The Guild

Zaboo: Panebože.
Codex: Co? Co se děje?
Zaboo: Musím hodit děti do bazénu, a to teď hned.
Codex: O čem to mluvíš?
Zaboo: Musím jít na velkou.
Codex: Aha, no fuj. Ok, takže běž dolů po chodbě a jsou to první dveře nalevo.
Zaboo: Nalevo, já vím. Znám plány všech budov, ve kterých jsi kdy bydlela. Plány podlaží.

Codex: Co tady vlastně děláš?
Zaboo: Codex, poslední dobou se zdáš být smutná. A proto jsem přišel za tebou, do reálného světa, tě obejmout. (zvedne se a obejme ji) Podívej, náš vztah na dálku nefunguje.
Codex: Co? Ne, Zaboo, my nemáme žádný vztah. Jsme přátelé. Online anonymní přátelé.
Zaboo: Opravdu? Tenhle záznam chatu říká něco jiného. Záznam chatu, 5:38, 13.3. 2007: Codex: 'Kde jsi?' Zaboo: 'Farmařím v Netherhellu.' Codex: 'Můžu ti pomoct? Potřebuju zlato.' Zaboo: 'Já bych ti zlato dal.' To ode mě bylo hezké. Codex: 'Ne, nechci zničit náš VZTAH.'
Zaboo: Následováno mrkajícím smajlíkem. Ok? Vždyť jsi na mě zamrkala.
Codex: Ne, protože to byl jenom překlep. Měla to být dvojtečka. Pěkná neosobní dvojtečka. Vždycky omylem napíšu středník, protože nedomáčknu shift.
Zaboo: Pšš... Je to typický freudovský problém. Ok? Chemie mezi našimi klávesnicemi je nepopiratelná.

Zaboo: Vystopovat tě bylo jednoduché, protože jsem úžasný. Adresa, telefonní záznamy, tvé dávkování Xanaxu. Vím o tobě naprosto všechno. Dobrý, ne?
Codex: Jo, ne, ne. Vlastně ani trochu.

(Codex ve svém videoblogu.)
Codex: Byla jsem k Zabooovi přátelská, to ano. Ale ne o nic víc, než k nějakému spolupracovníkovi, kterého vidíte třeba 5, 8 nebo 9 hodin denně. Hádám, že online flirtování se dá vyložít mnoha různými způsoby. Zvláště, když vám šplouchá na maják.