Kolo času

(The Wheel of Time)

Zmínky na timeline

31. července 2025

MOJE SERIÁLOVÉ SHRNUTÍ ZA ČERVENEC 2025

Sledovaných seriálů: 16 (z toho 14 odškrtlých pilotů)
Viděných epizod: 182

Oproti červnu jsem si zlepšila v počtu viděných epizod skóre (a to docela výrazně, protože v červnu jsem jich měla jen 88) a také jsem po delší době viděla i něco mimo Asii. 😆 Aneb strávila jsem týden u kamarádky a ta by se se mnou na žádné kdrama či BLko rozhodně nekoukala, a tak jsme společně sjely i nějaké ty západní věci. 😅

U kamarádky jsem každopádně byla až teď na konci měsíce, takže do té doby jsem si jela to "svoje" a měsíc jsem odstartovala s Melting Me Softly (70 %), abych si opět hned na začátku odškrtla nové téma ve výzvě. Měla jsem totiž zjištěno, že nějaká scéna z bazénu se tam vyskytla*. 😀 A zcela upřímně... seriálu jsem se trošku bála, protože jsem na to četla docela dost vlažných recenzí na MDL, ale tady na SZ to mělo hodnocení poměrně dobré, na seznamu mi to tehdá skončilo kvůli jedné viděné scéně na youtube (jsem si poměrně dost jistá, že šlo o nějakou kompilaci nejlepších kissů z kdramat 😂😂😂), a hlavně tam hraje můj velký oblíbenec Ji Chang Wook, takže jsem vždycky věděla, že se na to stejně dříve nebo později podívám. A řekněme, že to nebylo tak špatné, jak jsem se na základě těch přečtených recenzí obávala, ale žádný velký zázrak to taky nebyl. Chemie mezi hlavními hrdiny byla dobrá (ale to má JCW upřímně s každým 😀), téma jako takové bylo zajímavé, ale zpracování místy trošku pokulhávalo. Pro mě osobně šlo spíš o takový lepší průměr, nicméně nelituju, že jsem seriál viděla.

*Teprve teď na konci měsíce jsem si ale všimla formulace toho tématu a hádám, že se to koupání v bazénu má asi vyskytnout přímo v pilotu? Tak to tedy pro Melting Me Softly neplatí, tam byl ten bazén až někdy v 7. epizodě nebo tak nějak, ale zcela upřímně na to peču a normálně si to ve výzvě nechám. 😀 Pokud do konce roku náhodně narazím na nějaký jiný seriál, který by vyhovoval, vyměním je, ale pokud se to nestane, nebudu to hrotit.

Hned potom jsem sáhla po thajském BLku Century of Love (90 %), abych se konečně seznámila s DaouOffroad dvojicí, která je podle toho, co jsem za ty roky viděla na sítích, asi jediná, u které fakt věřím, že by mohla být reálná i ve skutečnosti. 😅 A jooo, tohle bylo super. Nakonec jsem totiž seriál zcela neplánovaně zkoukla za jeden den, i když v plánu byla jen cca půlka, protože jsem se do toho tak zažrala, že mi nešlo přestat. A to jsem si v první půlce myslela, že to pro mě bude jedno z těch "prostě fajn" thajských BLek a já tomu dám svých klasických 70 nebo 80 %. No, ani prd. 😂 Od druhé půlky (vlastně od té doby, co se dali hrdinové dohromady) jsem prostě musela tahat jeden díl za druhým a s klídečkem jsem si čučela do noci, abych to dokoukala. Ale tož mělo to akční a fantasy prvky, což já opravdu můžu, takže mě to asi nepřekvapuje. 😀

K DaouOffroad dvojici jsem se pak v půlce měsíce ještě vrátila v rámci seriálu Love in Translation (80 %). Tak dobré jako ten jejich výše zmíněný kousek to sice nebylo, ale sledování jsem si užila. Kluci mě baví, chemii mají perfektní a fakt jsem si je oblíbila. Příběh jako takový byl moc fajn, akorát ten konec mi k tomu úplně neseděl. Celá ta závěrečná linka s vymahači dluhů byla podle mého dost zbytečná a nebavila mě, nicméně do té doby jsem si seriál opravdu užívala.

V červnu jsem se dostala i k čínské "bromanci" Justice in the Dark (100 %), což bylo naprosto boží, nicméně jsem se o seriálu na timeline vykecávala už zvlášť, a tak pro zájemce sdílím pouze odkaz.

No a jelikož JitD byla slušná akčňárna, po dokoukání jsem byla v té adrenalinové náladě trochu zaseklá a cítila jsem opravdu velkou chuť u ní ještě nějakou chvilku zůstat, a tak jsem následně sáhla po kdramatu Vigilante (70 %), které mi na seznamu skončilo teprve nedávno, když jsem hledala, v čem dalším hrál Nam Joo Hyuk, do něhož jsem se naprosto zamilovala při sledování Weightlifting Fairy Kim Bok-Joo. A jo, řekněme, že jsem tu dostala úplně přesně to, co jsem od seriálu očekávala. Tohle byla fakt kompletní akčňárna (pro jisté jedince si dovoluji dropnout informaci, že to nemělo ani 1 % romantiky). Ze začátku jsem si sice nebyla jistá, co si o tom mám myslet, protože mě příběh na prvním dobrou nevtáhl, ale cca od třetí/čtvrté epizody jsem se chytla a pak už jela jednu epizodu za druhou (víceméně od doby, kdy byl v příběhu představen Lee Jun Hyuk, jehož crazy postava mě tu opravdu hodně bavila). Co se Nam Joo Hyuka týče, tak ten tu hraje fakt diametrálně odlišnou roli, než byl jeho green flag ve Vzpěračce (tady si hraje na korejského Batmana), a upřímně jsem si až do konce nebyla jistá tím, jestli mu vůbec fandím. Vinu nicméně přičítám primárně délce seriálu, protože osm epizod je pro kdrama zkrátka ukrutně málo (dejte mi mých 16!), a já měla pocit, že za tu chvilku nestihli postavy pořádně představit a dát jim nějakou hloubku. Takže žádná velká bomba ten seriál určitě nebyl, nicméně jsem se u něj bavila.

Pak jsem měla párdenní útlum, kdy jsem seriály vůbec nesledovala a dělala jiné věci. Jakmile mi ale seriálová pauzička skončila, konečně jsem se po bůhvíjak dlouhé době, co jsem měla seriál na seznamu, pustila do opět trochu akčnějšího Marry My Husband (80 %). A to mě tedy v první půlce bavilo moc a hrála jsem si s myšlenkou udělit i nejvyšší hodnocení. Spoustu postav tam sice bylo na zabití (především hrdinčin "manžel" a její "nejka"... obzvlášť tu "nejku" jsem chtěla chytnout pod krkem a tak jí rozmlátit obličej, že by potřebovala plastiku... uhhhhh!), ale to bylo ostatně cílem. Hrdinčinu pomstu, nalezení nových (a tentokrát dobrých!) přátel a ano, její nový vztah se zeleným pralesem (😀) jsem si nesmírně užívala. 🙂 Ale bohužel musím říct, že ve druhé půlce už mi to přišlo poněkud překombinované a asi poprvé jsem si přála, aby nějaké kdrama mělo méně než 16 epizod, protože zrovna tady se mi zdá, že by stačilo třeba o dvě až čtyři méně. Nicméně jako celek mě to fakt bavilo a dovedu si představit, že bych na to někdy v budoucnu mrkla znovu.

V prvním týdnu mé dovolené, který jsem ještě trávila doma, jsem si pustila Good Boy (80 %), o kterém už jsem se ale taky vykecávala na timeline zvlášť, takže sdílím pouze odkaz pro případné zájemce.

Následně jsem na žádost ragelly posunula na seznamu priorit thajské BLko Deep Night (90 %) dopředu a mrkla jsem na to. A to mě tedy bavilo hodně. Hlavní dvojka byli neskuteční božani a vedlejší trojka mě mile překvapila, protože poly reprezentace bývá v seriálech stále dost upozaďována, takže když se někde objeví, vždycky se zájmem sleduju, jak se jim ji podaří ztvárnit. Více jsem se každopádně rozepsala v komentáři pod ragellyiným statusem.

Na závěr svého asijského okénka ještě zmíním, že kromě těch již zmíněných thajských BLek jsem mrkla opět i na pár korejských, a to konkrétně na My Sweet Dear (80 %), Jun & Jun (80 %), Seoul Blues (70 %), Star Struck (80 %) a A Breeze of Love (80 %). Jak je u korejských BLek zvykem, všechno to byly kratičké jednohubky a všechny byly cute a milé. U Seoul Blues mě akorát silně nakrkla ta cheating storyline, protože fakt nesnáším nevěru, ale seriál si to pak trochu vylepšit tím spin-offem, kde byli kluci opravdu kjůťáci, takže jsem nakonec nehodnotila vyloženě nízko, jak jsem si původně myslela, že budu.

Teď už ale jdeme na konec tohoto měsíce, který jsem, jak už jsem psala, strávila u kamarádky. A s tou jsme společně zkoukly závěrečné série The Wheel of Time (80 %) a The Sandman (80 %). U obou seriálů jsme měly předchozí řady za sebou a s těmi posledními jsme čekaly, až se uvidíme, abychom je sjely spolu. V případě TWoT jsem věděla, že to nebude ukončené, když tvůrci s tím, že půjde o poslední sérii, nepočítali dopředu, ale musím říct, že to nakonec nebylo tak moc otevřené, jak jsem se bála. Jako jasně poznáte, že tohle konec ještě být neměl, protože tam zůstalo spoustu věcí nedořešených, ale žádný příšerný cliffhanger se taky nekonal, takže jsem ráda aspoň za to. Vygooglila jsem si, jak to pokračovalo v knihách (protože číst je asi neplánuju) a jsem spokojená. 😀 Seriál mě jako celek bavil a opravdu jsem si ho užila. Těch velkých fantasy seriálů z nadpřirozených světů je ukrutně málo, což mě neskutečně mrzí, protože se jedná o můj nejoblíbenější žánr, a ty, co se jednou za čas natočí, mají většinou krátkého trvání, protože jsou logicky velmi drahé (tohle, Shadow and Bone a další). Takže mě u nich nevyhnutelně čeká zlomené srdíčko, ale stejně na ně budu koukat dál. 😕

Co se Sandmana týče, tak u jeho posledním série nám chvíli trvalo se do toho pořádně dostat, kamarádku první půlka vyloženě nebavila, což mě jako jo, ale rozhodně mi to přišlo takové dost pomalé a ukecané. Druhá půlka už ale byla značně zajímavější a napínavější, takže ta mě bavila dost. Závěr byl uspokojující (na rozdíl od TWoT tvůrci věděli, že půjde o poslední sérii), ale opět mohu říct, že mi seriál bude chybět, protože jde o další zrušený fantasy kousek... Ach jo... Já se časem asi opravdu dostanu k čínským seriálům, kde tuším, že by těch fantasy seriálů mohli mít víc. 😅

Na závěr ještě zmíním, že z toho důvodu, že byla v Sandmanovi skoro pořád tma, tak se nám na seriál opravdu hodně špatně koukalo ve dne, protože nebylo na televizi i přes zatažené závěsy nic vidět. Takže jsme na něj nakonec koukaly jen po večerech a ve volných chvílích ve dne jsme si rozkoukaly akčňárnu Countdown (zatím 80 %), která sice ještě není venku celá, ale já i kamarádka jsme opravdu velké fanynky Jensena Acklese, kterého žereme od počátků Supernatural, takže jsme stejně věděly, že nás tenhle seriál nemine, a tak jsme si ho dovolily rozkoukat ještě před odvysíláním všech epizod. Řekla bych, že je to taková ta klasická akční kriminálka, které sice bývají všechny na jedno brdo, že už se mi na ně ani koukat nechce, ale jakmile mi do té kriminálky hodíte milovaného herce, sáhnu po tom bez přemýšlení. Takže jo, baví mě to a plánuju koukat dál.