Comeback

(Zoran přišel prosit Marcelku o odpušťění.)
Zoran: (silný chorvatský přízvuk) Láska! Já špinachla, ale to všechno ten jižansky muj natural! Ten chorkij hrvatskij leb! Ty vješ muj táto to byl taky a Župan (myslí svého bratra) ještě goršije. Ja kleju sebe, kleju jich, kleju svýho zobáka. Marcela, vrat se k mě!
Marcelka: Zorane, já, já vím, že jsi vznětlivý a nemyslíš to zle, ale já už na tebe nemám někdy energii.
Zoran: Já snážim snažim porno prisáham. A ta, ktorů ty tam viděla, tá už priš. Tá už pro mě neni. Ale kdyš pryš ty, já tak sam! My pláče, pláče, kako mály jarabáče.

Iva: Sašo, ty ses nepřezula? Ozzák tě zabije.

(Simona přinesla Pacovským a Marcelce u Jezevce jídlo, Ozzákovi cosi s pivem.)
Ozzák: Tak moment, já jsem si objednal lososa se zeleninou a neperlivou vodu!

(Ozzák přijde z pokoje s jinak barevným oblečením.)
Ozzák: Kdo mi vyměnil moje věci za barevný?
Marcelka: Je sobota, prala jsem.

(Ozzák je zdrcený z toho, že Marcelka nevyhrála lístky na Rolling Stones.)
Ozzák: Pro mě dnešním dnem končí život. Půjdu k holiči, koupím si nový hadry a budu se denně mejt.

(Ozzák si dal skleničku bráchovice a omdlel.)
Simona: Prostě přijal moc alkoholu a aby ho dokázal všechen zužitkovat, utlumil všechny ostatní funkce.

Marcelka: Představa, že váš bratr cokoli organizuje, je sama o sobě absurdní.
Tomáš: Absurdní je, když se probudíte v Popradu a vedle vás leží medvěd.

Saša: Mami, já ti musím něco říct. Mami, já jsem zamilovaná.
Simona: Aha, sakra, já jsem se kdysi vsadila, že o to přijdeš až na vysoký. Strhnu ti to z kapesnýho.

(Ozzák trénuje scrabble aby vyhrál lístky na Rolling Stones.)
Tomáš: Ozzáku, vždyť sis vzal v práci volno, abys mohl trénovat scrabble.
Ozzák: Já trénuju. (Vstane z gauče a ukáže se, že ležel na slovníku celosvětové scrabblové asociace.)
Tomáš: Počkej, ty si myslíš, že se to naučíš, když na tom budeš ležet?
Ozzák: Ve škole to fungovalo.
Tomáš: No, školu jsi nedodělal.
Ozzák: Kvůli zemáku. Zkoušel jsi někdy nacpat pod polštář celej globus?
Tomáš: Počkej a to je tvoje jediná učební metoda?
Ozzák: Ne! Ke svačině jsem si uvařil písmenkovou polívku.
Tomáš: No, promiň, že jsem chvíli považoval za nejhloupější učební metodu spaní na slovníku.
Ozzák: Ale znám daleko víc písmen než ráno.
Tomáš: No, tak se ukaž (vysype ze sáčku písmena a zjistí, že jich je velmi málo) B, Ň, X, S Q? Brácha, z čeho jsi dělal tu písmenkovou polívku?

(Iva řekla Simoně, že pokud ji bude štvát, řekne dvojčatům, že u narozenin bývá oslava, dárky atd. Jenže to řekla moc nahlas, takže to dvojčata slyšela.)
Lexa: Jo, tak to mají skoro všichni.
Iva: Přesně!
Saša: Ale my, adventisté osmnáctých narozenin, to máme jinak.
Iva: Adventisté čeho?
Saša: Adventisté osmnáctých narozenin, to je církev, do které patříme.
Iva: (k Simoně) Vy patříte do nějaký církve? Takže, nemůžete mít ani dort ani oslavu?
Saša: To ne, když nám bylo šestnáct, koupili jsme mamince dort a zazpívali písničku.
dvojčata: (na melodii hodně štěstí, zdraví) Už jenom dva roky. Už jenom dva roky. Než vypadneme z domu, hodně štěstí, mami.

Ozzák: Taky si pamatuju, že byly otevřený zahrádky a kvetl chmel.
Iva: To proto, že byla výjimečně teplá zima.
Ozzák: Taky si pamatuju, žes na tý oslavě neměla ještě vůbec žádný kozy!
Iva: No dovol?!
Ozzák: No, tak promiň, prsa!

(Z rádia. Občas se ozvou hvizdy píšťalky.)
Otakar Glad: Jedu! Jedu! Jedu! Na drobno! Na drobno! Jedu! Jedu! Tomu říkáš na drobno, ty hovado? Jedu! Jedu! Jedu! (Chvíli přestávka a poté velice silně a rychle.) Jedu! Neflákám se, ty šmejde! Na frontě bys už dávno byl kaput! Na tý cibuli závisí životy. Jedu! Jedu! Jedu! Jedu! Jedu! Jedu!

Petr Vlk: Nakrájet cibuli není snadný úkol. Zvlášť, pokud držíte v druhé ruce doutník.

Otakar Glad: Pro domácí použití dělte množství surovin dvěma a půl tisíci.

Lexa: Teda vy tady máte zimu! Slušnej chill-out.

Marcelka: Jebem ti boga, puši mi kurac, popi govno na slamku! Tomáši, já nevidim.

hlas z televize: S hrdiny seriálu Bezpráví a bordel se setkáte zase za týden.
Tomáš: Proboha! Co to bylo?
Iva: Česká verze Práva a pořádku.
Tomáš: To bylo hrozný. To už je lepší ten Komisař Fík.

hlas z televize: Jejich tempo je rozumné. Jejich revírem je přechod pro chodce. Jejich zbraní je pokutový blok. Jsou tady. Zebra 11.

(V pořadu Když hvězdy vaří byl Sagvan Tofi a měl menší nehodu.)
Tomáš: Jo, Marcelko, a co to vaření, vy jste to včera neviděla?
Marcelka: Ne, celej večer jsme lisovali olej.
Tomáš: Byl tam Sagvan.
Marcelka: Jo, v tramvaji jsem slyšela, že si tam uříznul ostudu.
Tomáš: No, on to spíš považoval za svoji chloubu.

(Marcelka zůstala s Ivou, protože Tomáš, Ozzák a Lexa šli na Rolling Stones, aby nebyla sama doma a taky proto, že si s ní chtěla zahrát scrabble. Během hry Ivu napadne, že ji od Stounů něco naučí.)
Marcelka a Iva: (Zpívají.) I can't get no satisfaction, I can't get no satisfaction. Ta tá tadadá tadadadadada dá.
Marcelka: Ježiš, to je dobrý, to odněkud znám, co to je?

Tomáš: Žádám vás jako otec tady Ivy. Sundejte si kalhoty, ať víme, na čem jsme.

Marcelka: (O účetním systému Helenka.) Jéžiš, to to trvá... Zoran má Alexis 2008, to byste viděl fofr. Zvládá i kreativní účetnictví, napíšete si, jakou chcete ztrátu a on už se o všechno postará.

(Iva přijde s Tibetskou vlajkou.)
Iva: Tati, můžu to tady vyvěsit?
Saša: Zkoušeli jsme to ve škole, ale tam nám ředitel řekl, že na gymnáziu nemají lidská práva co dělat.

(Saša přinesla Ivě smuteční šaty.)
Saša: Čau Ivo, nesu ti černý šaty, máma v nich chodí na sociálku, když předstírá, že je vdova. Asi bys je teďka měla nosit, když je tvůj táta mrtvej, dobrý den, pane Pacovský.

Ozzák: Já nevim proč, když jsou ti Tibeťáci tak utlačovaný, proč se nedomluví s nějakou velkou zemí, aby je chránila. Třeba ta Čína je docela blízko.