Kim Do Hoon

ragelly: Love Scout je opravdu moc příjemný a pohodový seriál. Takový... dospělý, jak říká kaelee. Opravdu závan čerstvého vzduchu, nikdo se nevykecává, nezatlouká, když je nějaký problém, tak si to vyříkají a racionálně uvažují. Prostě jako dospělí lidi. To z Koreje moc neznám 😂 Pan Skautík je skvělý, takový korejský Superman 😁 Superdaddy, superchlap, superzaměstnanec. Je to s největší pravděpodobností opravdu naprosto fiktivní postava, která v reálu nemá nikoho, kdo by se jí přiblížil, takhle dokonalý snad fakt nikdo být nemůže. A navíc sexy. Sexy daddy (schválně neříkám dědouš!) 😂 Ale pozor, tím výčet greenů nekončí, protože tu máme ještě pana Aloháka. U něj tu perfektní osobnost chviličku trvá objevit, protože ji skrývá za notnou dávkou sarkasmu, ale je tam, green kluk jeden ušatá. A vzhledově přesně podle mého gusta, vítej na mém radaru, Kim Do Hoone. Sice většinou řeším chlapy (ne asi), ale musím zmínit i hrdinku. Jedním z nejčastějších rozhovorů, které o asijských seriálech s lidma vedu, je vyobrazení ženských hrdinek, které jsou vesměs blbé jak tágo, cudné víc než jeptišky a nedokážou si bez svého vyvoleného pomalu ani uprdnout. Takže když se jednou za uherský rok objeví nějaká, které nechybí mozek, je soběstačná a nechová se jak největší kravka, je to opravdu závan čerstvého vzduchu, který stojí za oslavu. A když už jsem se rozepsala o postavách, tak zmíním i dcerku. Kdo mě zná, tak ví, že jsem těžce antikiďákovská a všechny seriály, dějové linky s dětma nebo dětské postavy vždycky vyhejtím. Nebo to tak bylo, dokud jsem nezačala Koreu, kde snad úplně všechny dětské postavy byly prostě naprosto boží. A tady taky, ta sedmiletá holka je k sežrání, normálně mi bylo líto, že tu neměla víc prostoru. Celý seriál mě fakt moc bavil, dobře se sleduje, hezky odsýpá, má skvělé postavy. Za sebe dávám 90, na stovku to za mě není, možná tím, že ten závěr byl takový trošku obyčejnější bez nějakého wow efektu, který by mi utkvěl v paměti. Ale jako celek můžu Skauta rozhodně doporučit. před 83 týdny

Kaelee: OHLEDNUTÍ ZA MÝM KOREJSKÝM BŘEZNEM 2025 V březnu jsem místo klasických 10 seriálů zvládla tentokrát jen 8, což bylo způsobené především čtrnáctidenní návštěvou mé mamky, takže jsem se, nečekaně, více věnovala jí. I tak to ovšem vyšlo na, pro mě pěkných, 126 epizod. Chápu, že oproti jiným to je jak prd, takže v podstatě není o čem psát :D Nicméně, vzhledem k tomu, že jsem se k nim nevyjadřovala v průběhu měsíce, tak zmíním všechny. Tento měsíc jsem objevila tři klenoty, které dosáhly na 100% hodnocení. Prvním bylo The Devil Judge a damn! Když odmyslím super příběh, kde by se dal použít citát z Duny „plán v plánech plánů jiných plánů“, tak hlavní představitel je naprosto boží a stal se mým TOP hercem března. Jakože come on, na svůj věk je naprosto k sežrání. A druhý hlavní představitel? Damn podruhé. Řekněme, že co se týče zápletek, tak si fakt nemůžu stěžovat. Každopádně, když se vrátím k příběhu, tak to bylo něco, od čeho jsem měla problém se odtrhnout, byla jsem napjatá, jak struna, jak z daných situací vybruslí a jak to vlastně celé bylo/je/bude. Boží. A ta hlavní enemačka? Dear God, tu herečku nemám ráda už od Man to Man, protože ty krátké vlasy jí fakt nesluší. Prostě ne. Tady je má taky, a navíc disponuje tak slizkým chováním, že se mi otevírala kudla v kapse kdykoliv byla na scéně. Jediné, k čemu jsem měla během seriálu výhrady bylo přehrávání enemáků. Ten ďábelský smích, když potřebovali ukázat, jak strašně moc jsou zlý, byl trochu moc :D Další stovkou byl Sh**ting Stars. Milá a vtipná romantická komedie, která měla přesně to, co od nenáročných romanťáren chci. Nějaké ty ňufáky (konkrétně dva greeňáci + jede navíc, který už tak nezaujal vzhledem, ale chováním určitě), hlavní hrdinku, která není vymaštěná jak forma na bábovku a zajímavý příběh či prostředí, kde se to odehrává, což agentura, která žehlí průsery celebrit, splňuje. A zrovna to řešení všelijakých situací mě bavilo nejvíc. Tedy, ne nejvíc, ale hodně. Nejvíc mě pochopitelně bavil hlavní pár a jejich vývoj, hlavní hrdina, bromance s právníkem a právník. Ok, prostě mě to bavilo celé, asi nemá smysl to tu rozepisovat :D Last but not least Love Scout. Měla jsem od něj velká očekávání už když se začaly objevovat první zprávy, fotky a ukázky. A nezklamal. Dokonce mě vystřelil z trenek natolik, že se umístil na třetím místě mé TOP 10 a vyšachoval tak dosavadního krále – King the Land. Bylo to milé, vtipné, motýlci lítali vzduchem jak pominutí a hlavně – bylo to DOSPĚLÉ! Žádné primitivní důvody k rozchodům, žádné dětinské chování, žádná hra na bobříka mlčení. Mluvili spolu, problémy si vyjasnili hned a nechodili kolem horké kaše několik dílů. Žádné „musím se s tebou rozejít, protože tě miluju“…prostě boží. Boží, boží, boží. Fakt boží. Boží. Dobrý, to asi už stačilo. Ale bylo to fakt boží. Dále jsem viděla My Demon a Hometown Cha-Cha-Cha, oboje hodnocené 80 %. Démona už jsem musela pokořit, kroužila jsem kolem Song Kanga dost dlouho, takže musel padnout. A nezklamal. A tahle role mu sedla jako prdel na hrnec. Miluju tyto arogantní ultra cool týpky, co jedním šmahem vyřídí bandičku gangsterů a ani se u toho nezapotí :) Na druhou stranu Hometown byl takový trochu krok do známého neznáma. Maloměšťácké seriály mi úplně nevadí, naopak je občas vítám, když potřebuju vypnout. Na druhou stranu jsem od ragelly věděla, že Čačák prostě není žádná výhra. Takhle…nevadil mi tolik, co ragelly. Naopak, jeho green chování ho vytáhlo ještě trochu víc, ale souhlasím s tím, že Missák Koreje z něj nebude. Nicméně, co se týče seriálu, tak mám ráda ten přerod z namyšlené velkoměšťačky, kterou nikdo nemá rád, na normální, pohodovou babu, která zapadne mezi ostatní. Je to klišé jak prase, ale tak co, že jo. Jsem taky jen člověk :D Dalšími březnovými seriály byly 70% Once Upon a Small Town a The Witch. První jmenované, tentokrát velkoměšťák na maloměstě, byla taková jednohubka - 12 dílů po půl hodině. Abych pravdu řekla, tenhle seriál sloužil jako odrazový můstek po skončeném Alchemy of Souls. Nechtěla jsem, aby můj zármutek nad koncem Alcháče odskákal nějaký seriál, na který se těším. Nicméně mě nic vyloženě neštvalo, ale na druhou stranu jsem z toho nebyla poprděná až za ušima, takže takový lepší průměr, který ještě na těch 70 % zvedl Rektál z Trauma Code. Ano, ta přezdívka mu zůstala a zůstane :) Od The Witch jsem neměla žádná velká očekávání a sloužil úplně přesně stejnému účelu, jako Once Upon a Small Town. Nastoupil totiž po Love Scoutovi a hrozilo, že jakýkoliv seriál po něm zhejtím tak, že na něm nenechám niť suchou. Hejty jsem udržela na uzdě, ale přesto mám výhrady. Začátek se strašně vlekl, měla jsem problém udržet pozornost, prostředek, na druhou stranu, mě zaujal tak, že jsem měla problém se odtrhnout. A závěr: vyústění příběhu hlavní dvojice asi OK, takové logické zakončení, ke kterému to celou dobu spělo. Na druhou stranu, druhý příběh, který se začal na konci rozvíjet, chápu, že měl mít wow efekt, ale byl strašně uspěchaný, takže ve výsledku not great, not terrible. Nápad dobrý, provedení horší. A posledním seriálem (doslova posledním, neb sídlí na úplném chvostu všech mých korejských seriálů a s 30 % tam ještě dlouho bude), je Jealousy Incarnate. Už jsem se vyblila na timeline v průběhu sledování, ale prostě…tohle je jedno velké ne. A ani Chíra to nezachránil. Přemýšlím, co mě štvalo nejvíc, ale je toho tolik, že ani nevím, kde začít. Hlavní hrdinka si jako jedna z mála hereček vysloužila vlastní přezdívku – Kozatka. První dva díly neřešila nic jiného než hrdinovy prsa. Do toho je úplně vymatlaná, miluje dva chlapy, protože má dvě srdce a její ukňouraný hlas mě iritoval natolik, že jsem zvažovala, že to mutnu. Hlavní hrdina, arogantní týpek s tak toxic chováním, že od nějak každá normální ženská dá ruce pryč. Naštěstí hlavní hrdinka není normální, takže mohl vzniknout krásný trojúhelník, páč tuhle blbku si zamiloval ještě hrdinův nejlepší kámoš, který taky nemůže být úplně normální, protože souhlasil se společným bydlením s ní a kámošem. Asi nemá smysl se rozepisovat dál, lepší už to nebude :) A co mě čeká v dubnu? Aktuálně mám rozkoukaného Doctora Slumpa. Stále na mě, velmi trpělivě, čeká čínské The White Olive Tree a rozhodně se velmi brzo vrhnu na Undercover High School, na které se těším jak malá holka. TOP 10 ŇUFÁKŮ ZA BŘEZEN A kdo mě v březnu zaujal nejvíce? První místo jsem obsadila s přehledem, od druhého do sedmého už to byl boj a od osmého dál už jsem byla ztracená, páč výběr nebyl zas tak veliký, ale potřebovala jsem zaplácnout poslední tři místa :) Ňufáci pro představu: 1. Ji Sung, The Devil Judge Bez debat. V únoru ho od prvního místa odřízl Cha Eun Woo, ale v březnu už neměl konkurenci. 2. Park Jin Young, The Devil Judge Dlouho jsem váhala, jestli na druhé místo dát jeho nebo Song Kanga, čili je vnímám takřka stejně, ale nakonec vyhrál Jin Young. 3. Song Kang, My Demon Ten jeho chlapecký úsměv je k sežrání, nejde mu odolat :D 4. Lee Joon Hyuk, Love Scout Božan. Není to klasický hoťák, ale vlastně je. Žeru ho i s navijákem. Znám ho ještě z Are You Human Too? a i tam byl k sežrání… budu muset začít používat nějaké jiné slovo, nebo všechny sežeru. 5. Kim Young Dae, Sh**ting Stars U něj jsem měla klasický pocit „Nevím, jestli se mi líbí.“ Líbí. Moc. 6. Lee Jung Shin, Sh**ting Stars Není to klasický krasavec, ale v kombinaci s osobností postavy ho nejde nemilovat. Asi něco jako Rolák z Doom at Your Service :D 7. Kim Do Hoon, Love Scout Co říct, je fešný a jeho energické, veselé chování v Love Scoutovi mi zkrátka učarovalo :) Ciao, hi, aloha! 8. Choo Young Woo, Once Upon a Small Town 9. Kim Seon Ho, Hometown Cha-Cha-Cha 10. Yoon Jong Hoon, Sh**ting Stars před 83 týdny