Déšť
(The Rain)
Jsou seriály, které by neměly mít pokračování
Po shlédnutí obou sérií mám dost rozporuplné pocity. Jsem milovník postapokalyptického žánru, takže když jsem narazila na The Rain, mé srdce zaplesalo. Sice jsem se obávala dánštiny, ale nakonec jsem na angličtinu přepnula jen v momentě, kdy jsem u sledování potřebovala něco dělat.
Jak jsem psala výše, miluji postapo, takže jsem 1. sérii shlédla jedním vrzem. Přivřela jsem oči nad nelogikou a "inspirací z jiných děl" a první sérii jsem si celkem užila. Mladší vydání sourozenců mě iritovalo, ale naštěstí zestárli o šest let už během prvního dílu (no, Rasmus mě vlastně iritoval až do konce). Co bych chtěla vypíchnout je herecké složení - pro jednou hlavní skvadra nebyla složená z lidí co právě slezli z přehlídkového mola. Na druhou stranu bych minimálně půlku osazenstva nenazývala úplně herci...
Nu, pak začala druhá série a já si říkala "co to sakra dělám se svým životem"? Pokud jsem první sérii vyčítala nelogičnost, tak druhá série vytáhla těžší kalibr. Tam už o logiku člověk zakopl jen stěží. Například - jak přesně se středoškolačka, která je na šest let zavřena v bunkru v podzemí stane expertem na mikrobiologii a trumfne tak vystudované lékaře a během chvilky pochopí jak vir funguje a jak vyrobit lék? Mimochodem, v druhé sérii už se dělo všechno během "chvilky". Co dříve trvalo několik dní, v druhé sérii trvalo chvilku - chvilku trvalo, než se dostali pěšky z bodu A do bodu B. Chvilku trvalo, než změnili názor tak a zase tak - "budeme chránit Rasmuse - vydáme Rasmuse - ne, budeme vlastně chránit Rasmuse - zbavíme se Rasmuse - zachraňte Rasmuse!" - a to všechno během jednoho dílu, no, téměř během jedné scény. Všechno bylo strašně uspěchané. Nevím, jestli se snažili vyhnout hluchým místům, ale vyloženě tam chyběly chvíle, kdy má divák čas pochopit pohnutky a jednání hlavních hrdinů.
Takže, první série se dala ještě s přimhouřenýma očima přežít, ale druhá, ta neměla nikdy vzniknout. Nikdy.
ÚSPĚŠNÝ POKUS O DISKREDITACI ŽÁNRU
Čím specifičtější je žánr, tím více je nutné přijít s novými nápady a neotřelou formou - jinak divák získá pocit, že "tohle již tady bylo 1000x".
Postapo dává šanci propracovat vývoj jiného sociálního modelu lidské společnosti, který je přizpůsobený základnímu cíli - přežití druhu (ne tedy jen pár protagonistů) v dramaticky odlišném prostředí a podmínkách (viz např. romány Malevil od Merleho, nebo Wyndhamův Den trifidů). Jednodušší variantou je, když se autor zabývá (akčně) pouze aktuálními otázkami přežití skupiny, bez výhledu do budoucnosti (Walking dead). Ale i to se musí umět.
Seriál The Rain má sice relativně dobré nápady (jeden, na začátku - částečně okopírovaný z např. z The Tribe, další z Umbrelly...), ale potom se zvrtne zásluhou amatérského scénáře a hereckých výkonů, které odpovídají ochotnickému divadlu. Možná by to odolná část diváků vydržela, ale k tomu se přidají až neuvěřitelné logické chyby a dementní jednání hrdinů. Kdyby nestačilo ani to, tak diváka musí nutně dorazit neuvěřitelná citová oploštělost hrdinky, která sice zaviní smrt matky, ale za chvíli nemá problém ani z vlastní viny, ani ze smrti nejbližšího člověka.
Stopáž se podařilo neúnosně prodloužit zásluhou mnoha recyklovaných klišé, výsledkem je cosi nemastného-neslaného, co se hlemýždím tempem propracuje k až příliš otevřenému konci, kde se nedočkáte očekávaných zásadních vysvětlení mechanismů šíření a přenosu nákazy.
Pokud máte rádi postapo stejně jako já, tak si vyberte nějaký jiný seriál, film, nebo román.
Když v Dánsku zaprší
Dánský seriál The Rain se na můj watchlist hned po prvním traileru. A nebudu lhát, že mě na tom hlavně táhlo postapokalyptické téma a fakt, že seriál vznikal pro Netflix. To první je pro mě jedno z oblíbených témat, to druhé pak znamená, že bude postaráno o určitou kvalitu.
Hned od první minuty se mi dostávalo přesně to, co jsem očekával. Atmosféra vytvořená pilotní epizodou šlape skvěle, fajn je i to, že postavy se chovají zhruba tak, jak bych očekával. I když se jim postupem času stane to, co to tomuhle žánru škodí obvykle a chovají se hloupěji. Někdy jde jejich chování vysvětlit, ale někdy je opravdu pouze stupidní. Zamlouvala se mi Alba August, která hraje Simone, její postava mě na začátku bavila, i když i ona se postupně propadala do průměru.
První epizoda mě bavila až překvapivě hodně, závěr přinesl správný nádech tajemna a chuť pokračovat. A vlastně celkově první série fungovala slušně, i když mě sem tam nějaká zbytečnost rozčílila. Závěr jsem čekal upřímně trochu zajímavější. Druhá a ani pak třetí série už mě tolik nechytily a to hlavně kvůli tomu, že došlo na klasické překombinování. Trochu jsem to čekal a dlouho jsem odkládal, abych se na ně podíval.
Solidní podívaná
Tenhle seriál si slíznul na internetu celkem dost kritiky, podle mě ne tak moc oprávněně. Na zahraničních webech ho kritizují hlavně kvůli nekvalitnímu anglickému dabingu. Ten jsem neviděl, ale s původním zněním jsem neměl problém.
Největší slabinou seriállu je asi logika fungování toho postapokalyptického světa. Ale není to něco, co by vyloženě bilo do očí. Dost lidí seriálu vyčítá věci, které jsou v seriálu vysvětleny. Například proč si neuloví nějaké zvíře a ženou se za konzervami? Protože zvířata jsou infikovaná tím virem.
První dva díly jsou poměrně hektické. Pořádně neznáte postavy a vlastně je ani nemáte šanci poznat (to platí hlavně o prvním díle). V dalších epizodách se ale o jednotlivých lidech dozvíte víc. Postavy občas dělají hloupé věci, ano, riskují zbytečně život, ano, ale to zase od reality daleko být nemusí.
Seriálu určitě nechybí napětí a postupně se epizody zlepšují. Finále možná není zase tak uspokojivé (a tam ta logika taky trochu kulhá), ale celkově to k tomu konci gradovalo dobře. Když vám první dva díly přijdou v pohodě, zbytek byste si měli užít.
A ještě takový dovětek. Přišlo mi, že se tvůrci seriálu inspirovali některými hrami. Je tam určitá podobnost s Last of Us a The Walking Dead od Telltale (pátá epizoda).
Když prší...
Seriál The Rain jsem měla v hledáčku dlouho a stejně jako většina lidí ze dvou důvodů, jednak mám ráda skandinávskou tvorbu a za druhé, protože jde o tvorbu Netflixu.
Pilotní epizoda šlape perfektně, hlavní hrdinka je velká sympaťanda a je jasné, že sez nevinné naivní dívky brzy stane silná hlavní hrdinka. Co můžu každopádně vypíchnout je to, že seriál má 8 epizod, což nás přivádí k tomu, že v těch dílech není nuda a nic se nemusí zbytečně nastavovat nebo vařit z vody. Tohle vždy na seriálech od Netflixu oceňuji.
Příběh sice není až tak originální, ale má to svou přidanou hodnotu a to je hlavní. V seriálu se to hemží skvělými herci a asi nejvíc vyniká Alby August, která hraje Simone a která jako hlavní postava prošla největší změnou. Dlouho jsem seriál odkládala a jednou v pátek večer jsem ulehla do postele a jela jsem celou noc a stálo to za to. Rasmus mi jako jedna z hlavních postav pije dost krev, ale dokonale mi to vynahrazuje Simone a Martin.
Už vyhlížím další řadu!
Prší, prší, jen se leje...
Seriál jsem objevila díky článku Seriálem kolem světa, abych měla vyplněnou další část mapy, postapo seriály mě celkem táhnou a tento námět byl pro mě nový. Seroš se mi líbí i přes ta nelogická chování postav, hlavně v prvním díle, to bylo peklo :D. Chyby to má, ale žádná tragédie to není a můj zážitek ze seriálu, to neovlivnilo :) Rozhodně jsou mnohem horší seriály.
Prší virus, jen se leje, kam partičko pojedeme?!?
Hele maniaci, tohle by nemělo zapadnout, proto 90pr... Autentická hlavní představitelka, neokoukané tváře.. Provařené téma virus vs lidstvo tak nějak nově - komorní drama s pár působivými scénami... viz, záchrana syna matkou u bunkru za cenu vlastního života - silné emoce pro mně jako rodiče. Doporučuji shlédnout dnes, u příležitosti dne matek :) Pár mustrů převzatých z living dead, Cesta apod...? To neva!!!!
Jo a ta společnost provozující bunkry, neměla se jmenovat spíš UMBRELLA ? ;-)