avatar uživatele

TerriEstrabao

off
JménoTerri
Věk
Bydliště
Twitter@ohforsatanssake
Facebook
Poznámka
Názory uživatelky TerriEstrabao
plakát
Queen America
26. ledna 2019
další názory k seriálu

If teardrops could be bottled, there'd be swimming pools filled by models

Queen America jsem si pustila hlavně díky přítomnosti Toma Ellise, který se díky Luciferovi zařadil mezi moje nejoblíbenější herce, a tak jsem byla zvědavá i na jeho další roli. Nic moc jsem od toho neočekávala, ale o to víc jsem byla příjemně překvapená.

Úvodní díl sloužil jako uvedení do světa soutěží krásy, na který se seriál soustředí. Seznamujeme se s postavami a je naznačena dějová linka, od které se bude odvíjet příběh. Jinak se toho v pilotu ale vlastně ani tolik nestalo. Nebyla jsem si jistá, jestli koukat dál, ale řekla jsem si, že tomu zkusím dát ještě další šanci, a pustila jsem si i druhý díl, kde se to konečně rozběhlo. Po druhém jsem si pustila i třetí a nakonec to dopadlo tak, že jsem všech deset epizod viděla během jednoho dne.

Catherine Zeta-Jones jsem před QA v podstatě neznala, ale musím říct, že jako nemilosrdná trenérka budoucích královen krásy Vicki byla naprosto skvělá. Její postavu jsem si nemohla jinak než oblíbit, protože pro postavy, které postupně odkrývají svoji tvrdou slupku, mám prostě slabost. Bylo zde ale mnohem víc postav, které si mě něčím získaly. Ať už lehce naivní, ale za každou cenu hodná Samantha, Vickiina ne-tak-úplně-neteř Bella, gay ve vztahu s ženatým mužem Nigel nebo Vickiin přítel Andy hraný právě Tomem Ellisem, který vychovává malou dcerku, všechny měly zkrátka něco do sebe.

Na seriálu se mi nejvíc líbí, že divákům umožňuje nahlédnout za oponu soutěží krásy a sledovat, co všechno musí dívky pro výhru udělat. Každá z nich se s tímto stresem vyrovnává jinak, ale seriál se věnuje i rodinným problémům, poruchám příjmu potravy, dalším psychickým poruchám jako například trichotillomanie (impulzivní vytrhávání vlasů) a jednoduše ukazuje, že ani život zdánlivě dokonalých krásek není ani zdaleka tak perfektní, jak by se mohlo zdát.

Abych to shrnula, seriál je návykový a půlhodinové epizody člověka přímo vybízí k tomu, aby si pouštěl další a další. Přestože místy působí jako komedie, rozhodně mu nechybí ani dramatické a vážnější scény. Určitě v mnohém překonal moje očekávání a rozhodně nelituju, že jsem si ho pustila.

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
90 %
plakát
Anne with an E
6. ledna 2019
další názory k seriálu

It's not what the world holds for you, it's what you bring to it

Když jsem se do seriálu pouštěla, vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Měla jsem za to, že mě to vlastně ani moc bavit nebude, ale z nudy jsem se rozhodla vyzkoušet aspoň první díl a jsem neskutečně ráda, že jsem to udělala.

Přestože jsem z pilotu byla chvilku lehce zmatená, Anne si mě svým povídáním získala už od prvního okamžiku. Někomu by to možná mohlo vadit, ale je zjevné, že to k jejímu charakteru prostě patří a upřímně už si ji jinak ani neumím představit. Hned první díl byl opravdu emocionální a když jsem se u něj rozbrečela, což se mi ještě nikdy předtím hned u pilotu nestalo, věděla jsem, že to musí být skvělý seriál. Koukala jsem dál a poté, co první epizoda skončila cliffhangerem, jsem si okamžitě musela pustit druhou. A potom další a další, až jsem si postupně seriál jednoduše zamilovala.

Věc, kterou mám na seriálu asi ze všeho nejradši, jsou postavy. Kdybyste se mě zeptali na moje nejoblíbenější, nebyla bych schopná jich vybrat míň než aspoň šest. Všechny jsou nádherně promyšlené a jejich dějové linky se časem uvěřitelně rozvíjí.

Začneme postavou Marilly, která zpočátku působí neústupně a přísně, ale postupem času odkrývá svou tvrdou slupku. Pro takové postavy mám já osobně jednoduše slabost, protože se s nimi dokážu ztotožnit a jejich jednání naprosto chápu, přestože ne vždy je takové, jaké by být mělo. Proto jsem si i Marillu nemohla jinak než oblíbit.
Její bratr Matthew se od ní v mnohém liší, ale i jeho jsem si zamilovala. Působí tak trochu dojmem ztraceného štěněte, neustále zmatený nebo zaskočený, ale každá introvertní duše včetně mě se v něm poměrně často najde.
Pokud jde o postavu samotné Anne, občas sice dělá trochu impulzivní rozhodnutí, ale naprosto zbožňuju její kreativitu, optimismus a obrovskou chuť do života i přes všechno, co si v životě zažila. I v jejím tak trochu socially awkward charakteru jsem se mnohokrát našla.
Její nejbližší kamarádka Diana je přesně ten typ člověka, kterého v životě potřebuje každý, protože je Anne věrná za každých okolností a vždy za ní stojí, přestože její matka s jejich přátelstvím nesouhlasí a ostatní ji často odsuzují. Díky své výchově má sice trochu omezený pohled na svět, ale přátelství s Anne jí v mnohém rozšíří obzory. I její mladší sestřička Minnie May je úžasná a přestože zatím nedostala až tolik prostoru, je neskutečně roztomilá a za všech okolností svá.
Další postava, kterou zde musím zmínit, je Cole, jehož dějová linka se zaměřuje hlavně na jeho boj s postupným přijímáním vlastní orientace, což obzvlášť v takové době nemohlo být lehké. Jeho postava je opravdu nádherně napsaná a na jeho dějovou linku se ve třetí sérii těším snad ze všech nejvíc.
Asi poslední postava, která si určitě zaslouží tady být, je Josephine Barry, která se v seriálu možná objevila jenom na několik epizod, ale ji i její životní příběh jsem si zamilovala. Další, kdo to v takové době vůbec neměl lehké, ale neskutečně obdivuju, jak se se vším dokázala vypořádat.

Postav, které jsem si neoblíbila, tu vlastně moc není, pokud nepočítám postavy jako Nate, pan Philips nebo Billy, které nejspíš neoblíbil nikdo. Philips byl typickým příkladem učitele, který si vybíjí své vlastní komplexy na žácích a Billy zase na ostatních studentech. Zvlášť jeho chování ke Coleovi mu nejspíš nikdy nebudu schopná odpustit. Pokud jde o postavy, u kterých jsem tak trochu na vážkách, jedná se o Josie Pye a Rachel. Josie se chová poměrně hnusně, to určitě, ale viděli jsme scénu s její matkou, která dokazuje, že to možná není tak, jak to na první pohled vypadá. Přála bych si, aby její dějovou linku v další sérii rozvinuli trochu víc, abych si na ni mohla udělat konečný názor. A Rachel je postava, kterou v jednu chvíli milujete a v druhou nenávidíte. Těžko říct, co si o ní myslet, i když upřímně docela obdivuju Marillu, že to s ní vydržela takovou dobu.

V seriálu se mi také opravdu líbí, že přestože je ze starší doby, dávají prostor problémům, které v mnohém přetrvávají dodnes - homofobie, xenofobie, racismus. Se všemi těmito tématy tvůrci pracují nenásilně, ale přesně v takové míře, aby to člověka přinutilo se trochu zamyslet.

Celkově bych seriál shrnula jako takový poklad, o kterém moc lidí neví, což je obrovská škoda, protože jakmile se do něj pustíte, nejde si ho nezamilovat. Ať už jde o vtipné, roztomilé nebo emocionálně vypjaté scény, všechny z nich mají něco do sebe a já nemůžu jinak než dát seriálu 100%, které se jednoznačně zaslouží. Pokud váháte, jestli se do něj pustit, určitě mu dejte šanci, protože i když se o něm nikde nijak zvlášť nemluví, za mě jde o jeden z nejlepších seriálů, jaké jsem kdy viděla.

67 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
100 %
plakát
Sabrinina děsivá dobrodružství
5. ledna 2019
další názory k seriálu

She annoyed me, so I killed her and buried her in the yard

Sitcomovou verzi Sabriny jsem nikdy neviděla (za což jsem vlastně ráda, protože jsem tak neměla potřebu seriály porovnávat), a tak jsem do CAOS šla docela naslepo, přestože jsem už dopředu tušila, že to bude přesně můj styl. A přesně to se taky potvrdilo.

Jako první věc ze všeho musím jednoznačně vychválit herecké výkony. Zvlášť Zelda v podání Mirandy Otto je naprosto dokonalá, nikoho lepšího si na ztvárnění takhle ikonické postavy ani zdaleka neumím představit a díky této roli se Miranda jednoznačně dostává na vrchol seznamu mých nejoblíbenějších hereček. Michelle Gomez v roli Madam Satan je typickým příkladem záporáka, kterému díky hereckému výkonu prostě musíte někde v koutku duše fandit, ať už dělá cokoliv. Další herečka, kterou musím vypíchnout, je Lucy Davis, která perfektně ztvárnila Hildu. Oceňuju i obsazení Lachlan Watson jakožto non-binary osoby, která do seriálu také přináší něco nového.

Pokud jde o samotné postavy, za mě jednoznačně vítězí Zelda a Hilda. Dynamické duo sester, které jsou na první pohled tak odlišné, jak jenom být můžou, ale časem se ukáže, že vnitřní síla obou dvou je stejně silná jako jejich vnitřní nejistoty. Zelda si mě naprosto získala svým sarkasmem a nespočtem ikonickým hlášek dokonce ještě předtím, než seriál odhalil i její mnohem citlivější a emocionálnější stránku, která mě přiměla si ji zamilovat ještě víc. Hilda je zlatíčko, které nejde nemilovat, a která naopak v průběhu seriálu odhaluje i svoji silnější, mocnější stránku. Obě dvě se jednoduše skvěle doplňují a opravdu doufám, že v dalších sériích uvidíme víc jejich sesterských momentů, které sice bývají hořkosladké, ale zároveň jednoduše dokonalé.

Naopak co se týče postav, které jsem si neoblíbila, paradoxně jde právě o Sabrinu, která mi svými nezodpovědnými rozhodnutími šla čím dál víc na nervy. Když si začala zahrávat s nekromancií a následně nebyla schopná snést důsledky svého rozhodnutí, měla jsem chuť jí něco udělat. Chápu, že tvůrci seriálu potřebují nějaké zápletky, ale některá Sabrinina rozhodnutí byla, řekněme... nepochopitelná. Většina z podobných věcí plynula z její lásky k Harveymu, který byl za mě prostě mdlá, nudná postava, jejíž nepřítomnost v seriálu by změnila snad jenom to, že by Sabrina byla snesitelnější. Nesmím zapomenout ani na otce Blackwooda, který je jedna z nejodpornějších postav, jaké jsem v seriálech kdy viděla a to, jak využíval Zeldu... nemám slov. Neskutečně moc doufám, že brzo umře, ideálně právě Zeldinou rukou, protože proboha, on si ji tak hrozně moc nezaslouží.

Následně je tu Madam Satan, která je sice jednoznačně záporná postava, ale jak už jsem zmiňovala, nejde jí aspoň trochu nefandit. Jednoduše je zajímavá, promyšlená a dobře napsaná, a tak jsem se na každý moment, kdy byla na obrazovce, vysloveně těšila. Michelle Gomez se pro hraní badass záporných postav prostě narodila.

Ještě bych ráda zmínila další Sabrininy smrtelnické kamarádky, Roz a Susie, které neměly dostatečný screen time na to, abych si je mohla oblíbit nějak víc, ale jak Rozin příběh s oslepnutím a následnými vizemi, tak Susiin proces objevování své genderové identity, je zajímavý a jsem celkem hodně zvědavá, jak se budou jejich dějové linky vyvíjet dál.

Abych nějak shrnula seriál celkově, přestože se některé teen postavy občas chovají neskutečně hloupě, je tu spousta promyšlených a jednoduše dokonalých dalších postav, díky kterým se seriál zařadil mezi mé nejoblíbenější. Zpracování čarodějnictví a satanismu je zde také opravdu zajímavé (praise Satan!) a skvěle podtrhuje celkovou atmosféru seriálu. Pokud jde o jednotlivé epizody, za mě vyhrává pátá a devátá, ale každá má něco do sebe. Vánoční speciál byl také skvělý. Mám pocit, že takhle daleko to snad ani nikdo nedočte, takže to uzavřu tak, že podle mě seriál opravdu stojí za vidění a pokud si ho pustíte, jsem si jistá, že nebudete litovat.

50 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
100 %