Takeru Satoh

Kaelee: 🟣Marry My Husband: Japan, 90 % If you wish for it, even the rain gives way to the sun. Seriál jsem dokoukala už dva dny zpátky, ale tak nějak jsem ho nechávala uležet a doznít. Hlavně proto, že jsem se nemohla rozhodnout, jak hodnotit. Nakonec jsem dala 90 %, ale i tak jsem byla taková nejistá, nejradši bych dala i víc, ale zůstanu u té devadesátky. Nejvíc mi tam totiž chyběl takový díl-dva navíc, aby to bylo úplně top strop. Každopádně jsem byla (a stále jsem) nadšená. Hltala jsem jeden díl za druhým a vůbec mi nevadilo, že znám Korejskou verzi. Naopak bylo fajn sledovat rozdíly mezi nimi. Ještě si pustím tu čínskou verzi, ať mám trojlístek kompletní. Chemie mezi hlavní dvojicí byla prvotřídní a já si užívala jejich společný screentime. Jejich kradmé pohledy, rozhovory a společně trávený čas... Nebudu kecat, jistě nadržuju hlavnímu hrdinovi, páč Ďábel je můj nejvíc nejoblíbenější japonský herec. Né že bych jich měla oblíbených nějak moc, ale on mě okouzlil na první dobrou. Nicméně, stejně jako v korejské verzi, i tady její manžel a nejka jsou na zabití a nesnáším je z hloubi duše. Manžel to navíc podtrhnul tím, že vypadá jak kdyby neviděl hřeben jak je rok dlouhý. Navíc je to arogantní blbeček, narcis a mamánek, to je prostě smrtelné kombo. Nejka a její nevinný kukuč mi otvíral kudlu v kapse permanentně, takže už jsem ji pak ani nezavírala. Stejně jako v korejské verzi se i tady ti dva opravdu povedli a nejde jinak, než je nesnášet celým svým srdcem a přilehlým okolím. Když to vezmu kolem a kolem, japonská verze se mi líbí více (korejskou jsem hodnotila 80 %). Myslím, že je to hlavně tím, že ten děj tady utíkal fakt svižně, nebyl čas na žádná hluchá místa. Přece jenom je rozdíl mezi 10 a 16 epizodami. Na druhou stranu mi tady chybělo těch pár scén navíc, které by to tak hezky zakončily. I když finále bylo v pohodě, proti tomu nemůžu nic říct, ale mohli ho ještě trochu víc rozvést. Ježíš, fajn, přiznávám, prostě chci jejich screentime delší, spokojení?! :D před 65 týdny

Kaelee: OHLÉDNUTÍ ZA MÝM (ne až tak) KOREJSKÝM DUBNEM 2025 aneb pozdě, ale přece! :) Kupodivu jsem se v dubnu zmohla zpátky na svých standardních 10 seriálů (151 epizod), ačkoliv jsem třetinu měsíce trávila mimo domov. Společně seriály dosáhly průměrného hodnocení 73 %, což je za celou mou asijskou kariéru nejméně. Ačkoliv se o vyšší hodnocení snažily dvě stovky, jedna devadesátka a dvě osmdesátky, jistý japonský WTF seriál se postaral o sešup dolů, protože hodnocení 10 % prostě nezachrání ani Hospital Playlist. Pro představu průměrná hodnocení ostatních měsíců: listopad (87 %), prosinec (79 %), leden (81 %), únor (82 %), březen (79 %) Jinak jsem tento měsíc zavedla masochistické vybírání seriálů. Už ani nevím, jak to vzniklo, ale o osudu, z jaké země bude můj následující maraton, nyní rozhoduje Kolo štěstí (čili náhodný generátor čísel). Ve výsledku to znamená, že z 10 seriálů bylo 5 z Koreje, 1 z Thajska, 1 z Číny a 3 z Japonska. Každopádně mě tento systém baví, takže v něm budu pokračovat. Je napínavé netušit, kde zas skončím 😁 Konec keců, jdeme na věc: Jediné 100% hodnocení si tedy zasloužily dva šampioni: Silent, o kterém jsem se už rozepsala v samostatném příspěvku, páč to byl vskutku nečekaný objev. A dále Twenty Five Twenty One. Věděla jsem, že to bude pecka, protože si doposud pamatuju, jak ragelly prožívala sledování a jak obrečela závěr. Upřímně, na konci jsem nebrečela tak, jak by bylo asi záhodno. Možná proto, že jsem tušila, co mě čeká, možná proto, že to nebyla žádná tragédie. Nebo takhle – byla, ale vlastně nebyla. Byl to prostě život. Ale musím uznat, že jsem si sledování fakt užívala, hltala jsem scénu za scénou, díl za dílem. Bavil mě příběh jako takový, prostředí šermu bylo zajímavé, postavy nebyly ploché, ale vyvíjeli se. Byl tam krásně vidět ten přerod ze teenagera v dospělého. Ačkoliv jsem konec neobrečela, během celého sledování jsem měla nejednou slzy na krajíčku. A několikrát jsem se neudržela. Je to opravdu nádherný seriál a jsem ráda, že jsem ho viděla. Umístil se rovnou na třetí místo mého korejského žebříčku, před ním je už jen CLOY, což je prostě první láska a Hospital Playlist. 90% hodnocení si zasloužil pouze Undercover High School. Měl našlápnuto na stovku, ale balancoval i nad propastí 80 %. Abych pravdu řekla, bylo to vtipné i akční. Děj svižně ubíhal, postavy mě nesejřili (ani studenti, což je co říct), ale! Náznaky romantiky s jedním, opakuji jedním, kissem a la leklá ryba, to v roce 2025 je prostě nepřípustné. Nehledě na to, že těch příležitostí bylo dost, neříkejte mi, že neměl čas se na chvilku zastavit, dát ji pořádného hudlana a běžet dál :D Každopádně i tak jsem si sledování užila, jen tam prostě chyběl ten tah na branku. Na 80 % dosáhli doktoři a policisté. Doctor Slump měl nevýhodu v tom, že jsem očekávala hodně. Naštěstí nezklamal. Abych pravdu řekla, ze začátku jsem měla problém s dětinským chováním hlavního hrdiny, ale víte co, ono to tak nějak zapadlo do celého konceptu seriálu. V podstatě depresivní příběh o dvou mladých lidech, kteří se dostali na dno, ale nevzdávají se a mají radost i z maličkostí. Opět musím vytknout klasické klišoidní nekomunikační schopnosti. Já prostě nesnáším, když ty postavy nejsou schopné si sednout a vyjasnit si v čem je problém. Jo a hudba, hudba byla moc fajnová. Od té doby, co jedu zrychleně, ji moc nevnímám, protože prostě zní jinak, ale tady mě i tak zaujala. When a Snail Falls in Love byl můj první Thajský seriál. Ne, není to BL :) O hetero seriálech z této země nekoluje mnoho přívětivých informací, ale víte co, já se bavila. Je to tedy zaměřené mnohem více na vztahy než na policejní práci, než u čínské předlohy, ale tím líp pro mě. Protože, nebudu vám lhát, to nejlepší na celém seriálu byl on, mého srdce šampion. A vítěz mé dubnové topky. Každopádně, co se týče příběhu, tak ok. Bavilo mě to, odsýpalo to, žrala jsem díl za dílem. Pochopitelně to obsahovalo plno chujovin, nad kterými se člověk buď zasměje (pokud už si zvykl na thajské vylomeniny) anebo protočí oči tak, že je má problém vrátit na původní místo. Každopádně, jedna z horších věcí na tomto seriálu je hklavní hrdinka. Ona je to taková, jak dtaire správně podotknul, blbinka. 70 % dostaly tři seriály: The Potato Lab, An Incurable Case of Love a Search: WWW. O prvních dvou jmenovaných jsem se již zmínila dříve na Timeline a ačkoliv úplně vypatlaná hrdinka z An Incurable Case of Love by si zasloužila další odstavec (a její hot, super cool protějšek také), tak se zaměřím na Search: WWW. Pustila jsem si to za základě jednoho krátkého reelska na FB a…zklamaná jsem úplně nebyla, ale mohlo to být i lepší. Příběh, který mě zpočátku bavil, se začal vléct a odklonil se od toho, co mě na tom zajímalo. Další, co mnou otřáslo, byl věkový rozdíl hlavních hrdinů, kdy ona byla o deset let starší. Naštěstí to nebyl případ a la Crash Course in Romance, kdy si hlavní hrdinka, ačkoliv má být mladší než hlavní hrdina, vysloužila přezdívku Mumie, protože její představitelka je o 11 let starší než její herecký kolega. Páreček z WWW se k sobě hodil, navíc on mi učaroval. Správně smělý a sebevědomý, věděl, co chce…co víc si přát? Snad jen lepší konec. Ačkoliv šlo o happy end, je to jeden z těch konců „domysli si to sám, nám už se nechce točit“. A nakonec dva zlaté hřeby večera. Famfáry, prosím! Dokoukala jsem The White Olive Tree. Když došlo na lámání chleba čili hodnocení, měla jsem dost rozporuplné pocity. Bavily mě první díly, kdy jsem si pouštěla jeden denně za odměnu a fakt si to užívala. Já prostě mám ráda slowburn… Blbé je, že to jejich nesmělé nekonečné zírání a uhýbání pohledem se celkem ohrálo, takže se to začalo vléct. Velmi vléct. Začala jsem na začátku února, skončila jsem v půlce dubna. Když to vezmu kolem a kolem, na celém seriálu mě nejvíce bavil Benjamin. A Saxin. A Benjamin a Saxin. A OST! Bože, to poslouchám doteď, to je naprostá pecka. Co se týče děje, tak tam jsem musela zavřít obě oči, páč to byla fušeřina. Dialogy šílené, „náhody“ nepřesvědčivé, dabing místního obyvatelstva? Hahaha, jako vážně? A celkově místní obyvatelstvo? Všehochuť ras. Celkově to mělo nádech strašného amatérismu. Ovšem třešničkou na dortu byl závěr. Tak, jak polopaticky vysvětlovali všechno v průběhu celého seriálu, tak konec nevysvětlili vůbec. Četla jsem pak, jak skončila předloha, takže jsem si to domyslela, ale jinak nic. Nothing. Nichts. Niente. Nada. Ovšem vrcholem všeho byl Color of Romance. K tomu jsem se se vyjádřila už v průběhu sledování a nic se nezměnilo. Nechápu. Prostě ne. Možná jsem divná já a ostatním se to líbí, ale…what the fork? Na MDL to má hodnocení 6,5, což vzhledem k tomu, co to je za šílenost, mi přijde celkem dost. Já jsem tomu dala 10 % jen proto, že hlavní hrdina je koukatelný 😁 TOP 10 ŇUFÁKŮ 1. Bie Thassapak Hsu, When a Snail Falls in Love První Thajský seriál a první láska na první pohled. Zasloužené první místo, protože nadšení stále neopadlo a těším se na další seriály s ním. 2. Nam Joo Hyuk, 2521 Plaváček nezklame nikdy. Moje první setkání s ním proběhlo přes břišní svaly, v 2521 se sice nesvlékl, ale vysoké postavení si s přehledem obhájil. 3. Park Hyung Sik, Doctor Slump Tady jsem ovlivněná nejen jeho kukučem, ale i greeňáckým charakterem. Je kjůt…až na ty ušiska, teda :) 4. Seo Kang Joon, Undercover High School To už je stálice mezi mými oblíbenci, takže bylo jasné, že se umístí vysoko. 5. Takeru Satoh, An Incurable Case of Love Já ho žeru. Tady má teda divnou fotku, ale v seriálu? Já ho žeru. Kdykoliv byl na scéně, vše ostatní přestalo existovat. Božan! Teda, Ďábel! 6. Kang Tae Oh, The Potato Lab Nebudu kecat, Brambory byly už třetí seriál, co jsem s ním viděla. Pravda, v těch předchozích hrál vedlejší postavu, nicméně až tady se mi dostal do seznamu herců k vidění. A co si budeme nalhávat, mokré košile a úsměv k tomu velmi přispěly :D 7. Tian Chen Wang, The White Olive Tree Já ho prostě žeru. A doufám, že ho budu žrát i v jiných seriálech, že to nebylo jen vlivem postavy. Fingers crossed! 8. Jang Ki Yong, Search: WWW Sice v seriálu Zajda, ale prostě mi učaroval svým chováním. A navíc je kjůt O:-) 9. Lee Jae Wook, Search: WWW Nebudu kecat, ke konci TOPky už jsem neměla moc kandidátů, které bych mohla zařadit. Na druhou stranu, Alcháček, ačkoliv zde vedlejší postava, si svoje místo zaslouží. Green jak vyšitý, roztomilý a ten jeho úsměv…k sežrání. 10. Zhe Yuan Chen, White Olive Tree Tady už jsem skutečně bojovala bojovala s tím, koho obsadit. Ještě připadal v úvahu hrdina ze Silent, ale nebudu kecat, to je spíš sympoš materiál než hot stuff. Tadyhle pan Oliváč se mi líbil, pak vlivem seriálu se dostal na druhou stranu spektra a teď, s odstupem času, musím říct, že je fešnej. Na svůj věk 😁 Dopsáno. Nebudu kecat, byl to nadlidský výkon. Toto píšu od rána a když mě nerozptyluje mládě nebo v podstatě cokoliv jiného, tak trpím syndromem „nedokonalostí“ a při zpracovávání žebříčku jsem doplňovala info k tolika osobnostem a seriálům, že jsem se musela plesknout přes ruku, abych se vrátila k tomu, co dělám :) před 79 týdny