Tajemná říše Matěje Houšky je naprosto výjimečný pořad, který v české televizní tvorbě dlouho chyběl! Nabízí nádherné záběry české přírody, napínavé výpravy, tajemné příběhy a dobrodružství, které diváka vtáhne od prvních minut. Je vidět, kolik práce, času, nadšení a lásky k přírodě za celým projektem stojí. Matěj Houška dokazuje, že dobrodružství nemusíme hledat na druhém konci světa, ale že se skrývá i v našich lesích, řekách a zapomenutých zákoutích. Obrovským plusem je autenticita, osobní přístup a schopnost probudit v divákovi touhu vyrazit ven a objevovat. Pořad má atmosféru i vlastní nezaměnitelný styl. Za mě jeden z nejzajímavějších a nejosobitějších nových pořadů na českých obrazovkách. Velká gratulace celému týmu a obrovský respekt Matějovi za to, co dokázal vytvořit!

Zatímco tento typ pořadu se zahraničními dobrodruhy řeší setkání s krokodýly, žraloky, či různými jedovatými "potvorami", tak tady mladý Houška se snaží o totéž, jen ti zubatí a jedovatí živočichové chybí. A tak v prvním díle se setkáme s "rytíři lesa", černou zvěří. Jen ta proběhla rychle kolem a tak nás český zálesák seznámí se svou prosluněnou minulostí a k tomu přidává pár rad o přežití. Působí to trochu naivně, ale v rámci možností to jde, byť ty rady jsem už všechny slyšel před 50 lety v Junákovi. Počítám, že seriál míří na mladé lidi, kteří by se chtěli také stát zálesáky. Jo a je tam taky recept na dobrotu z krakonošových vousů 😃.

Starý animovaný Star Trek nebyl úplně nejhorší. Mnohé náměty byly opravdu zajímavé a ve hrané podobě by sice byly lepší, ale zároveň nepředstavitelně náročnější, nebo dokonce nemožné bez CGI. Jako největší mínus mi přijde, vzhledem k tomu, že tehdejší animáky byly cíleny výhradně na dětské publikum, byly odstraněny mnohé „závadné“, ale typické rysy původní posádky (Kirk není sukničkář - a že i tady byly emzačky, které by v TOSce už balil, - Scotty nepije, červená část posádky neumírá…).

Ale hlavně spousta epizod působí poněkud nedotaženě. Jednak záporáci Kirkovi ani moc neodporují a po dvou minutách si řeknou: „OK, máte pravdu, vzdáváme se.“ - konec epizody. Dále mnohdy chybí nějaké normální ukončení nebo vysvětlení.

Když odhlédnu od tohohle, bylo to svým způsobem hezké. Už se ale těším na další hrané filmy a seriály, přece jen to ke Star Treku sedí mnohem lépe.

Tento příběh má zajímavé téma tj. randící hra. Setkáváme se s pěti různými lidmi, kteří dostali pozvánku do hry Wolf. Jsou upozorněni, že celou dobu budou sledováni a bude to vysíláno živě, dostanou určitý počet úkolů, který musí do určitého časového limitu splnit. Pokud splní všechny výzvy dostanou vysokou sumu peněz, pokud výzvu nesplní prohrávají a jsou vyřazeni. Všech pět oslovených výzvu přijme, každý s jiným úmyslem. Každý s pěti hráčů dostávají úkoly na tělo, dá se říci, že tyto úkoly naráží přímo do jejich citlivého místa. Ať je to bolestivý rozchod, střídání žen, hromadění peněz, rozloučení po okouzlení druhé polovičky a nesmělostí maskovaná přílišným sebevědomím. Hned první úkol všech byl prostě neskutečný bizár ;), hlavně u Ryo a Plan. To jsem byla pomalu pokaždé smíchy pod stolem. Bylo neskutečné, že i přesto, že to bylo bizarní do toho šli, aby neztroskotali hned při prvním úkolu. Nejvíc zákeřný ho měla Mo. Postupně jak postupovali byly výzvy z mého pohledu čím dál více na tělo. Poslední výzva byla je postavila před jejich hlavní problém a někteří uspěli a jiní prohráli. Ale i přesto, že uspěli neznamenalo to pro ně osobní výhru. Vlastně jim ta výzva nastavila zrcadlo. Celkově mě tento příběh bavil, jen ten začátek byl prostě bizár, ale zase na druhou stranu to do sebe pěkně zapadlo. Z prvotního smíchu to pomalu přecházelo k vážnější tónině. Též bylo pěkné zapojení cestování, vlastně měli ještě jeden úkol navíc překlenout jazykovou bariéru a kulturní.

Čekala jsem klidnou upíří romantiku a hle o no ne. Příběh je zaměřen hlavně na Yuki, Zera a Kanameho. Yuki je středobodem všeho. Tím, že se nechce smířit se svou ztrátou paměti a neustálím hledáním vzpomínek, roztáčí nezastavitelné kolo. Některé vzpomínky ji děsí, vždy když se rozpomene je to jako by klíč zapadl do správného zámku. Některé ji ukazují Kanameho, proto se začne o něj více zajímat. Což se nelíbí Zerovi, který ji chce za každou cenu chránit. Tím nám vzniká zajímavý milostný trojúhelník, akorát v jednu chvíli jsem nevěděla kdo s kým. Byla jsem nadšená, že z Yuki neudělali naivku. I přes děsivé vzpomínky se nezalekne a vytrvá i když to pomalu mění její pohled na svět, jak jej dosud znala. Objevuje svět plného násilí a boje o moc mezi lidmi a upíry, který na chvíli složil zbraně, ale čeká kdy bude moci vypuknout znovu. Konec byl velké překvapení, neskončil pro všechny zúčastněné šťastně. Nejen Yuki, ale i Zero se potýká s velkým vnitřním bojem. To vše je zabaleno do pěkně ponurých barev, atmosféra je tajuplná, někdy až děsivá. Ale občas přijde odlehčení ;). Příběh jede plynule. A co mě nejvíc dostalo je ending s první série [link=https://www.youtube.com/watch?v=LWNV_SB1lEs]Still Doll[/link].

Seriál končí sedmým dílem,ale to přece nebylo vůbec ukončené. Na konci posledního dílu,když utíká Karen pro lékaře,tak k Hanneke vchází osoba s kapucí a byl konec.A taky bylo jasné,že jí Babette s té terasy neshodila.

Škoda, že to ukončili v půlce. Poslední díl jasně odkazoval na pokračování.

Tohle se opravdu povedlo, a po čtvrté sezóně Reachera je to milé osvěžení, protože je to více Lee Child než poslední Reacher. Problém Reachera jako seriálu je v tom, že málokterá kniha utáhne 8 dílů, a tak přijde na řadu vata aby se to natáhlo. V první sezóně to vycpali o 1.5 dílu a celkem šikovně, 2. a 3. o cca 2.5 dílu a jakž takž snesitelně, ale čtvrtá je z poloviny naprosto tupá a nezajímavá vata. Zbytečné zvraty, honičky a bitky zcela mimo charakter předloh. Pomíjím záměnu Afghánistánu za Filipíny, který se v dnešní době moc nehodil, ale byl mnohem zajímavější a drsnější než to co vymysleli. A závěr byla už úplná fraška (kdo četl předlohu rozumí).

Proto maximálně potěší, že Neagleyová má pěkně vyvážený scénář v duchu Lee Childa který šlape celou dobu. Ano, je to plné různých klišé (jako většina Reacherovek), ale je to dobře podané a v daném kontextu zcela funkční. Člověka prostě baví se na to dívat, i když tam není naprosto nic převratného. A Neagley je stejná ranařka jako Reacher, jen to co on zvládá silou, to ona zvládá agilitou. Krve, zlámaných kostí a mrtvých padouchů je tu asi tak nastejno. Takže pokud se vám líbila především první sezóna Reachera, pak vás Neagleyová rozhodně nezklame.

Vlastně jsem byl docela zvědavý na to, jak si Neagley povede. Protože od tohohle spin-offu Reachera byla docela velká očekávání. Ale podle mě dokáže stát na vlastních nohách a to je důležité. Reacher se na provázání ukázal, ale jen v opravdu podpůrné pozici.

S Neagley jsme se jako fanoušci Reachera už seznámili, takže není žádné velké představování a rovnou se můžeme pustit do akce. A příběh má docela zajímavý, ono tyhle "kulty" jsou většinou docela vděčné téma, ale bavil jsem se. Tým, který si kolem sebe Neagley postavila se mi líbíl a vlastně kompletně mě bavil. Není tady ten element naprosté nezničitelnosti, takže jsem byl docela zvědav, na to jak se rozlosují karty při závěru, což byl příjemný bonus.

Za mě se první řada podařila a jsem zvědav na to, co přinese pokračování. Vypadá to, že to bude víc založené na týmu než na jednotlivci a to mi tady vyhovuje. Backstory pro Neagley taky slušně fungovala.

Fajn oddychovka, bavilo ma to pozerať i keď zhrnúť, o čom to je, je pomerne ťažké. A druhá séria bola hodne telenovelová. Napriek tomu fajn.

Čo bolo dobré:
+ reálne postavy
+ kvalitné obsadenie
+ vtipná dynamika v skupine

Čo by mohlo byť lešie:
- mám pocit akoby dokola riešili to isté
- nedotiahnuté nápady a linky