Lee Jun Hyuk

AdaW: MOJE SERIÁLOVÉ SHRNUTÍ ZA ČERVENEC 2025 Sledovaných seriálů: 16 (z toho 14 odškrtlých pilotů) Viděných epizod: 182 Oproti červnu jsem si zlepšila v počtu viděných epizod skóre (a to docela výrazně, protože v červnu jsem jich měla jen 88) a také jsem po delší době viděla i něco mimo Asii. 😆 Aneb strávila jsem týden u kamarádky a ta by se se mnou na žádné kdrama či BLko rozhodně nekoukala, a tak jsme společně sjely i nějaké ty západní věci. 😅 U kamarádky jsem každopádně byla až teď na konci měsíce, takže do té doby jsem si jela to "svoje" a měsíc jsem odstartovala s Melting Me Softly (70 %), abych si opět hned na začátku odškrtla nové téma ve výzvě. Měla jsem totiž zjištěno, že nějaká scéna z bazénu se tam vyskytla*. 😀 A zcela upřímně... seriálu jsem se trošku bála, protože jsem na to četla docela dost vlažných recenzí na MDL, ale tady na SZ to mělo hodnocení poměrně dobré, na seznamu mi to tehdá skončilo kvůli jedné viděné scéně na youtube (jsem si poměrně dost jistá, že šlo o nějakou kompilaci nejlepších kissů z kdramat 😂😂😂), a hlavně tam hraje můj velký oblíbenec Ji Chang Wook, takže jsem vždycky věděla, že se na to stejně dříve nebo později podívám. A řekněme, že to nebylo tak špatné, jak jsem se na základě těch přečtených recenzí obávala, ale žádný velký zázrak to taky nebyl. Chemie mezi hlavními hrdiny byla dobrá (ale to má JCW upřímně s každým 😀), téma jako takové bylo zajímavé, ale zpracování místy trošku pokulhávalo. Pro mě osobně šlo spíš o takový lepší průměr, nicméně nelituju, že jsem seriál viděla. *Teprve teď na konci měsíce jsem si ale všimla formulace toho tématu a hádám, že se to koupání v bazénu má asi vyskytnout přímo v pilotu? Tak to tedy pro Melting Me Softly neplatí, tam byl ten bazén až někdy v 7. epizodě nebo tak nějak, ale zcela upřímně na to peču a normálně si to ve výzvě nechám. 😀 Pokud do konce roku náhodně narazím na nějaký jiný seriál, který by vyhovoval, vyměním je, ale pokud se to nestane, nebudu to hrotit. Hned potom jsem sáhla po thajském BLku Century of Love (90 %), abych se konečně seznámila s DaouOffroad dvojicí, která je podle toho, co jsem za ty roky viděla na sítích, asi jediná, u které fakt věřím, že by mohla být reálná i ve skutečnosti. 😅 A jooo, tohle bylo super. Nakonec jsem totiž seriál zcela neplánovaně zkoukla za jeden den, i když v plánu byla jen cca půlka, protože jsem se do toho tak zažrala, že mi nešlo přestat. A to jsem si v první půlce myslela, že to pro mě bude jedno z těch "prostě fajn" thajských BLek a já tomu dám svých klasických 70 nebo 80 %. No, ani prd. 😂 Od druhé půlky (vlastně od té doby, co se dali hrdinové dohromady) jsem prostě musela tahat jeden díl za druhým a s klídečkem jsem si čučela do noci, abych to dokoukala. Ale tož mělo to akční a fantasy prvky, což já opravdu můžu, takže mě to asi nepřekvapuje. 😀 K DaouOffroad dvojici jsem se pak v půlce měsíce ještě vrátila v rámci seriálu Love in Translation (80 %). Tak dobré jako ten jejich výše zmíněný kousek to sice nebylo, ale sledování jsem si užila. Kluci mě baví, chemii mají perfektní a fakt jsem si je oblíbila. Příběh jako takový byl moc fajn, akorát ten konec mi k tomu úplně neseděl. Celá ta závěrečná linka s vymahači dluhů byla podle mého dost zbytečná a nebavila mě, nicméně do té doby jsem si seriál opravdu užívala. V červnu jsem se dostala i k čínské "bromanci" Justice in the Dark (100 %), což bylo naprosto boží, nicméně jsem se o seriálu na timeline vykecávala už zvlášť, a tak pro zájemce sdílím pouze odkaz. No a jelikož JitD byla slušná akčňárna, po dokoukání jsem byla v té adrenalinové náladě trochu zaseklá a cítila jsem opravdu velkou chuť u ní ještě nějakou chvilku zůstat, a tak jsem následně sáhla po kdramatu Vigilante (70 %), které mi na seznamu skončilo teprve nedávno, když jsem hledala, v čem dalším hrál Nam Joo Hyuk, do něhož jsem se naprosto zamilovala při sledování Weightlifting Fairy Kim Bok-Joo. A jo, řekněme, že jsem tu dostala úplně přesně to, co jsem od seriálu očekávala. Tohle byla fakt kompletní akčňárna (pro jisté jedince si dovoluji dropnout informaci, že to nemělo ani 1 % romantiky). Ze začátku jsem si sice nebyla jistá, co si o tom mám myslet, protože mě příběh na prvním dobrou nevtáhl, ale cca od třetí/čtvrté epizody jsem se chytla a pak už jela jednu epizodu za druhou (víceméně od doby, kdy byl v příběhu představen Lee Jun Hyuk, jehož crazy postava mě tu opravdu hodně bavila). Co se Nam Joo Hyuka týče, tak ten tu hraje fakt diametrálně odlišnou roli, než byl jeho green flag ve Vzpěračce (tady si hraje na korejského Batmana), a upřímně jsem si až do konce nebyla jistá tím, jestli mu vůbec fandím. Vinu nicméně přičítám primárně délce seriálu, protože osm epizod je pro kdrama zkrátka ukrutně málo (dejte mi mých 16!), a já měla pocit, že za tu chvilku nestihli postavy pořádně představit a dát jim nějakou hloubku. Takže žádná velká bomba ten seriál určitě nebyl, nicméně jsem se u něj bavila. Pak jsem měla párdenní útlum, kdy jsem seriály vůbec nesledovala a dělala jiné věci. Jakmile mi ale seriálová pauzička skončila, konečně jsem se po bůhvíjak dlouhé době, co jsem měla seriál na seznamu, pustila do opět trochu akčnějšího Marry My Husband (80 %). A to mě tedy v první půlce bavilo moc a hrála jsem si s myšlenkou udělit i nejvyšší hodnocení. Spoustu postav tam sice bylo na zabití (především hrdinčin "manžel" a její "nejka"... obzvlášť tu "nejku" jsem chtěla chytnout pod krkem a tak jí rozmlátit obličej, že by potřebovala plastiku... uhhhhh!), ale to bylo ostatně cílem. Hrdinčinu pomstu, nalezení nových (a tentokrát dobrých!) přátel a ano, její nový vztah se zeleným pralesem (😀) jsem si nesmírně užívala. 🙂 Ale bohužel musím říct, že ve druhé půlce už mi to přišlo poněkud překombinované a asi poprvé jsem si přála, aby nějaké kdrama mělo méně než 16 epizod, protože zrovna tady se mi zdá, že by stačilo třeba o dvě až čtyři méně. Nicméně jako celek mě to fakt bavilo a dovedu si představit, že bych na to někdy v budoucnu mrkla znovu. V prvním týdnu mé dovolené, který jsem ještě trávila doma, jsem si pustila Good Boy (80 %), o kterém už jsem se ale taky vykecávala na timeline zvlášť, takže sdílím pouze odkaz pro případné zájemce. Následně jsem na žádost ragelly posunula na seznamu priorit thajské BLko Deep Night (90 %) dopředu a mrkla jsem na to. A to mě tedy bavilo hodně. Hlavní dvojka byli neskuteční božani a vedlejší trojka mě mile překvapila, protože poly reprezentace bývá v seriálech stále dost upozaďována, takže když se někde objeví, vždycky se zájmem sleduju, jak se jim ji podaří ztvárnit. Více jsem se každopádně rozepsala v komentáři pod ragellyiným statusem. Na závěr svého asijského okénka ještě zmíním, že kromě těch již zmíněných thajských BLek jsem mrkla opět i na pár korejských, a to konkrétně na My Sweet Dear (80 %), Jun & Jun (80 %), Seoul Blues (70 %), Star Struck (80 %) a A Breeze of Love (80 %). Jak je u korejských BLek zvykem, všechno to byly kratičké jednohubky a všechny byly cute a milé. U Seoul Blues mě akorát silně nakrkla ta cheating storyline, protože fakt nesnáším nevěru, ale seriál si to pak trochu vylepšit tím spin-offem, kde byli kluci opravdu kjůťáci, takže jsem nakonec nehodnotila vyloženě nízko, jak jsem si původně myslela, že budu. Teď už ale jdeme na konec tohoto měsíce, který jsem, jak už jsem psala, strávila u kamarádky. A s tou jsme společně zkoukly závěrečné série The Wheel of Time (80 %) a The Sandman (80 %). U obou seriálů jsme měly předchozí řady za sebou a s těmi posledními jsme čekaly, až se uvidíme, abychom je sjely spolu. V případě TWoT jsem věděla, že to nebude ukončené, když tvůrci s tím, že půjde o poslední sérii, nepočítali dopředu, ale musím říct, že to nakonec nebylo tak moc otevřené, jak jsem se bála. Jako jasně poznáte, že tohle konec ještě být neměl, protože tam zůstalo spoustu věcí nedořešených, ale žádný příšerný cliffhanger se taky nekonal, takže jsem ráda aspoň za to. Vygooglila jsem si, jak to pokračovalo v knihách (protože číst je asi neplánuju) a jsem spokojená. 😀 Seriál mě jako celek bavil a opravdu jsem si ho užila. Těch velkých fantasy seriálů z nadpřirozených světů je ukrutně málo, což mě neskutečně mrzí, protože se jedná o můj nejoblíbenější žánr, a ty, co se jednou za čas natočí, mají většinou krátkého trvání, protože jsou logicky velmi drahé (tohle, Shadow and Bone a další). Takže mě u nich nevyhnutelně čeká zlomené srdíčko, ale stejně na ně budu koukat dál. 😕 Co se Sandmana týče, tak u jeho posledním série nám chvíli trvalo se do toho pořádně dostat, kamarádku první půlka vyloženě nebavila, což mě jako jo, ale rozhodně mi to přišlo takové dost pomalé a ukecané. Druhá půlka už ale byla značně zajímavější a napínavější, takže ta mě bavila dost. Závěr byl uspokojující (na rozdíl od TWoT tvůrci věděli, že půjde o poslední sérii), ale opět mohu říct, že mi seriál bude chybět, protože jde o další zrušený fantasy kousek... Ach jo... Já se časem asi opravdu dostanu k čínským seriálům, kde tuším, že by těch fantasy seriálů mohli mít víc. 😅 Na závěr ještě zmíním, že z toho důvodu, že byla v Sandmanovi skoro pořád tma, tak se nám na seriál opravdu hodně špatně koukalo ve dne, protože nebylo na televizi i přes zatažené závěsy nic vidět. Takže jsme na něj nakonec koukaly jen po večerech a ve volných chvílích ve dne jsme si rozkoukaly akčňárnu Countdown (zatím 80 %), která sice ještě není venku celá, ale já i kamarádka jsme opravdu velké fanynky Jensena Acklese, kterého žereme od počátků Supernatural, takže jsme stejně věděly, že nás tenhle seriál nemine, a tak jsme si ho dovolily rozkoukat ještě před odvysíláním všech epizod. Řekla bych, že je to taková ta klasická akční kriminálka, které sice bývají všechny na jedno brdo, že už se mi na ně ani koukat nechce, ale jakmile mi do té kriminálky hodíte milovaného herce, sáhnu po tom bez přemýšlení. Takže jo, baví mě to a plánuju koukat dál. před 66 týdny

Kaelee: OHLEDNUTÍ ZA MÝM KOREJSKÝM BŘEZNEM 2025 V březnu jsem místo klasických 10 seriálů zvládla tentokrát jen 8, což bylo způsobené především čtrnáctidenní návštěvou mé mamky, takže jsem se, nečekaně, více věnovala jí. I tak to ovšem vyšlo na, pro mě pěkných, 126 epizod. Chápu, že oproti jiným to je jak prd, takže v podstatě není o čem psát :D Nicméně, vzhledem k tomu, že jsem se k nim nevyjadřovala v průběhu měsíce, tak zmíním všechny. Tento měsíc jsem objevila tři klenoty, které dosáhly na 100% hodnocení. Prvním bylo The Devil Judge a damn! Když odmyslím super příběh, kde by se dal použít citát z Duny „plán v plánech plánů jiných plánů“, tak hlavní představitel je naprosto boží a stal se mým TOP hercem března. Jakože come on, na svůj věk je naprosto k sežrání. A druhý hlavní představitel? Damn podruhé. Řekněme, že co se týče zápletek, tak si fakt nemůžu stěžovat. Každopádně, když se vrátím k příběhu, tak to bylo něco, od čeho jsem měla problém se odtrhnout, byla jsem napjatá, jak struna, jak z daných situací vybruslí a jak to vlastně celé bylo/je/bude. Boží. A ta hlavní enemačka? Dear God, tu herečku nemám ráda už od Man to Man, protože ty krátké vlasy jí fakt nesluší. Prostě ne. Tady je má taky, a navíc disponuje tak slizkým chováním, že se mi otevírala kudla v kapse kdykoliv byla na scéně. Jediné, k čemu jsem měla během seriálu výhrady bylo přehrávání enemáků. Ten ďábelský smích, když potřebovali ukázat, jak strašně moc jsou zlý, byl trochu moc :D Další stovkou byl Sh**ting Stars. Milá a vtipná romantická komedie, která měla přesně to, co od nenáročných romanťáren chci. Nějaké ty ňufáky (konkrétně dva greeňáci + jede navíc, který už tak nezaujal vzhledem, ale chováním určitě), hlavní hrdinku, která není vymaštěná jak forma na bábovku a zajímavý příběh či prostředí, kde se to odehrává, což agentura, která žehlí průsery celebrit, splňuje. A zrovna to řešení všelijakých situací mě bavilo nejvíc. Tedy, ne nejvíc, ale hodně. Nejvíc mě pochopitelně bavil hlavní pár a jejich vývoj, hlavní hrdina, bromance s právníkem a právník. Ok, prostě mě to bavilo celé, asi nemá smysl to tu rozepisovat :D Last but not least Love Scout. Měla jsem od něj velká očekávání už když se začaly objevovat první zprávy, fotky a ukázky. A nezklamal. Dokonce mě vystřelil z trenek natolik, že se umístil na třetím místě mé TOP 10 a vyšachoval tak dosavadního krále – King the Land. Bylo to milé, vtipné, motýlci lítali vzduchem jak pominutí a hlavně – bylo to DOSPĚLÉ! Žádné primitivní důvody k rozchodům, žádné dětinské chování, žádná hra na bobříka mlčení. Mluvili spolu, problémy si vyjasnili hned a nechodili kolem horké kaše několik dílů. Žádné „musím se s tebou rozejít, protože tě miluju“…prostě boží. Boží, boží, boží. Fakt boží. Boží. Dobrý, to asi už stačilo. Ale bylo to fakt boží. Dále jsem viděla My Demon a Hometown Cha-Cha-Cha, oboje hodnocené 80 %. Démona už jsem musela pokořit, kroužila jsem kolem Song Kanga dost dlouho, takže musel padnout. A nezklamal. A tahle role mu sedla jako prdel na hrnec. Miluju tyto arogantní ultra cool týpky, co jedním šmahem vyřídí bandičku gangsterů a ani se u toho nezapotí :) Na druhou stranu Hometown byl takový trochu krok do známého neznáma. Maloměšťácké seriály mi úplně nevadí, naopak je občas vítám, když potřebuju vypnout. Na druhou stranu jsem od ragelly věděla, že Čačák prostě není žádná výhra. Takhle…nevadil mi tolik, co ragelly. Naopak, jeho green chování ho vytáhlo ještě trochu víc, ale souhlasím s tím, že Missák Koreje z něj nebude. Nicméně, co se týče seriálu, tak mám ráda ten přerod z namyšlené velkoměšťačky, kterou nikdo nemá rád, na normální, pohodovou babu, která zapadne mezi ostatní. Je to klišé jak prase, ale tak co, že jo. Jsem taky jen člověk :D Dalšími březnovými seriály byly 70% Once Upon a Small Town a The Witch. První jmenované, tentokrát velkoměšťák na maloměstě, byla taková jednohubka - 12 dílů po půl hodině. Abych pravdu řekla, tenhle seriál sloužil jako odrazový můstek po skončeném Alchemy of Souls. Nechtěla jsem, aby můj zármutek nad koncem Alcháče odskákal nějaký seriál, na který se těším. Nicméně mě nic vyloženě neštvalo, ale na druhou stranu jsem z toho nebyla poprděná až za ušima, takže takový lepší průměr, který ještě na těch 70 % zvedl Rektál z Trauma Code. Ano, ta přezdívka mu zůstala a zůstane :) Od The Witch jsem neměla žádná velká očekávání a sloužil úplně přesně stejnému účelu, jako Once Upon a Small Town. Nastoupil totiž po Love Scoutovi a hrozilo, že jakýkoliv seriál po něm zhejtím tak, že na něm nenechám niť suchou. Hejty jsem udržela na uzdě, ale přesto mám výhrady. Začátek se strašně vlekl, měla jsem problém udržet pozornost, prostředek, na druhou stranu, mě zaujal tak, že jsem měla problém se odtrhnout. A závěr: vyústění příběhu hlavní dvojice asi OK, takové logické zakončení, ke kterému to celou dobu spělo. Na druhou stranu, druhý příběh, který se začal na konci rozvíjet, chápu, že měl mít wow efekt, ale byl strašně uspěchaný, takže ve výsledku not great, not terrible. Nápad dobrý, provedení horší. A posledním seriálem (doslova posledním, neb sídlí na úplném chvostu všech mých korejských seriálů a s 30 % tam ještě dlouho bude), je Jealousy Incarnate. Už jsem se vyblila na timeline v průběhu sledování, ale prostě…tohle je jedno velké ne. A ani Chíra to nezachránil. Přemýšlím, co mě štvalo nejvíc, ale je toho tolik, že ani nevím, kde začít. Hlavní hrdinka si jako jedna z mála hereček vysloužila vlastní přezdívku – Kozatka. První dva díly neřešila nic jiného než hrdinovy prsa. Do toho je úplně vymatlaná, miluje dva chlapy, protože má dvě srdce a její ukňouraný hlas mě iritoval natolik, že jsem zvažovala, že to mutnu. Hlavní hrdina, arogantní týpek s tak toxic chováním, že od nějak každá normální ženská dá ruce pryč. Naštěstí hlavní hrdinka není normální, takže mohl vzniknout krásný trojúhelník, páč tuhle blbku si zamiloval ještě hrdinův nejlepší kámoš, který taky nemůže být úplně normální, protože souhlasil se společným bydlením s ní a kámošem. Asi nemá smysl se rozepisovat dál, lepší už to nebude :) A co mě čeká v dubnu? Aktuálně mám rozkoukaného Doctora Slumpa. Stále na mě, velmi trpělivě, čeká čínské The White Olive Tree a rozhodně se velmi brzo vrhnu na Undercover High School, na které se těším jak malá holka. TOP 10 ŇUFÁKŮ ZA BŘEZEN A kdo mě v březnu zaujal nejvíce? První místo jsem obsadila s přehledem, od druhého do sedmého už to byl boj a od osmého dál už jsem byla ztracená, páč výběr nebyl zas tak veliký, ale potřebovala jsem zaplácnout poslední tři místa :) Ňufáci pro představu: 1. Ji Sung, The Devil Judge Bez debat. V únoru ho od prvního místa odřízl Cha Eun Woo, ale v březnu už neměl konkurenci. 2. Park Jin Young, The Devil Judge Dlouho jsem váhala, jestli na druhé místo dát jeho nebo Song Kanga, čili je vnímám takřka stejně, ale nakonec vyhrál Jin Young. 3. Song Kang, My Demon Ten jeho chlapecký úsměv je k sežrání, nejde mu odolat :D 4. Lee Joon Hyuk, Love Scout Božan. Není to klasický hoťák, ale vlastně je. Žeru ho i s navijákem. Znám ho ještě z Are You Human Too? a i tam byl k sežrání… budu muset začít používat nějaké jiné slovo, nebo všechny sežeru. 5. Kim Young Dae, Sh**ting Stars U něj jsem měla klasický pocit „Nevím, jestli se mi líbí.“ Líbí. Moc. 6. Lee Jung Shin, Sh**ting Stars Není to klasický krasavec, ale v kombinaci s osobností postavy ho nejde nemilovat. Asi něco jako Rolák z Doom at Your Service :D 7. Kim Do Hoon, Love Scout Co říct, je fešný a jeho energické, veselé chování v Love Scoutovi mi zkrátka učarovalo :) Ciao, hi, aloha! 8. Choo Young Woo, Once Upon a Small Town 9. Kim Seon Ho, Hometown Cha-Cha-Cha 10. Yoon Jong Hoon, Sh**ting Stars před 84 týdny