Detektiv Thorne: Ospalá dívka

Thorne: Sleepyhead

Thorne: Sleepyhead i Thorne: Scaredy cat jsou vcelku povedené detektivky podle knihy Marka Billinghama. Ani jednu z knih jsem nečetla, takže nemohu posoudit, do jaké míry se seriál liší od své knižní předlohy.

Thorne je další z řady detektivů s vynikajícím instinktem, který touží dělat dobré věci, ale je pronásledovaný démony minulosti. Není to žádný excentrický génius, ale obyčejný, někdy očividně natvrdlý chlápek, který si věci řeší po svém.

Všechny tři díly Thorne: Sleepyhead si udržují solidní úroveň. Za pomoci flashbacků se divák dozvídá, jak Thorne vyřešil případ, který ho proslavil, a jak daný případ souvisí s tím současným. Thorne zjišťuje, že jeho propojení s případem je daleko větší, než si kdy myslel. Samotný příběh je zajímavý, takový zvrácený (myšlenka "uzamčení" je prostě děsivá plus to příšerné křupnutí páteře).Motiv vraha vychází najevo postupně, někdo by mohl říct, že až příliš pomalu. Chválím ten nepříliš častý způsob vražd, protože smrt byla nakonec z mého pohledu pro oběti ten lepší výsledek. Alice ovšem takové štěstí neměla, a proto je jako potenciální svědek nucena spolupracovat s policií. Myslím, že se docela podařilo do příběhu zakomponovat myšlenky Alice, takže celou dobu víme, jak se cítí, a zároveň to nepůsobí rušivě.

Nějak mi ale do příběhu nezapadal vztah Thornea a té doktorky. Přišlo mi to až příliš nuceně našroubované, obzvlášť když ještě přidali její dceru. Taky mi trochu skřípe identita vraha, teda trochu hodně:-). Závěr byl přinejmenším zvláštní (ano, myslím to s tím jazykem, je to vůbec anatomicky možné?).

Další tři díly se věnují jinému případu Thorne: Scaredy cat. Tenhle příběh o spolupráci dvou sériových vrahů se mi zdál o něco lepší než ten první. Podle mě je ucelenější, logičtější a s lepší pointou, a ačkoliv je v podstatě velmi jednoduchý, je poutavý a nechá diváka až do konce na pochybách, jak to vlastně celé dopadne.

Tvůrci opět pracují s flashbacky. Konečně dostává víc zaslouženého prostoru i Aiden Gillen jako moje oblíbená postava Phil Hendricks. Thornovi do týmu přichází nová posila Sarah, kterou hraje Sandra Oh, a tahle postava je mi šíleně nesympatická. Protože je dost důležitá, tak mi u ní vadí, že postrádá jakoukoliv hloubku, vůbec nevíme, proč dělá to, co dělá. Není zde žádná zmínka o doktorce z předchozích dílů, což mi teda nevadí, ale bez jakéhokoliv vysvětlení to působí zvláštně.

Thorne: Sleepyhead i Thorne: Scaredy cat jsou dobré kriminální příběhy, které sice nepatří mezi ty nejlepší, ale určitě stojí za zhlédnutí.