Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Privatizační proces konečně začíná mít nějakou formu: ještě není převeden majetek, ale nastupuje nové vedení. Ředitelem nemocnice je Cvach. Verner se musel spokojit s místem náměstka. Ve správní radě je Blažej, i doktor Sova s Kateřinou. Před užaslým nemocničním personálem defiluje v suitě i mladý poradce z USA, je mu 25 let a je černé pleti. Lidé tuší, že to všechno znamená velké změny, propouštění, rušení oddělení. A mají pravdu.

Machovec je na svém ranním kafi u Máši a je totálně v depresi. Je ze všeho vyšachován. Dojde mu, že Máša psala anonymy na Novosada a vidí, že je to druhá žena, která kvůli němu porušuje pravidla slušného chování. A což teprve, když Blažej se na poradě ortopedie přizná ke své občas nefungující ruce a Machovce nemíní ani náhodou vyhodit. Machovec se cítí tak ponížený, že začne trochu víc pít.

Alžběta Čeňková přijde za Blažejem s tím, že chce změnit způsob života a odejít z nemocnice. Blažej ji odvede k dr. Machovcové, od níž žádá slib naprosté mlčenlivosti - splátka za to, že nechal Machovce v týmu. Psychiatrička mu ale řekne, že je Bety sice v přechodu, ale jinak je v pořádku. Opravdu chce žít jinak. Alžběta hned uvede svou touhu ve skutek. Jede do cizího města a nechá se angažovat agenturou na hlídání dětí. Chce být mezi nimi. Blažej ji kryje mimořádnou dovolenou. Co se jeho samého týče, vztah s Naďou Šulcovou je pro něj douškem čistého vzduchu.

Betin odchod - a budoucí Novosadův - zmenší razantně personální vybavení ortopedie. Cvach navrhne Blažejovi, aby si vzal k sobě Arnošta. Ina vášnivě protestuje. Nechce, aby bydlel u nich, v pokoji Jana. Ten přeci měl zdědit otcovo poslání, ne Arnošt.

Václava Pěnkavu opravdu fyzicky napadnou jeho zaměstnanci. Hodí mu kámen do okna a chtějí mu rozbít lidově řečeno hubu za to, že je přivedl do neřešitelné situace. I oni si vypůjčili na sliby stálého dobrého zaměstnání. A co hůř, podezírají Václava, že jel v podvodu s Halmanem. Václav z toho vyvodí paradoxní závěr: už nikdy nevyjde z domu, protože se nemůže, on - vždycky slušný člověk, podívat lidem do očí.

Eliška Králová se vdává, prof. Řehoř je na svatbě a všichni si myslí, že je to její otec, jenže se to nesmí říkat.

Dana je z toho zoufalá, vyčítá to Řehořovi, že to Elišce ani nechce doopravdy rozmluvit, a i sobě, že dvacet pět let o tom s Eliškou nemluvila, že ona sama zavinila tu nepřirozenou situaci.