Přiznám se, že rádiový pořad Lucie Výborné neposlouchám, ale na televizní talkshow jsem se ze zvědavosti koukla a nebylo to špatné, samozřejmě záleží na hostech či na probíraném tématu, ale je to vcelku vtipné, občas zajímavé a tak jako na pohodu. Lucie Výborná je sympatická, byť mi některé otázky přišly trochu škrobené a bylo poznat, že jsou pokládané podle scénáře, ale jako oddychovka či zvuková kulisa (podcast :-) dobrý.

Je možné, že kdybych byla puberťačka, tak mnoho referencí na rodičovské trable přehlédnu nebo se jim jen zasměji a brala bych je jako klišé. Překvapilo mě, kolika témat se dokázali tvůrci v této sérii dotknout. Postavy byly ve vzájemné rovnováze z pohledu dobra a zla, žádný vyloženě rodinný slaďák. Příběh byl jednoduchý se zápletkami, které vám vyčarovaly na tváři celou škálu emocí od smíchu až po pláč.
Zhlédnuto během jednoho večera, nedalo se přestat. Seriál mi vyloženě sedl a nemám chuť hledat nějaké nedostatky, proto za mě 100%.

Synopse k seriálu sděluje, že jde o moderní příběh detektiva, tak bych doplnil s nostalgickým ohlížením za noir detektivkami let minulých (např. s Humphrey Bogartem). A taky je to silný artový kalibr, který nemusí vyhovovat všem. Příčinou je velká láska k filmům hlavní postavy seriálu, detektiva Johna Sugara s tváří Colina Farrella, kdy se krátké úseky několika scén z těchto filmových klasik prolínají s aktuálně probíhajícím dějem. Tvůrci se pak drží stejného vypravěčského módu, jak se to u noir detektivek zažilo, včetně myšlenkových proslovů detektiva. Děj je tak pomalý, ale plný libovůstek jako scéna s opilou ženou, kterou chtěl Sugar vyslechnout, či bezdomovcem, jenž mu hlídal auto apod. V podstatě jde o empatický přístup, ale přitom s patřičným odstupem k postavám, který naruší až pes. Důležité je zachovat si rovnováhu a nenechat se vyvést z míry, což John dokazuje i u scény, kdy na něho míří revolverem a zároveň je stále schopný sledovat a vyhodnocovat chování „protivníka“. Přesně tak se chová i režie, která se zabývá tím, co je potřeba, tady žádný balast nenajdete a že jde o kvalitní počin, není žádných pochyb. Totéž lze napsat i o vykreslení postav v rámci děje, který přinese i nějaké to překvapení, byť s přibývajícími epizodami se zápletka vrší trochu komplikovaně, což může někoho odrazovat. Jediné, co mi trochu vadilo, je ručně snímaný, občas roztřesený, obraz, který mi k takovému žánru nesedí. I tak dávám palec nahoru, jak za empatického Colina Farrella, tak i za Jamese Cromwella, kterého řadím mezi nejlepší herce nejen záporných rolí.

Velmi příjemný sitcom stavějící na rasových a kulturních rozdílech hlavních postav, bílého podnikatele s ponožkami Boba a černé zdravotní setřičky Abisholy.
Minimálně první řada je plná velmi laskavého situačního humoru a je důkazem, že pokud se černoši prvoplánovitě nestavějí do role obětí "bílé zvůle", dokáží si dělat legraci i sami ze sebe způsobem který neuráží je ani nikoho jiného.
A i když v dalších řadách už místama vybublávalo cosi co silně smrdělo BLM, nikdy to nepřesáhlo úroveň kdy bych sledování seriálu ultimátně ukončil.
Na sledování a odpočinek třeba před spaním je to ideální záležitost

Povedený třídílný kriminální seriál a zajímavé vyšetřování odloženého případu a bohužel otevřený konec, ale působil realisticky. Vždy to odnese poctivý policajt. Vlivní lidé jsou nedotknutelný a ta bezmoc, když jsou nastaveny morální hodnoty...
Psychologická krimi se povedla i obsazení bylo super.
Peter Bebjak je sázka na jistotu!!!

Podle názvu jsem se na tenhle seriál dost těšil. Teď jsem ve sledování za půlkou a nadšení silně vyprchalo. O holokaustu toho bylo napsáno a natočeno už tolik, že je jen málo věcí které mohly tenhle seriál udělat něčím zajímavý. A tvůrci bohužel marnotratně prozrazují i to málo tajemství velmi lehkovážně.
Za prvé je od začátku jasná hlavní otázka - hlavní hrdina přežil. Jako starý je vypravěčem celého příběhu.
Za druhé je velmi rychle objasněno proč přežil - docela náhodou se dostal k práci tetovače čísel a tahle práce mu poskytovala důležitá privilegia.
No a potom v rychlém sledu prozradili i další důležité informace, které dělaly ten příběh zajímavý a odlišný od příběhů milionů dalších bezejmenných vězňů, kteří to z nějaké z mnoha příčin nezvládli.
Je mi líto, ale na mě prostě nějaký sentiment nebo snaha šokovat nezabírá. Na to jsem toho o tématu příliš mnoho přečetl i sám napsal

Legenda Korry sleduje život nového avatara, který se vydává do velkého Republic City, aby začal plnit svoji životní úlohu. Potkává nové lidi, ze kterých se postupem času stanou přátelé na celý život, prožívá lásky, bolesti i utrpení, bojuje s padouchy i arci-nepřáteli. Jejím hlavním úkolem je přinést do světa lidí rovnováhu se světem duchů, mír a harmonii. LoK nepopiratelně trpí srovnáváním s Legendou o Aangovi. Kdyby fungoval samostatně, byl by to lepší animovaný fantasy seriál, ale takhle je to lehce podprůměrný Avatar. Pro mě je Korra děsně nesympatická osoba. Je uřvaná, výbušná a jako postava se absolutně nikam neposouvá, mezi první a poslední sérií není žádný vývoj. Ostatní kladné postavy mají klasické rysy a některé dokonce i dobrý potenciál, ale nakonec nedostávají žádný prostor pro zajímavější rozvoj. Záporné postavy mohly být kvalitní, ale trpí nelogickými motivy svých činů. A příběhově je to trhané, každá série dostává svého padoucha, který nakonec padne, a další část se věnuje něčemu úplně jinému. Celou atmosféru zabily moderní technologie, od celkem neškodných aut v první sérii, se poslední dostala až ke kolosálnímu robotovi s laserovým kanónem, to už bylo až moc. Ale nakonec i něco pozitivního. Líbila se mi myšlenka obnovení vzdušného národa i výprava třetí série, ta za mě byla nejlepší. Seriál provázela dobrá hudba a grafika byla parádní. Jsem ráda, že jsem Legendu Korry viděla, ale znovu si ji nejspíš už nepustím.

Upřímně řečeno jsem byla připravená na to, že to bude retro seriál o schopné mladé ženě, která musí bojovat s předsudky a zkostnatělým systémem své doby (což se samozřejmě i naplnilo, byť si myslím, že tam jsou ty společenské poměry hodně zobecněné a taky malinko přestřelené, protože kdyby byli všichni chlapi té doby takoví kreténi, tak bychom museli jako lidstvo vyhynout :-), ale překvapilo mě, že je to tak velké lovestory. Sice jsem si po druhé epizodě říkala, o čem proboha může být dalších šest dílů, ale tvůrci mají pořád co vyprávět a je to moc hezký a lidsky milý příběh (a naštěstí každého blba vyvažuje i nějaký ten slušný a dobrý člověk). Přiznám se bez mučení, že jsem chvílemi brečela jako želva, a že jsem v žádném případě nečekala, že se mi seriál bude až TAK MOC líbit :-). Rozhodně se chystám přečíst i knižní předlohu a jsem zvědavá, jestli se tam taky ke slovu dostane hafan Šestatřicítka :-)

Kde začít. Krasobruslení i hokej mám ráda, bohužel tady z nich člověk zas tolik nevidí, a když už tam jsou, tak ty absurdnosti, které se při scénách z hokeje nebo krasobruslení dějí, by trkly i člověka, co se na oba sporty podívá jednou za 4 roky při olympiádě.

Hned v prvním díle se objeví neskutečná perla. Kdo se proboha kvůli hokeji přestěhuje do Anglie, a ještě k tomu z Kanady? Od tohohle momentu jsem ten seriál prostě nemohla brát vážně. :D Kdyby ten anglický tým vypadal aspoň profesionálně, ale to je akorát pár puberťáků, co si odpoledne po škole rádi zahrají na svém okresním stadionu a jejich brankáře levou zadní přechytá krasobruslařka (k čemuž v seriálu opravdu dojde). Kvůli tomuhle se celá rodina přestěhovala tisíce kilometrů?

Ačkoliv mi je Kayla šíleně nesympatická, tak naprosto chápu její rozhořčení. Protože překopat celý svůj život, aby její bratr mohl hrát v tomto týmu, to je opravdu hrozné. Když už jsme u těch postav, tak jejich charaktery a vývoj jsou tak strašně klišoidní, že najít si tam nějakého oblíbence opravdu moc nejde. Jasně, cílovka jsou určitě teens, kteří toho snesou hodně, ale i tak to jde udělat mnohem lépe. Tohle se vážně nepovedlo.

Krasobruslení mám ráda a v tomhle seriálu je ho dost, i když teda bohužel postupně ubývá. Z pohledu někoho, kdo se krasobruslení nevěnuje, ale občas ho sleduje, mi to přišlo poměrně uvěřitelně zpracované. Takže z té sportovní stránky to je fajn.

Co seriálu uškodilo, je přeplácanost. Je hezké, že se tvůrci snažili dát nějakou backstory i vedlejším postavám, ale někdy je méně více. Bipolarita, přechod na párové bruslení a nějaké rozvinutí vztahu mezi Kat a Justinem jsou podle mě nosná témata sama o sobě. Nebylo třeba tam přidávat problematiku rasismu, nenaplněnou lesbickou lásku za dob tvrdého komunismu, sexuálního predátora, několik vážných zraněních a ještě spoustu dalších věcí, které tu nechci spoilerovat. Místy už jsem si připadala jak v telenovele vysílající se 20 let, kde má každá postava za sebou už minimálně čtvrté manželství a smrtelnou nemoc. Akorát, že tady se to má odehrávat během pár měsíců. I tak mě však mrzí, že je jen jedna série.