Horimiya
(Horimiya)
Značný rozdiel oproti mange
Vzhľadom k tomu, že som čítala rovnomennú mangu podľa ktorej je toto anime spracované, neuniklo mojej pozornosti. Začiatok sa mi zdal byť celkom v poriadku, lenže čím ďalej som pozerala, tým viac sa mi ten príbeh zdal byť uponáhľaný a oproti mange dvojici Hori a Miyamura chýbala akási iskra. Mnoho scénok bolo oproti mange vyradených a pre mňa to teda bolo celkom sklamanie, pretože vďaka mnohým scénkam (vtipným ale aj smutným), ktoré sa v mange objavili ich vzťah tak nejako celkovo dával zmysel a nielen ich, ale aj ostatných postáv, ktoré medzi sebou budujú nejaké tie vzájomné pocity.
Kvôli týmto nedostatkom anime hodnotím 70% a aj napriek nedostatkom série som zvedavá na nejaké prípadné pokračovanie, keďže manga siaha omnoho ďalej.
Barevné stíny
Zajímavě zpracovaný příběh ze středoškolského prostředí. Představte si život na střední a se vším všudy ho vystříhněte a zarámujte. To je tento příběh. Předesílám, že celkově přátelsky laděný. Nevěnuje se pouze jedné osobě, ale řeší zvláštním propleteným způsobem celou skupinu lidí a okrajově i jejich blízké.
Hlavních postav se postupně vyloupne několik, ale většina děje souvisí s Izumi Miyamurou, kterého mají ostatní za podivína, protože s nikým moc nemluví. Díky prostřihům do minulosti pochopíme jeho chování a dosavadní vztahy s ostatními. Během děje dochází k transformaci jeho osobnosti a postupně se se všemi spřátelí - nebo oni s ním. Záleží na úhlu pohledu. Velmi klame tělem. Vypadá jako šprt a slušňák, ale schovává piercing a cool tetování a v učení moc nevyniká. Je to ranař, ale neskutečně citlivý a dojemným způsobem upřímný a otevřený.
Mohla bych pokračovat v líčení nátur ostatních, ale je lepší na tenhle seriál mrknout a užít si rovnou kopec zábavy, romantiky i napětí.
Zvláštní specialitkou bylo výtvarné vyjadřování pocitů pomocí barevných stínů, které z dané osoby vycházely a zase se vracely. Dávalo to snímku další pocitový rozměr.
Promiň, je čas na vejce!
Vždycky mě pobaví, když se v nějakém příběhu dávají dohromady postavy naprosto protichůdné povahy. Populární princeznička si jednoho dne všimne, že v její třídě existuje jakýsi emař, začne se s ním bavit, zamilují se a navzájem se změní k nepoznání. Dobře, dobře, přeháním, ale reálná zkušenost vypovídá o pravém opaku - nevadí. Pojďme se mrknout na středoškolský slaďák... Hori i Miyamura vědí jeden o druhém, ale vůbec nic o sobě netuší. Jednoho dne Miyamura přivede zraněného mladšího brášku Hori domů, a v tu chvíli se o sobě dozví svoje největší tajemství. Hori se namísto svých rodičů stará o celou domácnost, a proto nemůže trávit čas se svými přáteli. Miyamura má propíchané uši a rty piercingy a také má tetování, v podstatě proto, že procházel celý školní život šikanou a nesnáší svůj život. Divák se během 13. dílů postupně seznámí nejen s hlavními hrdiny, ale také s jejich spolužáky, a sleduje rozrůstající se partu kamarádů, kteří si slíbí, že budou přáteli už napořád. Happy End! I když to není tématika, kterou bych zrovna milovala, není žánr anime to hlavní, co by mi vadilo, ve své podstatě to byl pěkný a milý příběh, nicméně! HoriMiya k sobě našli cestu přece jenom příliš rychle (až po shlédnutí jsem se dozvěděla, že anime z původní mangy vynechalo dost částí, takže bych se ještě musela podívat na "Horimiya: The Missing Pieces," abych si příběh doplnila), ostatní postavy jsou takové těžko uvěřitelné (Yuki, Sakura, Remi - proč jsou mi vždycky ty ženské postavy tak strašně nesympatické >_<"), a to, co udělala autorka s vizáží Miyamuri, to je prostě peklo! (jakože já chápu, že se díky lásce otevřel a piercingy ani dlouhé vlasy už nepotřeboval, ale jako prosím, vždyť byl k sežrání!) Dobře, už jsem v klidu. Anime se mi líbilo, uvidím, jestli se mrknu na tu druhou část, nebo se třeba podívám i po manze. Ale romantickým anime dát teď zase na chvíli pauzu, zase mi to na nějaký čas stačilo.