Jen, co jsem si pustila toto anime, hned mě to chytlo a dostalo. Bavila jsem se, rozplývala se nad sexy postavy. Vyskytuje se zde, přátelství, hudba, romantika, ale i drama. I slza mi ukápla. Prostě dokonalé anime, které si nejde nezamilovat (aspoň u mě to tak je). :D
Středoškolák, co moc nemluví mi ta jeho nemluvnost ze začátku vadila, ale v jeho očích byla vidět, či se dala přečíst bolest, smutek, zármutek i výčitky. Se spřátelí se spolužáky z vedlejší třídy, díky hudbě. Dostane se nakonec i do kapely (zabte mě, ale já si ta jména fakt nedokážu zapamatovat. :D ). Oba se dost spřátelí a dalo by se říci (podle mě), že se oba tak nějak změní. Otevřou se. A i když nastane krize, tak nejen tito dva středoškoláci, ale i další členové kapely budou stát při sobě, ať se děje co se děje. Že hádky a trable jsou nic. Přátelství nade vše. :) Tak dojemné, příjemné a hezké. Prostě úžasné anime na které se budu dívat velice ráda za nějakou dobu znovu, znovu a znovu. :D
Nádherně zpracovaný příběh. Jen těžko hledám slova, která by vystihla mé emoce. Ale přeci jeden postřeh... Když jsem dokoukala první díl, pustila jsem si ho ihned znovu a seriálu dala instinktivně 100%. Po té jsem zhlédla všechny díly jedním dechem a skončila až ráno - ještě že je neděle a nemusím vstávat. Rozhodně nelituji. Nenapadá mě nic, co bych mohla vytknout. Naopak, na tenhle seriál se ráda podívám znovu.
Given je špatným příkladem hudebního anime. Buďme upřímní, kromě hlavní písničky odehrané v devátém díle (z jedenácti), tam těch písniček zase tak moc není. Co ale anime ztrácí v rovině hudby, nebo animace, stoprocentně dohání v charakteru postav, vývoji vztahů a příběhu. Romantika a pocity, které postavy prožívají, jsou pozvolné, dobře vysvětlené a uvěřitelné. Člověk má pocit, že postavy chápe, soucítí s nimi a váží si jich. Navíc se anime vyhýbá klasickým klišé tématiky BL a není to jen samý fanservis. Protože příběh nemá žádného záporáka, pro kterého bych měla slabost (i když na to na první dobrou vypadal Hiiragi), mojí velkou láskou v tomhle anime je Haruki, protože to je přesně ten typ chlapa/kamaráda, kterýho chcete mít v životě, nebo taky Uenoyama, protože mi připomněl ten zápal pro hudbu, který jsem kdysi měla taky. Navíc hlavní čtveřice coby hudební skupina fakt funguje, a je velmi zajímavé sledovat věkově i zájmově odlišné osobnosti, jak spolu fungují. No a samozřejmě, pak tu je ta devátá epizoda, ten koncert, ta skvělá písnička, která všem vyrazila dech, a následná scéna s polibkem. Prostě chvíle, která anime přidala velké plus! Rozhodně bych si přála víc takových anime.