Que Sera Sera

Tragický začátek, ale pak...

Nesnáším hrdinky, které se chovají, jako kdyby zrovna nějakým omylem opustily ústav pro duševně choré. První tři díly jsem vyloženě protrpěla a říkala si, jestli mám koukat dál. Jediné, co mě u sledování udrželo, byl hlavní hrdina. Teď po dokoukání jsem za to ráda. Hlavní hrdinka se začala chovat normálně, a i když korejskou náturu a jejich myšlenkové pochody asi nikdy nepochopím, tak se mi začala líbit. V tom drobném těle se skrývala obrovsky silná osobnost. Dalším kladem byly propracované charaktery všech čtyř hlavních hrdinů. Ani jeden z nich nebyl čistý klaďas nebo záporák. Každý měl chvíle, kdy mi byl sympatický a chvíle, kdy jsem ho nesnášela. A co víc, Eric, kvůli kterému jsem to rozkoukala, mě přesvědčil o tom, že je opravdu dobrý herec. Nepotřebuje rozmáchlá gesta. Stačí jenom výraz v jeho tváři, aby divák věděl, že neskutečně trpí. Přiznám se, že mi kolikrát vyloudil i škodolibý úsměv na tváři a já si řekla: Dobře ti tak. Máš, co jsi chtěl! :^) Líbila se mi vedlejší linka týkající se druhého z mužských hrdinů a její vyústění mě překvapilo. Seriálu by se toho dalo hodně vytknout. Hudba tentokrát nebyla až tak výrazná, štvala mě místy rozhoupaná kamera, protože ji nesnáším. Tak jako u většiny korejských seriálů, i tady by se našly nelogičnosti, spousta klišé, ale jako celek se mi prostě líbil a bavil mě. Těšila jsem se na každý další díl a klidně dala i dva najednou.