Skleněné srdce

OHLÉDNUTÍ ZA MÝM ASIJSKÝM ZÁŘÍM 2025

Co je nového?
Krize. První dvě třetiny měsíce šly ještě v pohodě, pak jsem se sekla u Revenged Love, kdy jsem to proložila Yu Yu Hakushem, následovalo DNA Says Love You, kdy sice došlo ke zlepšení stavu, ale pak už to šlo od desíti k pěti. Poslední asijský seriál byl Dalah: Death and the Flowers a pak šlus. Konec. Ende. Neměla jsem na nic náladu, nic mě nebavilo, nic se mi nechtělo. Moc tomu nepomohl ani fakt, že mladá přinesla ze školky moribundus a na konci měsíce jsme ještě čtyři dny strávily v nemocnici.

Na spravení krize jsem si naordinovala rewatch Crash Landing on You, ale byla jsem vyrušena tím pobytem v nemocnici...

Takže celkově 7 seriálů a 83 epizod (2x Korea, 2x Japonsko a po jednom z Číny, Tchaj-wanu a Thajska)

A jak to tenhle měsíc dopadlo?

100 %
🟣 Glass Heart
Tohle mě bavilo extrémně. Budu se opakoval, ale Ďábel, DUH! Každopádně hudební počiny mám ráda, navíc písničky se mi líbili, co víc si přát? Ah, snad jen jinou hlavní hrdinku :D Ale naštěstí i ta prošla vývojem, tak nebyla tak otravná jako na začátku.

🔵 Beyond the Bar
Tohle byl přesně můj šálek kávy. Mám právničinu ráda a když nebudu řešit nějakou logičnost, tak to bylo super. Navíc ultra supr cool hlavní hrdina, chladný jak psí čumák, ale vlastně ne. A neméně supr cool hlavní hrdinka, trochu chaotik, ale chytrá jak opice, zkrátka ideální kombinace. Moc mě bavilo sledovat, jak jednotlivé případy vyřeší.

90 %
❌

80 %
🔵 Money Heist: Korea
Musela jsem se oprostit od originálu, jinak bych hodnotila hůře, ale pokud jsem to brala jako samostatnou jednotku, tak jako jo, proč ne. Bavila jsem se u toho, odsýpalo to, byla jsem napnutá jak kšandy (ačkoliv jsem originál viděla…víckrát, řekněme).

🟡 DNA Says Love You
Tohle bylo fajné, Amberův příběh mě bavil. Amber mě bavil. Ale ta jeho výška…jako jo, ono to v kontextu sedělo, ale come on, takový prďola :D Jinak ten příběh kolem točení videí a tak, to bylo vyloženě o ničem, ale chápu, to nebylo důležité, tak to odflákli.

70 %
🟣 Yu Yu Hakusho
Tohle je klasická akčňárna, o nějakém smysluplném ději se nemá moc smysl bavit. Ale jinak jo, proč ne. Taková akční jednohubka, která neurazí ani nenadchne.

🔴 Revenged Love
Za Chenga dávám 200 %, za část dílů, které jsem protrpěla silou vůle, páč mi přišly o ničem srážím 10 %. Za to iracionální chování, kdy se jeden rozejde s druhým, protože si myslí, že ten druhý chce být se svým ex, srážím asi tak 150 %, ale Cheng naštěstí drží hodnocení v plusu. Zbytek plusových procent jde prvním pár dílům, kde se zapřisáhlý heterák snaží sbalit Chenga, to bylo funny a tlemila jsem se nahlas.

Díky ragelly za nakopnutí, co mě sejřilo, páč si prd pamatuju :D

60 %
🟢 Dalah: Death and the Flowers
Tohle bylo takové… jak to jen říct. Nic moc, řekněme. Teď jsem ještě srazila hodnocení o 10 %, protože… já vlastně ani nevím kdo ho zabil. Asi takový dopad to na mě zanechalo. Vím, že to bylo místy zajímavé, ale mělo to i hluchý místa. Takový rádoby netradiční krimi seriál, který mnou ale jen proplul a je to, jak kdybych ho neviděla. Takže po dokoukání to zanechalo lepší dojem, ale teď zpětně...meh.

A co bude dál?
Musím dojet CLOY, kde mi chybí ještě asi 3 díly. Chtěla jsem ještě rewatch The King: Eternal Monarch, tak uvidím, jestli se pustím do osvědčených vod anebo zkusím něco nového. Akorát tedy teď koukání na seriály prokládám hraním her, takže dost často utíkám k Baldur‘s Gate III.

Moje nové hudební crushe
V seriálu Glass Heart mě tedy zaujalo více písní, ale tahle kraluje, mám zkrátka tento typ ráda: melancholické, smutné, nostalgické…
Takže vítěz tohoto měsíce: TENBLANK – Lucky Me

MOJE SERIÁLOVÉ SHRNUTÍ ZA SRPEN 2025

Sledovaných seriálů: 9
Viděných epizod: 140

Jak už je u mě tak trochu tradiční, měsíc jsem opět zahájila seriálem, jímž jsem si odškrtla srpnové téma v seriálové výzvě. Kandidátů jsem měla několik, každopádně volba nakonec padla na Moorim School (80 %), kde je hlavní hrdina profesionální zpěvák/rapper a hned v pilotu vystoupil na jevišti (v dalších epizodách se pak ještě hrálo na klavír). Seriál mi totiž trčel na seznamu už pěkně dlouho, a navíc je trochu staršího data (2016), takže jsem si říkala, že pokud ho nenapasuju do výzvy, dost hrozí, že ho budu odkládat tak dlouho, až na něj nakonec nikdy nedojde. A jsem zatraceně ráda, že jsem do seriálu nakonec šla, protože mě velmi mile překvapil. Právě kvůli tomu staršímu datu a také skutečnosti, že jde o teen seriál ze školy, jsem si myslela, že to pro mě bude slabší kousek, ale opak je pravdou. Tahle škola totiž rozhodně není klasická a vlastně jsme tam z obyčejného vyučování nic neviděli. Byly tam pouze tréninky bojového umění, na což se mi naopak koukalo moc hezky. 😀 Hlavní postavy byly nesmírně sympatické, bylo tam spoustu akce i nějaké fantasy elementy, vyobrazení obou romantických vztahů, ale i bromance mezi Shi Wooem a Chi Angem se mi moc líbily a také se tvůrcům opravdu povedlo představit napínavý příběh. Seriál jsem sjela hodně rychle, vlastně za dva dny bylo dokoukáno, protože jednoduše nešlo přestat! 😅 Drtivá většina epizod končí cliffhangerem, že zkrátka chcete/potřebujete pokračovat dál.

Následně jsem se konečně dostala k tomu, abych mrkla na Perfect 10 Liners (90 %), protože jsem o tom, že se na to musím podívat, mlela od odvysílání finále, ale stále na to ne a ne dojít. Jelikož jsem o tom ale očividně měla hodně co říct, už jsem se o seriálu vykecávala na timeline zvlášť, a tak není potřeba se opakovat. Skvělý to bylo!

Hned potom jsem trochu pozměnila plány a z důvodu zrychlení vysílání Revenged Love (80 %), kdy se finále najednou posunulo o několik týdnů dopředu, jsem se rozhodla pustit do toho a epizody jsem si zvládla odsledovat tak akorát, abych byla připravená na finále, které následovalo hned druhý den. Na seriál jsem se hodně těšila a moje očekávání byla obrovská, protože kolem toho byl na sítích neskutečný boom, takže jsem trochu očekávala, že budu seriál hodnotit na 90, nebo snad i dokonce 100 %, ale v konečném výsledku byla moje očekávání asi až příliš velká. Rozhodně jsem si seriál užila a bavil mě, byl správně návykový, ale nějaké mouchy, co mi vadily, se tam našly, a tak jsem nakonec hodnotila "jen" na 80 %. Primárně jsem v některých chvílích nebyla úplně fanynkou toho, jak ten seriál plynul. V určitých místech mi přišel takový skokový a scény na sebe ne zrovna ideálně navazovaly. Ale jinak mě to opravdu bavilo a ráda budu zkoušet čínské počiny v oblasti BL dál. ❤️

Následoval návrat do Thajska se Season of Love in Shimane (70 %), což stejně jako seriál, který mu dějově předchází (Kiseki Chapter 2), nebyla po dějové stránce žádná velká bomba, ale koukat se na to dalo, takže relativní spokojenost. Vlastně jsem od toho dostala přesně to, co jsem očekávala. A stále platí, že ty dospělejší scény (if you know what I mean 😅) by mohly vypadat dospěleji už jedině tak, kdyby šlo přímo o explicitní p*rno. 🤣 Asi jsem nikdy v žádném seriálu neviděla, že by se postelovek báli míň než tady. 🤣

Pak jsem si po sérii těch tří BLek za sebou opět pustila i klasické heterácké (😆) k-drama Our Unwritten Seoul (90 %), na které jsem byla zvědavá, protože mi zněla hezky premisa a zbožňuju oba hlavní představitele, ale upřímně jsem od toho vlastně žádná velká očekávání neměla. Nakonec se proto konalo velmi příjemné překvapení, protože se mi to líbilo moc! Sice seriál obsahoval docela dost smutných melancholických scén (v podstatě to byla tak trochu depka), ale zároveň tam byla i chytře namíchaná komedie, což mi ve výsledku hodně vyhovovalo. No a hlavní pár? Tak ti mě neskutečně bavili! A od chvíle, kdy se vzájemně vyznali ze svých citů a začali spolu "chodit", jsem nejednou vyprskla smíchy. Tihle dva do sebe byli totiž zbláznění už od střední, ale nikdy nenašli odvahu si to říct, takže to vlastně dopadlo tak, že až do svých třiceti, kdy už se konečně odhodlali, s nikým ani nerandili, a tak když se konečně dali dohromady, byli tak neskutečně a roztomile trapní, jak nevěděli, co v určitých situacích dělat. 🤣🤣🤣 U toho se prostě nešlo nesmát.

Třetí seriál z Thajska v tomto měsíci pak bylo BLko We Are (80 %), nad kterým se tu rozplývala ragelly. Jelikož je to stylem i příběhem podobný seriál jako Perfect 10 Liners (univerzitní prostředí a velká skupinka kamarádů) a ragelly se We Are nakonec líbilo ještě víc, byla jsem opravdu zvědavá, jak oba kousky dopadnou u mě. No, jak můžete vidět na hodnocení, u mě to dopadlo přesně naopak. 😅 Ten seriál se mi určitě líbil a bavil mě, ale P10L se mi líbilo zcela jasně víc. We Are bylo sice taky milý, vtipný, ale místy i docela repetitivní, takže bych zrovna v tomto případě uvítala míň epizod. Nicméně jsem se tu poprvé seznámila s PondPhuwin dvojicí a musím říct, že dobré. 😆 Líbili se mi spolu. (A AouBoom naprosto váleli, měli tu větší role než v P10L a fakt jsem si je tu hodně zamilovala.)

Potom jsem zaskočila zpátky do Koreje a dala si svůj další dlouho odkládaný seriál, kterým bylo Mr. Queen (80 %). Doporučení na toto k-drama na mě doteď skáčou odevšad, takže sama nevím, proč mi tak dlouho jenom trčelo na seznamu. Nějak jsem na to prostě neměla tu správnou náladu, která teď už ale naštěstí přišla. A byla to prdel. Fakt hodně slušná komedie, u které jsem se minimálně ze začátku pořádně nasmála. Aneb úspěšný šéfkuchař a womanizer ze současnosti se přenese v čase a skončí v těle ženy, konkrétně budoucí královny, která má akorát před svatbou s králem, a očekává se od ní, že brzy porodí nástupce trůnu. 😆 Asi si dovedete představit, jaké šílené situace si tohleto vyžádá. 🤣

No a jelikož jsem na Mr. Queen čučela na Netflixu, který mi neustále cpal pod nos Glass Heart (80 %) z Japonska, což je seriál, co mi už předtím vyskakoval všude na sítích, a obzvlášť na tumblru se z toho lidi mohli poprdět, nakonec jsem teda Netflixu podlehla a hned následně se pustila do toho. O seriálu jsem se každopádně vykecávala už na timeline, a tak zmíním dále jen to, že původně jsem hodnotila na 90 %, ale po pár dnech jsem se k hodnocení vrátila a nakonec to o desítku stáhla. Ta romantická linka mě přece jen štvala víc, než by mi bylo příjemné. 😅

Měsíc jsem poté zakončila dalším thajským BLkem The Ex-Morning (90 %), na které jsem se už dlouho moc těšila, protože mělo všude opravdu krásné ohlasy. A zcela chápu proč. Bylo to naprosto super a opět se utvrzuji v tom, že už jsem opravdu ve věku, kdy mi ty dospělejší kousky sedí víc než seriály zasazené do školního prostředí.

Glass Heart (90 %)

Tak jsem taky jednou zavítala do Japonska i mimo BL žánr. Aneb rozšiřujeme si obzory... 😆 Ale ne, teď vážně. Tomuhle seriálu se opravdu nedalo vyhnout. Netflix mi ho vehementně cpal pod nos, pokaždé když jsem se přihlásila, a na sociálních sítích se mi objevoval taky nonstop. Obzvlášť moje bublina na tumblru je jí jím už několik týdnů posedlá, a když už se mi na dashboardu objevila asi stopadesátá scéna ve formě gifek, moje sebeovládání vzalo za své a já šla čučet.

A musím říct, že ze začátku se konalo opravdu zatraceně velké nadšení. Pilot se mi neskutečně moc líbil a ta úplně závěrečná scéna mi dala chills, že jsem normálně už po pilotu prohlásila, že tady by mohla v hodnocení klidně padnout i ta stovka. Ano, tak moc nadšená jsem z toho byla. No... nakonec to nedopadlo (ale bylo to blízko!).

Velmi překvapivě jsem totiž měla problém s romantickou linkou mezi hlavními hrdiny. Absolutně, ale fakt absolutně jsem jim nefandila a nechtěla jsem je spolu, což je, přiznejme si, u romantické zápletky docela na prd. 😅 Strašně mi vadil věkový rozdíl mezi nimi. Zatímco Takeru má ve skutečnosti 36 let, herečce v hlavní roli je 24, což by mi jindy asi úplně nevadilo (rozhodně nejde ve filmovém průmyslu o nějaký neobvyklý věkový rozdíl mezi herci), kdyby ovšem ta holka nevypadala tak na 16 a její postava se na těch 16 dost často i nechovala. Tím, že byla tolik nezkušená a kluci z kapely se o ni neustále starali, něco ji učili nebo vysvětlovali, jsem je prostě všechny (až na klávesistu) považovala za její starší bratry a mentory v jednom. Jediný, s kým bych byla v pohodě, kdyby ji s ním dali dohromady, je právě klávesista, který je ze všech těch kluků nejmladší a vlastně by se mi k ní i hodil (a navíc do ní byl zakoukaný).

Samotný Takeru (alias Ďábel, jak mu tu říká naše Kaelee 😂) je jinak naprosto boží a zcela chápu to nadšení, které kolem něj panuje. Jeho postava hudebního génia (Naoki) byla výborná a v jeho podání mě opravdu bavila, takže chápu, proč se nám do něj hlavní hrdinka zabouchla, ale prostě... ne. Že to směřuje k tomu, aby se dali dohromady, mi sice bylo jasné už v pilotu, protože už tam dostali slow-mo scénu (😂), ale stejně jsem celou dobu tak trochu doufala, že k tomu nakonec nedojde. Mimo jiné i proto, že jsem Ďábla shipovala s úplně jinou postavou. 😆 A to se Šóem alias kytaristou. 😂😂😂

Právě gifky z jejich společných scén, které jsem na tumblru viděla, mě nakonec zlomily, abych se do seriálu pustila. Jednoduše řečeno, naprosto celý tumblr shipuje Naokiho a Šóa, a já po zkouknutí zcela rozumím proč, protože u mě to bylo to samé. (Vlastně jsem z tumblru ani nevěděla, že má mít Naoki nějakou romantickou linku s holkou, páč na jejich společné scény jsem za celou tu dobu nenarazila. 😂) Sakra, jak moc jsem je spolu žrala! Miluju ten vztah, který spolu mají, a podle mě musí být i pro lidi nezkažené BL žánrem dost těžké je neshipovat, protože co jako byly některé ty scény zač?! 😂 Hned v pilotu Šó sbíral zhrouceného Naokiho ze země a doslova ho nesl v náručí do postele! A nebylo to naposledy, co ho takhle sbíral, protože Naoki má tendenci se ponořit do hudby natolik, že zapomíná jíst, pít či spát. Jo a v podstatě ta proposal scéna v autě z 9. epizody? Té už opravdu chyběl jen ten prsten... 😅 Fakt jděte do háje s tím, že jste sehnali herce, co spolu mají tak úžasnou chemii, a dali jim tak boží společné scény! 😂

No ale jinak to byl opravdu moc krásný seriál. Sice byl místy docela depresivní (na což já úplně nejsem), protože obsahoval hodně smutných, melancholických scén, ale zároveň byl i plný naděje, že mě v konečném výsledku opravdu v dobrém chytl za srdce. A hudba byla parádní, že jsem si kvůli ní hudební scény, kterých tu bylo opravdu hodně (a závěrečná epizoda byla v podstatě koncert), pouštěla nezrychleně (což už dneska skoro nedělám), abych si je mohla pořádně vychutnat.