Konec velkých prázdnin
(Konec velkých prázdnin)
Útekom sa všetko len začína
Tak útek cez železnú oponu patril medzi najpočetnejšie neolympijské športy. Utekalo sa rôznymi spôsobmi a každý človek mal svoj štýl. Ale teraz k samotnému miniseriálu- tak oproti knižnej predlohe tu chýba niekoľko dejových línni- napr. životný príbeh utečenca posadnutého sexom. Nejednoznačná motivácia rodiny Čermákovcov, nie sú v pravom slova zmysle politicky prenasledovaní. Na porevolučné tv pomery je toto dielo ale neskutočne dobre natočené a pre neznalých histórie posledných 40 rokov by bolo určite vhodné aby si ho pozreli a aj milovníci starých poriadkov sa možno dozvedia niečo čo zmení ich názory.
Celkové hodnotenie na česko sloveské porevolučné pomery 80%.
Kohoutova adaptace
Velmi nerad se dívám na filmy nebo seriály natočené podle nějaké literární předlohy, aniž bych si přečetl samotnou předlohu. Tentokrát jsem udělal výjimku, protože jsem byl na tento seriálový počin hodně zvědavý. Musím říct, že si mě tohle televizní zpracování získalo, oceňuji především výtečné výkony všech hlavních představitelů a pro televizního diváka přitažlivě vybudovaný děj. Nakolik se tvůrci odchýlili od knihy bohužel nedokážu posoudit, ale mohl bych tentokrát provést opačný postup a přečíst si knihu. Kvalita seriálu k tomu je tou správnou motivací.
SKVĚLÉ TEMA A PŘEDLOHA, ALE TÉMĚŘ NESLEDOVATELNÉ ZPRACOVÁNÍ
Kohout je výbornej spisovatel, tema emigrace z ČSSR zpracoval skvěle na téměř 800 stranách předlohy (vřele doporučuji přečíst). Nevím, jestli byl spokojený s adaptací (na které scénáristicky participoval), ale já s ní spokojený nejsem. Možná jsem čekal něco jako Kunderovu filmovou Nesnesitelnou lehkost bytí. (Btw., přes její kvalitu a úspěšnost byl Kundera po jejím zhlédnutí natolik znechucený, že zakázal adaptovat veškeré jeho dílo! )
Jenže Kohout není na světovém levelu existencionalisty Kundery a navíc se serializovaný Konec velkých prázdnin (de facto tvořený 6 televizními filmy) nevymanil z neduhů, charakteristických pro československé televizní inscenace přelomu 80. a 90. let.
Ano, reálie jsou téměř bez chyby (bodejť by ne pouhých 7 let po převratu) - včetně detailů šedivých pasů do "Jugošky", "CDPéček", zabezpečení a ostraze hranic, signalizace nástražných systémů, sbírání pasů, mechanismů v utečeneckých táborech a "správnost" výhodných výpovědí... Stejně tak je dobře vystižený utečenecký šok a adaptační krize, různé motivy k emigraci, sny, iluze a desiluze, selhání a návraty a odpovědnost za sebe samotného jako zásadní rozdíl oproti "pečovatelskému sociku", jako cena za vyšší míru svobody.
Jenže - když je to jako celek scénáristicky nezvládnuté, některé herecké výkony jsou na úrovni ochotnického divadla, postavy jsou vylíčeny povrchně a schematicky, nevhodný střih dělá místo záměrem psychologicky působících scén šedou nudu, tak je to smutné.
Nepopírám záslužnost zpracování tematu a pokus, přiblížit dobu nepamětníkům (jen a jen proto hodnotím přehnanými 50%), ale oproti knize se to k mé lítosti výrazně nepovedlo.