Poslední názory

Warrenovi Brownovi ta role sedla jak přišitá na míru. Psychologický thriller z liverpoolského policejního sboru a jednom pochůzkáři, který se dostal ani ne v jedné minutě za hranici zákona a zhroutil se mu tak celý jeho zatím poklidný život. Kdyby bylo pokračování, vůbec bych se nezlobila.

Nepřátel se nelekejme, na množství nižšího ohodnocení nehleďme. Dodatečně dopisuju komentář ke kriminálce, která se mi náhodou moc líbila s hlavním hrdinou a sympaťákem Dennisem Franzem. Ten byl pro mě největší motivací a tahounem při sledování tohoto seriálu. Pro mě moc příjemný, lidský a reálný podívání se všemi prolínajícími se postavami policejního sboru s jejich soukromými starostmi a strastmi. A Sipowicz byl prostě skutečnej polda.

Kevin Bacon, pilot a první díl mě navnadili a budu se každopádně těšit na další pokračování. Joe v pilotním dílu říká Ryanovi:"Mám hodně překvapení, které na tebe čekají", tak uvidím, jestli se mně The Following dostane pod kůži i když o seriálu říkají, že bude patřit mezi nejděsivější. Po prvním dílu to hodnotím slovy, které pronesl Shawn:"Zvládnu mrtvé lidi. Ale když někdo zabije psa šílím." Tak jsem na tebe Ryane, Jamesi, Shawne a Natálie moc zvědavá. - jsem po třetím dílu a i když je mi to moc líto, tak jsem přece jen očekávala něco trochu jiného. O překvapení tam sice nouze není, ale jsou to spíš naprosto nereálný a nevěrohodný šoky, nic víc. Škoda a tolik jsem se těšila.

Rozhodně velkým kladem seriálu je to, že v každém dílu jde o jiný příběh. Výborná atmosféra s dobovými kostýmy a všemu skvěle vévodí Matthew MacFadyen. Ten je zatím jediným tahounem a bez něj by to každopádně nebylo to pravé ořechové i když je na něm vidět, že zřejmě současně natáčel i Annu Kareninu, protože to kilko navíc z Oblonskiho je na něm trochu znát. Ale nemohu si pomoct, očekávala jsem větší trhák :-)

Sympatická westernová pohodovka pro nenáročné se sympatickým, drsně vypadajícím šerifem Longmirem, známým Louem Diamondem Philipsem z Odvahy pod palbou a téměř v žádném filmu nechybějící i ženské zastoupení v podobě příjemné, ale tvrdé Katee Sackhoffové.
Trochu mně mrzí, že jsem se těm postavám nedostala trochu víc pod kůži. Jinak atmosféra je velmi příjemná, každý díl se řeší jiný případ a tak nehrozí, že se budete usilovně snažit přemýšlet o tom, co bylo v minulém díle.

Rectify na mě působí spíš jako psychologické drama, kde mě téměř fascinuje, jak dokonale je osobnost Dannyho (po mnoha letech propuštěného vězně) vykreslená do těch nejmenších detailů. Skutečně mám pocit, že s tak propracovanou osobností jsem se zatím ještě nesetkala. To co je pro Dannyho okolí zcela normální, tak jeho vnímání je zcela odlišné a mě jako diváka to téměř nutí dívat se na svět jeho očima.
Co se ještě moc povedlo, jsou i velmi pěkně vykreslené osoby z jeho nejbližšího okolí a jejich ambivalentní emoce vzhledem k Dannyho osobě, navíc s doposud nejednoznačným očištěním jako podezřelého.
V posledních dvou dílech došlo k poměrně dost nečekaným zvratům a na konci šestého dílu mám víc otázek, než v prvním a tudíž bych určitě uvítala druhou sérii, které se doufám dočkám.

Po seriálu Broadchurch jsem byla docela natěšená na další skvělý seriál s Davidem Tennantem, to bych ovšem těsně předtím nesměla vidět naprosto dokonalý House of Cards, který byl také plný zákulisních politických intrik. Navíc mě docela dost mrzí, že jsem zde ústřední dvojici tolik nevěřila, ale to bylo do jisté míry ovlivněno Emily Watson, která mně do role ctižádostivé političky dostatečně nesedla.
Jako rodinné drama bych to hodnotila zcela jistě kladněji, ale v té politické rovině jsem byla zklamaná a i když u Davida Tennanta respektuji jeho vynikající herecké kvality, tak doufám, že podobnou roli už s ním neuvidím

Jsem ráda, že celá miniserie je pojatá jako drama a ne krimi/thriller, jak možná mnozí očekávali.
Five Daughters vypovídá o tragédii, která se skutečně stala a s tím související stále aktuální a velmi závažné téma, kterým jsou drogy versus prostituce. Možná, že ten kdo očekával něco jiného, na toho to mohlo působit trochu bezvýrazným dojmem, ale Stephen Butchard se nám snažil co nejvěrohodněji zprostředkovat události a hlavně způsob života a myšlení těch, kterých se to především týkalo, včetně jejich rodin. Takže to byla tak trochu psychologická sonda do života všech pěti dívek.
Vážím si i toho, že film čerpal ze skutečných výpovědí zainteresovaných osob v téhle tragédii.
Jediná moje připomínka se týká přece jen příliš dlouhé stopáže, která vedla k mému nižšímu hodnocení. A jsem vděčná za závěrečný dodatek, který je uvedený na konci.

Warren Brown a Gina McKee jsou těmi, kteří mě nalákali na další britskou minisérii. Po pátém díle si myslím, že se už nic převratného nestane a já budu rozhodně doporučovat By Any Means jako relaxační podívanou, kde je velkým plusem rychlý spád, dobré a vtipné zápletky a zpracováním mně to připomíná Podfukáře. Kdo má rád Warrena, tak si přijde na své i když celá ta jejich parta je fajn.

Pochopitelně to hodnotím z hlediska tehdejší doby, kdy jsem neměla možnost ještě tak obrovského výběru a tudíž možnost srovnávání s jinými seriály nebyla až tak velká. Já se na Davida dívala moc ráda i s tou celou jeho partou, která se v průběhu trochu měnila, ale mně to až tak moc nerušilo. Doma jsme už dokonale uměli napodobit Horatiovy postoje a výrazy ve tváři, včetně nasazování a sundavání brýlí:-) Úplně komplet seriál jsem sice nedala, protože pak už byl přece jen stále na jedno brdo, ale to ještě neznamená, že si zaslouží hodit do koše.