Skip Beat!
(Skip Beat!)
Fialový kámen
První, co mne zaujalo, byl jakýsi rukopis kreseb. Podobný jsem viděla v ještě více starším seriálu, o 7 let, pod názvem Gravitation. Když porovnám výtvarnou tvorbu mladších animé, je znát soustavný posun v této oblasti. Ale není to jen o kresbách. V porovnání se současnými vyjadřovacími prostředky byly dřívější obsahy cudnější a nevinnější. Tvorba se dost posunula od náznaku, kdy má divák velký prostor pro svou fantazii, k výrazněji konkrétním scénám. Netvrdím, že je to špatně nebo dobře. Jen jde o vývoj, který se projevuje v každé společnosti a má dopad i na hrané seriály. Já, jako divák, můžu mít tendenci inklinovat k něčemu, co lépe znám a co je mi bližší a tím snižovat váhu něčeho staršího. Ovšem některá díla vynikají kvalitním obsahem a proto dokážou zubu času odolat a udržet si svůj půvab. To je tento případ.
Děj se odehrává v herecké branži. Dívka Kyoko se z důvodu pomsty svému kamarádovi Shoovi, do kterého byla beznadějně zamilovaná a který jí využíval, aby se stal slavným zpěvákem, rozhodne stát herečkou a srazit ho z piedestalu. Cestou za jejím cílem se setká s mnoha překážkami. Ale i když se před nějakou zastaví, necouvne a překoná ji. Její povaha je dobrosrdečná, starostlivá, velmi tvrdohlavá a pracovitá. Stále usiluje o zlepšení a neobejde se to bez komických výbuchů, samomluvy, divoké aury, poletujících duchů a andělíčků, imitace druhých, vyskakujících myšlenkových bublin... Je to studnice výrazových prostředků seriálu. Co bylo ovšem zmáknuté bravurně, byly změny výrazů v její tváři a pohled v očích. V tu chvíli jsem věřila, že je to živá a ne kreslená postava.
Co se zvukových efektů týká, dvakrát mě rozsekal na hadry hudební doprovod dvou scének. Například v jedné z nich "Osudová" od Beethovena :D Přiznávám, trošku mě zamrzel konec, který bych ráda viděla na vlastní oči šťastný a uvítala bych více toho konkrétna. Ale když zapojím fantazii, jsem s tím docela spokojená a nic dalšího vlastně nepotřebuji.
Láská=Nenávist
Kyoko už od malička vyrůstala se Shoem, do kterého se zamilovala. Co on se stane hvězdou ve zpěvu, tak s ním odchází do Tokia a všeho se vzdává (ani na střední školu nejde). Ale on ji má jako svou služku=otrokyni a ještě snáší to jeho hnusné chování vůči ní. Nakonec zjistí pravdu jaký doopravdy je a rozhodne se pro pomstu. Jenže tím ztrácí naději, že láska existuje.
Kyoko se nakonec dostane do společnosti, která je rivalem společnosti Shoa. A dá se na dráhu herectví. Tam potkává Rena, kterého Sho nenávidí a snaží se ho překonat. Kyoko si díky této práci a postupem času uvědomí, že láska existuje. Najde si svou první nejlepší kamarádku a nejen Ren jí pomůže, ale i ona jemu.
Krásné anime, kde bylo krásně znázorněno pomocí stínů a jiné anime tváří postav, když byly v depresi, měly vztek, frustraci či byly šťastné. Což celému anime dávalo komický nádech a já musela mít od počátku dílu do konce mít rty v úsměvu a usmívat se. Hudba je tu taky skvělá a hlavně jsem si užila zpět seiyuu Shoa (i když jen na chvíli).
Dřív jsem viděla hranou verzi tohoto anime a teď to mohu porovnat. I když v hrané verzi hráli dva mí korejští zpěváci z mé oblíbené korejské skupiny, tak anime se mi líbilo milionkrát víc. Proto rozhodně toto anime patří mezi mé zamilované, ke kterému se ráda budu vracet. :)