Mrtví jako já

George: Dívka má své potřeby... I mrtvá dívka... Hlavně mrtvá dívka...

George: Proč bych ti měla pomáhat?
Daisy: Protože máš laskavé srdce a, možná se opakuju, jde o hromadu peněz.
George: Kolik?
Daisy: Kupy... Víš, kolik nul má kupa peněz?

(Daisy hledá Georgu na jejím pracovišti a hlasitě křičí její jméno.)
George: V takových chvílích lituju, že smrtky nemají nějakou zvláštní sílu. Víte, abych mohla odletět, zmizet... nebo paralizovat někomu hlasivky.

(Žena začne hořet. Její přítelkyně na ní chrstne obsah své skleničky a oheň se zvětší.)
přítelkyně: (ukřivděně) Ach... Ta káva byla irská...

Daisy: Je téměř obscénní pomyslet na to, že já, Daisy Adairová, budu zaskakovat za někoho, kdo nosí tak... (prohlédne si Roxy) hrozný klobouček a ortopedické boty.

Daisy: Ne! A ne znamená ne! Působivé, co? To jsem se naučila na kurzu o znásilnění...
Rube: Jsem tvůj šév a ty splníš rozkaz. Taky působivý, ne?

Mason: Mám jí rád...
Daisy: Drahoušku... Tahle dívka dá svoje srdce mladému mladíkovi, který má brýle na čtení a tvídový oblek. A který nikdy nešňupal s mrtvou prostitutkou.

Rube: Jestli ještě jednou vezmeš duši bez lístečku, tak ti tuhle dýmku nacpu do zadku.

Charlotte: A co ten žonglér na vaší párty?
George: Moc nebezpečné. Nechci vidět někoho umřít.

(Z mrakodrapu spadne čistič oken. Všichni křičí a běhají kolem.)
Daisy: (nezúčastněně) Je zvláštní, že dopadnou vždycky obličejem dolů...

(Fiona se hrabe ve skříni.)
George: Co to děláš?
Fiona: Kradu tužky.
George: No... Ty opravdu dobré jsou až tam nahoře.

Fiona: Máš tetování?
George: (s nezájmem) Ne. A ty?
Fiona: Mám.
George : (s větším nezájmem) A jaképak?
Fiona: Květiny. Všechno jsou to květiny. (Začne si rozepínat pásek.)
George: Fiono, ty květiny nemusím vidět hned...
Fiona: (zklamaně) Fajn.

George: (zaučuje novou pracovnici) Ve 12:30 máš třiceti pěti minutovou hodinu na oběd.
(Nechápavý výraz nové pracovnice.)
George: Ani se neptej...

Mason: (prohlíží si obrazy) Jsou cenné?
mrtvá: Ty jsem malovala sama.
Mason: Škoda.

(George hledá u sebe v pokoji svoje věci. Na všech krabicích jsou štítky s popisem.)
George: Bůh žehnej mojí mámě. I kdyby si prostřelila hlavu, na kulku by nejdřív dala štítek.

George: Kéž by lidi byli složitější... Ale nejsou.

(O botách.)
Betty: Víš, kolik lidí muselo zemřít, abych si je mohla koupit?
George: Ehm, ne...
Betty: Pět. Pět lidí. Už jen proto jsou tak významné.

(U parkovacího automatu.)
Mason: Kam jdou všechny ty mince? Nepřipadá mi to moc velké.
Roxy: Pod chodníky je síť trubek. Každé tři-čtyři hodiny automaty vyprázdní zásobník, peníze projedou trubkami a spadnou do trezoru parkovacího úřadu.
Mason: Můj bože, vážně?
Roxy: Máš místo mozku slámu.

mrtvá: Neměla bych jít na druhou stranu existence nebo tak něco?
Roxy: Nejdete nikam, dokud mi neskončí šichta!

(Na Georgu letí kus vesmírné stanice.)
George: Prý vám chvíli před smrtí proletí před očima celý váš život. To možná platí, pokud jste smrtelně nemocný nebo se neotevře padák, ale pokud na vás smrt skočí ze zálohy, pomyslíte jen na jedinou věc... Do prdele...

George: Uděláme si malý výlet. Jmenuji se George Lass. Je mi 18 a jsem někde tam dole. Chci vám vyprávět příběh. Ne svůj příběh, to až později. Prostě jen příběh. Připraveni? Kdysi dávno, přesněji na úsvitu věků, měl bůh s malým "b", příliš práce s vytvářením světa, jak se dnes učí děti. Dal ropuše hliněnou urnu a řekl jí "Dávej na ni pozor, je v ní uvězněna smrt." Ropucha byla nadšením bez sebe a neuvědomila si, že na ni bůh přehodil zodpovědnost za smrt, proto slíbila, že na nádobu dohlédne. Až jednoho dne potkala žabáka. Žabák prosil "Nech mě podržet tu urnu smrti, nebo jak jí říkáš." Ropucha ovšem měla pod čepicí a žabáka odmítla. Jenže žabák byl vytrvalý a po spoustě proseb se ropucha konečně vzdala. "Můžeš si ji podržet, ale jen na chvíli," řekla. Žabák začal nadšeně poskakovat kolem a přehazoval si urnu z jedné nohy do druhé. Žabák byl magor. "Přestaň!" vykřikla ropucha, ale už bylo pozdě. Žabák upustil urnu na zem a ta se rozbila na kousky. Když se rozbila, smrt unikla ven. A od té chvíle musí všechno živé umřít. O co lepší by asi byl svět, kdyby si žabák radši dal pivo?

(Hrobaříci mají volno a tak všichni třídí seznamy mrtvých podle poslední myšlenky před smrtí.)
Rubbe: Jenže smrt je stejná jako v časech před Guttenbergem. Microsoft Outlock pro smrtonoše není.
Georgia: Myslíš Excell, ne Outlock. To je jiný způsob řazení informací. Smrt se možná moc nevyvinula, ale ukládání dat ano!

Georgia: Musím jít někoho zkosit.

Georgia: (když díky ní vyhráli bowlingový turnaj) V tu chvíli jsem cítila něco, co jsem ještě nikdy necítila. Ruku na svým zadku. Jen doufám, že to není ten úchyl z účetního (kamera potom přejela na její šéfovou). Doufám, že JE to ten úchyl z účetního!

Rube: Dojezte a zmizte! Georgo ty ne, tebe si chci podat!