Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do ananasy obsypané paraguayské metropole, za zákony smetiště, na taneční kursy akrobatické polky a ochutnávku polévky, kterou se nepolijete.

Asunción – plným názvem La Muy Noble y Leal Ciudad de Nuestra Senora Santa María de la Asunción – byl založen Španěly na podmáčených březích široké řeky Paraguay roku 1537. A je tudíž jedním z nejstarších měst jihoamerickém kontinentě; dokonce se mu přezdívalo – podobně jako naší metropoli – „matka měst“. Přesto tady památek na dávné koloniální doby moc nezbývá. Na kontrasty „velkého“ Asunciónu ze stejnojmenného kopce shlíží bronzová socha indiánského původního zdejšího náčelníka Lambaré. A vidí, jak se lidé z úrodného venkova čím dále tím častěji s vidinou snazší obživy stěhují do města, které nabobtnalo už na třímilionovou metropoli. Podle rodáků v něm ovšem „není zadarmo nic než vzduch“. Naděje přistěhovalců z venkova tak často končívají v ohromných ghettech, jako je to na asunciónském Centrálním smetišti. Nepsané zákony slumu jim umožňují žít „na smetí a ze smetí“ – pokud se podřídí organizovanému systému odvozu tříděného odpadu. Díky boomu obchodního, průmyslového i turistického zájmu o mocné sousedy – Brazílii a Argentinu, leží Paraguay jaksi stranou zájmu. Léta pravicové diktatury Alfreda Stroessnera sice zemi na dlouho poznamenala, ale jsou pryč. Přesto se dodnes, více než dvacet let po jeho pádu, hovoří o „stínu moci“ nedávno zesnulého generála německého původu. V Asunciónu jeho éru už nepřipomíná ani oslavná kovová socha, kterou rozřezali na malé kousky a umístili jako memento pod betonovou krychli symbolicky drtící diktátorovy ostatky.