Bylo nás pět

Láďa: (čte dopis od cukráře Svobody) A ačkoli mě váženým manželem titulovati račte ačkoli jsem již bíval... Po b měkký i, to je imbecil!

Petr Bajza: Tluč a bude ti natlučeno.

maminka: Ty už s Čendou nekamarádíš?
Péťa: Nikolivěk. Neboť se musím učit, abych uměl.

Petr Bajza: Pročež s Čendou Jirsákem do smrti smrťoucí nepromluvím!

(Petr dostane výprask.)
maminka: (na otce a na strejdu) Herodesové!

(Petr Bajza s kamárady je chycen v kině načerno.)
policajt: A tenhle sem taky vlezl oknem!
Petr: Ale já jsem sem vůbec nechtěl! To vy jste mě sem vtáhl!

(Petrův sen o Indii)
maharádža: Buďte nám vítáni, vzácní hosté.
Petr: How do you do. Jmenuji se Petr Bajza. Nechť ať se líbím Jejich indické osvícenosti. A to jsou hoši, co s nima chodím.
maharádža: Pěkní mládenci. Hlavně čistí mládenci.
Čeněk Jirsák: Sím pěkně, tatínek se nechá uctivě poroučet. On je čepičář a papučář. (Vyndá jednu bačkoru.)
maharádža: Ale to se podívejme.
Čeněk Jirsák: Tu druhou mi štípli ve vlaku.
maharádža: Jo, na železnici, to už tady řešíme sto let, cestující veřejnost je kolikrát horší než ten dobytek. Však u vás to není lepší. (obuje si tu bačkoru) Cítím se jako ve vatě.

Petr Bajza: (jako vypravěč) Toto je pan Fajst. Penzista. Předtím byl pokladníkem v záložně a jelikož teď nemá nic na práci, tak otravuje.

maminka: (ukáže Petrovi miminko) Podívej, to je naše Mančinka.
tatínek: (drbne do Petra) Jak se říká?
Petr: Pán Bůh naděl.
tatínek: (drbne do Petra) Přece: Požehnej.
Petr: Pán Bůh požehnej.
tatínek: (drbne do Petra) Neřvi tolik.

Petr: Brý den.
policajt: Nazdar, občane.
Petr: Nejsem žádnej občan.
policajt: Tak co jsi?
Petr: (naskočí za klukama na koňský povoz) Já jsem já!
policajt: No to začínáš brzy, zbojníku.

(Otakárek Soumarů hraje s Petrem Bajzou hru na obchodnictví.)
Otakárek Soumarů: Koupíš zámek?
Petr Bajza: Ne, já šetřím.
Otakárek Soumarů: Jseš podělanej škrob.

Otakárek Soumarů: To bylo ale vzrůšo, co?

Otakárek: (spočítal svou ‚žebrotu’) Ty vole, suma sumárum, tři koruny, dvacetník a pětník navrch. Sem boháč, koupim si celou sbírku známek.
Petr Bajza: Jak to? Žebrali jsme přece spolu, ne?
Otakárek: Já jen žebral. Tuhletu nohu... (ukáže dřevěnou nohu starého Zilvara) ... a můžu si s nima dělat, co chci. Rozumíš?

(Otakárek předstírá ztrátu nohy a Petr s ním žebrá, pak přijde procesí a lidé jim dávají drobné.)
pán z procesí: (na Petra) A co ty? Taky seš chabrus?
Petr Bajza: (kecá) Sím, já s ním chodím jen ode vsi ke vsi po žebrotě. Tady mi slabostí kles. Budu ho muset nýst na zádech. Je to na sviňu. Pámbu naděl.

Honza Pivoda: A tebe, tebe příště osobně utopim!
Otakárek Soumarů: Já tebe osobně utopim v močůvce, Habrováku!

(Honza veze Rampepurdu na kole a jedou rychle.)
Rampepurda: Jendo, zastav!
Honza: Až řekneš, že mě máš ráda!
Rampepurda: Nemám tě ráda, ty prevíte! Zabiju se!
Honza: Žádná škoda!

starý Zilvar: Není rum, není šturm.

(Zilvar kouří.)
Otakárek Soumarů: Zilvare, dej mi potáhnout, dej mi čouda...
Pepek Zilvar: To doma nemáte, co? (Dá Otovi zakouřit.)
Petr Bajza: (na Otu) Jestli se ti zase něco stane, kdo si to odskáče?
Pepek Zilvar: Co by se mu stalo? Tak akorát se zase posere.

Rampepurda: Nemáš náhodou hlídat Otakárka? A ne mě? Já mám do večíra volno a můžu si dělat, co chci.
Petr Bajza: A já zas můžu bejt, kde chci.

strejda Vařeka: Á, mladej. Tak copak jste měli dneska k obědu?
Petr Bajza: Dneska? K obědu? Polívku s mozečkovejma nokama. A šunkový trubičky s křenem.
strejda Vařeka: A dál?
Petr Bajza: Svíčkovou na smetaně.
Strejda Vařeka: Pravou?
Petr Bajza: S kaprletama a brusinkama. A navrch, navrch jsme měli ještě štrůdl s oříškama.
strejda Vařeka: (odchází) Se pak máte k něčemu kloudnýmu dopracovat...
Petr Bajza: A tatík pil Portský.

Pepek Zilvar: Pánové, ztratil se mi fotr. Dvě noci se někde mrouská.

(Kluci si hrají na to, že hoří, a zapálí krabice.)
Petr Bajza: Udeřila dvanáctá hodina! Chval každý otec svého syna!
Čenda Jirsák: Hospodina, vole.

Petr: Čendo? Čendo? A ještě jeden hřích si napiš.
Čenda: Jakej, šlejško?
Petr: Že kradeš jako straka. To je príma těžkej hřích, co?
Čenda: To odvoláš.
Petr: Neodvolám, zloději. Seš normální zloděj.
Čenda: Proč jenom já? Ty seš v tom se mnou. Tys chodil k Fajstům taky.
Petr: No a co má bejt?
Čenda: Já si to vyřídím u svatý zpovědi. Tak si na mě nevyskakuj.
Petr: Já jsem ale nic neukradl. Zloději zlodějská.

Čenda Jirsák: Pánové, mám prima hřích. Musím hned ke svatý zpovědi. Nadával jsem cirkusákovi.

mademoiselle: Oto, Oto, doma dostat! Zadek rudá!