Poslední názory

Po necelých deseti minutách jsem věděl, která bije (a bude bít). Pravda, mohlo by to bejt tim, že mám s-f dost načteno (začal jsem sci-fi sbírat v r.1970), ale spíš je to slabým scénářem. Uvařili to z vody a grafikou to nezachráněj. 30% za odvahu hodit tak slabou zápletku do televize.

Tak toto jsem od seriálu nečekala,opravdu povedená britská tvorba.Dokonce i když míchaná s belgickou a americkou.
Zoufalá snaha najít svého syna nám ukázala nehynoucí lásku otce.
Skvělé drama,úžasná psychologická podívaná a prostě super seriál

Pilot výborný, skvělá zábava, ve které se pořád něco děje a u které se skvěle odreagujete. Potěšil návrat starých postav (Flynn a Judson, bez nich by to nebylo ono) a noví knihovníci jsou celkem povedená partička se zajímavými charaktery. Mix akce a vtipu fungoval naprosto parádně a až příliš velká podobnost se Skladištěm 13 mě osobně vůbec nevadila. Druhý díl už byl trochu slabší, moc se tam toho nedělo, jen se rychle vyřešila situace z minula a promotalo se to s několika rvačkami, Ale konec byl zase dobrý, vypadá to, že se z toho klube celkem fajn seriál, jen ta intimitka mezi Knihovníkem a Hlídačkou mohla přijít o pár dílů později, i když to stejně všichni čekali. Líbil se mi Matt Frewer, ten chlap je fakt dobrej, stejně jako John Larroquette, jeho postava je skvělá. No, 1.díl (Koruna krále Artuše) za hodně nadšených a celkem i optimálních 80%, 2.díl (Meč v kameni) už za slabších 70%. Doufám, že se to zvedne, protože bych byl nerad, kdyby mě to nebavilo. A druhou sérii si to zaslouží, Za mě (ZATÍM) průměrných 75%, je to holt oddechová sranda, kterou prostě nemůžete brát vážně. Navíc prostředí knihovny je parádní a konečně má tohle povolání pořádný seriál! Za to rozhodně veliký dík. V celkovém hodnocení zaokrouhluji nahoru.

Alpha House je nenápadná komedie, o které se moc neví. Já jsem taky ze začátku seriálu nedávala příliš velkou šanci – přeci jenom Amerika, politika, nepříliš známí herci – ale musím přiznat, že tohle se Amazonu fakt povedlo.

Alpha House je politická satira, v jejímž centru stojí čtyři republikánští senátoři z nejrůznějších amerických okrsků, kteří sdílejí jeden dům ve Washingtonu.

Každý si mezi hlavní čtveřicí snadno najde svého favorita. Je tu senátorský mazák ze Severní Karolíny Gil John, který najednou musí čelit výzvě v podobě oblíbeného basketbalového trenéra jako protikandidáta v nadcházejících volbách. Pak tu máme nevadského senátora Louise Laffera, který má menší problém s image. Pensylvánský senátor Robert Bettencourt se snad účastnil každé špatnosti v Kapitolu a teď se snaží vykličkovat z možných důsledků. A nakonec krasavec Andy Guzman z Floridy, který hraje na svůj kubánský původ a taková maličkost, že neumí španělsky, ho nemůže rozhodit. Taky si nelze neoblíbit vedlejší postavy – asistenty senátorů, rodinné příslušníky, přítelkyně, demokratické politiky.

Alpha House je celkově dost ukecaný seriál. Postavy mluví hodně a rychle, dialogy jsou často chytře vtipné. Postavy se nedostávají do absurdních situací, ale vychází se z toho, co by se asi tak ve skutečnosti mohlo stát. Na jedné straně tak můžeme sledovat slovní přestřelky mezi hlavními postavami, když řeší "obyčejné" starosti (např. hledání uklízečky, dohazování), na straně druhé sledujeme jejich neúnavnou snahu o vylepšení svého jména v očích veřejnosti (The Colbert Report, výlet do Afghánistánu).

Alpha House tak řadím ke komediím, na které se můžu koukat pořád a které se mi nikdy neomrzí.

Další tak trochu šílený seriál se specifickým stylem humoru, který pro mě funguje. Celý seriál je spíš drama než komedie, ale najde se tu celá řada vtipných situací. Při sledování jsem si hned vybavila seriál Gravity, který je hodně podobný.

The Book Group se točí okolo skupinky lidí, kteří se pravidelně scházejí v knižním klubu, aby tady diskutovali o knihách. Pokud byste však podle názvu čekali, že budou diskutovat opravdu o knihách, tak budete zklamaní. Až na občasné reference nebo fantazie hlavních hrdinů tu ani tak nejde o samotné knihy, jako spíš o vztahy hlavních postav.

Seriál hodně spoléhá na postavy, které jsou úžasně trhlé. Je tu osamělá Američanka Claire, trenér na kolečkovém křesle Kenny, obdivovatel Marquéze Barney, pošuk v teplákovce Rab a trojice manželek slavných fotbalistů Dirka, Fist a Janice. Dalo by se říct, že žádná z postav není zrovna sympatická, ale čím blíž je poznáváme, tím víc se stávají reálnějšími charaktery. Všichni jsou svým způsobem nešťastní a jejich mizérie se na společných setkáních jenom násobí.

První série je hlavně o poznávání jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů. Druhá série sice pokračuje v zavedeném schématu, ale bohužel působí docela roztříštěně. Každá z postav tu má svoji linii nezávislou na ostatních, objevují se nové postavy, a celkově tahle série nepůsobí tak hravě.

Líbí se mi třeba i to, že seriál hodně pracuje i s jinými jazyky než s angličtinou - Dirka a Fist mluví se svými manžely ve svém rodném jazyce, Rab se snaží mluvit španělsky, Claire ve své fantazii mluví arabsky.

Ačkoliv jsem se u The Book Group nenudila, musím říct, že ve srovnání s některými dalšími britcomy je tohle o něco slabší kousek, nicméně stále dost kvalitní.

O tom, co napsat k Intruders, jsem přemýšlela hodně dlouho, protože po skončení celé série mi v hlavě naskakovalo akorát: "Co to, ksakru, bylo?" Jo, Intruders jsou až tak divný seriál.

Vezměte si jenom pilot. Divák je zvyklý na určitý způsob vyprávění – představení hlavních postav, načrtnutí hlavní zápletky a finální moment, který naláká ke sledování dalšího dílu. Tak nic z toho se v pilotu nekoná – příběh je roztříštěn na velké množství zdánlivě nesouvisejících fragmentů, není jasné, která z postav je pro děj důležitá a která nikoliv, a závěr vás nechá úplně chladnými. A tak to pokračuje díl za dílem, až dojdete do bodu, kdy už to pro vás nebude tajemné, ale otravné až na půdu. Seriál totiž až příliš dlouho nedává žádný smysl a sledovat postavy, jak se pořád přesouvají z místa na místo, mě dlouho nebavilo. Takže, proč jsem seriál dokoukala? Jednoduše jsem chtěla zjistit, jak to všechno vlastně funguje.

Pro mě nejlepším prvkem seriálu je dětská herečka Millie Bobby Brown. A ačkoliv jsou John Simm, Mira Sorvino a James Frain výborní herci, ona pro mě z Intruders vychází nejlíp. Líbí se mi její přepnutí z módu malé vystrašené holčičky do módu zabijáka na misi. Její Madison tak chodí po světě v roztomilé žluté bundě, pronáší nečekané vulgarity a celkově dělá ošklivé věci.

Dalším plusem je to, že příběh je poměrně uzavřený, takže se nemusíte obávat, že zůstanete úplně bez odpovědí.

V určitých ohledech mi seriál hodně připomíná loňské Top of the Lake. Tady taky není široko daleko žádná sympatická postava. Tak to bylo zřejmě zamýšlené, ale mně to vadilo. Divák se má asi ztotožnit s Jackem, který postupně zjišťuje, co se děje s jeho ženou Amy. Jenže Jack je prostě nijaký, logika jeho chování mi úplně uniká. Dál stejně jako u Top of the Lake, čím dále se posouváme v ději, tím méně zajímavé to je.

Celkově tak mám ze seriálu rozpolcené dojmy. Na jedné straně je tu chvílemi až nepochopitelné chování hlavních postav, které se nedá jen tak přejít. Na straně druhé jde o atmosféru. Tu se tím dějovým chaosem a přibýváním otázek daří budovat celkem obstojně. Neříkám, že je to nějaký zázrak, ale budiž. Pokud má někdo hodně rád tenhle žánr, tak hurá do toho. Za mě ale ne, protože mě v seriálu bavily v podstatě jenom scény, ve kterých je Millie Bobby Brown, a zbytek jsem tak nějak přetrpěla. Takže všeho všudy bych seriál asi neřadila do kategorie "nutně musím vidět".

Tenhle seriál se mi hrozně líbí líbí se mi to že hlavní hrdina se snaží přežít v jiné zemi. Podle mě je to velmi dobře udělané herci mě osobně příjdou sympatičtí a to je v podstatě podle mého názoru to nejdůležitější takže za mě 100%

Když jsem poprvé viděla plakát na Arrow, tak jsem se zděsila, co to bude, ale ten seriál je opravdu dobrý. Postava Olivera Queena/ Arrowa je záhadná a rozhodně ze začátku velice chladná. Celý seriál je proložen flashbacky, většinou o Oliverovi. Bývají nabité akcí a vysvětlují, proč se Oliver chová a dělá rozhodnutí tak, jak je dělá. Ale musím přiznat, že některé flashbacky z ostrova mě nudily.

Postava Diggla a Felicity jsou statečné, ochotné mu pomoci. Většinou mu práci zlehčují a celkově jsou velmi sympatičtí. Na druhou stranu např.: Laurel je nepříjemná postava podle mého názoru.

K prvním dvěma sériím snad ani nemám výtky a líbilo se mi hodně uvedení postavy Barryho v druhé sérii a crossovery ve třetí sérii, ale jinak mi přijde třetí série trochu uspěchaná. Až moc postav se v jednu chvíli stává superhrdiny a přijde mi, že to ani seriál nestíhá, soustředit se na tolik věcí zaráz. Na druhou stranu se u toho člověk nenudí a propojenost příběhu je super.

Celkově má seriál spád, chvílemi je vtipný a dovede vás překvapit.

Už při koukání na trailer jsem věděla, že se mi tento seriál bude líbit. Děj, který se točí kolem Henryho Morgana, muže který, nemůže umřít, je úžasný. Líbí se mi, jak se postupně dozvídáme něco o jeho minulosti a taky je pěkně propracovaná současnost. V seriálu je spousta záhad, které se tu doopravdy řeší, takže se člověk nenudí.

Dalším velkým plusem seriálu jsou vedlejší postavy a hlavně to, že nejsou zas tak vedlejší. Detektiv Jo Martinezová, Abe nebo třeba Lukas mají v seriálu spoustu prostoru a jejich příběhy a celkově i osobnosti podívanou zpříjemňují. :)

Rozhodně chválím obsazení postav, protože mít tolik sympatických herců v seriálu, to se hned tak nevidí.

Tento seriál rozhodně doporučuji lidem, co mají rádi Sherlocka nebo třeba Mentalistu.

Jeden ze seriálů, které jsem si na první pohled zamilovala. Hned od pilotního dílu mu nechybí akce, vynalézavost, špetka humoru i ironie a především skvělé postavy s perfektními dialogy.

White Collar rozhodně není obyčejná kriminálka, kterou vídáte na každém rohu. Vyjmenovávat zde vše netypické by zabralo zbytečně moc času a prostoru, ale argument se dá podpořit samotným základem – příběhem. Vraždy jsou tu na vedlejší koleji. Naopak seriál se zabývá tématy, které nejsou v krimi vodách úplně vyždímané, a to padělky, finančními podvody a vymyšlenými identitami. Hlavním hrdinou je navíc typický bad boy. Inteligentní chlapík, který je ochoten vše obětovat pro pravou lásku a své principy. Je neskutečně sexy, zvlášť v na míru padnoucím obleku, bezchybně oholený, s lišáckým úsměvem a jiskrou v oku. My víme, že ani zdaleka není napravený, přesto mu fandíme a tleskáme mu, když se mu povede ošálit nepřítele, ale i Petera.

Sympatických hrdinů je v seriálovém světě celá řada. Tím Neala rozhodně nesnižuju, naopak, patří mezi jejich špičku. Čím se ale White Collar může pyšnit jako jeden z mála seriálů, je vztah Elizabeth a Petera. Toto duo se nedá nazvat jinak než dokonalý pár. Fanoušci už skoro očekávají všemožné krize a tragédie, je až zarážející, že nikdy žádná nepřijde a jejich láska překoná vše. Musím říct, že je osvěžující vidět, že i v seriálech může existovat něco jako absolutní štěstí a bezkonfliktní vztah. Za to od nás seriál dostává jedno velké významné plus!

Od čtvrté série atmosféra mírně zvážněla, seriál se stal temnějším a mnoho lidí na tuto změnu nereagovalo kladně. Mně osobně to ale zas tak výrazné nepřišlo. Za ty tři roky jsme se mohli s postavami podrobně seznámit a přijde mi přirozené, že i ony procházely vývojem a že každý den se nemůže prožívat s vtipem na jazyku a dobrou náladou.

Nejsem si úplně jistá, jak se stavět k poslední epizodě. Prvních 30 minut je klasický White Collar, akcí nabitá epizoda, ale nevypadá to, že bychom se blížili k nějakému závěru. Pak ale začnou padat "wow" momenty jeden za druhým. Nealův dokonalý podfuk na chvíli ošálil i mě, hlavně tím skokem v čase, opravdu už jsem si myslela, že ho odstavili úplně. Samotný závěr nechal pootevřená dvířka pokračování, třeba ve formě filmu, které, pokud někdy vznikne, si rozhodně ujít nenechám.

White Collar je originální seriálový počin, ve kterém si každý televizní fanoušek najde něco svého, díky čemu si tento seriál zamiluje. Určitě ho všem doporučuju všemi deseti a sama se k němu někdy ráda vrátím.