Poslední názory

Manhattan je skvělý seriál s úžasnou dobovou atmosférou, ale podle mého názoru je jeho mínus v dějových linkách vedlejších postav. Častokrát tam dostávají zbytečně moc prostoru a jejich záživnost se přibližuje absolutní nule. Nebýt tohoto mínusu, Manhattan bych považovala za dokonalý seriál.

Hned v úvodu svého příspěvku mi to nedovolí, abych zde nezdůraznil nesouhlas s některými zde uvedenými názory: liga výjimečných v seriálu? Rozhodně ne, byť se to tak může tvářit. Jediné, co (podle mého názoru) může podobnost evokovat je přítomnost Miny a pana Greye, toť vše...Za další nesouhlasím s názorem, že meziepizody jsou jen násilným doplněním děje mezi první a poslední epizodou, naopak mne poslední epizoda vcelku zklamala.

Ale popořadě (budu se snažit být objektivní, i když to bude komplikované):

Velká plus tohoto seriálu

1. Herecké obsazení zde hraje top. Eva Green je neskutečná a naprosto uvěřitelná i v těch nejvíce nejneuvěřitelnějších scénách. Věřím jí naprosto všechno a je vidět, že do role (byť seriálové( dala mnohem víc než naprosto všechno. Ostatní představitelé ale nezaostávají daleko. Pro mne je na druhém místě představitel pana Greye (i když zde byl kritizován). Pro mne je naprosto dokonalým zpracováním podle mých představ s ohledem na to, že jsem Wildovy knihy četl, velmi mne oslovili a zanechali ve mne určitý dojem, který se se seriálem velmi ztotožnil (ta nonšalance na straně jedné a náznaková necitelnost na straně druhé, kterou jakoby narušuje až pan Chandler a následně slečna Ives; ta touha po nových poznáních, zážitcích, neskutečná jemná mimika...jsem nadšen). Josh Hartnett mne velmi mile překvapil, zejména to očekávání jeho proměny, která nastala až v posledním díle první série...Dalton byl srdcovkou již mé téměř 70-ti leté matky a i v této době z něho srší charizma všemi směry a dokazuje, že nepatří do starého železa...Takhle bych mohl pokračovat dlouho.
2. Hudba neskutečně dokresluje celkovou atmosféru celého seriálu.
3. Ne dokonale, ale i tak velmi schopně ztvárněné prostředí.
4. Byt´to zde někdo popřel, mne jednotlivé epizody nutily k tomu, abych si pustil další. Nehledě na to se velmi zamlouvalo, že některé epizody se věnovaly určitým konkrétním věcem a nebály se jít zpět do minulosti některých "hrdinů".

Velká mínus

1. Poslední díl nasadil tempo zdivočelého pendolina a neskutečně tím narušil pomalý a pro mne velmi napínavý ráz evokující starou tvorbu...najednou hrr hrr aby to už bylo u konce, nehledě na to, že mi chybí dopletení některých dějových linií (snad nalákání na druhou sérii).
2. Některé scény jsou neskutečně absurdní (po řeži v 8. epizodě, kdy je Chandlerův obličej rozsekaný od "upírek" je v následující scéně bez poskvrny apod.)

Určitě se budu seriálu věnovat dál, podle mne má velký potenciál, který momentálně naráží na pár nesmyslných absurdit a chyb, které by šlo velmi jednoduše odstranit.

prozatím 75% (ale dám 80%)

Když jsem o Kingdom poprvé slyšel, tak mi utkvělo v hlavě akorát to, že hlavní postavy jsou zápasníci MMA. Takže jsem čekal, že se dočkám akčního nářezu ve stylu Banshee. Místo toho jsem však dostal drama o jedné nepovedené rodině, která je se zápasy blízce spojená, což ve výsledku mnohem víc připomíná například Raye Donovana.

Na jednu stanu možná škoda, na stranu druhou se rozhodně nejedná o žádné podřadné drama. Zápasnici tady totiž nebojují jen v klecích tomu určených, bojují hlavně se životem, který se motá kolem.

Nejakčnější je pilotní a závěrečná epizoda. Mezitím se odehrává plíživé drama, ve kterém se postupně vybarvují všechny postavy. Ty jsou ostatně velkým kladem seriálu, protože je lze jen těžko označit za černobílé. Ať už Alvey, Ryan, Jay nebo Nate, všichni si prodělají určitou přeměnu a samozřejmě nesmím zapomenout na dvojici silných žen Lisu a Christine. Ty dvě zde totiž nejsou jen okrasu a do počtu.

Takže pokud máte rádi pomalejší drama, kde se řeší "reálné" problémy (nefungující rodina, krachující tělocvična, rozvod), tak Kingdom bude něco pro vás. Zpocená těla a trocha krve jsou vlastně jen kulisou, která vše dokresluje.

Před deseti lety jsem viděla pár dílů a teď když koukám na televizi a vidím ukázky (protože na skutečný seriál se nedívám) na tento seriál vidím, že nedošlo k žádné změně ani posunu. Herci jsou pouze starší, ale jinak se tam řeší pořád dokola to stejné.
Navíc stačí ukázky, aby jste věděli co se odehrálo a co bude.
Je načase nechat lidi z Ulice již odpočinout.

Na Unbreakable Kimmy Schmidt jsem se těšila dlouhou dobu – už od oznámení na NBC, pak přesunu na Netflix a posteru, na kterém má Ellie Kemper takový úsměv, že byste jí mohli spočítat všechny zuby:-)

Už od první chvíle je jasné, že za projektem stojí tvůrci seriálu 30 Rock. Je tu naprosto stejný druh humoru – hodně svérázný, občas za hranou a hlavně v sobě skrývá víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Vystavět komedii na dívce, kterou unesl fanatický reverend a 15 let ji věznil v podzemním krytu, je dost odvážné. Protože kdo by se smál někomu, komu se stalo něco tak strašného? Seriál tak má dost vážný podtón, a přesto si dokáže zachovat lehkost a naději.

Obsazení Ellie Kemper bylo trefou do černého. Jak už ukázala v The Office, podobné typy hrdinek jí sedí. Roztomile naivní plné optimismu, ale ne tak, aby to diváka otravovalo. Popravdě si nedovedu v roli Kimmy představit nikoho jiného.

Kimmy je mimoň, o tom není žádná pochyb. Používá slova, kterými už nikdo nemluví, její popkulturní narážky jsou úplně mimo, neorientuje se v základních situacích, jejími morálními zásadami se už nikdo neřídí. Všechno tohle Kimmy vyčleňuje ze společnosti, ale ona se nevzdává. Snaží se zapadnout, snaží se být normální. A všemu čelí s nezdolným optimismem.

Vedlejší postavy jsou možná ještě ujetější než Kimmy: její spolubydlící – zpěvák Titus Andromedon, její domácí Lillian nebo její zaměstnavatelka Jacqueline Voorhees.

Celý seriál je totálně praštěný – od úvodních až po závěrečné titulky. Přiznávám tedy, že jsem úvodní titulky po druhém dílu začala přeskakovat, protože jsou tak pitomě chytlavé, že je doteď nemůžu dostat z hlavy:-)

Od seriálu jsem dostala přesně to, co jsem očekávala – komedii, která člověku zpříjemní den. Pokud máte rádi humor Tiny Fey a 30 Rock, tak zkuste dát Kimmy šanci. Za pokus Unbreakable Kimmy Schmidt určitě stojí.

Wau, tak tohle byla jízda. A to jsem k How to Get Away with Murder od počátku přistupovala dost obezřetně. Nemám moc ráda právnické seriály, přece jenom fikce je mnohem zábavnější než realita. Taky bych chtěla zažít takovou akční přednášku z trestního práva, ale akční přednáška a trestní právo se u nás zřejmě vzájemně vylučuje:-)

Shondin rukopis je viditelný na první pohled – silná černošská hrdinka, která postupně divákovi odhaluje svoji citlivou stránku (Olivia Pope, Miranda Bailey, Annalise Keating), samozřejmě nesmí chybět gay charakter (Cyrus, Arizona, Connor), někdo, kdo úplně nezapadá (Huck, George O´Malley, Asher). No, ale když to pořád funguje, tak proč tuhle zaběhnutou značku nevyužít.

Tahle partička okolo Annalise Keating mě dokázala zaujmout. Některé postavy se projevovaly více, některé méně, ale každá z nich měla něco do sebe. Nikdo z nich tam není jednoduše jen do počtu. Dost zajímavá je i proměna charakterů – ti, kteří na začátku vypadali, že je nic nerozhází, jsou pak ti, ze kterých je hromádka nervů. A naopak. Musím přiznat, že nejvíc mě překvapila Lauren. Taková nenápadná šedá myška a jaká kalkulující a racionálně jednající osoba se z ní stane.

Seriál jede ve dvou rovinách – v první se řeší situace naznačená v pilotu a ta druhá se nese ve stylu případ týdne. Baví mě hlavní dějová linka, která řeší, kdo zabil Lylu. A navíc tvůrci přidali do seriálu flashforwardy, ve kterých se samotní studenti snaží vyvléci z vraždy. Kdo, kdy, jak a proč – tyhle otázky vám nedovolí od seriálu odejít. Slabší linií jsou ty případy týdne. Ne, že by nebyly zajímavé, ale prostě zdržují od toho, co chce člověk vědět:-)

How to Get Away with Murder byla od začátku až do konce pořádná jízda, která nenechá diváka ani chvilku vydechnout. Jeden zvrat střídá druhý, ve všech scénách je cool hudba, jednotlivé scény jsou skvěle namixované, dusno mezi postavami můžete cítit až k vám přes obrazovku, napětí okolo hlavní dějové linky neustále stoupá. Seriál snad nemá hluchá místa.

How to Get Away with Murder jednoduše patří mezi nejlepší novinky sezóny 2014/2015. Rozhodně zůstanu s touhle partičkou i další rok.

Poctivě jsem dokoukala všechny tři díly a musím přiznat, že v případě dalších dílů bych už nepokračovala. Reportérka má totiž víc záporů než kladů. Ale pěkně popořádku. Zaprvé, vůbec nechápu, proč se seriál jmenuje Reportérka a ne třeba Reportéři, když Hedvika je pouze jednou z několika postav. Fakticky byl hlavní postavou minisérie novinář Vlach, do kterého Josef Klíma nejvíce promítl sám sebe. Nevím, jestli se nám snažili sdělit, že práci novináře může dělat i cvičená opice, protože jinak si neumím vysvětlit, proč Hedviku v první řadě vůbec vzali. Všechno se jí musí vysvětlovat polopaticky a pořád se ptá, na věci, které snad průměrně inteligentní jedinec musí znát. Jehovisti neslaví Vánoce, wau, objev století.

Zadruhé, většinou mi v seriálech nevadí sprostá slova, prostě to tak občas patří ke koloritu seriálu. Bohužel v seriálu Reportérka se to jimi jenom hemží a nemají žádný jiný význam, než zdrsnit hlavní postavy. Vulgární výkřiky typu "Ses posral, ne!" mi vážně lezly na nervy. Dost mě rušily i vnitřní monology a proslovy hlavních hrdinů ke kameře. Třeba taková hláška "Bronx hadr", to se vyloženě povedlo:-)

Zatřetí, nebylo zcela jasné, o čem chce seriál být. Byla tady celá řada nakousnutých témat, ale žádné z nich nebylo dotažené. Josef Klíma chtěl zřejmě vytvořit jakýsi "mezižánr" k nahlédnutí do života novináře - je tady vyšetřování kauz, osobní život postav, bulvarizace médií, prosazování kultu mládí. Takhle to zní docela zajímavě, ale nic tak unylého jsem už delší dobu neviděla.

Začtvrté, kamera. V určitých momentech kamera lítá kolem postav jako smyslů zbavená. Vždyť je to přeci drama, ne? S tím souvisí i určité scény, u kterých mi uniká jejich smysl. Proč musí Hedvika s Vlachem telefonovat, když jsou oba na záchodě? Nejdřív jsem si myslela, že to bude jenom ojedinělé, ale ono ne, oni to s určitými scénami myslí vážně. Bohužel takhle se postavy stávají svými vlastními karikaturami.

Takže, je něco, co se mi na Reportérce líbilo? Líbila se mi ta slizácká fresh dvojka v podání Jaroslava Plesla a Václava Jiráčka. Všechny jejich scény vyznívaly až nechtěně vtipně.

U Reportérky byly tři díly až moc, náměty novinářských kauz sice zněly samy o sobě zajímavě, ale osobní životy novinářů seriál sráží do podprůměrných vod. Na kriminálkách mám ráda to, že se řeší hlavně případ, o osobních životech hlavních postav se dozvídáme jen tak mimochodem a neruší to diváka ve sledování. To tady bohužel není, osobní životy zabírají většinu času jednotlivých dílů. Ze všech těchto důvodů bych v dalším sledování nepokračovala.

Tak tohle je přesně ten typ seriálů, které mám nejraději. Po třech dílech zatím hodnotím velice kladně, jsem naprosto nadšená. Těším se na další díly. :) Knihu jsem nečetla, tak bohužel nemohu srovnat.

V dnešnej dobe je podľa mňa celkom problém nájsť skutočne dobrý seriál, ktorý by Vás vedel rozosmiať bez toho, aby išlo o humor bez sexuálnych narážok alebo s náznakom ľudského vylučovania.

Super Fun Night som začala pozerať bez nejakých veľkých očakávaní, predsa len partia celkom neznámych hercov asi veľké haló neurobí. Tak sa aj stalo a seriál bol napokon zrušený po prvej série, čo mne osobne prišlo celkom ľúto.

Hlavné postavy som si veľmi obľúbila, páčili sa mi vtipy a hlášky, ktoré zazneli v tomto seriály a rozhodne by som prijala aj jeho ďalšiu sériu. Taktiež ma celkom potešil pohľad na hlavnú postavu, predsa len sa človek nemusí každý deň pozerať na vychudnuté modelečky, ktoré jedia len šalát bez dresingu. Otázne však je, ako sa k tomuto postavia ostatní, predsa len propagácia nezdravého životného štýlu sa nestane veľmi populárnou, ale o tom som nechcela...

Mne sa seriál páčil, pobavila som sa pri ňom a príjemne ma prekvapil.

Niekedy som pri sledovaní seriálov mierne povrchná a aj tento som si vybrala len preto, lebo som sa dozvedela, že hlavnú úlohu hrá Jamie Campbell Bower a navyše má seriál len jednu sériu, takže nie je o čom.

Seriál nás zavedie do doby Artuša a jeho rytierov, ja osobne sa v tejto časti histórie veľmi nevyznám, takže si neprídem kompetentná hodnotiť historickú výpovednú hodnotu tohto seriálu, mne sa však jeho spracovanie celkom páčilo.

Ako som už spomínala, sledovala som seriál, kvôli hercovi v hlavnej role. Taktiež ma tam celkom zaujala postava Merlina, ak nie je pre jeho herecký výkon, tak už pre malý postreh, že to je predsa len z istého uhla celkom fešný kus chlapa. Taktiež sa mi páčila Clarie Forlani v úlohe Merlinovej matky. Na rozdiel od týchto, seriálová Guinevere mi išla neskutočne na nervy. Prišla mi taká umelá, afektovaná a bola som len rada, keď na obrazovke nebola.

Suma sumárum. Celkom priemerný seriál, ktorý neurazí ale na druhej strane ani nejako extra neprekvapí.