Harpie77
| Jméno | prostě Harpie | |
| Věk | — | |
| Bydliště | nejčastější výskyt u PC | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Dokoukány všechny série
Zajímavé a pěkně zpracované téma Lucifer vs. nebe. Každá série je zaměřená určitým směrem. Některé série vám vezmou dech, jiné jsou trošku slabší. Z konce poslední série jsem popravdě rozpačitá. Nechci říkat zklamaná, všechno vlastně dopadlo dobře, ale měla jsem tak nějak jinou představu.
Tom Ellis utáhl celý seriál s partou lidí, se kterými to skvěle fungovalo. Vtipné hlášky, ve spojení s jeho kouzlem, nikdy nezklamaly. V tomto ohledu mě více pobavily prvotní série, kde se na malou Trixie koukal jako na otravný hmyz. Bylo zajímavé sledovat vývoj jeho postavy. Na konci seriálu byl stále stejný, přesto úplně jiný.
Tvůrcům tleskám za to, že dokázali vymyslet zajímavé a stále nové zápletky pro detektivy a přiblížit všechny ty věci kolem. Zároveň v tom ukázat obraz toho, co si lidé řeší v soukromí a jak je práce ovlivňuje. Bylo to velmi komplexně zpracované - pracovní záležitosti, rodinné, milostné, přátelství, a v neposlední řadě i záležitosti kolem nebe. Přesto v tom nebyl žádný zmatek. O překvapení však nebyla nouze.
Od poloviny poslední série bylo cítit loučení a to mi ztenčilo zásoby papírových kapesníčků. Celkově povedený projekt a jsem ráda, že se to po zrušení/obnovení důstojně dotočilo a uzavřelo.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Čísla, která vládnou světu
Na první pohled je to trošku zamotaný seriál a bohužel se vám hlava rozmotá až po jeho zhlédnutí, kdy vám dojdou souvislosti. Celou dobu autor mlží a všelijak chodí kolem horké kaše. Následkem toho mi stále jaksi unikala pointa a bylo obtížné se v příběhu zorientovat a udělat si na postavy nějaký názor. Nevědět, co přijde, má pochopitelně své kouzlo, ale všeho příliš škodí. Zpracování tohoto seriálu mi dost znesnadňovalo zamilovat si nějaké postavy. Většinou jsem stále nevěděla, co si myslet a to bylo dost nepříjemné.
Je to velká škoda, protože výtvarné zpracování a efekty byly velmi pěkné a myšlenka světa, kde má každý své číslo - ne jako vězeň místo svého jména - ale takové, které se zvyšuje s počtem skutků, ke kterým se zavážete. Velikost tohoto čísla ovlivňovala moc, kterou máte. Pokud vaše číslo spadlo na nulu, zemřeli jste. Ale ani smrt nemusel znamenat konec, jak bylo v seriálu naznačeno. Bohužel více prozrazeno nebylo a z děje to vyplývalo jen mlhavě. A ani velikost čísla vždy neodpovídala vyřčeným pravidlům na počátku seriálu.
To, co mi v seriálu vadilo a za co dávám méně bodů, byla perverznost hlavního hrdiny Lichta Bacha přezdívaného Eso, která se mi zdála přehnaná a chvílemi i dost nepříjemná. Určité momenty se daly vyřešit též zábavně a mnohem elegantněji. Naprosto ubohá mi přišla v závěru promiskuita halvní hrdinky Hiny, která byla odpovědí na jednání Lichta.
Bojové scény byly pěkné, chemie mezi postavami fungovala. Celkově se příběh snažil něco sdělit, ale řešení by bylo snadnější a účinnější, kdyby lidi bývali vzali do ruky motyky... Pokud se na seriál podíváte, pochopíte.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
po 1. sérii
Musím konstatovat, že mne seriál překvapil a oslovil více, než jsem čekala. Poprvé jsem zmínku o jeho vzniku zahlédla při sledování Arrowa. V jednom z dílů, který byl pojítkem Flashe, Supermana, Supergirl a dalších superhrdinů, ve kterém zachraňovali svět, jsem se s novou Supermanovou verzí setkala. Už tam se mi zdál herecký výkon výborný a vzhled herce přirozený, sedící k této roli. Jako by se pro ni narodil. Přesto jsem měla obavy z toho, jak by mohlo být téma Supermana zpracované, aby to nebylo ohrané klišé a nestal se z toho propadák nebo nudný seriál s hrinou, který má prostě sílu a lítá.
Musím celý dosavadní koncept pochválit a to do puntíku. Nejen výběr a výkony herců, na které se většinou každý zaměřuje, ale i kostýmy a líčení, které daly celému seriálu punc opravdovosti a reálnosti; kameru, scénografii, efekty, zvuk, střih... a v neposlední řadě kontent. Nebyl díl, který by byl jak se říká "o ničem". Každý díl mi přišel jako samostatný výživný film nabitý událostmi. U jiných projektů, jako by autoři měli málo fantazie, sledujete jednu nicotnou událost zabalenou do spousty omáčky. Tento seriál je opakem.
Pochopitelně se objevily momenty, které vyznívaly trošku pohádkově ve smyslu, že dobro vždy zvítězí nad zlem. Ale proč ne? K tomu, abych se pobavila, nepotřebuji, aby se na scéně umíralo jak o závod jen proto, abych z toho byla paf. Brečela jsem právě kvůli těm pěkným a emočně silným momentům, které mne chytaly za srdce.
Superman má u mě své zvláštní místo již od dětských let, kdy jsem se s původní filmovou postavou poprvé setkala. Před vysíláním seriálu jsem se bála, aby nebyl zpracovaný lacině. Děkuji tvůrcům, že jsou takoví mistři.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
První díl vydal za celý film
Připomnělo mi to citát, jehož pointou je, že se život neměří podle toho, jak dlouho dýcháme, ale kolik věcí nám bere dech. Stejným způsobem mne ohromil první díl tohoto seriálu. Byla jsem dojatá, pobavená, napnutá a plná očekávání. Spokojená s výtvarným zpracování a režií, hudebním a zvukovým doprovodem, scénářem... Prostě jsem z toho byla paf. Měla jsem dojem, jakoby vydal za celý film, jakoby vše bylo řečeno a uděláno. Pochopitelně jsem začala mít obavy, jak bude seriál pokračovat.
Smutné je, že byly oprávněné. S počtem epizod se kvalita lehce snížila a chvílemi se mi zdálo, že je děj a chování hlavní hrdinky nesmyslné. Jde o podstatu lásky, která je hlavním tématem této zábavné romanťárny. Všechny postavy mi přišly v pohodě, jen ta hlavní postava Shizuka se jevila s prominutím jako blbka. Na to, jak byla inteligentní a na svém vzdělání si zakládala a o všem byla schopná moudře rozhodovat, nebyla schopná si v hlavě srovnat jednoduché úvahy. Její chování se postupem času dostávalo do rozporu s jejím chováním v prvních dílech.
Nicméně dávám plný počet, protože bych nerada kvůli jedné "chybě" snížila celkové hodnocení. Autor se pravděpodobně snažil poukázat na to, že ne všichni se snadno nebo přirozeně zamilují a vyšla z toho postava, která si protiřečí. Moje očekávání jsou tudíž můj problém. Vrstevníci byli sympatičtí a roztomilí, každý svým vlastním způsobem. I "zlí hoši" byli sladcí a užila jsem si dost legrace.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Soužití s UI
Zajímavě pojatá myšlenka soužití s UI. Jinak také AI - autonomní inteligence, což je podstatou sledu událostí, které se v seriálu během 100 let odehrávají.
Ve chvíli, kdy jsou lidé napadeni umělou inteligencí, se začíná odehrávat příběh, při kterém jsme vráceni o 100 let zpět na počátek hudební kariéry Divy - ta má jediný úkol - zpívat, aby všichni byli šťastní. Po návratu časem se zde objevuje zařízení v podobě kostky, jenž si říká Matsumoto. Jejich společným posláním je zabránit krveprolití v budoucnosti a zachránit lidstvo. A to za pomoci změn ve sledu událostí. Diva má v sobě něco jako alter ego jménem Vivy, která bude s Matsumotem na tomto projektu spolupracovat.
Sledování tohoto seriálu bylo krapet náročnější, obzvláště pokud ho berete jako zákusek (12-13ti dílný seriál, který shlédnu během jednoho dne). Jsou zde silné momenty a myšlenky, které se dožadují hlubšího myšlenkového zpracování. Vyjádření 100 let v relativně několika dílech je poměrně náročné pojmout. Cítila jsem potřebu čas, který se po několika dílech přeskakoval, něčím vyplnit a domyslet si nějaký děj. Byl to podobný pocit, jako když začně další série a nenavazuje tam, kde ta předchozí skončila. Z tohoto pohledu by se tedy mohl seriál zdát roztříštěný nebo núplný. Ale má to svůj logický důvod a je to jen chvilkový dojem.
Postavy si mne snadno získaly a nejen ty hlavní. Obrazové ztvárnění bylo velmi pěkné a snadno čitelné pro vyjádření děje. Obecně se ježím při představě muzikálu. Ale! Zde byla hudba psaná na míru a velmi dobře se s ní zacházelo. Byly zde velmi silné momenty, dramatické i emocionální. Dost často mne zmohly slzy lítosti. I přes fakt, že se jedná o drama, si autor našel místo i pro dávku vtipných momentů. Všechny díly byly vyvážené, žádné propadáky.
Jediné, co mi zpočátku dělalo problém, byla rychlá mluva sexy kostky, jak se Matsumoto sám nazval :D Když spustil, mluvil jako kulomet. Nevím, tohle se od UI očekává?
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Slzy již při openingu
Charakterizovala bych to jako svět naruby. Zvířata mluví, jsou v jistém smyslu kultivovaná, staví si města. Naproti tomu lidé jsou jako lovná zvěř na pokraji vyhubení. Proč tomu tak je vypráví tento nádherně zpracovaný příběh. Jelikož jsem citlivka, rozplakal mne již úvod a to ještě ani nezazněla úvodní skladba. Málokdy se mi stane, aby mě seriál pokořil v první minutě. Obrazové ztvárnění si udrželo laťku až do samého konce. Hudba mi učarovala. Obzvláště některé kousky marně vyhledávám, abych je mohla poslouchat i bez sledování animé.
Celý děj začíná v lese, kde se seznámíme s hlavními postavami. Už les je kouzelný a pohádkový jako z Avatara. Golem, jehož životnost je rovných 1 000 let a jeho posláním je dohlížet na rovnováhu lesa a udržovat jí potřebnými prostředky, objeví malou holčičku. Somali, přibližně pětileté děvčátko, které se objeví v lese s okovami na krku a končetinách, je roztomilá, statečná a velmi zábavná díky své zvídavosti. Při prvním shledání nazve Golema otcem a položí základ dojemnému příběhu, který nepostrádá napětí, vtip ani emocionálně silné chvíle.
Tohle animé rozhodně není ztráta času. Je mnoho věcí, které může člověk dodatečně po shlédnutí seriálu zpracpovávat a přemýšlet nad nimi. Smutné je, že ani moje hodnocení nedokáže vystihnout ksásu tohoto projektu.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Nedopečené, chtělo to lépe využít čas
Celkově se hlavní téma motá kolem časové osy. Na jedné straně jsou požírači času, na druhé ti, kteří proti nim bojují. I když je hlavní pointa od počátku jasná a dokážete více méně rozpoznat, kdo patří na jakou stranu, je dílo nešikovně zpracované. Abyste pochopili celý seriál, musíte si opravdu počkat do posledních dvou dílů. Samotný konec je otevřený, ale nejsem si jistá, zda bych měla zájem o pokračování.
Chemie mezi postavami byla dosti zvláštní. Hlavními postavami jsou otec a syn, kteří se snaží dostat zpět čas, jenž byl gamblerskému otci sebrán. Později se k nim připojí chlapcova matka, která se od někud vyloupne. Matka i otec vypadají mladší, než jejich syn, ale není zcela zřejmé, proč nebo jak k tomu došlo. To, co mi bylo krajně nepříjemné bylo ztrapňování jejich syna a neskutečně otravná povaha matky. Jakmile slyším "darling", naježím se, protže se mi vybaví její uječený hlas a protivné chování.
Hudba, která byla převážně jazzového zaměření a měla asi navodit atmosféru jako v nějaké čenobílé detektivce, mi k tématu vůbec neseděla a občas mi i vadila. Některé bojové scény byly přehnané i na poměry animé. V jednu chvíli byl znám vítěz a najednou se to obrátilo nějakou scestnou logikou, ale aby se to zachránilo, tak se to zase přebilo jiným logickým vysvětlením. Bylo to únavné.
Za co však zvedám své hodnocení na 70% je ztvárnění hlavní postavy otce (vyjma jeho excesů) to byl pohledný sympaťák, byl chytrý a zručný. A za jednu fantasticky zpracovanou scénu, při které se loučil se svou umírající matkou.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Příběhy zbraní
Vždy hodnotím seriál až po jeho dokoukání, ale...
Šla jsem do toho s vědomím, že je to 12 epizod (pro mě zákusek) a že to za jeden den dám. A taky dala. Ale jak sem byla zaskočená, když se děj nijak neukončil a nepřišlo žádné rozřešení. Bylo mi jasné, že něco není v pořádku.
Ačkoliv podle informací na stránkách Netflixu vyšla i 2. řada téhož roku (plánovaná 3. byla zrušena), tak sem ji ke zhlédnutí nikde nenašla. Trochu škoda, zajímalo mě, jak některé rozehrané děje dopadnou. Pod tímto světlem je tedy mé hodnocení trochu irelevantní. Nicméně zaměřím se na to, co jsem viděla.
Námět byl zajímavý a celkem i smysluplně uchopený, ale nešťatsně zpracovaný. Šlo nejčastěji o sečné zbraně a jejich život - důvod jejich stvoření, pouto s majitelem, krása, ale i ničivá síla a neovladatelnost toužící po krvi a zabíjení. Během 12 epizod je představeno několik zbraní a sorta lidí, kteří jsou v tomto boji o dobro zainteresováni. Objevuje se tu postava, která je sice v názvu seriálu: Gai, ale není mu věnován dostatek času, jak by se u hlavní postavy slušelo. Spíše zapadá mezi všechny ostatní.
Informace byly servírovány zdlouhavě, roztříštěně a člověk si musel stále v hlavě držet několik dějových linek, aby si byl schopný dát 1 a 1 dohromady. Domnívám se, že to byly důvody, které asi postupně diváky odradily a před třetí řadou seriál pohřbily. Je to škoda.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Hvězdičky v očích
Dlouho jsem přemýšlela nad hodnocením, protože tohle zpracování nebyl tak úplně můj šálek kávy. Ne, že by mi vadily bojové scény, mám je ráda, ale chvílemi to bylo takové přehnané i na to, že je to fantasy.
Výtvarné zpracování bylo trochu neobvyklé přesto celkově velmi pěkné. Postavy měly načervenalé nosy a zvětšené a též načervenalé horní části uší. Nejdříve jsem to považovala za příznak opilství, ale po chvíli mi došlo, že tímto stigmatem trpí všechny postavy. Asi autorův rukopis? Nebylo mi to úplně příjemné, ale zvykla jsem si na to.
Prvky přátelství i rivality provázely celý děj, který se točil kolem nekonečných soubojů za účelem splnění jakéhokoliv přání tomu, kdo zvítězí v turnaji. Bojové scény, krom přehnanosti jenž mě bohužel vždy uvedla do reality, byly pěkné a nápadité. Taktéž oblečení postav bylo rozmanité, což bylo fajn, protože se mi pak nikdo s nikým nepletl.
Dost mne zaujala hudba, kterou jsem si vyhledala. Druhá drobnost, kterou bych vytkla a za co též tak trochu strhávám bodíky, je lehká chaotičnost příběhu. Obzvláště ke konci jsem pociťovala zmatek a nejasnosti a to vrhlo stín na mé dojmy.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Fialový kámen
První, co mne zaujalo, byl jakýsi rukopis kreseb. Podobný jsem viděla v ještě více starším seriálu, o 7 let, pod názvem Gravitation. Když porovnám výtvarnou tvorbu mladších animé, je znát soustavný posun v této oblasti. Ale není to jen o kresbách. V porovnání se současnými vyjadřovacími prostředky byly dřívější obsahy cudnější a nevinnější. Tvorba se dost posunula od náznaku, kdy má divák velký prostor pro svou fantazii, k výrazněji konkrétním scénám. Netvrdím, že je to špatně nebo dobře. Jen jde o vývoj, který se projevuje v každé společnosti a má dopad i na hrané seriály. Já, jako divák, můžu mít tendenci inklinovat k něčemu, co lépe znám a co je mi bližší a tím snižovat váhu něčeho staršího. Ovšem některá díla vynikají kvalitním obsahem a proto dokážou zubu času odolat a udržet si svůj půvab. To je tento případ.
Děj se odehrává v herecké branži. Dívka Kyoko se z důvodu pomsty svému kamarádovi Shoovi, do kterého byla beznadějně zamilovaná a který jí využíval, aby se stal slavným zpěvákem, rozhodne stát herečkou a srazit ho z piedestalu. Cestou za jejím cílem se setká s mnoha překážkami. Ale i když se před nějakou zastaví, necouvne a překoná ji. Její povaha je dobrosrdečná, starostlivá, velmi tvrdohlavá a pracovitá. Stále usiluje o zlepšení a neobejde se to bez komických výbuchů, samomluvy, divoké aury, poletujících duchů a andělíčků, imitace druhých, vyskakujících myšlenkových bublin... Je to studnice výrazových prostředků seriálu. Co bylo ovšem zmáknuté bravurně, byly změny výrazů v její tváři a pohled v očích. V tu chvíli jsem věřila, že je to živá a ne kreslená postava.
Co se zvukových efektů týká, dvakrát mě rozsekal na hadry hudební doprovod dvou scének. Například v jedné z nich "Osudová" od Beethovena :D Přiznávám, trošku mě zamrzel konec, který bych ráda viděla na vlastní oči šťastný a uvítala bych více toho konkrétna. Ale když zapojím fantazii, jsem s tím docela spokojená a nic dalšího vlastně nepotřebuji.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk