Angel

(Spike mluví s Doylem a Cordelií a nechápe, co říkají.)
Spike: Oblíbená fráze ze Sunydalle... Co?

Cordy: Jak jsi to udělal?
Doyle: No, občas mám prostě štěstí.
Cordy: Mohla bych tě obejmout... Tolik štěstí nemáš.

Spike: Ale proč? Protože jsi upíří detektiv? Už se tak bojím. A co dál? Upíří kovboj? Upíří hasič? Mám to, upíří baletka. To je ono.
Angel: Líbí se ti moje nohy?

Doyle: (nejde mu otevřít lahvička s prášky.) Co je zas tohle? To je nějakej trik, nebo co?
Cordelia: Myslím, že trik je přestat chlastat, než začneš citovat Andělin popel a plakat jako dítě.
Doyle: Ale to je dobrá kniha.
Cordelia: To jsem slyšela. Ale pochybuju, že hlavní postavy se jmenují Homer a Marge Simpsonovi, na čemž jsi včera tak vehemetně trval. A taky si myslím, že Oz neocenil, že jsi mu celou noc říkal Lízinko. Hm?

Cordelia: Musíme toho tolik probrat. Jak se všichni mají? Jak je... jak je v Bronzu?
Oz: Stejně.
Cordelia: A lidi?
Oz: V pořádku.
Cordelia: Jo? Jo! To je fajn.
Oz: To je všechno?
Cordelia: Jo, úplně.

Cordelia: Ozi? Panebože! Ozi! Já jsem tak ráda, že tě vidím. To je Oz! Ozi. Oz!
Doyle: Budu teď asi jen hádat, ale ty jsi Oz?
Oz: Dobrý odhad.

Spike: (paroduje rozhovor Rachel a Angela) Jak ti jen mohu poděkovat, záhadný fešáku celý v černém? To není třeba, děvče. Tvé slzy vděčnosti mi naprosto stačí. Víš, kdysi jsem býval velmi zlý upír. Ale láska a hnusná kletba mě změnily a teď jsem jen velké, chlupaté štěně, co vůbec nekouše.
(Rachel chce Angela obejmout.)
Spike: Ne, na vlasy ne! Nikdy ne na vlasy. Ale musí existovat nějaký způsob, jak ti dokázat svou vděčnost. Ne. Pomáhat lidem v nouzi je moje práce. A... vyvolat velké sexuální napětí a pak se odvlnit jako teplouš mi bohatě stačí. Rozumíš tomu? Já ti rozumím. Mám synovce, kterej je gay, takže... Už nic neříkej. Zlo stále nebylo poraženo a mě už téměř došel můj oblíbený gel do vlasů. Rychle, do Angelmobilu! Pojď!