Top Form

LOL, tak po Smartovi už i Boom, je mi líto WeTV, z toho jejich Top Form projektu zbyla jen hromádka popela a Akina teď musí najít nového hlavního herce.

(Boom má údajně nějaké psychické problémy a dává si od práce pauzu, aby se dal dokupy)

Btw. nevím, jestli jste minulý týden zaznamenali tu kauzu se Smartem, ale ten týpek je dement, sorry 🤣 Ten hashtag #NotSoSmart je trefný.. a to ještě loni jsme všichni byli jakože "možná je to oběť, jen věřil špatným lidem, on za to nemůže..." jasnýýýý. Bro tam cíleně lhal, podváděl a měl celou dobu v úmyslu zdrhnout a teď předvádí velmi špatné uslzené herecké výkony na tiskovkách, když se vynořují důkazy o tom, jak to tehdy bylo.

Že prý už jsem dlouho nepřidala bingo. Tak Top Form.

Krátký shrnutí na začátek: Mezi herecký ansámbl nového seriálu Akina, jehož hlavní hvězdou je dlouholetá herecká superhvězda Akin, přichází nováček Jin, který ke své nové práci přišel naprostou náhodou. Díky Akinově pomoci nachází v herectví (a nejen v něm lol) novou vášeň a díky své vytrvalosti se postupem stává někým, kdo by mohl Akina sesadit z pomyslného trůnu nejpopulárnějšího herce. Jin ovšem po vzájemné rivalitě s Akinem vůbec neprahne, od chvíle, kdy se poprvé potkali na place, je jeho největším obdivovatelem a v kariéře postupuje i proto, aby se mohl dostat k Akinovi blíž. A když se mu to konečně povede, začne se mezi nimi na pozadí výzev zábavního průmyslu rozvíjet hluboký vztah.

Bod jedna. Někdo má/vytáhne/hraje na kytaru. Důležitá součást světového kulturního dědictví. Co je to za život, když nemáte kytaru? Bohužel mám pocit, že jejich podíl klesá :( (spravedlnost pro kytary!) Bonus, když ještě zpívají.
❌ :(

Bod dvě. Product placement na choco pie, polívky, pití, tiskárny, kosmetiku od Nivey, auta, atd. Zdravím do GMMTV :D. Maj kliku, že je to tak vtipný.
✅ Byla to sice fejková reklama, kterou natáčeli pro seriál, ale oh lord, z těch požadavků a z toho, jak dlouho se to natáčení táhlo, mi bylo zle :D.

Ale ať tady nedávám fajfky za fejk reklamu - je tu ještě čokoládové mléko a nějaký něco jako tic tacy. A taky se nám seriál snaží namluvit, že totálně vybitý skládací samsung stačí připojit do nabíječky na 0,3 vteřiny a pak si můžete spokojeně štrádovat po místnosti a telefonovat. By se ani nezapl, pardon.

Bod tři. Je to merch? Každou věc, která je až moc specifická, určitě najdete na GMMTV shopu.
❌ Viděla jsem Akina s nějakým plyšáčkem, ale asi to nebyl merch. Takže se vzdávám.

Bod čtyři. Co se škádlívá...
✅ Jakoby… Understandable. Jin byl fakt marnej herec. Upřímně řečeno, přibližně po 260. chybě už mě dost štval taky.

Bod pět. Odehrává se to na univerzitě/v posledním ročníku střední. Lehce vymírající druh, ale stále jsou mezi námi.
❌

Bod šest. Výlet. Obvykle někde u konce. Krásy Thajska je nutno ukázat.
❌ Ty jo, o ničem nevím.

Bod sedm. Odloučení na několik let. Vraždila bych za to. Chvála všem seriálům, které to nemají.
❌

Bod osm. Rozchod někde ke konci. Proč? Protože prostě proto.
✅ Sice spolu technicky ještě nebyli, ale dramaticky se odloučili, to mi stačí. A pak znova.

Bod devět. Jsou dramatičtí. Simpové. Sice už je to přes 4 roky, ale nikdy se nepřestanu smát tomu, jaké drama to bylo, když Sarawat a Tine museli strávit celé DVA TÝDNY celých 30 KM od sebe. Damn.
✅ Považuju za lehce dramatickou Jinovu posedlost. Už při jejich druhém setkání ví, že se neviděli 1 rok, 3 měsíce a 15 dní. Kéž by ještě řekl hodiny a minuty. A sekundy. Ale teda oba na sebe koukají jak na svatý obrázek.

Náhodná citace podporující můj ortel:
“- Akin. Do you want to watch the interview of yourself?”
“- This is the tenth time, aren’t you getting tired of it?”
“- No, I think it’s cute. I like it.”
Jelikož tohle opisuju z videa ve své galerii, můžu vám říct, že při zmínce, že na to kouká už podesátý, jsem se začala nahlas smát.

Jo a každá hodina odloučení je prý jako měsíc.

Bod deset. Sestěhují se k sobě. Třeba po dvou týdnech.
❌ Bavili se o tom. Kdyby neměli ten slib, že Jin musí prve vyhrát cenu, udělali by to ihned.

Bod jedenáct. Jedna z postav je takový idiot, že je zázrak, že se dožila dospělosti. Zdravím Raina.
❌

Bod dvanáct. Někdo má fakt divný jméno. Lednička, Čárový kód, Nový Rok, Velikonoce, Kopec, atp. Miluju thajský systém přezdívek.
❌ Samá podezřele normální jména.

Bod třináct. Cool rodič/e.
❌ O Jinových rodičích si nepamatuju, že by bylo řečeno vůbec nic, Akinovi se tam mihnou, ale jsou naprosto nedůležití.

Bod čtrnáct. Otravný rodič/e. Bonus, pokud jim to nevydrží až do konce.
❌

Bod patnáct. První část seriálu chceš nějakou postavu shodit ze srázu. Pak otočíš o 180 ° a začneš pochybovat o svých zásadách. Zdravím Minga.
❌

Bod šestnáct. Mrtvý rodič/e, možno doplnit cool babičkou.
❌

Bod sedmnáct. V podstatě nikdo není hetero.
❌

Bod osmnáct. Pokud některá z hlavních postav ano, je to proto, že se mýlí.
❌

Bod devatenáct. Šó pušáj.
❌

Bod dvacet. To tak člověk zakopne/s někým se popostrkuje/pere a ocitne se s tím druhým v ošemetné situaci. Například spadnou. Na sebe. Stává se.
❌

Bod dvacet jedna. Je to uncut, ale strašně si přeješ, aby to bylo cut (I refuse to elaborate).
✅ Med. Ubrečený rozchodový sex.

Jo a musím to říct, ta proslulá scéna s medem. Proč. Kolik skleniček medu u sebe proboha měli? Kamion? To se to těm postavám vážně chtělo pak uklízet? Vážně chtěli být tak ulepení? Fuj… 🤣

Bod dvacet dva. Alespoň jeden z nich vlastní skútr/motorku. Protože při jízdě se samozřejmě můžete objímat. Teda držet, aby někdo nespadl. Jsem se přeřekla. A před jízdou zase můžete tomu druhému pomoct s nasazením helmy.
✅ Jin ji měl. Než si teda řekl, že jeho muž by si zasloužil vozit autem. Ne že by teda toho muže měl. Ale to nevadí. Chlapec plánuje. A ještě mu nechal udělat sedačku na míru… Neptejte se mě jak.

”I’ll need a new car soon, so I can drive Akin around whenever he needs.”

Bod dvacet tři. Pinky promise.
✅ Mám to tu.

Bod dvacet čtyři. Možná nejsou mrtví rodiče, ale někdo ano. Nebo jiný trauma.
✅ Sice ke konci, ale babička umře.

Bod dvacet pět. Školní experience není kompletní, když nejsi součástí nějakého klubu. Sportovního, hudebního nebo jiného.
❌

Bod dvacet šest. Jeden z nich je bohatej. Druhej je normální/chudej.
❌ Oba jsou bohatí. Nebo aspoň budou.

Bod dvacet sedm. Jeden z nich je značně populární/oblíbenej. Každej ho chce.
❌ Oba.

Bod dvacet osm. Ale on je nechce.
❌

Bod dvacet devět. Někdo říká "Let me go!" Už tu frázi umím thajsky. "Paigo!" Takhle se to nepíše.
❌

Bod třicet. Nadávky. Ani u jednoho nevim, jak se to píše, ale takový to "Šia!" aka "do hajzlu!" a "isad" aka "vo*e!" nebo tak něco. Neumím thajsky.
✅ Šiiiiiiaa. ŠIA!

Bod třicet jedna. Paní nebo pán na začátku říká "Raikantopeni" nebo "Tulakorn". Mohla bych tu vypsat ty hlášky celé, ale pro své vlastní dobro to neudělám.
❌

Bod třicet dva. Thajsko má pět a půl herce. Tohle je tím vtipnější, čím míň seriálů člověk viděl.
✅ Ty jo, tady jsem skoro musela dát křížek. Ale hned v prvním díle je Jinovou hereckou kolegyní Mingova ségra. Režisér už taky někde hrál. Že by taky My Stand-In? Taky jsem zahlédla paní z Ghost Host, Ghost House.

Bod třicet tři. Znají se už od dětství.
❌ Ne, ale Jin Akina jednou obsluhoval, když ještě pracoval v obchodě!

Bod třicet čtyři. Něco nadpřirozeného. Tohle už musím doplnit.
✅ Na hraně, ale musela jsem pokaždý, když byl Jin asi nadrženej, koukat na ty křídla…

Bod třicet pět. Slzičky aneb Někdo z hlavních postav brečí.
✅ Akin přibližně furt. Ale Jin občas taky.

Bod třicet šest. Některá z hlavních postav je křehká květinka.
❌

Bod třicet sedm. Neumí jíst. Já vím, že to je ideální příležitost, aby jim tu pusu/nos/jinou část obličeje/jinou část těla ten druhý otřel, ale come on.
✅ HA, BYLO TO TAM. Ale zdaleka největší drama pro mě bylo, když mu jindy drobek ten druhý neotřel.

Bod třicet osm. Milostný trojúhelník. Nenávidím milostné trojúhelníky.
❌ Johnny se o to snažil, ale nemyslím.

Bod třicet devět. Fake relationship, protože nevím, čeho si myslí, že tím docílí.
❌

Bod čtyřicet. Umělecky založený můžeš být, i když zrovna ztratíš kytaru. Aneb postavy, co umí kreslit/malovat.
❌

Bod čtyřicet jedna. Všeobecné ohrožení v silničním provozu. Jako že někdo nekouká na cestu a (málem) ho srazí auto, páč kterej amatér by se na přechodu rozhlížel. A nebo nějakou nehodu (málem) způsobí sami, protože kdo by se při řízení koukal na cestu.
✅ Tenhle seriál v podstatě začal tím, že se Jin zastavil přímo na přechodu. Ok, to auto, který stálo u přechodu, tam bylo pro něj, ale stejně.

Bod čtyřicet dva. Vždycky je někdo vyruší, kdy jsou 0,0000001 mm od sebe. Přesně v tomhle znění mi to poslala ragelly, takže se inspiruji. Nebo kradu ¯\_(ツ)_/¯.
❌

Bod čtyřicet tři. Někdo má nějaký domácí zvířátko.
❌

Bod čtyřicet čtyři. Někdo je opilý/nemocný a napůl v bezvědomí chytne toho druhého a: Prosím neodcházej 🥺.
✅ Akin překazil Jinovi jeho stalkerské natáčení a ve spánku si ho stáhnul na sebe. Teda tohle nebyl jediný případ.

Bingo skóre: 15/44

Top Form je další seriál, o kterém se toho za poslední měsíce napovídalo všude, včetně tady na serialzone, habaděj. Já jsem samozřejmě podlehla, protože co jiného ode mě čekat. Takže jsem se vážně těšila a jediné, co mě zachránilo od velmi těžkého dilematu - jestli o týden odložit The Heart Killers nebo Top Form - bylo to, že WeTV nechalo poslední epizodu za paywallem o týden déle. Díky.

Ale jak jsem se moc těšila na obojí, první dojem nemohl být odlišnější. Zatímco u Killerů mi bylo od začátku jasné, že tohle si užiju, Top Form pro mě tak jednoznačné nebylo. Teda… jedna věc byla naprosto jednoznačná. Ještě jsem za sebou neměla ani půl minuty sledování (a to včetně těch počátečních nápisů a varování, které zabraly značnou část těchto třiceti vteřin) a už jsem ragelly psala, proč má ten kluk proboha vlasy tak strašně moc v očích.

Ne že by můj první dojem nebyl plný nadšení kvůli Jinovým vlasům, to ne. Ale obecně, nedostavil se u mě takový ten obvyklý wow efekt. Nechytlo mě to. Takže jsem vyčkávala a doufala, že se to rozjede. A ten kýžený moment fakt přišel, někdy v druhé nebo třetí epizodě, kdy pánové měli první společnou čtenou zkoušku k Geminimu a vytvořili takovou atmosféru, že se člověku až zatajil dech a nebylo nejmenších pochyb, že 100 % pozornosti je právě na nich. V krasojízdě pokračovali tou jedenadvacetidenní výzvou, u které jsem už byla opravdu přesvědčená, že od teď už mě seriál chytne a nepustí.

Chyba lávky. Protože pak se najednou Akin vznášel ve vesmíru. Ne, teď vážně, Top Form mi něco připomínal. Pejska s kočičkou, když si k svátku dělali dort. “To se do takového dortu dá všecko, co je k jídlu nejlepší, všecko, co nejraději jíš, a pak je ten dort nejlepší.” Jakoby sem někdo chtěl nacpat naprosto vše, co ho napadne, a bylo mu jedno, že divákovi z toho bude možná tak trochu šoufl. Občas doslova, zdravím tu skutečně otřesnou scénu s Johnnym, u které si ode mě ragelly musela vyslechnout spoustu a spoustu sprostých slov. Upřímně řečeno krev se mi z toho vaří a frustraci cítím doteď.

Co tomuhle seriálu sakra chybí, je nějaký přirozený vývoj a konzistentnost. Nestopovala jsem jim to, ale moje pocity byly přibližně takové - Akin a Jin zaznamenali nějaký postup v jejich vztahu a byli happy, pak se něco stalo a happy nebyli, pak Akin a Jin zaznamenali nějaký postup v jejich vztahu a byli happy, pak měl Jin třeba stalkerku, pak zaznamenali nějaký postup v jejich vztahu a byli happy, a pak… Což ano, takhle to v životě chodí běžně, jenže problém je, když se tohle v seriálu střídá co deset minut. Protože co se dá stihnout za deset minut? Přesně tak, nic. Takže se toho za jednu epizodu sice stane tolik, že na konci už nemáte nejmenší tušení, co se dělo na začátku, ale zároveň je všechno odvyprávěno tak nějak plytce, povrchně a zkratkovitě, protože na víc prostě nezbyde čas. Což se dá odpustit u takových těch desetiminutových epizod levných “seriálů” na tiktoku a facebooku, jejichž úkolem je co nejvíc šokovat a donutit diváka zaplatit předplatné a koukat na další epizody, jenže tady bychom tohle neměli mít zapotřebí. Protože zábavné je to jen prvních pár zvratů, a pak už člověku začne být vlastně všechno jedno, protože za deset minut to už stejně bude jinak. Což je děsná škoda, protože na tomhle seriálu je mraky pozitivních věcí, ale těch pár negativních dokáže spolehlivě otrávit. A přimět mě zapomenout na to pozitivní.

Ale já se rozpomenu.

Jak jsem mluvila o té zkratkovitosti, tomuhle popisu se naprosto vymykala epizoda 10, která pro mě vážně byla jako závan čerstvého vzduchu. V podstatě celá totiž rozváděla jen jediné téma, a to Akinův vztah s babičkou a její úmrtí. A fungovalo to. Byla jsem nadšená a ke konci jsem už brečela tak, že jsem pláč očividně nedokázala ani zastavit kvůli natočení videa do galerie. Finále se pak sice vrátilo do zaběhnutých kolejí a nezaujalo, ale jsem ráda aspoň za ten jeden výborný díl. Ale teda ještě že jsem (jako ragelly) neměla na konci ten sekundový nápis “Just married” na televizi, to bych byla fakt naštvaná.

Skvělé byly hlavní postavy. Akin mě překvapil, spletla jsem se v něm. Na první dobrou to vypadalo, že bude nepříjemnej, nafrněnej a obecně prostě zlej, ale chyba lávky, ten kluk mi záhy ukázal, že se a) chová ke všem hezky a stará se o štáb, b) je to sluníčko, který je bohužel smutný častěji, než by bylo záhodno, a za c) je to profík, který miluje svou práci a záleží mu na tom, aby to, na čem pracuje, vždycky dopadlo jak nejlépe jen může. I na Jina byl milej, dokud ho nezačal deptat svým výkonem. Což jsem chápala a naprosto soucítila. Lol.

K Jinovi jsem si cestičku hledala déle, ale když se konečně “našel” a přestal pořád koukat, jako když zabloudil, oblíbila jsem si ho také. A bavilo mě, jak od chvíle, co se Akin “vzdal” a dal Jinovi aspoň v nějaké míře šanci, bylo vidět, že Jin by pro Akina udělal první poslední. Obecně se mi moc líbilo, jak hezký vztah spolu nakonec ti dva měli. A taky musím říct, že ty paruky jim překvapivě slušely! Btw, přijde mi to už trochu smutné, ale Jinovy počáteční stalkerské sklony mě už nechaly naprosto chladnou. Asi si člověk zvykne.

A herci… Je jich škoda. Ještě před pár týdny bych vám řekla, že se moc těším, až je někde uvidím znova (ideálně v něčem, co není Top Form). To, co se stalo, mě obzvlášť zamrzelo potom, co se mi na sockách začaly po dokoukání ukazovat jejich bts videa a různé rozhovory… a byli to vážně sympaťáci.

Co říct na konec… Takhle. Po dokoukání jsem nebyla nadšená. Vlastně jsem měla pochybnosti, jestli se vůbec chci na druhou řadu dívat. Ale víte co? Já bych jim přála, aby všichni zúčastnění přišli na rozum, Smart neměl zbytečně zničenou kariéru a s2 aby jednou vznikla.


Hodnocení: 6.5/10

Bingo Nummer #22, sledováno 25. 5. - 28. 5. 2025
_____________________________________________

“If there’s a day when he eats a whole big cake by himself. Please stop him. But if you can't stop him, then at least eat it with him. Akin has a habit of pretending to be strong, just like me. So, please hug him and listen to him often, Jin.”

“I did the bravest thing that a small little twink could ever do.”

Tak teda asi RIP SmartBoom, byli jste kjůt 😭

Jsem zvědavá, co chtějí udělat s tím pokračováním Top Form, protože mít druhou sérii bez Jina by asi nebylo úplně nejlepší rozhodnutí.

MOJE SERIÁLOVÉ (ASIJSKÉ) SHRNUTÍ ZA KVĚTEN 2025

Sledovaných seriálů: 13
Viděných epizod: 116

Jak si můžete všimnout, v počtu viděných epizod zaostavávám za předešlými měsíci, protože ačkoliv je květen můj narozeninový měsíc, tak můj seriálový měsíc to tak úplně není. Měla jsem nějakou krizi a moc se mi do sledování nechtělo, přičemž jsem ze statistik zjistila, že jsem tam měla jeden kompletně celý týden, kdy jsem si nepustila jedinou epizodu. Místo toho jsem čučela na mistrovství světa v hokeji a četla si knížky. 😀

Co se těch viděných seriálů týče, tak v květnu jsem pokračovala v zajetých kolejích z předešlého měsíce a sledovala primárně BL seriály. Loni jsem měla rok plný k-dramat a BLko si tam vložila jen sem tam nějaké, zatímco tento rok to mám zatím spíše naopak (a viním za to primárně ragelly! 😀). Ovšem i tak jsem si v květnu nějaká k-dramata na proložení našla a těmi jako obvykle začnu.

Konkrétně jsem sáhla po fantasy romanťárně Moon in the Day (80 %), kterou jsem měla na seznamu už víc jak rok, ale stále ji oddalovala kvůli ohlasům na konec. Víceméně se lidé nemohli shodnout, jestli to má, nebo nemá happy-end, což je pro mě zásadní. Někdo psal, že ano, někdo, že ne, což mě děsně mátlo, takže jsem si ten konec nakonec nechala kompletně vyspoilerovat (což normálně nedělám, vždycky mi stačí pouze informace "happy" nebo "unhappy" ending), abych zjistila, za jaký typ konce to budu považovat já. A jo, naprosto chápu, proč lidé stojí na obou stranách barikády, protože to má přesně ten typ hořkosladkého konce, který někteří berou a jiní ne. Osobně bych řekla, že to má takový ten napůl tragický, napůl nadějný konec, jaký má třeba i Goblin. No ale jelikož já takové konce beru a řadím je spíš na tu "happy" stranu, s chutí jsem se do seriálu pustila. A bylo to super, moc jsem si to užila, protože tu bylo přesně to žánrové propojení, které miluju, a sice fantasy, romantika, nějaká ta akce, a dokonce i trocha historie. Většina seriálu se sice odehrává v současnosti, ale vzhledem k tomu, že se tu dostáváme do kontaktu s reinkarnací, děj se vrací i do minulých životů hrdinů, a já osobně žrala všechna časová pásma. A navíc kdopak to tu nehraje? Kim Young-Dae, s nímž jsem se poprvé seznámila teprve letos, a už v květnu s ním mám odškrnutý čtvrtý seriál... Na rozdíl od předešlých tří kousků, což byly všechno romantické komedie, se tu dostal do značně vážnější role, která mu podle mě nesedí tolik jako ty komediální, ale i tak jsem ho neskutečně ráda viděla v jiném světle a i v něm si ho užila. Když jsem loni zveřejňovala svou topku korejských herců, ještě jsem ho neznala, ale dnes už by v té topce rozhodně byl, a to někde na horních příčkách.

Abych si odškrtla květnovou seriálovou výzvu, mrkla jsem i na minisérii Puck! (60 %), která mě ovšem nijak zvlášť nebavila, protože tohle bylo fakt jen sportovní (nějakou vedlejší nesportovní linku to sice taky mělo, ale ta mě absolutně nezaujala) a já na ten sport vůbec nejsem a absolutně mě to v televizi nebaví sledovat. Na hokej koukám pouze jednou ročně, když je mistrovství světa, a to sleduju pouze náš nároďák, cizí zápasy by mi nemohly být víc někde, a korejský hokejový seriál je na tom očividně podobně. Nicméně to mělo jen dva díly, takže se to dalo. 😅

Úplně jsem však na sport nezanevřela a dala si v květnu ještě jeden sportovní seriál, který jsem měla dobu na seznamu, a ten už mě tedy chytl o poznání více. Šlo o Weightlifting Fairy Kim Bok Joo (80 %) a to bylo opravdu moc fajn. Sport, romantika a komedie - opravdu hodně komedie, protože jsem se u toho nasmála víc než dost. Hlavní ženskou roli zde hraje jedna z mých nejoblíbenějších korejských hereček, kterou jsem zatím zbožňovala ve všem, co jsem s ní viděla, a její zdejší role vzpěračky rozhodně není žádnou výjimkou. Herce v roli hlavního hrdiny (profi plavec) jsem tu naopak viděla poprvé, ale ještě v průběhu sledování jsem si dala stalkovací okénko, abych zjistila, v čem dalším hrál, protože jo... Líbil se mi opravdu hodně, takže ho určitě budu chtít vidět i v dalších projektech.

Teď už ale jdeme na tu armádu BLek. Jako obvykle jsem jich nejvíc viděla z Koreje, konkrétně Love Mate (70 %), což bylo na sledování fajn, ale upřímně už takhle na konci měsíce zapomínám, o čem to vlastně bylo, takže velký dojem to očividně nezanechalo. Podobně se cítím i ohledně Business as Usual (70 %), které mělo mít rozhodně víc dílů než šest, protože ten konec byl šíleně uspěchaný a za mě absolutně neuspokojivý (bonusová sedmá epizoda to nakonec trochu zlepšila). Už jak jsem se o seriálu prvně dozvěděla, jsem si navíc říkala, že premisa zní dost podobně jako Our Dating Sim, takže jsem se těšila, ovšem ODS bylo opravdu mnohem povedenější. Stejné hodnocení (tj. 70 %) jsem dala i Something Is Not Right, které mě vytáčelo tou extrémní vlnou nekomunikace. Doslova by stačilo, kdyby Ba Woo otevřel pusu a MLUVIL, a veškeré drama by bylo fuč. 😂

Pak jsem mrkla ještě na Love Is like a Cat (50 %), které jsem si původně vyhodila ze seznamu, když jsem viděla to úděsné hodnocení na MDL, ale moje zdejší bublina a jejich výrazně lepší hodnocení mě nakonec přimělo se na to mrknout. No... sorry, lidi, ale měla jsem dát na MDL. Tohle mi fakt nesedlo. Tentokrát jsem totiž vůbec, ale fakt vůbec nefeelovala chemii úvodní dvojice (takže tam nebylo nic, díky čemuž bych mohla přehlédnout všechny ty nelogické díry a další problémy). Většina jejich interakcí mi přišla dost "awkward", kdy si upřímně myslím, že to šlo na vrub hlavně tomu, že každý z nich mluví jiným jazykem, takže se herci nejspíš nijak zvlášť neznali a na obrazovku se to bohužel propisovalo (co jsem si tak vygooglila, tak Mew korejsky rozhodně neumí, a bylo fakt vtipný a divný, že zatímco všichni ostatní v seriálu mluvili korejsky, on jel repliky v thajštině... už mám ty jazyky naposlouchané dost na to, abych to poznala). Mnohem lepší chemii jsem cítila mezi majitelem kavárny a tím veterinářem.

Už značně víc se mi pak ale líbily (stále korejské) Secret Relationships (80 %), The Time of Fever (80 %) a Unintentional Love Story (80 %). Obzvlášť ty první dva zmíněné, kdy jsem i chvíli uvažovala, jestli nemám jít s hodnocením ještě o desítku výš. TToF mělo fakt spoustu cute momentů, u kterých jsem se culila, ale místy to byla i docela emocionální ždímačka. A ačkoliv SR bylo místy fakt toxické, tak jsem se u sledování neskutečně bavila, a jela jeden díl za druhým. Tohle bylo opravdu povedené.

Neopomněla jsem ani návštěvu Japonska a mrkla aspoň na jeden seriál, a to Takara's Treasure (70 %). A asi takhle... žádná velká bomba, z níž bych si sedla na zadek, to určitě nebyla, nicméně to bylo cute, takže jsem mrkla ráda.

A jestli vás zajímá, zda jsem v květnu navštívila také Thajsko, tak ano. Prvně jsem dokoukala několik posledních epizod z Top Form (90 %), které jsem začala už v minulém měsíci. A jo, tenhle seriál mi opravdu hodně sedl. Bavila jsem se od začátku do konce, herci byli výborní (což je u thajských BLek stále ještě docela výjimkou) a já opravdu moc doufám, že se časem dočkáme i té další série a dalšího společného projektu pro dvojici SmartBoom. Protože tihle dva spolu neskutečně ladí a mají fakt výbornou chemii. Na závěr měsíce jsem si pak dala ještě seriál, který již prolétl mou bublinou a měl v ní opravdu nevídaný úspěch (aneb všichni hodnotili na 100 %! 😀). Tímto seriálem nebyl žádný jiný než Your Sky (90 %). A ačkoliv já stovkou nehodnotila (sorry lidi, stovka je u mě prostě fakt výjimka!), tak devádesátku jsem dala bez problému a strašně ráda! To byl tak neskutečně milý a cute příběh s tolika sympatickými postavami (až na Oha a jeho partičku)! A to se vidí málokdy. 🙂

Dneska jsme s Queenkou zjistily, že verze posledního dílu Top Form se mírně liší (minimálně v jedné scéně) na Kissu vs. oficiálně na WeTV. Na WeTV chybí jeden podstatný detail - záběr na televizi, kde je napsáno Just Married. Že by se WeTV rozhodlo ten 2s dlouhý záběr vystřihnout schválně, aby se tahle dějová linka mohla řešit v rámci druhé série? Jakože nezlobila bych se.

Asi není třeba říkat, jak hrozně moc jsem se na Top Form těšila. V konverzacích na Messengeru to bylo pravidelné téma a fakt jsem si myslela, že tohle pro mě bude dokonalý seriál. A jo, musím říct, že jako celek se mi to líbilo. Sleduje se to příjemně, postavy jsou sympatické, pořád se něco děje, nechybí ani spousta hot scén, herci do toho šli naplno a toho si vždycky cením.

Každopádně jsem to čekala lepší. Na to, jak jsem opravdu odpočítávala dny do čtvrtka, kdy vyjde finále, tak ve výsledku mi to přišlo... ne že by tam něco chybělo, ale spíš to občas bylo až moc. Neznám předlohu, ale je mi jasné, že obsahově se jí víceméně držet museli, takže to vlastně není jejich vina. Ale i tak jsem teda v průběhu sledování hooooodně ventilovala na chuděry holky, které to ještě ani neviděly.

Ten seriál je extrémně toxic, ať už jde o Jina (hlavní hrdina), vedlejší postavy nebo herecký průmysl obecně. Na to, že má seriál 11 dílů, tak se tady hrdinům událo tolik věcí, že jsem nestačila zírat, a přiznejme si, že jen málokteré byly pozitivní.

Každopádně Akin za mě v pohodě, moc se mi líbil jeho vývoj od uzavřeného člověka neprojevujícího emoce až po někoho, kdo je ochotný pro lásku obětovat vše, co je mu drahé. Měl tam sice pár momentů, kdy ho chcete proplesknout, ať se vzpamatuje, ale tyhle chvilky byly pro mě v rámci snesitelnosti.

Jin byl pro mě komplikovanější. Podobně jako třeba Cir v The Boy Next World, tak je to taková kombinace green a red flaga 😂 Na začátku je extrémně toxic - stalkuje, kissuje lidi v bezvědomí, natáčí si je na mobil během intimních momentů... ale v nitru je vlastně takovej medvídek, co to s lidmi (s Akinem) myslí dobře a jakmile získá, co chce (Akina), tak mu snese modré z nebe a vždy a za všech okolností mu stojí po boku bez ohledu na následky.

Ještě než přejdu ke spoilerovým názorům, tak musím vyzdvihnout, co se mi líbilo. Za mě jednou z nejlepších věcí na seriálu jsou dialogy, které postavy vedou. Oba jsou herci a natáčí spolu projekty. Hrozně moc se mi líbilo, jak jejich dialogy v rámci natáčení jsou sestavené tak, že úplně dokonale korespondují s jejich osobními životy a vztahovou dynamikou, tzv. to, co říkají před kamerou (často u toho improvizují) jsou jejich skutečné názory a pocity, které chtějí nahlas jeden druhému sdělit. Potom samozřejmě musím zmínit i nádherný vizuál, především "fantasy" scény, kdy se postavy tak ponoří do vlastních emocí, že všichni lidé kolem zmizí a jsou tam jen oni dva, to jsem si opravdu užívala ❤️ A poslední věc, taková vtipná vsuvka, je vystrkování Jinových andělských křidýlek doprovázené skvělým zvukovým efektem 🪽 To mě bavilo opravdu hodně a až v posledním díle mi došlo, že to vlastně symbolizuje jeho nadrženost 😂 Teda myslím si to, je to moje teorie - měla bych si znovu proklikat předchozí epizody, jestli to sedí i na ty ostatní případy, kdy se křidýlka objevila 😂 Nebo mi to případně můžete potvrdit/vyvrátit.

A teď spoilero poznatky:

1. BLACK HONEY CUT
Jedna z nejdiskutovanějších NC scén roku 2025 se dočkala i samostatného speciálu. Za mě spokojenost. Bylo to odvážné, ale ne až tak divoké, jak jsem se bála 😁 Šlo vidět, že to tvůrci pojali hodně umělecky a emočně a nesnažili se tlačit na sílu nějaké zbytečně explicitní scény. Úplně jsem z toho cítila, jak se Akinovo srdce otevírá a jak je přirozeně připravený Jina pustit k sobě. Ale stejně tak se mi líbilo, jak mu Jin přiznal, že se mu vyhýbal kvůli tomu, že je nemocný, ne proto, že by mu na něm přestalo záležet. Na Akinovi šlo viditelně vidět, jak mu spadl kámen ze srdce, když se mu zabořil úlevou do náruče a objal ho, to pro mě bylo ještě lepší než ten následný první sex. A nevím proč, ale do téhle chvíle jsem netušila, že Jin je vlastně top!

2. AFTERMATH "ZNÁSILNĚNÍ"
Celá tahle dějová linka pro mě byla extrémně náročná na sledování, což jsem si bez kontextu musela už vyventilovat tady v samostatném statusu. Chování Johnnyho se pochopit opravdu nedá - vyprankovat někoho tím, že narafičíte scénu tak, aby to vypadalo, že došlo přinejlepším k sexu, přinejhorším ke znásilnění, a nechat v tom toho druhého se utápět v zoufalství, když jste ho zdrogovali a víte, že si nic nepamatuje? To mi nepřijde moc vtipné. Stejně tak jsem ale nedokázala pochopit Akina a Jina. Akina ještě možná, byl oběť, měl trauma, takže když ho Jin konfrontoval a Akin nedokázal říct nic jiného než dokola opakovat "tak to není" a neříct své lásce svoje obavy, že mohl být obětí znásilnění, tak to se ještě pochopit dá. Ale Jin, který tam provedl extrémní victim blaming? Jako sorry, ale říct Akinovi: "Všichni, kdo se k tobě přiblíží, se do tebe zamilují. Je jen na tobě, jak s tím naložíš. I přesto, co jsme si slíbili, jsi mu dovolil, aby ti tohle udělal. Udělal jsi ze mě blázna." Jako ne, NENENENENENENENENENE, tohle prostě je konečná v mých očích bez ohledu na to, že to Jin pak vyžehlil. Na druhou stranu ale ta následná scéna, kdy zjistil pravdu a řekl Akinovi, že se nic nestalo a že žádný sex nebyl, tak to, jak se tam Akin v slzách sesypal úlevou, to byla za mě nejsilnější scéna celého seriálu. Hrozně moc mi to připomnělo Skye v LITA, když konečně dal průchod emocím a řekl Prapaiovi vše, co k němu cítí. Ještě teda úplně odbočka, ale Smart a Boom mi typově extrémně připomínají Forta a Peata, jeden je velkej a objemnej, ale má neskutečný baby face, a druhý se ve většině času tváří jako nasraná čivava, ale na svého velkého méďu nedá dopustit 😁😁

3. BREAK-UP SCÉNA
Ach ano, protože i tady máme pana mučedníka, který si tisíckrát zvolí cestu nekomunikace, než aby radši přiznal, že je tu nějaký problém, upřímně si o něm se svým partnerem promluvil a společně se dohodli na tom, jak to budou řešit, protože se to týká obou. Ne, Akin si hraje na obětního beránka a bere vše na sebe, radši Jinovi řekne, že se rozchází. Samozřejmě ho chce ochránit, ale místo toho mu zlomí srdce. Za tyhle vývoje děje jsem ochotná vraždit, fakt. KOMUNIKUJTE, LIDI!!! Každopádně ta rozchodová noc byla opět extrémně emotivní, jak začali oba statečně, ale Jinovi se třepaly ruce, než se odvážil se Akina dotknout, a Akin se neudržel a už během sexu začal brečet, tak jsem měla taky na krajíčku, a pak jak ráno odcházel a Jin byl otočený zády a slyšel, jak se s ním loučí (btw. Goodbye Jin... Goodbye Jun 💔), a taky mu tekly slzavé potoky... no jako měla jsem dost, emoční ždímačka jak sviň!

4. FINÁLE
Už jsem regulérně začínala být nadšená, že půjde o další perfektní finále, ze kterého budu v duchu vřískat nadšením. Už jsem i vřískat začala, jenže pak najednou byl konec. Jakože néééééé. Dejte mi ještě 30 dalších minut, ukažte to, jak svůj vztah přiznáte veřejnosti, jak Jin oficiálně žádá o ruku a případně i tu svatbu! Tohle všechno tam mělo být. Když se Jin na pódiu vrátil a znovu si vzal mikrofon, byla jsem přesvědčená, že provalí jejich vztah, což by podle mě bylo absolutně velkolepé a naprostá pecka, takže mě pak hrozně mrzelo, že zůstal při zemi a vlastně ani tu Akinovu oficiální odpověď jsme vůbec neviděli. Navíc oba měli při tom předávání cen nasazené svoje prstýnky, takže bych taky ráda viděla, jak si toho všiml tisk a co kolovalo za názory na sociálních sítích, myslím, že to by se tady do toho příběhu taky moc hodilo ukázat. Samotný závěr si pak otevřel dvířka pro pokračování a druhou sérii, protože to vypadá, že Akinova herecká kariéra přece jen není u konce. Btw. bych tady mohla polemizovat donekonečna, proč ředitel agentury měl jako podmínku, že Akin musí seknout s herectvím, nedává to smysl, kdyby mu dal radši podmínku, že se musí upsat agentuře, to bych pochopila víc...

Ty brďo, dvě ráno, to jsem se pěkně rozepsala, ale tentokrát potřeba ventilace byla opravdu velmi silná a výrazná. Každopádně seriál mě bavil, ale taky neskutečně nasíral 😂 Pokud ale přece jen bude druhá série (tvůrkyně tuším někde říkala, že by snad měly být tři řady), tak se zlobit nebudu, kluky ráda znovu uvidím a samozřejmě si při té příležitosti hodím i opáčko, abych tady ty pocity frustrace opět pěkně oživila 😂

Týpci v Top Form asi zapomněli, že vidět kolem sebe se občas hodí. Anebo netuší, že existují nůžky. Jinak si nedokážu představit, proč dobrovolně mají vlasy v očích tak, že ty oči ani nejdou vidět. Tak mě to vytáčí, že se ani nemůžou soustředit na příběh 😂

MOJE SERIÁLOVÉ (ASIJSKÉ) SHRNUTÍ ZA DUBEN 2025

Sledovaných seriálů: 19
Viděných epizod: 222*
*Opět je to ale zkreslené tím, že jsem tam měla opravdu hodně krátkometrážních kousků.

Na úvod měsíce jsem si dala Love Scout (80 %), po kterém jsem pokukovala od začátku roku (i díky neustálé propagaci Deaneiry 😂), a rovnou ho použila do dubnového tématu ve výzvě. Seriál to byl fajn, bavil mě, ale až stovkové nadšení se u mě nekonalo, protože já u seriálů, aby pro mě byly fakt TOP, většinou potřebuju i nějakou tu akčnější zápletku (výjimky ale samozřejmě existují), což tady úplně nebylo. Ale i tak to bylo fajn, takový dospělejší office romcom, a hezkých 80 % jsem dala bez problému.

Jako další jsem tedy potřebovala sáhnout po něčem akčnějším, protože jsem měla za sebou na své poměry docela dlouhou šňůru spíše romantických kousků, a cítila jsem se už dost přeslazená, a tak volba padla na akční fantasy Island (80 %). A jak to popsala Kaelee, na Oscara to sice nebude, ale "jako odreagovačka s cool efekty, cool týpky a cool Johanem" to bylo dobré. A jelikož jsem si pořádně nezkontrolovala žánrové zařazení, hned v první epizodě mě pozitivně překvapily hororové vibes, které mi rozpumpovaly adrenalin, což bylo taky super.

Následně, a sice první víkend v měsíci, na mě ovšem přišla jakási krize, kdy jsem asi dvacetkrát projela od začátku do konce svůj seznam Chci vidět a asi šestkrát si rozmyslela, na co přesně budu koukat dál. Tak nějak se mi do ničeho nechtělo (už mám totiž splněná všechna dosud zveřejněná témata v seriálové výzvě a v takovou chvíli se zdráhám rozkoukávat cokoliv dalšího pro případ, že by se mi daný seriál hodil do výzvy později), až jsem si nakonec řekla, že zkusím sáhnout po něčem totálně jednoduchém (v podstatě vymývárně mozků), abych si odpočinula a dostala pak zase chuť koukat na něco pořádného. Padlo to tedy na thajské BL Ossan's Love (40 %), u kterého jsem tak nějak dopředu počítala s tím, že to bude kravina, a mohlo by to tedy být jakožto ona vymývárna mozků to pravé ořechové. No, větší pravdu jsem mít nemohla. 😂😂😂 Sakra, to ale byla blbost. 😂 Thajsko někdy umí natočit fakt ty největší bizáry (ale i naopak super klenoty), a tohle bylo rozhodně jedním z nich. Kdyby tam nehráli Earth a Mix, kteří jsou mou nejoblíbenější dvojicí pod GMMTV, asi bych to vzdala hned po pilotu, protože tohle byla fakt šílená blbina... Chápu, že to měla být komedie, ale tam bylo všechno tak příšerné přehnané (a to i na thajské poměry, ke kterým přehrávání a přehánění patří), že se to nedalo. Hned po dokoukání jsem si musela jít pustit několik editů z mého nejoblíbenějšího počinu s nimi, a sice A Tale of Thousand Stars, abych si spravila dojmy, protože prostě chief Phupha a Tian forever! 😀 (Ale jinak jsou za mě víceméně všechny ostatní EarthMix seriály lepší než tohle.)

Seriál nicméně splnil účel, jelikož jsem hned potom pocítila potřebu znovu kouknout na něco akčnějšího a temnější a vytáhla ze seznamu Hello Monster (80 %). A jó, tohle mi sedlo. Je to akční kriminálka plná sériových vrahů (kteří jsou i součástí hlavních postav, takže ne jen nějaké epizodní roličky) s fakt super obsazením (konečně jsem viděla Park Bo Guma i v něčem jiném než v tom jednom historickém dramatu, a totéž vlastně platí i o Seo In Gookovi, kterého jsem doteď znala jen jako Dooma). A ačkoliv romantika je tu zamíchaná také (a ten pár se mi líbil a fandila jsem jim), nejvíc jsem prožívala sourozenecké pouto bratrů. Ach, jak ti mi lámali srdíčko! Úplný závěr mi nicméně přišel takový... anticlimactic? Nejsem si jistá, co si o něm myslet. Zdál se mi tak trochu divnej. 😀 Ale navzdory tomu za mě super seriál.

V polovině měsíce jsem sáhla po Suspicious Partner (80 %), což je opět můj žánr, a sice nějaká ta romantika zamíchaná v akční zápletce. A navíc tam hraje můj největší oblíbenec Ji Chang Wook, takže neber to, že... Bavilo mě to, nicméně souhlasím se slovy ragelly z před několika měsíci, že tomu trochu uškodila délka. Čtyřicet dílů (oficiálně vysílaných jako dvojdíly, takže spíše dvacet) je na dojení jedné krimi zápletky opravdu zbytečně moc, a kdyby to mělo těch u k-dramat typických 16 epizod, myslím, že by to bylo výrazně lepší, protože ke konci už to jaksi ztrácelo dech.

No, ale jinak byl můj duben hlavně měsícem BL seriálů a z těch 19 viděných serošů byly mimo BL žánr vlastně jen čtyři (výše zmíněné). Mrkla jsem na spoustu těch korejských krátkometrážních jednohubek, co dá člověk na posezení, konkrétně na Tinted with You (60 %), Cherry Blossoms After Winter (80 %), The Tasty Florida (80 %), Jazz for Two (70 %) a WISH YOU: Your Melody from My Heart (70 %). Všechny byly opravdu kratičké, což vždycky zamrzí, ale bavilo mě koukat na všechny, takže pohoda. 😊

Kromě Koreje jsem však zavítala i do dalších zemí. Jak jsem slíbila ve svém březnovém shrnutí, rovnou jsem se pustila i do prozkoumávání vod japonského BL, z něhož jsem viděla Our Dining Table (100 %), I Cannot Reach You (80 %), Love is Better the Second Time Around (70 %) nebo Our Youth (80 %). Dokonce jsem vyzkušela i jedno BL anime, a sice Dakaichi (60 %), které mě ovšem utvrdilo v tom, že anime opravdu není a nebude můj žánr. Vzhledem ke všem hodnocením je každopádně asi jasné, že nejvíc jsem byla nadšená z Our Dining Table, nicméně o tom jsem psala i vlastní ministatus, tak si myslím, že není třeba zmiňovat víc. 😊

Z Thajska jsem pak kromě již výše zmíněného Ossan's Love viděla i Kiseki Chapter 2 (70 %), v němž byly opravdu výborné ty... ehm... dospělejší scény, které mě docela překvapily, a to navzdory tomu, že vím, že se toho thajské BL nebojí. Tady se mi totiž zdálo, že se odvázali ještě víc než obvykle. 😀 Nicméně samotný příběh mi přišel tak trochu o prdu (😂), takže výš než na 70 % jsem jít nemohla. I tak jsem ale zvědavá na pokračování, kterého bychom se měli dočkat ještě letos. Pak jsem sáhla ještě po Chains of Heart (70 %), o kterém už jsem se ale taky vykecávala na timeline zvlášť, a měsíc jsem zakončila s Hidden Agenda (taktéž 70 %).

A ano... v dubnu jsem rovněž podlehla a rozkoukala aktuálně vysílané Top Form, které je naprosto boží, především od čtvrté epizody dál, takže zatím sedím na hodnocení 90 % (uvidíme, jak to bude s dalšími epizodami a jestli s tím hodnocením budu později hýbat). Teď už ale hurá utrpení při každotýdenním čekání na nové díly. 😂 Další epizoda ale už zítra, juch!

No takže... Už si jsem víceméně jistá, že až do finále nevydržím a rozkoukám Top Form někdy v průběhu, protože se těm kolektivním týdenním breakdowns, co předvádí fanoušci na netu, fakt nedá utéct a já bojuju čím dál víc, abych do toho vlaku nenaskočila s nimi. Stále se ale budu snažit rozkoukání oddálit, co nejvíc to půjde, abych při čekání na finále netrpěla měsíc, a tak abych nepodlehla už dneska, jdu rozkoukat Chains of Heart, kde hraje Boom, o kterém vím už skrz těch sto padesát různých scén, co jsem zatím z Top Form zahlédla, že je to opravdu výborný herec.
Takže i když ten seriál nemá na netu zrovna nejlepší recenze a prý to má vyloženě k nasrání open ending, páč doufali v season 2, kterou nedostali, jdu do toho. 😅 Ach jo, přemýšlím, kdy naposledy jsem byla z čekání na to, až bude seriál venku, takhle moc v háji, abych mezitím stalkovala ostatní projekty herců, a to i ty, které nejspíš nebudou úplně nejlepší...