Plakát
Záhada hlavolamu

22. července 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

Je to skoro kultovka, chci to pochválit, ale prostě nemůžu

A je to o to těžší, že to tady všichni jen chválí, to mě zas budou všichni kamenovat, no já to snesu.

V minulosti jsem viděl sem tam díl a většinou ani ne celý, takže mi nedošlo, že se nejedná o normální adaptaci, ale o brutální znásilnění předlohy a zašlapání většiny představ, které chlapci po přečtení předlohy o té dokonalé pětce Rychlých šípů po generace měli.

Dějově: peklo. Scénáristé z nepochopitelného důvodu vzali 2 knížky a udělali z nich jeden děj, nikoli scénář ze dvou knih za sebou, ale tu scéna ze Záhady hlavolamu, která pokračuje scénou ze Stínadla se bouří a tak různě a dokola, občas vypomůže nějaký ten oslí můstek, který scénáristé museli vymyslet sami, aby jim to alespoň nějak pasovalo do sebe. Netvrdím, že originál je bez chyby (však jsem ho teď taky podrobil docela kritice), ale hlavní dějová linka má rozhodně hlavu a patu a má napětí a dobrodružství a prostě je dobrá. Tohle ale ne a prostě nechápu, proč to pánové udělali a jsem rád, že tímto způsobem neuchopili nějakou jinou českou klasiku.

Do toho fakt, že je to studiovka, takhle si Stínadla asi nikdo nepředstavoval a extrémy typu "vstup do Stínadel na Rozdělovací třídě", který si pánové představují jako temnou uličku s železnou vrzající bránou. Vždyť se stačilo podívat alespoň na ty geniální staré ilustrace a alespoň trochu se tomu přiblížit, ale většina momentů v seriálu u mě vyvolávala spíš úsměv a kroucení hlavy.

A všechno korunuje kasting. Na jednu stranu se divák dobře baví nad tím, jak tehdy vypadaly některé dnešní dospělé hvězdy jako Satoranský, Štěpánek, Hanzlík nebo třeba Kraus. Na tu druhou člověk nechápe, jak mohli takhle vymustrovat hlavní pětku, on ten Mirek Dušín v kraťasech navlečen do jakéhosi svetru vypadal prostě směšně a to byl jen vrcholek ledovce.

Takže chtěl bych, nejde to a i tohle hodnocení je víceméně jen z úcty k předloze.

Plakát
UnREAL

22. července 2018

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 2 lidé

Welcome to Everlasting!

Rachel, Quinn, Chet, Madison, Jay, Tommy ... To jsou ti opravdoví hráči, intrikáři zajímající se jenom o svě blaho. Když už si v jedné epizodě myslíte, že jste je prokoukli, vysmějou se vám do ksichtu a udělají něco, co od nich nečekáte. Sem tam to vypadá, že snad mají i svědomí, ale naštěstí to vzápětí hned zase popřou. Soutěžící se mění každou sezónu, ovšem pravé jádro kolektivu tvoří Rachel a Quinn a jejich vztah je tak pokřivený jako celý koncept Reality TV ... Takže směle do toho a svůj judgment nechejte přede dveřmi.

Plakát
Take Two

21. července 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
67 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 3 lidé

Snadný terč

Seriály jako Take Two se poměrně těžko hodnotí. Není pochyb o tom, že to není nic nového pod sluncem, protože podobných procedurálek každou sezónu vyjde hned několik. A není divu, protože tenhle model na diváky nepochybně funguje. Castle, Bones, The Mentalist a nespočet dalších se na obrazovkách zdržely několik sezón a o jejich úspěších není pochyb. Nemusíte ale zhlédnout všechny, aby vám došlo, že jde o poměrně jednoduchý vzorec, na kterém jsou tyto krimi s nádechem komedie založené. Ve středu máte dva konfliktní hrdiny, obvykle muže a ženu, kteří se více či méně nenávidí, ale postupně se do sebe zakoukají, začnou spolu chodit a vezmou se. Za předpokladu, že podobně koncipovaný seriál nezruší dřív, než na tenhle závěr dojde. A mezitím máme možnost sledovat vyšetřování z pohledu policistů, soukromých detektivů, agentů FBI, CIA, NSA či jiných zastánců zákona. Problém je v tom, že Take Two je postaven na stejném vzorci, aniž by se obtěžoval cokoliv inovovat nebo přinést cokoliv, co bychom už stokrát neviděli někde jinde.

Proto jde o snadný terč, který se těžko hodnotí. Není to nic vyloženě hrozného, dá se to sledovat a zabít tím čas, ale taky to není nic víc než průměr. Epizodní případy, postupné sbližování hlavních hrdinů, odhalení jejich minulosti, sem tam zaměření i na vedlejší hlavní postavy, které ale slouží převážně jako zdroj komedie, a časem samozřejmě i nějaký ten větší padouch, který hrdinům zavaří víc než ti epizodní hlupáčci. Pokud je tohle vše, co váš seriál může po kreativní stránce nabídnout, není to trochu smutné? Sakra, vždyť žijeme ve zlaté éře televize. Není důvod, proč by bylo nutné mít takovýto seriál v roce 2018, kdy máme na výběr z tolika provokativních a nápaditých kousků, že ani nemáme tolik času, abychom je mohli sledovat všechny. Chápu, že existují i jakési "oddechové" seriály, u kterých mnozí prostě chtějí vypnout mozek a tři čtvrtě hodiny strávit u něčeho jednoduchého a nenáročného, ale to už je snad lepší kouknout na nějaký starší a časem prověřený kousek, který je zajímavý aspoň v něčem. Aby nešlo jen o prázdná slova, nabídnu alternativu: Monk (8 řad, 125 epizod) s jedinečnou hlavní postavou, která je svou neurotičností tragická i neuvěřitelně zábavná zároveň. Každá epizoda sice nemá ten nejlepší případ, ale vždycky máte možnost vyřešit ho během sledování, protože všechny stopy jsou vám k dispozici. Nikdo si nic netahá z prdele a vše dává smysl. Scenáristé pozorného diváka odměňují, na rozdíl od Take Two, kde se prostě všechno tak nějak děje a vy to může tak akorát sledovat. A ve středu všeho není žádný budoucí pár, ale osamělý policejní poradce doprovázený asistentkou, přičemž je nade vše jasné, že to milostné nikdy nebude. Není to žádné veledílo, i Monk má své slabé chvíle a problémy, ale o lepší kriminální procerudálce nevím.

Po dvou odstavcích obecného povídání už konkrétně. O Take Two se nedá vyloženě říct, že by šlo o vykrádačku Castlea, protože za tím námětem stojí, jak už hlásá propagační plakát, jeho výkonní producenti. Těch podobností si ale nejde nevšimnout a jde jasně vidět, že se ani nesnaží jakkoliv odlišit. Take Two je druhý pokus o Castlea od tvůrců Castlea, kteří nejsou schopní napsat cokoliv jiného, než jen dalšího Castlea. To mně osobně přijde trochu smutné. U seriálů o vyšetřování epizodních případů vždycky říkám, že když už jde o jednorázové příběhy, proč toho nevyužít? Proč nevyprávět o zajímavých zločinech? Proč těm případům nedat hloubku nebo aspoň osobní přesah? Ať to není jenom další zapomenutelný zářez. Pachatelem nemusí nutně být osobní nemesis hlavního hrdiny, ale jeho dopadení by mohlo a mělo být aspoň v nějaké formě výzvou. Když nic není v sázce a když vím, že nic na tom případu nebude mít aspoň v rámci jednotlivých epizod osobní dopad, proč by mi na tom mělo záležet? Třeba ta přestřelka v opuštěné budově, viz pilotní epizoda, ve mně nevyvolala žádné emoce. A proč by taky měla? "Oběť" přece nezabijou, protože ji potřebujou pro další děj, a hlavní hrdiny přece neodstřelí hned v úvodu. Není to ani dobře natočené, takže i po vizuální stránce je to jenom nudná šeď.

Nyní k tomu, co zazní snad od všech, kteří budou Take Two hájit - chemie mezi hlavními postavami. Rachel Bilson a Eddie Cibrian jsou pohlední lidé, o tom se hádat nebudu. Už v Chuckovi se mi Rachel vryla do paměti, byť se objevila jen ve dvou dílech. Ale postavit celý seriál jen na vzhledu hlavních hrdinů je prostě povrchní, a někomu to stačit může, ale mně vážně ne. A který seriál dneska nemá někoho, na koho se hezky kouká? Od toho přece herci jsou; aby se na ně hezky koukalo. To je předpoklad k herectví, pokud nejde o nějakou specifickou roli, kde je krása překážkou. Ale k té chemii... Co to vlastně znamená? Že spolu ti dva vypadají dobře? Když postavíte dva pěkné lidi vedle sebe, tak se nebudu bát vsadit si na to, že budou pěkní i společně. Ti dva prostě budou spolu, je to předpoklad, je to povinnost. Není to nic zábavného, není to nic nového a jejich společné interakce ani nejsou zas tak zajímavé, že bych byl ochotný seriál sledovat jen kvůli nim. Je vtipné, jak si seriál utahuje ze svých kolegů v podobě meta-komentáře o tom, jak "takhle věci chodí jenom v seriálech", viz například scéna, kde Rachel Bilson nadhodí, aby ty videa s tou vysokoškolačkou prostě zvětšili, jako to chodilo v jejím seriále. A bylo by to ještě vtipnější, kdyby byl Take Two realističtější a měl tak právo utahovat si z podobných kousků. Jenže snahou prolomit heslo v mobilu té vysokoškolačky tvůrci dokázali, že si budou utahovat jen z toho, u čeho se jim to bude hodit. Pan hacker/IT odborník si mobil prostě připojil k počítači a náhodným generátorem zkoušel miliony kombinací. To je přece hovadina. I kdyby nešlo o iPhone, kde je zabezpečení tak sofistikované, že podobný způsob nelze použít (viz aféra s FBI, která Apple požádala o prolomení něčího zařízení, protože toho samotná nebyla schopná), i u Androidů je po určitém počtu pokusů přístup zablokován. Tím nechci tvrdit, že seriál hodnotím tak nízko jen kvůli takové prkotině. Jen dokazuju, že si za podobné komentáře Take Two nezaslouží mnoho zásluh.

Suma sumárum, Take Two není nic pro náročného diváka. A ani já pořád nečumím jen na komplikované příběhy ve formě Legion, Mr. Robot nebo The Leftovers; občas si znovu zapnu i již zmíněného Monka nebo jednoduché, učebnicové sitcomy Frasier nebo The Middle. Jenže i tyto pohodovější seriály mají svou kvalitu, není to jenom hloupá zábava vhodná pro oddech po náročném dni. Take Two tuhle kvalitu nemá a čím víc o něm přemýšlím, tím méně nalézám věcí, které se mi na tomhle seriálu skutečně líbí. Občas jim vyšel nějaký ten fór, ale ne tolik, že bych se od srdce zasmál, spíš jsem se párkrát lehce pousmál. První případ nestál za nic. Postavy mě taky nezaujaly a ta jediná poměrně zajímavá věc, a sice potíže s alkoholismem u slečny herečky, je nám shrnuta během prvních pár minut nezáživnou expozicí a pak je zametena pod koberec. Seriál jsem měl po pár minutách přečtený, k čemuž nemusíte být žádní ultrageniální fanoušci Ricka a Mortyho. A pokud vám tohle stačí, je to naprosto v pořádku. Nebo možná není, záleží na tom, jak se na to podíváte. Jiné seriály se skutečně snaží nabídnout něco neokoukaného a odvyprávět jedinečný příběh, zatímco Take Two se ani nesnaží předstírat, že mezi ně patří. Ani se nesnaží přijít s něčím novým nebo aspoň zdánlivě novým. Mé hodnocení by někomu mohlo přijít až moc nízké a nemůžu říct, že z části nesouhlasím. Jenže vydat něco takového v roce 2018 a ani trochu se za to nestydět, to je taky na pováženou. Měli bychom chtít víc. Já víc chci a ze současného celkového hodnocení Take Two soudím, že většina se mnou nebude souhlasit. Sto lidí, sto chutí. Ale je to něco k zamyšlení. Nebo možná není a já teď zním jako namyšlený rádoby kritik, který si o svém vkusu myslí kdovíco. Já se u Take Two téměř nebavil a přijde mi jako urážka hodnotit seriál jako pouhý průměr. 50 % jsem udělil třeba Succession, a byť mám s tím seriálem řadu problémů, rozhodně je kompetentnější než Take Two a má mnohem víc co nabídnout. Nebo spíš má aspoň co nabídnout, na rozdíl od Take Two.

Plakát
The Defenders

21. července 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

You think the four of you can save New York? You can't even save yourselves.

Všechno to začalo Daredevilem. Marvel tak spustil na Netflixu nevídanou podívanou a ukázal, jak se mají dělat komiksové seriály. Jak postupně přibývaly další, potvrzovala se jejich kvalita. I když byly o něčem i o někom jiném, stejně se na to člověk vydržel dívat až do konce. Mají prostě svůj osobitý styl, který zaujme a už nepustí. Seriálem Defenders vše vyvrcholilo. A byla to parádní jízda. Díl od dílu jsem se nemohl dočkat na ten další. To si uvědomíte už při první legendární bojové scéně všech v Midland Circle. Propojení mezi všemi seriály zvládli tvůrci bravurně. Každá postava dostala stejný prostor a našla si to svoje. Nekoukal jsem na slepeninu seriálů, ale opravdu na vrchol toho, k čemu to směřovalo. Ďábel z Hell’s Kitchen, Jessica, Luke - nechtěný hrdina Harlemu a Danny - mocný Iron Fist předvedli, že když mají Avengers dovolenou, zvládnou zachránit svět i oni.

Plakát
Merlin

21. července 2018

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 3 lidé

merlin

naprosto kouzelný serial, jen škoda že se nedá táhnout na flešku krasní herci super daberstvi, jsem nadšena,

Plakát
Výkupné

20. července 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

Vyjednavači

Zajímavý námět, sympatické obsazení (hlavně představitel Erica je charismatický), originální případy. Líbí se mi, že si nehrají jen na vlastním písečku, ale díky koprodukci řeší případy i v Evropě. Mohu se tak dotknout i některých obecnějších problémů. Přesto bych našla několik vad na kráse.
Mám raději serializovanější děj. Těch několik útržků sem tam je pro mě málo, o postavách toho vlastně moc nevíme. Seriál působí tak nějak neosobně. Často se všechno vyřeší raz dva bez nějakého většího vtáhnutí diváka.
Ericova genialita seriálu trošku podkopává nohy. Neustále se zdůrazňuje, jak je jeho vyjednávání vždycky úspěšné a touhle téměř stoprocentní jistotou dobrého konce se ztrácí část napětí. Občas mě zaráží přílišné zkratky nebo nelogičnosti, někdy je děj dost předvídatelný.
Některé epizody jsou ale skvělé, ocenit musím i různorodost a neotřelost případů - i když postup vyjednávání je dost podobný, nedá se říci, že by se jelo podle jedné šablony, není vždycky všechno tak, jak se na začátku jeví (a některé epizodní postavy jsou vyloženě zajímavé).

Plakát
Legion

20. července 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
50 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 2 lidé

Nečekaný objev

Ze začátku jsem byla zmatená. Líbilo se mi, že se příběh odehrával v různých časových osách. Jenže to bylo strašně matoucí až jsem si začala říkat "Dokoukám další epizodu a končím..." Nakonec jsem sledovala díl za dílem. Věřte nebo ne, ale bylo to zajímavější a daleko promyšlenější než se zprvu zdálo.
Jak se první série blížila ke konci bylo jasné, že je v seriálu mnohem víc, než byste si mysleli.Jakmile totiž zapadly všechny dílky do sebe ještě dlouho jste nad tím přemýšleli a snažili se přijít na to jak Vám to ze začátku mohlo uniknout.
Vzhledem k úspěchu první řady, nebyl důvod váhat koukat na další. Musím říct, že jsem nelitovala. Svým způsobem byla další série stejně zajímavá. Člověk nemůže jinak, než si Legion oblíbit. Koneckonců málokdy narazíte na opravdu působivý seriál z kterého se vám zatočí hlava.

Plakát
Dietland

20. července 2018

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

Důkaz, že originalita vždycky nestačí

Televize se za těch několik desetiletí neskutečně posunula, díky čemuž mohla vzniknout řada výjimečných seriálů, které se nebojí bořit konvence. Méně nároční diváci si stále mají z čeho vybírat, ale díky komplexnějším záležitostem jako Legion, Mr. Robot nebo třeba Twin Peaks si přijdou na své i ti vybíravější. Dietland je zajímavý v tom, že by mohl být něčím víc. Má k tomu předpoklady a ze začátku se tak i jeví, jenže s každou další epizodou jsem žasnul nad tím, jak snadno a rychle se solidní úvod proměnil v netradiční nudu, která kromě v podstatě zajímavé hlavní postavy a vtíravého společenského komentáře nemá absolutně nic.

I těm méně pozorným divákům rychle dojde základní poselství, které se Dietland snaží sdělit, protože je nám neustále připomínáno: I když jste tlustí, měli byste se mít rádi; ne navzdory tomu, že jste tlustí, ale proto, že tlustí jste. O tohle totiž v podstatě jde. Plum, kterou obstojně hraje Joy Nash (ta si střihla malou roli právě ve zmíněném Twin Peaks), je oslovena jakousi skupinou, která v ní vidí potenciál, jenže Plum má jednoduchý cíl, za nímž si hodlá jít i přes mrtvoly. Chce zhubnout skrze odtučňovací operaci a stát se ženou, kterou by svět mohl přijmout, ale hlavně ženou, kterou by mohla přijmout ona samotná. To mě původně zaujalo, protože s takovou premisou se dá leccos vykouzlit. Dietland má komplexní ženskou hlavní postavu, která se nenávidí, což se u seriálů až tak často nevidí. Problém je, že seriál neví, jak s tímto faktem pracovat. Ne že by s ním nepracoval vůbec, ale nepracuje s ním efektivně. Sem tam Plum v zápalu emocí pronese pár vět, které jsou uvěřitelné a dobře napsané, ale pár minut dobrých replik na epizodu o délce 43 minut je málo.

Plum nás seriálem provází svým vnitřním monologem... Teda vlastně ne tak docela. V pilotní epizodě je využit v nejznačnější míře a je v ní dokonce i zajímavý, jenže potom tato metoda vyprávění upadá a je využívána jen sporadicky, když je třeba slovy vyjádřit duševní rozpoložení hlavní hrdinky. Žádný zajímavý komentář, žádné logické propojení scén nebo aspoň motivů v epizodě, prostě promarněný potenciál. Dietland je postaven na poměrně efektivní metodě chození kolem horké kaše a budování napětí tím, že postavy mluví co nejvágněji mohou. Pilotní epizoda to zvládá na výbornou, protože mě velmi rychle (a mylně) přesvědčila o tom, že půjde o kvalitní seriál, jehož mysteriózní prvky budou rozumně využity jako doprovod, ne jako způsob nucení diváků k dalšímu sledování, aby se konečně dozvěděli, co se sakra vlastně děje. Zhlédl jsem celkem čtyři epizody a bylo neuvěřitelně frustrující sledovat, jak často některé postavy mluvily velmi nespecificky. A tajemno by mi nevadilo, pokud by mě seriál přesvědčil o tom, že se na odpovědi vyplatí počkat si. Hned po druhém díle mé nadšení ale rychle opadlo, kdy bylo prozrazeno, za jakým účelem Julia rekrutovala, nebo spíše využila Plum. Podobně mě zklamala Verena Baptistová a její role v téměř neexistujícím ději. Nejvíc mě ale mrzí, jak málo se vyskytovala Leeta, která působila asi nejvíc zajímavě.

Je možné, že v dalších epizodách se všechno nějakým zázračným způsobem krásně spojí a Dietland začne dávat smysl, ale po čtyřech epizodách musím říct, že ten seriál je prakticky o ničem. V oficiální synopsi od AMC padlo cosi o tom, že Dietland sleduje cestu za sebepoznáním, kterou Plum podstoupí, jenže ta cesta za spirituálním probuzením je tak vynucená a chybí jí jakákoliv sofistikovanost, že mě prostě nezajímá. Místo toho, aby Plum dostala příběh, ve kterém by byla nucena poznat sama sebe a zjistit, že by se měla přijmout, musíme sledovat konverzaci za konverzací a veškeré sebepoznávání probíhá formou nudné expozice. A nejde ani o zajímavé dialogy nebo aspoň monology, je to nuda a ztráta času. Totéž je sdělováno opakovaně několika různými způsoby. A filozofie Dietlandu vlastně ani není nějak revoluční. Je do očí bijící, že jde o jistou formu feministické propagandy, ať už je to vyjádřeno v dialozích nebo formou činů teroristické organizace Jennifer, která v seriálu tiše běsní. A bohužel to není chytrý feminismus, ale feminismus hnaný do extrémů. Ženské postavy jsou nevinné, nedotknutelné a postavené na piedestal, zatímco mužské postavy jsou, až na pár výjimek, ztvárněny jako špína společnosti. Pedofilové, násilníci, podvodníci a zločinci, plus gay kamarád a bezvýznamný asistent. Na tom není nic chytrého ani sofistikovaného, není to ani zábavná satira. Dietland akorát přilévá benzín do už tak dost rozpáleného ohně.

Suma sumárum, k Dietlandu těžko hledám podobný seriál. To by mělo být dobře, protože to znamená, že jde o do značné míry originální seriál. Jenže pokud váš seriál obětuje všechno, co ho činí dobrým, jen kvůli originalitě, tak na té originalitě vlastně vůbec nezáleží. Dietland po technické stránce nepřináší nic, co by stálo za zmínku. Kamera je tuctová, soundtracku si sotva všimnete. Má sice komplexní a zajímavou ženskou hlavní postavu, ale neumí s ní naložit tak, jak by si zasloužila. To zajímavé se děje vždycky za oponou, nikoliv na obrazovce, a síla Dietlandu tkví v buzení iluze, že to nejlepší teprve přijde. Proč si ale šetřit to nejlepší na konec, když nedokážete dostatečně zaujmout, aby se k tomu konci diváci vůbec probojovali? Já osobně ten boj ve svém vlastním zájmu vzdávám.

Plakát
Trust

19. července 2018

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 0 lidí

Nemá to chybu

Viděno celé a hned říkám, že to není hodnocení pilotu. Ten byl takový trochu nijaký. Určitě od první chvíle herecky perfektně zvladnuté, ale po prvním díle jsem si nebyl jist o čem to vlastně bude, byl jsem malinko nahlodán, jestli sledovat dál.
Naštěstí na sérii koukal táta a řiká mi, že je to opravdu hodně dobré. A měl pravdu, první díl je prostě taková příprava půdy a pak to jede. V podstatě drsárna, některé dost silné scény, které člověka rozhodně nenechají chladným a za několik momentů se pro změnu smějete.
Doporučuji, je to opravdu dobře natočené a perfektně zahrané, nemám výhrad.

Plakát
Ostré předměty

19. července 2018

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřil se 1 člověk

Není to zábava sledovat

Od první chvíle jsem při sledování měl pocit hry na umění. Hudba, flashbacky, spousta stylizace, jenže kromě toho "feelingu" tomu chybí vystavění příběhu, napětí a děj.
Mám z toho pocit, že námět nemusel být špatný, ale režijně se to uchopit nepodařilo.
Nestojí to za to sledovat.

Možnosti filtrování