Bunny Drop

Opuštěný zajíček

Usagi drop budil naděje jednoho z nejlepších počinů roku a taky se na něj ihned vrhla plejáda překladatelů fansubové scény. Naděje seriál dílem splnil, protože se řadí k tomu lepšímu, dílem nikoliv, protože mezi tím lepším je sám o sobě šedým průměrem.

Daikiči je osaměle žijící třicetiletý muž, jehož usedlý životní styl nenabourá žádná romantická láska, ale šestiletý sirotek Daikičiho dědy. Seriál se tedy věnuje tématice zpracovávané tak či onak nesčetněkrát - nezkušený dospělák se náhle z jakési příčiny stává odpovědným vůči dítěti a je konfrontován s úhly pohledu na svět a život v rovinách, jaké ho do té doby pochopitelně dost míjely.

Zlí jazykové tvrdí, že Usagi Drop je seriálem pedofilním. Což o to, nepochybuji, že pedofilům by se mohl líbit, lecjaká scéna totiž nepochybně může jitřit fantazii, ale opět je třeba uvědomit si především kulturní odlišnosti. Zatímco v Japonsku je například zcela normální společná koupel, v USA by vám už za to, že jste ve vaně nazí se svým dítětem, mohly hrozit nepříjemnosti. To byl i problém filmu „Můj soused Totoro“, kdy v Americe proběhla diskuze, zda má být film pro údajný pedofilní kontext ve spojitosti se společnou koupelí otce a jeho dcer vůbec vysílán. Japonci jsou zkrátka, abych tak řekl, ve vztahu k přirozenosti přirozenější, avšak dětem se rozhodně ubližovat nesmí.

Největším nedostatkem pro diváckou atraktivnost je oslava běžného normálního života, která tak vyznívá rovněž běžně a normálně a nemůže nadchnout nějakou výjimečností. Tak trochu je také znát snaha o mentorování, záměr vylíčit rodinu jako jeden z nejvyšších životních zájmů, kterému se má správně i přes jistou nepravděpodobnost a konfliktnost s jinými stránkami života podřizovat vše ostatní. Protože mám ale na věc v principu shodný názor, je mi takové mentorování spíš sympatické.