Henriettu (opravdu nechápu ten překlad) znám jako Lízinku ze tří půvabných knížek pro mrňousky. Když jsem tedy zjistila, že existuje i jako seriál, neváhala jsem.

Bohužel jsem neviděla ani jeden z knižních příběhů, ale i tak mě Henrietta moc baví. Líbí se mi celkové vlídné vyznění - chápavá farmářka, optimisticky založená, zvídavá, i když někdy trošičku troubelatá Henrietta, ostatní zvířata (zvlášť slepice a kuřata jsou skvělé). Příběhy vlastně nemají žádného zloducha nebo záškodníka, přesto jsou zápletky celkem zajímavé.

Moc mě baví, jakou škálu emocí dokáže kravička vyjádřit jen pomocí kukuče, postoje, bučení a dalších zvuků. Její eskapády jsou jemně humorné a nezřídka obsahují i solidní pointu.

Je to jiný styl humoru, než známe z českých večerníčků, ale mně tenhle dětštější a svým způsobem čistý pohled na svět prostě sedl. A protože se mi líbily ilustrace v knížkách, líbí se mi i výtvarná stránka seriálu.

Je mi jasné, že tohle uspořádání, kde všechna zvířátka žijí na farmě svorně a bezstarostně – zjevně je to jen rostlinná farma :) – je těžká utopie, ale je to koneckonců pohádka. I proto se bavím nad Henriettiným ocasem, ta ho má šikovnější než já ruku (levou určitě a mnohdy i pravou). Je to zkrátka jediná kravička na světě s chápavým ocasem a věřím, že malým dětem bude podobně sympatická jako mně.

Kapitán Jean-Luc Picard je jako můj dědeček, tímto ho také miluji a moc ráda mu naslouchám, a že někomu vadí pomalý rozjezd a moc málo akce, no víte kolik mu je? Nechci omílat to staré známé, uvidíme až vám bude tolik...? Takže moc milá postava, spletitý příběh kolem ní a jeho moudrá a laskavá slova a činy...nechce se mi věřit, že Patrick Stewart není ten samý pán...kapitán...můj kapitán...

Nalákal mě velmi zajímavý námět a zasazení do málo známého prostředí a doby. Jako reenactor britské armády jsem byl zvědavý na atmosféru britské vojenské základny v zámoří. Také jsem se těšil na mojeho oblíbeného Bena Milese.
Bohužel BBC tradičně nezklamala a po slibném prvním dílu prodchnula zbytek seriálu woke propagandou a revizionistickým pohledem na historické události. Smutný konec kdysi tak skvělé tradice britských seriálů.
40 procent dávám jen pro zajímavý námět a dobré výkony herců, kteří nemohou za hloupou politiku produkční společnosti

Když jsem se dozvěděla, že budou nové Kroniky rodu Spiderwicků, byla jsem nadšená. Když jsem viděla obsazení, byla jsem o něco méně nadšená - vypadalo to, že to bude jen další seriál, který se snaží mít zářez diverzity, navíc postavy vypadaly starší.
Ve výsledku ani jedno z toho nebyl problém, problém byl v poupraveném příběhu, který měl potenciál, ale potenciál nedotáhli pořádně do konce. Místo toho jsme se se točili v kruhu mentálního zdraví, záporáka, co se vlastně nechoval tak hrozně, a Jareda, kterej se choval na facku.
Kolem a kolem to nebylo úplně špatný, ale dobrý bych to taky nenazvala. Chtěla jsem asi totiž to, co jsem dostala od knížek, ale jak se snažili postaršit příběh pro starší publikum plus nacpat ho do moderní doby, nedopadlo to zas až tak slavně. No, tak já si asi radši jdu pustit film.

Byl jsem hodně zvědavý. Po řadě knih, které jsem o těchto událostech přečetl mě zajímalo jak to tvůrci uchopí a jak vykreslí tehdejší dobu z pohledu manželek hlavních hrdinů.
Mile mě překvapilo, že tehdejší doba a reálie jsou ukázány velice uvěřitelně a dokonce se tvůrci zdrželi větších ze současnosti přenesených feministických vzdychů a ty co tam přece jen jsou, nepůsobí nijak zvlášť rušivě.
Snad proto mě v posledním díle hodně zamrzela naprosto zbytečně a násilně vložená BLM agitka, kterou si skutečně mohli odpustit. Zvlášť potom, co celý předchozí zbytek seriálu respektoval historii tak jak se stala a ne tak jak si dnešní magoři přejí, aby se stala.
Jako celek hodnotím seriál velmi pozitivně a určitě je škoda, že nemá další pokračování. Uměl bych si představit další děj do konce programu Apollo až po první let americké atronautky Sally Rideové do vesmíru v roce 1983. Bylo by to logické vyvrcholení děje, od manželky astronauta po astronautku.

Po zhlédnutí páté řady musím říct, že Fargo sice je kvalitní seriál, ale absolutně nedostál hypu, který si nesl od první řady.

První řada je skvělá. Martin Freeman a Billy Bob Thornton ji celou táhnou až ke strhujícímu finále. Ve stejné době vyšla i první řada True Detectiva a i když se můžou oba dva seriály zdát podobné, Fargo je méně mysteriózní, lidštější a upřímně také lehce zábavnější. O první sezóně se nebudu dál rozepisovat, každý ví, jak je skvělá.

Druhá řada byla velmi očekávaná, ale očekávání nenaplnila ani trochu. Zvolený formát antologie sice omluvil prodloužení seriálu, ale zároveň přinesl i problém nového tématu a nového obsahu. Jenže ani jedné z těchto věcí jsem se nedočkal. Kirsten Dunst a Jesse Plemons postrádají jakékoliv charisma, jsou prkenní až běda, celou řadu zachraňují pouze Ted Danson a Cristin Millioti. Bohužel, sérii plní tolik postav a příběhových linek, že je pozornost diváka značně rozmělněna a velké finále je jedna obří střílečka a vyvražďovačka, do které se ještě zapojí mimozemšťané. Jediné, co omlouvá vznik této řady je propojení s postavami z první série, i když divákům už po konci první řady bylo jasné, že příběh je smyšlený a není podle skutečných událostí.

Pak přišla třetí řada a já byl schopný tvůrcům tu druhou odpustit. Ewan McGregor je ve své dvojroli naprosto skvělý a vůbec se nedivím, že za roli získal Zlatý globus a nominaci na Emmy. Tvůrci stáhli počet postav a obsadili ďábelského Davida Thewlise. Dohromady vytvořili velice slušnou podívanou, která sice už nemá s první řadou společného nic, ale kdyby vznikla pouze první a třetí řada, hodnotil bych Fargo mnohem, mnohem výš.

No a pak jsme si počkali dva roky (s obligátním "až budeme mít dobré téma, tak ho natočíme") a přišla řada čtvrtá... s Chrisem Rockem v hlavní roli. Fajn, další známý herec v roli, ve které ho běžně nevídáme. Osobně ale o této řadě můžu říct pouze to, že Chris Rock je zde jediné pozitivum. Montekokapuletovská zápletka s výměnou dětí zní neuvěřitelně a upřímně začne nudit už po první epizodě. Zápletka s vraždící nemocniční sestrou je polovinu sezóny mnohem zajímavější a propracovanější než hlavní zápletka, která místy působí až hloupě. Čas od času na sebe strhne pozornost Ben Whishaw, ale to je upřímně všechno. Sezóna je zakončena, jak jinak, vyvražďovačkou, která víceméně začala už někde v páté epizodě.

Aktuálně sleduji pátou řadu a nemůžu se zbavit dojmu, že pokud je zde moc postav a už v průběhu se snaží tyto postavy pozabíjet, nedopadne ta řada dobře. A taky že ne. Po pěti epizodách v podstatě stojíme na místě, Lorraine Lyon je perfektní, ale tím to končí. Dorothy Lyon má nějaký supervojenský výcvik, šerif Roy Tillman je magor a policie v podstatě jen jako komparz. Ač mám Juno Temple i Richo Moorjani jako herečky celkem rád, myslím, že tady sáhli tvůrci vedle. Na tuhle řadu jsem čekal tři roky a bohužel ji dokoukám jen z povinnosti. V celkovém hodnocení bych ji dal za první a třetí řadu, ale ne proto, že by byla skvělá.

Dohromady Fargo za pět sezón nenašlo jedinou myšlenku, která by spojovala jednotlivé sezóny této antologie. Seriál se v podstatě rozpadl a namísto toho, aby se snažil sezóny propojit za cenu méně krvavých příběhů, rozhodl se jít cestou martinovských vyvražďovaček jako nějakého spásného deus ex machina, který tak nějak popírá samotné motto seriálu. Jednotlivé řady trpí na příliš mnoho myšlenek, které chtějí tvůrci seriálem předat, mnoho postav, mezi kterými se diváci ztrácejí a jakmile si je zapamatují, jsou hned tyto postavy zabity. I kvalita hereckých výkonů je kolísavá a bohužel koreluje s kvalitou každé sezóny.

Hodnocení jednotlivých řad:
Sezóna 1 - 100 %
Sezóna 2 - 30 %
Sezóna 3 - 90 %
Sezóna 4 - 50 %
Sezóna 5 - 55 % (zatím)

Kdyby nebylo Noela Fieldinga, tak bych se o seriálu nejspíš nikdy nedověděl a nejspíš bych ho ani nesledoval. K tomu se samozřejmě váže i to, že bych kdybych neznal jeho humor, tak bych tuhle absurdnost asi o dost hůř snášel.

Ale pokud snesete tenhle styl humor, kde se balancuje na hraně trapnosti, tak je to vlastně docela příjemná oddechovka, kterou každou chvíli doplní nějaká známá britská tvář. Vlastně bych si klidně dal i víc než těch šest epizod.

Vytěsnila jsem z mysli starý seriál i knihu a náááramně jsem si nového Šóguna užila. Představitel pana Toranagy byl prostě skvělý. Krásná výprava, skvostné úvodní titulky, nádherné kostýmy. Napínavé, akční, barvité, lákající se dozvědět o japonských dějinách, jazyce i kultuře víc. Bylo to fajn a doufám, že to nebyl úplný konec.

První série byla skvěle pohodová a prosluněně prázdninová s náctiletými láskami a vším, co k relativně bezstarostným teenagerským letům patří. Byla to příjemná oddychovka, ze které na člověka dýchlo léto a dovolenková atmosféra, byť tam někde pod povrchem probublávaly problémy (asi jako když se vám občas o dovolené vkrade do myšlenek skutečný život, v tu chvíli na míle vzdálený), a já si sledování celkem dost užívala. Jenže pak přišla druhá série a bylo to jako studená sprcha plná deprese a nekonečné beznaděje (kdybych to měla popsat barvami, tak první série byla žlutobílá jako slunce nebo pláž, případně průzračná jako voda, a druhá série čpěla černotou, v lepším případě půlnočně modrou). Upřímně řečeno jsem na něco takového nebyla připravená (ani po závěru první série, který byl dojemný, ale pořád nadějeplný) a z mého pohledu to seriálu ubralo na hodnocení dobrých deset procent. Zatímco v první sérii jsem Belly fandila s jejím rozhodnutím vzít konečně život do vlastních rukou a trochu si o prázdninách užít, ve druhé sérii jsem se nemohla zbavit dojmu, že se až pateticky hrabe ve všech nezdarech a všichni si libují v sebelítosti a odevzdaném smutku, nemluvě o tom, že to dost sklouzlo do klišé milostného teenage trojúhelníku, kdy se hlavní hrdinka nemůže rozhodnout, kterého z bratrů vlastně miluje a přeskakuje mezi nimi jako pingpongový míček a přitom se tváří hrozně vážně jakože řeší dospělácké problémy. Škoda. Do třetí série si nemyslím, že bych se pouštěla :-(

Právě jsem dokoukal poslední díl a zůstavá ve mě velmi rozpačitý dojem.
Zkraje jsem byl nadšený po zjištění, že nové provedení se má více držet původní Clavellovy knihy. Což se sice potvrdilo, ale v tom zásadním (totální Andžinova jazyková bariera) se toho tvůrci bohužel nedrželi. To bylo v knize to hlavní - nikdo mu v Japonsku nerozumněl, protože anglicky tam tehdy nikdo nemluvil a jediné možné tam se vyskytující cizí jazyky byly portugalština a latina. A John Blackthorne neuměl dobře ani jeden z nich. Vypadalo to, že to v seriálu nějak zohlední, ale po pár portugalských slovech vesele frčeli dál anglicky :-(((
Dále jsem někde četl, že produkce zaplatila za individuální výrobu více než 2500 kostýmů. Některé jsou v seriálu opravdu i vidět. Jen by se někdo jiný nesměl rozhodnout, že seriál natočí systémem "přirozené světlo". Takže půlka scén se odehrává ve vydeptaném denním pološeru (neustále tam chčije nebo je mlha) a druhá půlka se odehrává v noci kdy je celá scéna osvětlená pouze několika olejovými lampičkami (v tom lepším případě). Takže vidíte jakési temné obrysy, které promlouvají ze tmy. Takže luxusní kostýmy byly ve finále v podstatě vyhozené peníze.
No a nakonec nastoupila známá bolest všech dnešních seriálových tvůrců - totální neschopnost v zacházení s dějovým časem. Ze začátku je děj neskutečně rozvláčný, plný naprosto zbytečné "vaty", aby se od poloviny seriálu začal dramaticky zrychlovat a nakonec se snažil dohnat stopáž na minimálně dva další díly v tom posledním. Což se pochopitelně nedá stihnout.
Takže musím konstatovat, že i když má původní seriál z roku 1980 s Richardem Chamberlainem svoje mouchy, je stále milionkrát sledovatelnější než tenhle nový pokus. Ke starému seriálu se stále rád vracím. K tomuhle se už vracet určitě nebudu