Sportovních seriálů není úplně moc a tak když Netflix představil Running Point, věděl jsem, že se na něj dříve nebo později podívám.
V hlavní roli je Kate Hudson, která se víceméně náhodou stane prezidentkou basketbalového klubu a musí se vyrovnat se sexismem, egy hráčů a vlastní rodinou. O sportu jako takovém to moc není, spíš tak jako z prostředí sportu. I když ve druhé řadě se zápasy hrají o něco víc.
Pobavilo, příjemně uteklo, ale seriál který bych nadšeně doporučoval z toho nebude. To nic nemění na tom, že až přijde další řada, tak se znovu s chutí podívám.
Příjemná sportovní oddychovka sem tam s trochou feminismu
Nejsem žádný sportovní fanda, ale tenhle seriál mě bavil. Je to svižné a zábavné, a i když už jsme onen klasický scénář s nepravděpodobným hrdinou viděli nesčetněkrát, zvládli to tvůrci a Kate Hudson v hlavní roli zahrát tak, že jsem jí nepokrytě fandila. Pár epizod, kde dostali větší prostor její trochu praštění bratři (včetně onoho nově objeveného nemanželského latinobratra), mi sice připadalo slabších a víc mě zkrátka bavila Isla a její řešení problémů týmu, ale jako celek to byla fajn oddychovka. A občas se mezi řádky objeví i lehce feministické naťuknutí (jakože situace, které by se Isle jako muži nestaly, např. když pozve hráče na večeři, aby si s ním diplomaticky promluvila o tom, že nemá hanit jejich nového týmového sponzora Sephoru), což byl milý bonus. A oceňuju i závěr série, který nedopadl úplně podle očekávané šablony a nechal tak spoustu prostoru, o co bojovat v další sérii, kterou si určitě nenechám ujít.