U Tak jde čas jsem nevydržel ani 10 minut, ten má u mě čistou nulu. Z tohoto seriálu jsem před pětadvaceti lety na Nově z nudy pár dílů shlédl a přestože je to úplně stejná kravina jako všechny americké nekonečné seriály o pracháčích, tehdy mě u toho alespoň na chvíli udržela zápletka, v níž se jakýsi chlap chystal svoji manželku zabít suchým ledem (podrobnosti si nepamatuji). Jen proto sice dávám symbolických 5%, ale ve výsledku to stejně po právu zůstává na nule.
Z této telenovely jsem kdysi viděl pár dílů ze začátku, pár dílů asi uprostřed a pár dílů ke konci. Vybavuje se mi jakási záměna dvojčat a že jeden z nich byl uprostřed seriálu zavražděn. A pak tam byla nějaká zazobaná megera, která se křápla do palice a ve špitálu zemřela. Což bylo jediné alespoň trochu zajímavé, čím tato stupidita mohla na chvíli zaujmout. Jinak jde o telenovelu nejhoršího ražení, žádný humor, jenom afektovaná červená knihovna po latinskoamericku, herecké výkony na úrovni ochotníků a s velmi zdlouhavými dialogy. Od čisté nuly to zachraňuje pouze podivně ponurá, místy dokonce hororová atmosféra, díky níž uděluji alespoň 10%, přece jen je to o nepatrný chloupek koukatelnější, než ta zelená ludra Esmerajda.
Když běžely Letohrátky poprvé roku 1992 na ČST, nějak mě to moc nebralo. Kdyby bylo možné hodnotit tehdy, asi bych dal jen 40%. Postupem času mě však tento disneyovský seriál zaujal přece jen o kapku víc, i když zdaleka ne tolik co Gumídci. Na Letohrátkách bych vyzdvihl tři pozitiva - jednak že se děj neodehrával v současnosti (míněno v letech natočení seriálu), nýbrž někdy ve 20. letech 20. století. Za druhé vtipné hlášky, nejčastěji vyplývající z dialogů a hádek Balúa s Rebekou a za třetí vydařený český dabing. Některé díly měly zajímavý a napínavý příběh, jiné mi přišly nudné a nezáživné. Nyní po letech dávám vyšší průměr 60%.
První řadu jsem viděl asi před 20-ti lety, dávali to v neděli dopoledne na Markíze. Když odmyslíte příšerně agitační duchovní vážnost a věčné pokrytecké moralizování, které je divákům násilně vnucováno, zkusíte to brát s nadhledem a berete tento seriál spíše za recesi a výsměch pánbičkářství, vyjde z toho chvílemi ucházející (třebaže tvůrčím záměrem evidentně nechtěná) oddychová komedie. A slovenský dabing k tomu nebyl špatný. Už jen za to, že jsem u toho vydržel, aniž bych měl po shlédnutí potřebu přidat se k Jehovistům, Mormonům či jiným sektářským pošahancům si to alespoň těch 20% zaslouží.
Dnes už víceméně zapomenutý španělský animák vysílaný v první polovině 90. let na ČT. Není to úplně špatné, vcelku originální a občas i vtipné, ale bohužel často spíš s pomalým a nudným dějem. Podstatnou část každého dílu obsahovaly i zpívané pasáže. Škoda že se celý seriál točí především kolem čtyř hlavních postav (ananasu Cvalíka, banánu Báglíka, kaktusu Bodliny a lidské holčičky Kumby), zatímco mnoho jiných ovocňáčků tvoří spíš křoví a jejich potenciál zůstává nevyužitý. Přitom kolik zajímavých druhů ovoce a zeleniny se v té jejich vesničce dá spatřit. Ale možná že na ně taky v pozdějších dílech došlo, pravda je, že jsem viděl jen prvních pár dílů.
Povrchní stupidita o pracháčích roztažená na víc jak 200 dílů. Přiznávám, že v 90. letech, když tento seriál běžel poprvé na Nově jsem ho pravidelně sledoval, i když po letech, s odstupem času netuším, proč vlastně. Celé je to jen o tom, že se famílie zbohatlíků mezi sebou handrkuje o majetek a moc, tudíž typický imperialistický hnůj. Dnes si kromě pár hlavních postav nepamatuju žádnou dějovou zápletku, snad vyjma únosu Krystle a nastrčení její dvojnice. I když je Dynastie dle mého názoru o chloupek napínavější, než slavnější Dallas (ten mě nezaujal ani tehdy), stejně to na víc jak slabých 10% není.
Docela zajímavý dokumentární cyklus o nevšedních jevech, nadpřirozených silách a zvláštních schopnostech. Některé příběhy působily věrohodně, ale jiné mi přišly smyšlené a vyumělkované za účelem vyvolávat falešné senzace. Z doby, kdy tento seriál u nás běžel poprvé v TV mi nejvíc utkvěl v paměti díl "Žili jsme už kdysi?", konkrétně případ s reinkarnací malé holčičky ze Srí Lanky, která si dopodrobna pamatovala svůj předchozí život v jiné rodině ve městě. Hodnotím průměrem.
Odjakživa jsem znal pouze španělský animovaný seriál o Sandokanovi, teprve až nyní jsem se odhodlal shlédnout i hranou verzi. Proto jsem celkem v šoku, že seriál končí smrtí Mariany a dobytím Mompracemu Brookem. Sice uznávám, že jisté kouzlo tento seriál má, ostatně jako většina dobrodružných a výpravných seriálů 70. a 80. let, ovšem na můj vkus zde bylo zbytečně až příliš mrtvých. Také mi nevyhovovala dějová nevyváženost a umělé natahování příběhu zbytečnými a zdlouhavými scénami. Např. v 5. dílu během svatebního obřadu přes 10 minut pozorujeme rituální domorodé tance a zvyky a téměř celý poslední díl zaberou boje a útěk přes džungli. Oproti tomu některé scény v předchozích dílech jsou podány jen útržkovitě. Ve výsledku slabý průměr.
Seriály tohoto typu jsem nikdy nesledoval, ale v případě Internátu jsem udělal výjimku. Natrefil jsem na něj náhodou v době, kdy jsem neměl co sledovat, tak jsem ze zvědavosti zkusil prvních pár dílů. A musím přiznat, že Internát Černá laguna je velice návykový seriál. Shlédnete jeden díl a chcete vidět další a po něm zas další (třebaže jedna epizoda má délku celovečerního filmu) a se zájmem čekáte, jak se děj rozvine. I když to není zrovna můj šálek čaje, z nějakého důvodu jsem to nemohl přestat sledovat. Jedná se o zajímavě skloubenou směsici mnoha žánrů a každý si v tom najde to své. Prostředí internátní školy izolované od okolního světa a obklopené strašidelným lesem, tajemné spletité chodby podzemního labyrintu a v něm několik desítek let staré kostry, zapečetěné pokoje a laboratoře, bílé světlo vycházející z lesa a obrázkový blok jako předzvěst záhadných úmrtí, banda nacistů infiltrovaných v učitelském sboru, smrtelný virus a holka, které se zjevují duchové zavražděných nebo desítky let zmrazená dcera zakladatele projektu Blíženci... Tohle všechno mě navnadilo a už nepustilo. Je pravda, že v seriálu je mnoho scén připomínajících telenovelu a některé postavy, jmenovitě Marie a Marcos mě často iritují svým nesmyslným chováním, ale zase se mi líbí postupné sbližování Ivana s "ducholapkou" Julií. Jejich škádlení a hašteření je celkem zábavné a v posledních dílech vyústí v pěkný doják. Občas mi šly na nervy hry Pauly a Evelíny, neboť několikrát nevědomky pomohly těm vrahům z Ottoxu, např. odhalily Hugova bratra dvojče. Na druhou stranu ale ukradly Amélii pistoli, čímž otevřely oči i tupému Marcosovi. Taky mě pobavilo, jak Noiret zuřil, když mu sebraly kufřík s prachama a spálily je. Velmi působivé jsou retrospektivní scény s odloučením malého Samuela Espí od jeho sestry Ireny a jejich následné shledání po mnoha letech na konci seriálu. Škoda úmrtí některých postav, zejména Carolínu, Elsu a Fermina mohli scénáristé ušetřit, ale to by zas byl závěr až příliš zidealizovaný. Alespoň že Hectora nechali přežít až do konce. Docela mě naštvalo, že v posledním dílu česky dabované verze nesmyslně vystřihli scénu z podzemí, kdy Amaia unáší Paulu, Vicky ji srazí k zemi a Amaia po aplikování injekce s jedem umírá. Herecké výkony všech zúčastněných jsou vynikající a uvěřitelné. Smekám i za výrobu uniforem, pro ty desítky (možná i stovky) herců včetně komparsistů to muselo dát fušku všechny je ušít. V prvních dílech mi trochu vadí zbytečná přemíra vulgarismů, naštěstí překladatel byl brzy vyměněn. Vezmu-li v úvahu, že seriály natočené po roce 2000, k tomu mysteriózní krváky zásadně nesleduji, dávám Internátu zasloužený plný počet. Seriálu, který mi na několika místech dokáže vehnat slzy do očí a mohu jej shlédnout vícekrát bez omrzení méně dát nemohu.
Po internátu a Na lodi jsem náhodou natrefil i na tento poměrně nový španělský historický seriál a tak mě pohltil, že jsem všech 39 dílů shlédl v rekordním čase pouhých čtyř dnů a nocí, téměř bez spánku! Grand Hotel je dle názoru některých komentátorů španělská obdoba britského Panství Downton, z mého pohledu ovšem daleko napínavější, zábavnější, pestřejší a emotivnější. Na rozdíl od dříve shlédnutého Internátu zde nebyla žádná postava, která by mi vyloženě vadila, dokonce i tu zlatokopku a prospěchářku Belén v některých momentech musí divák litovat. I když je fakt, že v posledních dílech se Alicia v dané situaci chová dost iracionálně a všechno jen komplikuje. Celkem zbytečná mi přišla role Angeliny sestry Violety - jak přišla, tak zase odešla a kdyby se v seriálu vůbec neobjevila, nijak by to na ději nebylo znát. Zajímavý byl nejen příběh ústřední dvojice - Julia a Alicie, ale i Andrése s Belén, Sofie s Alfredem a dalších. O humorné pasáže se postaral nenapravitelný smolař a sukničkář Javier, který díky svým neřestem několikrát jen zázrakem unikl hrobníkovi z lopaty. O zvláštní navození tajemna s krimi zápletkou se postaral záhadný sériový vrah se zlatým nožem a v prvních epizodách diváka spolehlivě vtáhne do děje i pátrání po Juliově nezvěstné sestře Cristině. Tajná místnost s vchodem přes skříň je zřejmě inspirace z Internátu. Jediné, co mi hlava nebere je, že i když Diego v průběhu seriálu zastřelil několik lidí (většinou vyděrače nebo nepohodlné svědky znající jeho minulost), jeho činy zůstávají nepovšimnuty a nepotrestány, dokonce ani jindy nápaditým a charakterním detektivem Ayalou. Stejně tak je zvláštní, že Sofii celkem snadno prošly dvě vraždy a i Doni Terese prošla nájemná vražda. Za jednu z nejemotivnějších scén považuji popravu Andrése, u toho se jen stěží dá ubránit slzám. Díky epidemii cholery byl děj napínavý i během posledního dílu. Úspěchu seriálu si všimli i Italové a v roce 2015 natočili vlastní verzi. Velmi povedený a na profesionální úrovni je i slovenský dabing, což jen umocňuje divácký zážitek. Český dabing mi připadá podstatně horší, většina hlasů na danou postavu nesedí a někteří dabéři mluví i čtyři role. Navíc 14-dílnou 3. řadu v české verzi nesmyslně sestříhali na 24 epizod po 45-ti minutách. Nebývá mým zvykem vysoce hodnotit nejnovější seriály, ale i tentokrát ze svých zásad slevím a Grand Hotelu uděluji zasloužený plný počet 100%.









