Moře klidu

MOJE SERIÁLOVÉ (HLAVNĚ KOREJSKÉ) SHRNUTÍ ZA BŘEZEN 2025

Sledovaných seriálů: 17
Viděných epizod: 214*
*O polovinu víc než v únoru, ale je to zkreslené tím, že jsem tam měla plno krátkometrážních kousků, a taky tím, že jsem začala na asijské seriály koukat zrychleně (většinou na rychlost 1,5× až 2×).

Abych udělala radost ragelly, která si minule posteskla, že by bylo fajn, kdyby své shrnutí psalo více lidí, řekla jsem si, že se také pokusím něco sepsat, nicméně v žádném případě neslibuju, že to bude pokračovat i v dalších měsících. Uvidím, jak se mi bude chtít a jestli to vůbec bude někdo číst, protože tohle bude román jako kráva. To jsem zkrátka já a moje neschopnost psát úsporně (už jsem zmiňovala, že jsem neměla sebemenší problém splnit minimální délku svých diplomek? :D). Ale jak se to říká? Pozor na to, co si přeješ? 😂

Měsíc jsem zahájila dokoukáním The Silent Sea (mé hodnocení: 70 %), které jsem z půlky dala ještě na konci února a druhou půlku dokoukala právě v březnu. Nebudu lhát a přiznám, že jsem si seriál pustila čistě pro potřeby seriálové výzvy (aneb kategorie s vesmírem), ovšem i když bych si to jinak asi nepustila, nelituju toho, že jsem seriál viděla. Byl fajn, ale jsem si jistá, že v paměti mi moc dlouho nezůstane.

Následně jsem se pustila do Bad and Crazy (80 %), což byl seriál, který mi strašil nejdéle v mém Chci vidět, a tudíž se mi opět hodil do výzvy, a sice do březnového zadání (zrovna nedávno jsem v tom seznamu dělala čistku, takže se mi povedlo mít na spodku seznamu k-drama, což mě potěšilo, protože mou osobní výzvou je zaplnit všechny kategorie v letošní výzvě pouze k-dramaty, bude-li to možné). A tady už se jedná o seriál, který mi v paměti určitě nějakou dobu vydrží. Do své úplné topky bych ho sice nezařadila, ale bavila jsem se u něj luxusně a při sledování se docela nakopávala za to, že jsem na tom seriálu seděla tak dlouho a nepustila si ho dřív. Byla to akčňárna s komediálními prvky, což já opravdu můžu, a navíc byla plná zvratů. Ten úplně hlavní twist na konci 2. epizody jsem sice čekala už v průběhu té první, takže tam se u mě o žádné překvapení nejednalo, ale to neznamená, že se v pozdějších dílech nenašlo něco, u čeho mi spadla brada. Dobré twisty, opravdu moc dobré.

Pak jsem si na posezení dala krátkometrážní Secret Queen Makers (60 %), což je jakýsi spin-off k Seven First Kisses. Byla to úplně stejná blbina jako původní "seriál", ale tentokrát už jsem aspoň věděla, do čeho jdu, takže jsem to zvládla odsledovat snadněji. 😂 (A nikoho jistě nepřekvapí, že důvod, proč jsem se rozhodla sledování téhle blbosti znovu podstoupit, je ten, že se pro natáčení opět propůjčil můj milovaný Lee Joon Gi. 😁)

V březnu jsem se rovněž odhodlala k něčemu, k čemu jsem si myslela, že nikdy nedojde, a sice dobrovolně jsem si pustila K-TRAUMA Scarlet Heart (SH), které bylo jediným seriálem, jenž je remakem seriálu z jiné země, co jsem našla a lákal mě (dívala jsem se tedy opět pro potřeby výzvy). Sranda je, že po pár videných epizodách jsem zjistila, že je cizím remakem ještě jeden seriál z mého Chci vidět, a to A Time Called You (ATCY), ale v tu dobu už jsem měla rozkoukané SH a rozhodla se ho samozřejmě dojet do konce. SH jsem nicméně z tohoto důvodu nakonec hodila do kategorie s brněním a následně si na zaplnění kategorie s remakem sjela právě ATCY.

Co se SH (90 %) týče, tak jsem své první k-trauma úspěšně přežila, a nakonec to nebylo tak strašné, jak jsem si původně myslela. Korejské historické seriály mám ráda, zápletku s cestováním časem taky a herecké obsazení je tu opravdu skvostné. Sice jsem měla na začátku trochu problém vyznat se v tom bambilionu princů, kteří tu byli (samozřejmě kromě nějakých těch tří až čtyř hlavních), a zaměňovala jednoho bratra za druhého, ale nakonec jsem se zorientovala. Smutný konec jsem také zvládla, ale jak už jsem psala v minulosti, bylo to mimo jiné i díky tomu, že jsem si jednoduše přehrála v hlavě tu vystřiženou scénu, kterou to mělo původně končit, a krásně předstírám, že to skončilo takhle. 😂 ATCY (80 %) bylo fajn a slušně mi zavařilo hlavičku, protože trvá docela dlouho, než se tam celá ta zápletka s cestováním v čase rozplete a vám dojde, co se přesně stalo a kdo je kým, ale to nevadí. To teoretizování mě bavilo a s nadšením hlásím, že jsem celou tu zápletku rozpletla mnohem dřív, než to seriál divákům prozradil.

Opět pro potřeby výzvy jsem si pustila i další seriál, který mi trčel ve Chci vidět opravdu dlouho, a to Hometown Cha-Cha-Cha (80 %), jenž se hodí do kategorie propojení s filmem. Vím, proč jsem ho tak dlouho odkládala, a sice proto, že to není úplně můj žánr. Tyhle "obyčejné" seriály, ve kterých se vlastně nic moc neděje a život pouze "plyne", rozhodně nepatří k mým nejoblíbenějším, ale jednou za čas si nějaký takový seriál na oddech klidně dám. A sledováním jsem se zrovna trefila do období, kdy mi takový seriál bodnul, takže jsem si ho užila a jsem opravdu ráda, že jsem ho viděla.

Zkoukla jsem i No Gain No Love (80 %), o kterém jsem psala vlastní mini status, takže zmíním pouze to, že mě to opravdu bavilo. Chvíli po dokoukání jsem zjistila, že má seriál ještě kratičký (dvouepizodní) spin-off Spice up Our Love (70 %), který jsem si také dala, ale u toho musím říct, že by se opravdu nic nestalo, kdybych ho neviděla. 😂

V poslední třetině měsíce jsem se hecla a pustila se také do Dr. Romantic (70 %), což je opět seriál, který jsem dlouho oddalovala, protože se mi prostě nechtělo se na bůhvíkolik dnů/týdnů zaseknout u jednoho seriálu, což tady jsem věděla, že se stane, protože má tři série dohromady o 52 epizodách (o hodině až hodině dvacet/třicet), což je oproti klasickým 16epizodním k-dramatům rozhodně změna. 😂 A taky se jedná o lékařský seriál, na které já úplně nejsem. Jelikož se mi ale seriál hodil do výzvy do kategorie se zkratkou v názvu, nakonec jsem se do toho konečně pustila a samotný seriál byl fajn. Do mých nejoblíbenějších se sice nezařadí, ale jak už jsem psala, je to primárně kvůli tomu, že na ty doktorské kousky úplně nejsem, protože doktořina to jinak byla slušná. V seriálu se taky po první sérii z poloviny proměnilo hlavní obsazení, což může být pro některé diváky velké mínus, ale mně to nevadilo, protože ty nově příchozí herce mám o něco radši než ty, kteří hráli v první sérii (tím ale netvrdím, že ty z první série ráda nemám, protože mám!). Co se jednotlivých sérií týče, první a druhá se mi líbily tak nějak nastejno, zatímco ta třetí pro mě byla ze začátku o něco slabší. Ve druhé půlce už mě ale začala víc bavit a taky jsme se v pár posledních epizodách dočkali návratu známé tváře z první série, což potěšilo, takže v konečném výsledku byl pro mě seriál co do kvality poměrně konzistentní.

V březnu jsem ještě dostala chuť proložit si klasická k-dramata i nějakými BL seriály, přičemž jsem zkoukla korejská BLka Nobleman Ryu's Wedding (60 %), You Make Me Dance (80 %), Where Your Eyes Linger (80 %) a Roommates of Poongduck 304 (90 %), dále japonské My Beautiful Man (90 %), thajské ThamePo (80 %) a nakonec i tchajwanské See Your Love (80 %). Nejméně se mi líbilo první jmenované, které bylo až bolestně krátké. To jsou zrovna (na rozdíl od thajských) korejské BL seriály sice vždycky (až na výjimky), ale u tohohle to bylo opravdu až příliš, že jsem vlastně ani nechápala, jak a kdy se dali ti dva hlavní hrdinové dohromady, protože jsem měla pocit, že spolu strávili dohromady tak pět minut. Tady byla ta krátká stopáž fakt hodně špatná, protože jsem se do toho seriálu za takovou chviličku nedokázala dostat.

Naopak nejvíc nadšená jsem byla z Roommates of Poongduck 304, kolem kterého jsem předtím pořád jen kroužila a stále se nemohla přimět k tomu, abych si to pustila, protože abych byla upřímná, ani jeden z těch herců na plakátu se mi nelíbil. Jakmile jsem ale konečně zapnula pilot, zjistila jsem, že je na plakátu jen nějaká opravdu hodně blbá fotka, protože naživo v seriálu se mi líbili oba, a příběhově mě to fakt bavilo. 😁 Podobně nadšená jsem byla i z My Beautiful Man, který mě hodně překvapil, protože jsem od seriálu neměla v podstatě žádná očekávání. Mám ráda komplexní postavy a zdejší Hira byl opravdu zatraceně zajímavou postavou. Jeho, troufám si říct, až vyloženě posedlost Kiyoim sice nebude zrovna nejzdravější, ale bylo strašně zajímavé to sledovat. Seriál nikdy nezmínil, zda má Hira nějakou diagnózu (mimo koktavosti), ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby měl nějakou formu autismu či něco podobného... Když jde o BL seriály, dívám se hlavně na korejské a thajské, ale po My Beautiful Man jsem rozhodnutá trochu víc prozkoumat i ty japonské, protože tohle mi opravdu hodně sedlo. (Jinak abych zvlášť zmínila i nějaké to BLko, co jsem hodnotila na 80 %, tak ThamePo bylo taky super! Po delší řadě spíše zklamání, kdy jsem byla ze začátku z nějakého thajského BLka nadšená, aby to ke konci něčím podělali, se mi tentokrát Thajsko opravdu líbilo od začátku do konce, takže mám fakt radost. 😊)

Na závěr ještě zmíním, že jsem minulý měsíc porušila svou zásadu dávat si k-dramata pouze maratonem a rozkoukala My Dearest Nemesis (80 %), takže pár zkouknutých epizod mi v březnu hodil i tento seriál. Bylo to super, ale musím říct, že na začátku jsem z toho byla víc nadšená než ke konci. Po několika prvních epizodách jsem hodnotila na 90 %, ale v průběhu dalších dílů jsem to nakonec o desítku stáhla. Určitě mi víc vyhovují ta typická 16epizodní k-dramata a mrzí mě, že v posledních letech od těch 16 epizod Korea začíná spíš upouštět a cpe nám 12, 10, či dokonce 8epizodní kousky. Já mám zkrátka u většiny těch kratších věcí pocit, že tomu něco chybí...

MOJE STATISTIKY - LEDEN 2025

- 294 zhlédnutých epizod (ale jsou v tom započítané i NPL piloty)
- ohodnoceno 19 seriálů
- z toho 13 romanťáren a 6 neromanťáren

Neromantická Korea mě tolik nezaujala. Zatím jen z Tomorrow jsem nadšená, ale lednové kousky se mi do paměti tolik nezapíšou. Tím, že jsem jich měla jen šest, tak top pětku jde udělat dost snadno.

5. The 8 Show
4. The Silent Sea
3. Awaken
2. The Sound of Magic
1. Hospital Playlist

Romantické jsem zkusila stylem průřez jednotlivými roky, od 2024 až dolů do 2004 a logicky ty novější mi přišly zajímavější, modernější a obecně zábavnější. Nejníž se umístil nejstarší kousek - Full House.

Moje lednová top 5:

5. Pinocchio
Lee Jong Suk v hlavní roli mi stačí ke štěstí. Ale i příběh z novinářského prostředí se mi líbil. A první kiss mezi hrdiny byl doslova pohádkový, ty světýlka! Motýlci lítali jak splašení.

4. Castaway Diva
Velmi příjemné překvapení. Od seriálu jsem moc nečekala, ale ve výsledku to byla příjemná nenáročná podívaná se sympatickými postavami a skvělou hudbou. Park Eun Bin sama nazpívala hlavní písničky a do playlistu jsem si jich stáhla fakt hodně. Trestné bylo jen to, že tady byl jen jediný kiss!

3. When the Phone Rings
Na tohle jsme se třásly všechny, co si budem povídat, a výsledek nezklamal. Náš nový manžílek Yoo Yeon Seok je tady naprosto k sežrání od začátku do konce, příběh vás udrží v napětí, chemie se dá krájet a cliffhangery na konci epizod nutí sjet celý seriál za jeden den.

2. Shooting Stars
Seriál jsem si pustila neplánovaně, protože jsem potřebovala něco roztomilého, romantického a nenáročného. Netušila jsem, do čeho jdu, ale o to příjemnější překvapení to bylo. Zamilovala jsem si postavy i to, jak nekonfliktní jejich vztah byl. Hudba je top strop a vlastně nemám seriálu co vytknout. Už teď se těším na rewatch!

1. Twenty Five Twenty One
I'm still not OK. Tohle k-trauma mě poznamenalo asi na celý život, ale ani za nic bych neměnila a vždycky bych volila sebetrýznění a mrkla na to znovu, protože je to prostě jeden obří masterpiece. Od první scény jsem se zamilovala, první tóny hudby mi vehnaly slzy do očí a konec mi rozdrtil srdce na miliardu kousků. Nam Joo Hyuk je ztělesnění dokonalosti a i když si na první kiss (a že to byl KISSSSSSSS!) musíme počkat hodně dlouho, tak celý vývoj jejich vztahu od přátelství přes platonickou lásku z obou stran až po oficiální vztah je prostě tak neskutečně úžasně vykreslený, že i přes to trauma musím říct, že je to zároveň pro mě obří comfort drama.

Už se těším na únor, snad tam zase objevím nějaké nečekané klenoty ♥️

The Silent Sea byla taková rychlá jednohubka, ale nic, co bych si měla nějak dlouho pamatovat. Líbilo se mi, jak jsme na začátku měli tak velkou skupinu lidí a na konci zbyli tak tři postavy, umíračka to byla solidní a mohli jste tipovat, kdo přijde na řadu jako další.

Samotný příběh mi přišel zajímavý, ale nedotažený. Skoro mi přišlo, že by si to zasloužilo ještě jednu sérii, protože ten konec byl takový... bez konce. Celou dobu tam mají misi, ale vůbec se nedozvíme, jestli k něčemu byla a co se třeba stalo s Lunou. Ještě že tam nebyla ani kapka romantiky, to by mě naštvalo mít seriál totálně bez odpovědí. Takhle je mi to celkem jedno :D