Skvělá oddechovka. Nic jsem od toho seriálu nečekala, ale chytnul mě od prvního dílu. Skvělé postavy, možná přehrávají, ale vůbec mi to nevadí. Moc komediíí mě poslední dobou nechytlo, ale tahle jo.
Není to sice něco, co si budete pouštět pořád dokola a nebude to komedie, kterou budou milovat masy lidí jako třeba Teorie velkého třesku. Ale pokud se chcete po práci trošku odreagovat, zasmát se a nemuset moc přemýšlet, tak je to přesně ono.
Pardon, ale z tohodle seriálu jsem naprosto unešená, nadšená, totálně odvařená. Přesně ten typ humoru, který miluju, černý humor a k tomu inteligentní, vtipný, hlášky jsou jedna perla za druhou, střílení si z klišé, spousta všeobecných narážek, skvělé herecké podání, skvělý scénáristický um, parádní vymýšlení nových zápletek, které sice nejsou originální, ale za to famozně podané, rafinovaně a nenuceně zapojené do dění.
Netflix se popral se zombie tématem hezky po svém, do hlavní role si obsadil Drew Barrymore, která si vidno svojí roli dost užívá, ale totální tahoun je Timothy Olyphant, který jako Joel předvádí opravdu geniální, komediální výkon, krade si pro sebe veškerý prostor, chemie mezi ním a Drew funguje dobře. Pak tu máme Abby, dceru manželské dvojice, která zprvu působila nepříjemně a zbytečně kriticky, ale nakonec přesně tohle jsem si na ní zamilovala, její kamarád Eric má taktrochu typicky pubertální humor nerda a losera. V neposlední řadě je tu Gary, aneb Nathan Fillion vždy a všude.
Pokud máte rádi třeba Ash vs Evil Dead, tohle je něco na ten způsob.
Seriál nejspíše není pro každého, kdo se v ničem takovém nevyžívá, což podle hodnocení je dost lidí tady, ale pokud máte zájem pro totální šílenost plnou humoru, akce a skvělých hereckých výkonů, tohle není určitě špatné.
Pro mě osobně je to taková droga, dojela jsem druhou sérii a lačně a dychtivě čekám na další.
1. série - 65% - Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí.
2. série - 30% - Jestli pokračování něco dokázalo dotáhnout do konce, tak pozvednout vzpomínky na první dobrodružství. Z něj si totiž nová sezóna bere to, o čem se mluvilo nejvíc a všechno násobí dvěma. Dostávám proto neopodstatněné množství mučících scén, zápletku se pokouší vysvětlovat zmatený Poe a v akci se dává důraz na krev. Bohužel nic z toho není to, co mě k začátkům Carbonu připoutalo. To, co jsem rád měl, teď buď chybí (Martha Higareda), vyvíjí se směrem, který mi nic neříká (sám Takeshi je jen doprovodnou figurkou nezajímavé a nevěrohodné love story) a nebo je téměř vysmíváno (výstavba celého světa stojí na klišovitých vedlejších charakterech a prapodivných dějových skocích). Důvod, proč jdu s hodnocením tak nízko, je ale vizuální stránka. Že se seriál, u kterého divák žasl nad každým druhým záběrem, dobrovolně zavírá do tmavých hal, skladišť a jeskyní, je bezmála tragédie. V kombinaci s absolutním nevyužitím tradičně neodolatelné chameleonky Simone Missick a sympaťáka Mackieho můžu jen kroutit hlavou nad tím, co přesně hlavní tvůrkyně čekala, že jí hladové publikum po dvou letech řekne na tohle.
Nejpoklidnější anime, nejsympatičtější hlavní hrdinka a nejživější vzpomínka na dětství. Sketchbook mi připomněl kouzlo toho, když vám je dvanáct a váš nezkažený pohled na svět je to jediné, co uznáváte. Kdy jakýkoli vnější dospělý vliv škodí a cesty ze školy s kamarády nezatěžuje sebemenší starost. Člověk má najednou chuť se rozběhnout někam ven a udělat cokoli, co by ho přimělo se tak cítit - aspoň ještě jednou.
Seriál je o rodině z pracující vrstvy. Mají obyčejné starosti se vztahy, s prací, se zdravím, s výchovou dětí... Roseanne, ze které je babička, je sice pořád stejně toporná, když hostuje svou rodinu sarkasmy, ale hlavně mladší herci jsou výborní. Možná v tom hraje roli nostalgie, ale hodnotím po dvou dílech šedesáti procenty a doufám, že to budu moct přehodnotit směrem nahoru.
V 1. sérii jsem se přestala dívat na "Hannibala", hned poté, co byla mrtvola vytesána do violoncella, když její suprahyoidní a infrahyoidní svaly (ano, studovala jsem medicínu) se roztáhly a vměstnaly do sebe nástroj a dalo se na něj pak skrz mrtvolu ''hrát''. Pozastavila jsem se znovu, když se doktorovi Frederickovi Chiltonovi, kterého hrál zdvořilý Raúl Esparza, ze vnitřku břicha vytáhlo střevo, jako linguini s červenou omáčkou, zatímco byl ještě při vědomí. Přestala jsem sledovat, když akupunkturista vedl jehlu skrz oční kouli a znovu, když mu byla noha pražena a napájena. Pokaždé se rozhodnutí nedívat zdálo jako rozumná a možná i etická volba. Docela nihilismus, dost mučení, pomyslela jsem si. Dost sériových zabijáků se ale v historii podepisovalo a nazývalo, že jsou umělci ba až génii...
Anthony Hopkins může být pyšný na to, že vytvořil jeden z prvních originálních hororových postav povojnového období. Jeho doktor Hannibal "The Cannibal" Lecter právem získal místo v panteonu legendárních příšer. Hopkins byl jen druhým hercem, který získal cenu akademie za hraní darebáka, první je Fredric March pro jeho pozoruhodný výkon v zřídka viděném "Dr. Jekyll a pan Hyde" (1931).
Když jsem poprvé slyšela o televizním seriálu "Hannibal", trochu jsem se bála. Každá tvorba jednoho díla ve filmové franšíze byla vždy exponenciálně horší než ta předchozí. Poté, co Ridley Scott, Brett Ratner, Peter Webber - a dokonce i Thomas Harris sám - umučili Hannibala svým pokračováním "Silence of the Lambs", bohužel televizní seriál zněl jako smutný a ponižující konečný hřebík do rakve. Byl by to "Dexter" redux, nebo jiný znepokojující neoriginální CSI ripoff? Nebo horší, únavný 5-sezónní příběh obloukovitě po osobních zkouškách mladého, idealistického, robustně pohledného Lectera? Naštěstí je "Hannibal" všechno, co jsem neočekávala, že to bude.
Nebyla jsem si jistá, zda dánský herec Mads Mikkelsen - nebo jakýkoli jiný herec - by mohl hrát takovou ikonickou postavu, aniž by byl zastíněn jeho velkým předkem (Hopkinsem), nicméně "Hannibal" je tak krásně psaný, že přesahuje nevyhnutelná srovnání. Hopkins hrál Lectera s pekelnou radostí. Byl to sériový vrah jako Joker - myslící muž bez jizvy na obličeji. Mikkelsenův Lecter je tišší a smrtící. Je to skoro jako cizí dravec v lidské podobě. Když se usmívá, pravděpodobně zemřete. Mikkelsen je chladný, zábavný a ohromně brilantní. Zeptat se, kdo dělá lepšího Lectera, je jako když se ptáte, kdo je nejlepší Dracula, Lugosi nebo Lee. Oba jsou skvělí, přesto jsou úplně jiní.
Na závěr bych nejraději podotkla jednu etickou přednášku, která se jednala věznění zločinců a soudních procesů s nimi. Tak nějak jsem se při ní nemohla soustředit, jelikož jsem neustále přemýšlela nad soudním procesem s Hannibalem. Bylo řečeno, že nemůžeme někoho soudit, pokud toho člověka nechápeme a neporozumíme mu, proč to dělá, poněvadž pro něho to může být i dokonce společensky přijatelné. Podle seriálu se toto aspoň z části podařilo Hughu Dancymu, který musel i jako herec s tímto bojovat a za to mu také patří můj obrovský obdiv.
Veronicu jsem měla na seznamu - ''Must watch'', už nějakou dobu a bylo mi nakonec velikým překvapením, když jsem seriál dokázala zhlédnout během 4 dní, včetně filmu.
Veronica Mars je ve své podstatě velmi temná a hlučná postava, která dělá poctu všem dospívajícím úzkostem a naprosté izolaci. Přesto začínala jako typická populární holka jako z 90210 - oblíbená a šťastná. Chodila s nejoblíbenějším klukem ve škole s Duncanem a byla nejlepší kamarádkou divoké Lily Kane, jenž byla zároveň Duncanovou sestrou. Po brutální a velmi propagované vraždě Lily, Veronica ztrácí své přátele, společenské postavení, protože se rozhodne držet svého otce, který obvinil otce Lily, bohatého a všemi milovaného Jake Kanea.
První série následuje po násilné vraždě Lily. Veronika se stala cynickou a zděšenou kvůli tomu, co cítí jako zradu jejími nejbližšími přáteli. Během noci se Veronica stala nejvíce nenáviděnou dívkou ve škole, vytvořila si tvrdou vnější slupku, odřízla se od svých emocí, aby se zabývala všemi událostmi, ke kterým došlo po vraždě, posměch spolužáků a současnou třídní válku, která proběhla skrze celé město.
Veronica Mars vlastně je poctou k žánru noir filmu padesátých let, kde hlavním hrdinou je teenager střední školy. Použití určitých barev ve scénách je klíčem k pochopení příběhu. Každý aspekt seriálu se používá k vyprávění částí příběhu od osvětlení až po umístění jednotlivých (vzdáleně nesouvisejících) případů a to všechno se mixuje dohromady a vypráví krásný příběh o smrti, zradě, lásce, pomstě a vykoupení.
Nejlepší věc na Veronice je, že kromě vývoje charakteru, spiknutí a dalším a dalším spiknutí a vtipným dialogům, jsou zde problémy, kterým Veronica Mars musí čelit každodenně včetně zahrnujících vraždu, znásilnění, těhotenství dospívajících, násilí v gangu, zprávy o zneužívání a obchodování s drogami. Rovněž se zabývá normálními vysokoškolskými problémy, jimž všichni dospívající čelí dennodenně - tlak, pomluvy a klepy. Příběhy jsou vkusné a věrohodné; spisovatelé udělali skvělou práci, aby se vyhnuli běžnému klišé, která se objevila ve spoustě dospívajících seriálů.
Možná, kdybych Veronicu dosledovala jen do konce třetí serie, tak bych byla poněkud kritičtější, jelikož i tento seriál vyprodukoval nějaké ty americké teen ''zbrklosti'', ale film je oproti tomu mnohem dospělejší komedie, která celou tuto serii příjemně zakončila.
Zatím jsem sice viděl jen první díl, ale vemte si to takhle: je to dokument, takže je fuk, po kolika dílech se to hodnotí a navíc je to dokument od BBC, takže každý průměrně vzdělaný občan ví, že jsou jen dvě možnosti: kvalita se buď udrží a nebo se zvedne. Nevím o existenci jiného dokumentu o Číně, ale i kdyby se této zemi věnoval každý druhý, tohle jen těžko překoná. Dechberoucí dlouhé záběry, překrásná země, překrásná hudba, tradiční vizuální lahůdka a hlavně jedna neskutečně zajímavá informace vedle druhé. Opravdu, index zajímavosti je asi tak 1000, navíc se mi na tomhle líbí i to, že to není čistě jen o fauně, ale i o lidech (lov ryb pomocí ochočených kormoránů fakt stál za to). Divoká Čína je další kvalitní dokument z dílny BBC a mou touhu po věcech podobného typu naprosto uspokojil. 100%, tradičně dokonalé.
Ve výsledku docela zklamání. Ne sice nijak veliké, ale zato ne úplně malé. Rozhodně jde o nejslabší seriál Dejvického divadla (ačkoliv mohl být úplně klidně nejlepší) a Přebor i Čtvrtou hvězdu nechává hodně daleko za sebou. Největším problémem tohoto seriálu je, jak se ukázalo, absence Miroslava Krobota, který si pro sebe, jako již tradičně, ukradl naprosto veškerý prostor a nejen, že je jeho postava nejlepší, ale nejlepší jsou i díly, ve kterých režisér Janda vystupuje - a kromě toho tam háže jednu legendární hlášku za druhou, naprosto neskutečně suše, to jeho podání je fakt luxusní (Dabing mě neskutečně sere). Naprosto vynikající byla i camea Jirky Bartošky, Viktora Preisse, Filipa Švarce, Václava Faltuse a Ivana Trojana a skvělé vedlejší postavy Norberta Lichého a Martina Myšičky. Bohužel, hlavní postavy už tak sympatické nejsou - a to ani jedna. A čím víc dílů bylo, tím víc se chovali jako kreténi (což mě brutálně naštvalo hlavně v 10. a 11. díle, kde už to fakt přeháněli). Naprosto dokonalé epizody, ve kterých funguje úplně všechno a kde se humor obzvlášť vyvedl, jsou první (hnedle úvodní sekvence a smuteční proslov Jirky Bartošky), druhý (celý), čtvrtý (že si tam pro tebe dojdu), šestý (Trojan a Norbert mezi dveřma), sedmý (Vietnamci a pointa) a osmý (vyvolávání Filipovského) - což je ale jen půlka seriálu. Ta druhá byla skutečně těžce průměrná (někdy ani to) a jen občas lehce nadprůměrná. A hlavně na konci desátého dílu mi přišlo, že už to opravdu přehánějí. Prostě - zhruba na střídačku, jednou dobrý, jednou špatný. Ve výsledku nadprůměr, ale zklamáním se opravdu netajím. A mimo Krobota je nejlepší Voříšková, z hlavních herců je nejlepší, nejsympatičtější, nejlíp napsaná a.. no, nejhezčí. 75%. Kapitán Filcka je neskutečná hovadina, která mě brutálně štvala. A to jí věnovali takovýho prostoru!
Další prvotřídní britská záležitost, kterou jsem si nehorázně užíval. Výběr songů je v Blackpoolu naprosto geniální a choreografie neodolatelná. Jak je u britských sérií dobrým zvykem, í Blackpool má fantastický scénář a fantasticky napsané postavy - a navrch také nesmírně povedené finále, kde se nejedna postava od základů změní. Obsazení je naprosto geniální a je vidět, jak si to všichni užívali - a stejně tak jsem si to užíval i já. David Morrissey je absolutně užasný, dokonce i lepší než David Tennant, který je samozřejmě také tradičně naprosto perfektní. Velevážený pan Tennant mě také velmi příjemně překvapil svým parádním zpěvem, ale když zrovna nezpíval, tam jsem mu nerozuměl absolutně vůbec nic. Fakt. Ani slovo. Ten skotskej přízvuk má v tomhle seriálu fakt brutální (jenže i mě, jako chlapovi, to přijde fakt nesmírně sexy). Blackpool funguje na výbornou (jen v té detektivní linii trochu škobrtá, hm, ale o tom to nakonec zas tolik není) a je škoda, že ho zná tak málo lidí. Já ho rozhodně neviděl naposledy. Ta hudební čísla doporučuju i samostatně, jsou fakt naprosto perfektní, obzvlášť duely mezi Carlislem a Tennantem v podobě Should I Stay Or Should I Go a These Boots Are Make For Walking. A krom toho všeho to má i naprosto luxusní hlášky. A hromadu sladkostí a kravin, kterými se Tennant celou dobu ládoval. Je fajn zjistit, že ta jeho chůze "na Tennanta" s rukama v kapsách, vznikla ještě před Doctorem. 100%.









