval, nejspíše by dosáhl svého potenciálu a nejspíše i stejného úspěchu jako měl Castle či Mentalista.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Pozor, nebezpečí úbytku inteligence
Když se Violetta poprvé objevila u nás v Česku, Disney již spamoval své kanály plné reklamních pořadů. A mohu konstatovat, že tato show je jen další marketingovou sérií, která cílí na malé dívky při nákupu zboží. Lidé, kteří napsali děj, neměli žádnou inspiraci. Je to jen další "Dívka, která se přestěhuje do nové školy a najde si ne jednoho, ale rovnou dva kluky". Ale to není nejhorší. Sledovala jsem mnoho televizních pořadů a viděla jsem spoustu strašných a hloupých dialogů, ale tohle je nová úroveň. Postavy jsou jen dětské. Od arogantní holky, co-si-myslí,-že-ví-všechno a snědla všechnu moudrost světa, včetně domněnky, že je nejlepší a nejtalentovanější po dívku, která je perfektní,-talentovaná-a-čestná, kterou chtějí všichni a je to vlastně šťastná dívka. Já si však z hlavní postavy vzala dojem, že se snaží jen proslavit, přesto poslouchá vždy své srdce a chce jen dělat dobré věci. Říkám: "Dokonalá dívka." A podle mého názoru "perfektní dívka" je něco, čeho se dnešní filozofie přitom snaží vyhnout. Disney chce tedy dívkám říct: Chci být jako ona. Ale ona také lže jejímu otci a ospravedlňuje se, že je v pořádku lhát svým rodičům, když si myslíte, že děláte něco, co je pro vás to nejlepší. To může být jen v tomto případě, ale v reálném životě většina rodičů ví, co je pro jejich dítě nejlepší. Vzhledem k tomu, že Violetta je určena pro holčičky, spisovatelé se rozhodli nechat chlapce působit jako by to byli desetiletí chlapci. Celý průběh celého příběhu je opravdu pomalý, takže Disney může nechat vysílat tento odpad neustále dokola, místo toho, že vynaloží peníze na skutečnější show.
Kdykoli příběh vypadá, že postupuje ke konci, uvidíte to samé znovu a znovu, protože všechny části příběhu jsou přesně to stejné. A ač bych neměla vlastně mluvit o ostatních recenzích, každý, kdo dává této sérii 100% se chová jako dívka fanouška Justina Biebera. Je to jen tah, který vymývá mozek a schovává se za Disney kanál, že rodiče hned jen tak nevidí, že tento program je odpad. 20% dávám proto, že jsem doposud nikdy neslyšela španělštinu v písních a netušila jsem, že to je vcelku krásný jazyk.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Další bod do franšízny
Nikdy jsem se nepovažovala za příliš velkého fanouška Marvelu a všech děl z této franšízny. I přesto mě ale tento seriál neminul. Důvodem byl nejspíše potenciál, který po vydání filmu Avengers (a dalších superhrdinských filmů) představoval.
Zajímalo by mě, co lidé očekávali od pilotu, ale myslím si, že existovalo příliš mnoho očekávání na základě právě těchto filmů. Je to televizní pořad, takže tam je spousta rozdílů, ať jde tedy o tempo, vyprávění příběhů či budování postav. Nečekejte tedy hodinu plnou akce jako film.
Podle mého názoru byla první serie skutečně silný začátek toho, co vypadá, že bude opravdu dobrá televizní show. Je zřejmé, že na budování děje bylo vynaloženo spousta peněz, protože speciální efekty jsou lepší než většina filmů. Casting je příjemný a zřejmě byl dobře vybrán, protože herecké výkony byly místy silné. Dokonce i od první epizody můžete začít se vciťovat s většinou postav. Vizuálně to vypadá skvěle. Pro fanoušky superhrdinů je to jistě vítěz mezi dalšími seriály (pokud necháte tedy své očekávání u dveří).
Musím říct, že pokud by se měřila úroveň jednotlivých dílů na nějaké ose, tak by seriál vypadal jako EKG křivka, což neříkám, že je špatně, ale staví to potom seriál do průměru. Uvidíme co přinese 6.serie, ale po shlédnutí 5.serie a pokračování Avengers se určitě máme na co těšit.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Maskulinita stranou...Zde jde jen o děvčata!
Když jsem před dvěmi měsíci hledala něco nového, co bych sledovala okrajově a jen jako zátiší v českém jazyce, přezkoumala jsem hodnocení různých televizních pořadů a všimla jsem si, že "Gilmore Girls" měla neuvěřitelně vysoké hodnocení (82%) až mě to zaujalo. Začala jsem seriál tedy sledovat bez jediných předsudků. Synopse mi naznačila, že by to mohla být další "holčičí teen-show", ale nakonec jsem byla mile překvapena. Od malička miluji seriály jako jsou Čarodějky nebo Buffy Vampire Slayer a neoceňuji je, kvůli tomu, že téma nadpřirozena nemůže nikdy omrzet a dává tvůrcům neomezené množství příběhů do každého dílu. Ale hlavně tyto seriály představují silné ženské postavy a u "Gilmorek" je to ještě výjimečnější, že nadpřirozeno chybí, zábava však nikoliv.
Prvních pár epizod představovalo rozsáhlou expozici, představující soubor obsazení a vztahy mezi nimi. Centrální scény jsou především postavy "Gilmorových děvčat" - matka, Lorelai a dcera Rory, jsou zobrazeny však spíše jako nejlepší přítelkyně a Rory jako hlas rozumu kontrastuje s jejímy pop-culture odkazy, bezstarostnými a zároveň někdy odvážnými názory se lišit od klasických klišé její matky. Jejím negativem je Lorelainina neschopnost poskytnout přímou odpověď nebo jednoduchý deklarující rozsudek, který se prakticky za všech okolností rychle změní z rozkošného na dráždivý.
Přestože autorka seriálu nás s Lorelai seznámila jako s nezávislou ženou, přes její fasádu se rychle dostaneme a jakákoli vnímavá pozorovatelka ji vidí jako něco víc než sobeckou, marnivou, egoistickou, pokořenu, bohatou dívku, která požaduje, aby byla středem zájmu. Odsuzuje ty, kteří nesdílejí její svobodný pohled na svět a odmítá je jako konformisty, kteří si nemohou dovolit ocenit své odbočující chování. Opovrhuje svými rodiči patřící mezi společenskou vrstvu, nemilosrdně je zesměšňuje a vysmívá se za jejich plynulou potřebu úctyhodnosti. Ale její nesouhlas s nimi nezasahuje do toho, že se na ně obrací pro peníze, když je Rory přijata do exkluzivní soukromé školy. Člověk nemusí být PhD. v literatuře, aby poznal kapající ironii Lorelai a to nejen v žádosti o peníze od těch, na které se hněvá, ale za účelem poslání dostat Rory do školy, která institucionalizuje vše, proti čemu stojí Lorelai.
Nejhorší je, že show (a je tu hodně konkurence) zobrazuje muže jako nespolehlivé, zženštilé, bláznivé nebo imbecilické nebo všechno dohromady. Oceňuji televizní seriál nebo film, který obsahuje silné ženské postavy, které dokáží vzdorovat a hlavně chytré, nezávislé ženy jsou top! Byla to například jedna z věcí, díky které udělala Buffy tak skvělou televizi. Nicméně, aby se pozdvihly ženské postavy, nevyžaduje to, abyste znevažovali nebo marginalizovali všechny své mužské protějšky. Mužská postava je zjevně stvořením spisovatelů, kteří prokazují hluboký nedostatek porozumění mužské mysli nebo horší, hluboce zasazené neštěstí lidí obecně. Žádná mužská postava není obdivuhodná a všichni jsou pro neúnosně kvílející Lorelai omezeni na něco víc než na zvukové desky. Lorelainin postoj k této sbírce eunuchů je v nejlepším případě odmítavý a v nejhorším případě zneužívající. V jednom obzvláště závažném incidentu, když v monumentálním špatném úsudku začíná vztah s Roryiným učitelem, ke kterému se po rozpadu s ním vrátila zpět se slovy lásky, respektu a slibů závazku. V tomto okamžiku se neochotně rozhodne, že se za něj chce vdát - rozhodnutí založené výhradně na strachu, že ho ztratí a nebude mít nic společného s láskou ... znovu, jaká je volná myslitelka. Nicméně v den svatby Lorelai najednou panikaří nad tím, že se jí podaří sdílet svůj život s tímhle bezvládným protějškem.
Seriál nám ukázal, že i tak miniaturní nápad se nakonec dá rozšířit do takového podvědomí veřejnosti a na tak dlouhých 16let, o čemž nás přesvědčil i samotný zájem o minisérii. Myslím si, že "Gilmorky" konec konců budou patřit mezi srdcové seriály nejen jedné generaci dívek - sledovatelek.
43 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
Naservírujte mi prosím...Hannibala
V 1. sérii jsem se přestala dívat na "Hannibala", hned poté, co byla mrtvola vytesána do violoncella, když její suprahyoidní a infrahyoidní svaly (ano, studovala jsem medicínu) se roztáhly a vměstnaly do sebe nástroj a dalo se na něj pak skrz mrtvolu ''hrát''. Pozastavila jsem se znovu, když se doktorovi Frederickovi Chiltonovi, kterého hrál zdvořilý Raúl Esparza, ze vnitřku břicha vytáhlo střevo, jako linguini s červenou omáčkou, zatímco byl ještě při vědomí. Přestala jsem sledovat, když akupunkturista vedl jehlu skrz oční kouli a znovu, když mu byla noha pražena a napájena. Pokaždé se rozhodnutí nedívat zdálo jako rozumná a možná i etická volba. Docela nihilismus, dost mučení, pomyslela jsem si. Dost sériových zabijáků se ale v historii podepisovalo a nazývalo, že jsou umělci ba až génii...
Anthony Hopkins může být pyšný na to, že vytvořil jeden z prvních originálních hororových postav povojnového období. Jeho doktor Hannibal "The Cannibal" Lecter právem získal místo v panteonu legendárních příšer. Hopkins byl jen druhým hercem, který získal cenu akademie za hraní darebáka, první je Fredric March pro jeho pozoruhodný výkon v zřídka viděném "Dr. Jekyll a pan Hyde" (1931).
Když jsem poprvé slyšela o televizním seriálu "Hannibal", trochu jsem se bála. Každá tvorba jednoho díla ve filmové franšíze byla vždy exponenciálně horší než ta předchozí. Poté, co Ridley Scott, Brett Ratner, Peter Webber - a dokonce i Thomas Harris sám - umučili Hannibala svým pokračováním "Silence of the Lambs", bohužel televizní seriál zněl jako smutný a ponižující konečný hřebík do rakve. Byl by to "Dexter" redux, nebo jiný znepokojující neoriginální CSI ripoff? Nebo horší, únavný 5-sezónní příběh obloukovitě po osobních zkouškách mladého, idealistického, robustně pohledného Lectera? Naštěstí je "Hannibal" všechno, co jsem neočekávala, že to bude.
Nebyla jsem si jistá, zda dánský herec Mads Mikkelsen - nebo jakýkoli jiný herec - by mohl hrát takovou ikonickou postavu, aniž by byl zastíněn jeho velkým předkem (Hopkinsem), nicméně "Hannibal" je tak krásně psaný, že přesahuje nevyhnutelná srovnání. Hopkins hrál Lectera s pekelnou radostí. Byl to sériový vrah jako Joker - myslící muž bez jizvy na obličeji. Mikkelsenův Lecter je tišší a smrtící. Je to skoro jako cizí dravec v lidské podobě. Když se usmívá, pravděpodobně zemřete. Mikkelsen je chladný, zábavný a ohromně brilantní. Zeptat se, kdo dělá lepšího Lectera, je jako když se ptáte, kdo je nejlepší Dracula, Lugosi nebo Lee. Oba jsou skvělí, přesto jsou úplně jiní.
Na závěr bych nejraději podotkla jednu etickou přednášku, která se jednala věznění zločinců a soudních procesů s nimi. Tak nějak jsem se při ní nemohla soustředit, jelikož jsem neustále přemýšlela nad soudním procesem s Hannibalem. Bylo řečeno, že nemůžeme někoho soudit, pokud toho člověka nechápeme a neporozumíme mu, proč to dělá, poněvadž pro něho to může být i dokonce společensky přijatelné. Podle seriálu se toto aspoň z části podařilo Hughu Dancymu, který musel i jako herec s tímto bojovat a za to mu také patří můj obrovský obdiv.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Veronica se stala kvalitní značkou
Veronicu jsem měla na seznamu - ''Must watch'', už nějakou dobu a bylo mi nakonec velikým překvapením, když jsem seriál dokázala zhlédnout během 4 dní, včetně filmu.
Veronica Mars je ve své podstatě velmi temná a hlučná postava, která dělá poctu všem dospívajícím úzkostem a naprosté izolaci. Přesto začínala jako typická populární holka jako z 90210 - oblíbená a šťastná. Chodila s nejoblíbenějším klukem ve škole s Duncanem a byla nejlepší kamarádkou divoké Lily Kane, jenž byla zároveň Duncanovou sestrou. Po brutální a velmi propagované vraždě Lily, Veronica ztrácí své přátele, společenské postavení, protože se rozhodne držet svého otce, který obvinil otce Lily, bohatého a všemi milovaného Jake Kanea.
První série následuje po násilné vraždě Lily. Veronika se stala cynickou a zděšenou kvůli tomu, co cítí jako zradu jejími nejbližšími přáteli. Během noci se Veronica stala nejvíce nenáviděnou dívkou ve škole, vytvořila si tvrdou vnější slupku, odřízla se od svých emocí, aby se zabývala všemi událostmi, ke kterým došlo po vraždě, posměch spolužáků a současnou třídní válku, která proběhla skrze celé město.
Veronica Mars vlastně je poctou k žánru noir filmu padesátých let, kde hlavním hrdinou je teenager střední školy. Použití určitých barev ve scénách je klíčem k pochopení příběhu. Každý aspekt seriálu se používá k vyprávění částí příběhu od osvětlení až po umístění jednotlivých (vzdáleně nesouvisejících) případů a to všechno se mixuje dohromady a vypráví krásný příběh o smrti, zradě, lásce, pomstě a vykoupení.
Nejlepší věc na Veronice je, že kromě vývoje charakteru, spiknutí a dalším a dalším spiknutí a vtipným dialogům, jsou zde problémy, kterým Veronica Mars musí čelit každodenně včetně zahrnujících vraždu, znásilnění, těhotenství dospívajících, násilí v gangu, zprávy o zneužívání a obchodování s drogami. Rovněž se zabývá normálními vysokoškolskými problémy, jimž všichni dospívající čelí dennodenně - tlak, pomluvy a klepy. Příběhy jsou vkusné a věrohodné; spisovatelé udělali skvělou práci, aby se vyhnuli běžnému klišé, která se objevila ve spoustě dospívajících seriálů.
Možná, kdybych Veronicu dosledovala jen do konce třetí serie, tak bych byla poněkud kritičtější, jelikož i tento seriál vyprodukoval nějaké ty americké teen ''zbrklosti'', ale film je oproti tomu mnohem dospělejší komedie, která celou tuto serii příjemně zakončila.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Opravdu ze života...
Asi poprvé udělám při recenzi na seriál výjimku a budu se zaměřovat hlavně na děj a zkusím zde popsat i něco ze svého života. Ne, že by nic jiného nestálo za zmínku, ale jednoduše příběh se mě dotkl tak, jak dlouho se už nestalo a to chci zde hlavně vypíchnout. Akorát, když seriál vyšel, jsem nastoupila na VŠ a jak to zvykem bývá, každý se chce dostat do vysokoškolských ''kolejí'' co nejdříve a nejrychleji. Právě proto se ani mě nevyhnul pořad z internetové nabídky. Chytilo se mě to a nepustilo hlavně z důvodů, že to co hlavní hrdinové řešili v seriálu, jsem samé řešila v soukromí a právě toto dílko mi v mnohém otevřelo oči, za což velmi děkuju. Člověk si maluje vztah na dálku velmi růžově a stále se ho snaží držet, i když už dávno nefunguje.
Seriál (pokud to tedy tak mohu nazývat) má ojedinělý nápad, jenž určitě přilákal publikum mé věkové kategorie. Smršť sociálních sítí a aplikací, které dokreslují děj a vykreslují hlavní postavy v trochu jiném světle, než jej popisují dialogy - hlavně to tedy jde vidět u hlavního protagonisty Damiána Kadlece (Jana Hofmana), který něco říká a něco jiného dělá. Rychleji nám to pomáhá pochopit charakter postavy, který v tomto případě není kladný.
Poslední, co bych zmínila je konec. Nechci zde psát x bodů, proč je a proč není to dobré zakončení příběhu. Myslím si, že právě konec a to jak jsem se potom cítila je odlišné od ostatních ''teen'' seriálů a dává to třešničku na dortu autentičnosti. Teď je jen otázka, zda-li to je opravdu konec?
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Docela humorná parodie
Další ukázková absurdní tvorba, nyní z produkce slovenského bratra. Nicméně jsem byla po prvním díle velice příjemně překvapena. Parodie snad na každou westernovou hlášku, kostým, jméno či postavu je až k popukání (místy i fungovala) a i když vím, že mě tímto hodně lidí ukamenuje, mě se to opravdu hodně líbilo. Zasmála jsem se a pobavila. Horší už jen je to, že toto všichni nepříjemně kritizují, jelikož tvorbu srovnávají se zahraniční. Proč ale srovnávat jabka s hruškami? Je smutné, že tak vydařené a vtipné dílo nepochází z českých končin, kde se snaží sebevíce přizpůsobovat přes oceánské tvorbě. Zkuste se zamyslet a vzpomenout si, kdy něco tak vtipně-absurdního vzniklo u nás? Vybavuje se mi snad jedině Comeback, který je řazen k sitcomům. Právě v Americe takovéto komedie každým rokem vyhrávají Emmy a my si je rádi u nás pouštíme. Z tohoto pohledu je teda asi na místě vytknout stopáž, kdy v amerických komediích nikdy nedosáhne 30 min. Je jen škoda, že u nás toto prostě nefunguje a je mi to opravdu líto. Přesto se nebojím tvrdit, že za poslední dobu je to jedna z nejvydařelejších parodii (ba i možná seriálů, když si vybavím Ordinaci a Ulici), co se u nás (v československých končinách) natáčela.
Poznámka: Vím, že to sem nepatří, ale i tak to sem napíšu. Při shlédnutí, jsem si vzpomněla na legendárního Limonádového Joeho a říkala jsem si, kde je jen konec těm starým, dobrým parodiím na divoký západ.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé