avatar uživatele

novoten

off
JménoLukáš
Věk33 let
BydlištěPraha
Twitter
Facebookhttps://www.facebook.com/lukas.novotny.1029
Poznámka
Názory uživatele novoten
plakát
Foodie Love
6. listopadu 2020
další názory k seriálu

Dokonalý croissant zkrátka neexistuje

Povídavá a intimní procházka po oblíbených světových kuchyních, kde se sympatický On a nedostupně krásná Ona seznamují, jedí, povídají, opět jedí, chodí, pochutnávají si a nepřetržitě přemýšlí o tom, jestli by jim to spolu mohlo klapnout. Právě první polovina, kdy o postavách takřka mezi řečí vyplouvají na povrch základní fakta a každý letmý dotyk je velkou událostí, je dokonale nápaditá a vtahující. Polovina druhá, kde se většinu času stojí na místě a více se přemýšlí o důvodech "proč ne" než "proč ano" už svoje kouzlo ztrácí a i přes tradičně odžité pravdy a zamyšlení Isabel Coixet mi to s touhle dvojkou jde o poznání hůře. Ve výsledku čistých 70 s malým bezvýznamným plus jejich vzájemnou hořlavou chemii.

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
70 %
plakát
Jessica Jones
6. listopadu 2020
další názory k seriálu

Smile

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za plný počet, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští.

2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě.

3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ty nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností.

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
90 %
plakát
Parks and Recreation
6. listopadu 2020
další názory k seriálu

Treat Yo' Self

Snad protože parta z Pawnee dráždí tolik lidí, kolik ji zároveň bezmezně miluje, nejde ji označit za jinou než zásadní. Takový počin přichází v žánru jednou za seriálovou generaci. Na rozdíl od jiných ansámblových souputníků se nebojí občasného rozšíření či zúžení hlavního castu, naopak od přelomu druhé a třetí sezóny se díky právě takové změně stává z velmi příjemné podívané neopakovatelný klenot. Ale už od samého startu (ano, v mém případě už od haněné první série) si mě získává jednou zásadní věcí. Jakkoli se to zpočátku zdá nemožné, nikdo není v téhle kanceláři navíc, nikdo nepřebývá, nikdo mě nevytáčí a kupodivu zároveň nikdo nepřevyšuje ostatní. Chvíli mám nejraději Andyho, chvíli Bena, chvíli Rona, chvíli Chrise a tak pořád dokola. Stejně tak na začátku jsem myslel, že Azizových grimas a umrněných výrazů bude příliš, abych se zanedlouho těšil na další jeho marketingovou ideu nebo vypečený balící plán. A těch running joků (Ronovy dveře, Tomův úsměv, Leslie přehnaně poukazující na "promiskuitu" Ann, Benova neschopnost pochopit místní folklórní specifika), těch nečekaně se vynořujících i navrátivších vedlejších postav, nad jejichž každým cameem radostně jásám (Jean Ralphio, Mona Lisa, Tammy 2, Bobby Newport). Zkrátka a dobře, nevím, jestli mě někdy tak mrzelo, že jsem nějaký seriál nezachytil, když se ještě vysílal. Na druhou stranu ten pocit mít před sebou x řad a nebát se každý rok o jeho zrušení, má také něco do sebe. Mám svoji práci rád, ale do téhle kanceláře bych zamířil okamžitě.

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
100 %
plakát
The Punisher
21. září 2020
další názory k seriálu

Attacker

1. série - 100% - Ještě pořád jsem zaskočený z toho, jak perfektně do sebe všechno zapadlo. Dostatečně bohatý scénář, který dokáže ospravedlnit, proč má Frankova cesta za pomstou víceméně repete, se kombinuje s parádním herectvím všech vedlejších postav, z nichž nejvíce vyčuhuje čím dál lepší Ben Barnes i neokoukaná Amber Rose Revah. Samostatnou kapitolou je potom Jon Bernthal, který se Punisherem asi narodil. Jeho ochota jít za ryzí fyzičnost a doslova se na obrazovce vyřvávat v emocionálně pravdivých scénách snad nemá obdoby. Tenhle chlapík zkrátka součástí Defenders být nemohl, protože by šel všechny nepřátele během první epizody roztrhat, i kdyby ho to mělo stát život.

2. série - 90% - Ne snad přímo slabší, ale v mnoha ohledech stejná sezóna, chudší o moment překvapení ze všech Frankových nekompromisních řešení, ale zase bohatší o novou, až otcovskou dynamiku vztahu s novou příchozí. Každá akční scéna, každý příchod nečitelného nového antagonisty, každá krizový moment v podání znovuzrozeného Billyho, to všechno dělá z Punishera moji nejoblíbenější Marvelovku od Netflixu. Jestli můžu mít jediné přání, tak ať se Jon Bernthal ještě jednou, jedinkrát, na libovolně dlouhou dobu v této roli objeví.

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
100 %
plakát
Zkouška neviny
3. září 2020
další názory k seriálu

Když vrahem není zahradník

Vysněné prostředí každého diváka dobových detektivek v podobě monumentální vily, perfektně poskládaná herecká sestava - a stejně do sebe skoro nic nezapadne, snad kvůli změnám oproti předloze. Průměrné hodnocení zachraňují půvaby Elly Purnell a dokonale slizký Matthew Goode, jehož intriky mě bavily mnohem víc, než samotné pátrání po pachateli nebo spletité vzpomínky.

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
50 %
plakát
Proč? 13x proto
27. června 2020
další názory k seriálu

Take me back to the night we met

1. série - 75% - Stejně intenzivně, jako jsem se na seriál těšil, jsem s ním nakonec stejnou měrou i bojoval. Ne snad že by mě nebavil, středoškolské prostředí můžu vidět ve sto a jedné podobě. Ale snad právě proto, že jsem toho v teen žánru viděl hodně, mě překvapilo, jak v první polovině málokdy tne do tématu intenzivně a přesně. V kombinací s Clayovou neuvěřitelnou zdrženlivostí nebo téměř až retardovanosti, kdy kazety poslouchá snad výhradně po pětiminutových útržcích, neustále někam padá či něco rozbíjí, jsem občas ve vzteku či rozpacích schovával hlavu v dlaních. Jenže druhá polovina je dramatičtější a v mnoha ohledech i vyloženě nekompromisní a ani týden po zhlédnutí poslední epizody nedokážu některé scény dostat z hlavy. To platí jak o těch finálových a předfinálových, u kterých je jednomu nehezky úzko, ale snad ještě mnohem víc o jedné konkrétní, která v mých očích má největší šanci ukázat sílu celé látky. Právě při představě toho, co mohlo být, při vizi šťastného konce pro ústřední pár, která se nikdy nevyplní. Tam se ve mně spolu s několika soukromými slzami něco zlomilo a došlo mi, že i když mám se Třinácti důvody jeden obří problém, z hlavy mi Hannah s Clayem nikdy nevymizí. Oním problémem je bohužel samotný koncept kazet, promyšleného vyprávění a nenápadného obvinění všech přítomných s jednou logicky vysvětlenou výjimkou. Některá hovada si samozřejmě pocit doživotní viny zaslouží plným dílem, ale s faktem, že se někteří zúčastnění projevili víceméně pouze jako obyčejní, do sebe zahledění puberťáci, se vyrovnávám dost těžko. Právě oni budou muset překonat na páskách výtku o tom, že se stačilo jedinkrát rozhodnout jinak a všechno mohlo být v pořádku. Možná mohlo, ale nikdo, ani hlavní postava, si nezaslouží vynášet nad nimi takové soudy. Herecky jsou i ty zdánlivě malicherné situace podány dokonale (a ne, žádná situace není malicherná, když se na vás valí jeden malý zářez za druhým tak nepříjemně, že každý kradmý pohled od spolužáka berete chtě nechtě jako osobní útok) a Katherine Langford si zaslouží všechna myslitelná ocenění, jak dokázala sebemenší brnknutí emocí rozehrát k dokonalosti. Ale když Hannah na konci odchází ze školy a na pásce zní výčitka, že ji nikdo nechce zastavit, mrazí mě v zádech při představě, co může podobná scéna způsobit divákům a divačkám, kteří se právě nachází v kritickém věku a v nějaké hodně nešťastné životní epizodě. Technicky se téhle kolekci dá máloco vytknout, ale hodnotově nad ní kroutím hlavou doteď.

2. série - 90% - The People v. Bryce Walker. Občas mám pocit, že jistá skupina diváků si současnou kvalitní tvorbu ani nezaslouží. A po přečtení další salvy výroků na téma "Hannah se přece nic nestalo" nebo "Bryce je sympaťák, kterýmu by se mělo odpustit" si to myslím ještě víc. Nesouhlasím dokonce ani s tím, že je Třináct důvodů jen povrchní selankou pro přecitlivělé fňukny. Ne, ať má seriál kvality jaké chce, předkládá ve druhé sezóně myšlenky vždy primárně lidské, emocionální a pro každého empatického jedince i pochopitelné. Minnette, Langford a hlavně Alisha Boe navíc herecky vyzráli natolik, že ztotožnění s postavami je tentokrát ještě mnohem hlubší. Zásadní skok nahoru pro mě ale tvoří děj, kterého jsem se po ohlášení nového příběhu tuze bál, ale který už naštěstí neopakuje sporné tvrzení, že Hannah jinou možnost neměla, a místo toho se logicky důkladněji věnuje otázkám, jak jít dál a jak vůbec dokázat pokročit tam, kde nám je alespoň trochu dobře.

3. série - 80% - Potvrzení toho, jak moc je takhle odvážný počin důležitý. Problémů nejen dospívající společnosti, na které tým kolem Briana Yorkeyho poukazuje, je totiž taková hromada, že se nenajde epizoda, která by nechytila za srdce, nezamrazila nebo jenom neukázala na problém dostatečně varovným (ale naštěstí ne planě moralizujícím) prstem. Ne každá taková věc je potom při sledování příjemná, viz feministická skupina studentek, která svoje počínání myslí v jádru dobře, ale důsledky jejich chování jsou téměř katastrofální. Ale není právě taková každá teenagerovská snaha? Odhodlaná, často černobílá a pálící všechny myslitelné mosty byť pro jedinou hodnotu? Ještě kontroverznější je potom dění kolem samotného Bryce. Během prvních dvou sezón nebyl divák, který by slizkého hada Walkera nenáviděl více než já - a přesto jsem to také já, kdo se jeho charakteru zastává v očistném třetím roce. Snad protože mi (doufám) už není duševních -náct a dokážu na viníkovi rozličného zla nechat nějakou tu nit suchou. Nikdo totiž neříká (a ústy vyzrálého Justina Prentice ani sám Bryce), že odporné věci, o kterých se v seriálu mluví, neudělal, dokonce za ně konečně i přijímá odpovědnost a chce se napravit. A právě tady je největší křižovatka, na které se každý ze Třinácti důvodů právem zastaví. Na místě, kdy se Bryce chce očistit a napravit a zcela objektivně se mu to na několika z nich i daří, na jiných zase dost věrohodně ne, protože když v člověku něco nekalého zraje dost dlouho, nikdy se toho nejde tak úplně zbavit. Ale ta snaha tu je a nejde jen o sliby, ale i o činy a zatímco některé charaktery takovou změnu (minimálně dočasně) přijmou, jiní jí zcela logicky nevěří a mrzí mě, jak velké procento diváků takovému (v dnešní době dost zásadnímu) dilematu odmítá alespoň na chvíli naslouchat. Pro mě je právě tenhle postupně rozebíraný problém snad tím největším oříškem, který mi seriál dosud dal k rozlousknutí a plnou měrou jsem ho tvůrcům zbaštil, v neposlední řadě díky perfektně dovyprávěným linkám (Devin Druid jako Tyler je dech beroucí a chci věřit, že se dokáže vymanit ze současné škatulky) nebo vzhledem k žánru adekvátně atraktivním párům, kterým nelze než držet palce (už dlouho jsem nikoho tak nezbožňoval jako Justina s Jessicou). Abych ale jenom nechválil a osvětlil relativně střídmé hodnocení, musím zmínit nově příchozí, které jsem na chuť nepřišel. Všudypřítomná geniální Ani je jako instantní nejlepší kamarádka a součást party zkrátka nesnesitelná a jakkoli epizoda, která se zaměřuje na trojúhelník Bryce-Ani-Clay, je dost možná jedním z vrcholů seriálu, samotný terč obou postav považuji za omyl. Nedokážu zkrátka uvěřit tomu, jak snadno se do celého dění začlenila a jak silné city k ní oba zmiňovaní najednou začali cítit, což může být drobnou scenáristickou uspěchaností dění kolem ní, případně pak dojmem, že Grace Saif hraje všechny Aniiny polohy úplně stejně. Otázky nad finální sezónou jsou na každý pád dost velké. Na rozdíl od předchozí řady totiž nepřichází vyložený cliffhanger ani trauma a cesta zůstává téměř kompletně čistá.

4. série - 55% - Prudké dosednutí na zem. Jak kdyby poslední sezónu psala jiná parta, jak kdyby někdo hlavní postavy od základu vyměnil a z těch uvědomělých udělal nafoukané (Jessica), ze sympaťáků prázdné škatulky (Zach) a z vypravěče Claye pak dokonce narušeného jedince, kterému je pokaždé vše odpuštěno, i když jeho chování funguje na systému náhodných výbuchů a celé dění komentuje hluchými monology na téma "Fuck Love" nebo "Střední školu nelze přežít". Mrzí mě to o to víc, že jsem se seriálu vždy zastával, ať už pátral nebo poučoval a nadále ho považuji za napínavé varování pro všechny křehké duše. Proto nechápu, že na samém konci navádí k šíleným a bezhlavým činům, aniž by od nich odrazoval. Co všechno hlavním hrdinům projde, jaké šílené přešlapy bez špetky rozmyslu či logiky, nad tím zůstává rozum stát. Většinou je takové kroky dovedou k napínavému cliffhangeru, na který ale následující epizoda neodkáže a jen ho odbude dvěma větami. Když pak celá série funguje jen jako řetězec speciálů (slavnost, výlet, vzpoura, ples, maturita), navíc v konkurenci tří předchozích sezón, pokaždé nerozdělitelně spjatých ústředním tématem (kazety, soud, vražda), není to nic než smutné. Takhle odfláknuté rozloučení jsem nečekal a relativně se s ním smiřuji jen díky poslednímu dílu. Ten jediný ke mně mluví stejným jazykem jako staré časy. A snažím se moc nepřemýšlet nad tím, že by při pár kosmetických úpravách mohl být na třetí sezónu přilepen bez toho, abychom sledovali tvůrčí trápení devíti epizod před ním.

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
70 %
plakát
OA
27. června 2020
další názory k seriálu

I'm Jason Isaacs

1. série - 100% - Je náramně snadné vzít koncept mírotvorné hlavní hrdinky a začít se smát ezoterickým významům, militantním veganům a vůbec vyrábět další prvoplánové humory. Protože jsem podobným směrům slušně vzdálený, troufám si říct, že se stačí jen na chvíli zastavit a snad každému musí být jasné, že OA žádný podobně návodný příběh nevypráví. Jako někdo, komu vadí, když se něco až moc snaží vymezit proti ostatním a být extra alternativní, rád vidím, že tohle je pravý opak. Seriál plný emocí, nenásilných zvratů a napětí tím tíživějšího, čím dál seriál postupuje a paradoxně i čím nenápadněji se tváří.

2. série - 90% - Od první do poslední epizody nevím, jaké hodnocení mám pokračování dát. Na začátku diváka až provokuje tím, že ničím neodpovídá na konec minulé sezóny a místo toho vrší lavinu dalších otazníků, později jen velmi neochotně pojí tři dějové linky k sobě, občas na diváka pomrkne (kapesní miniroboti), občas ho až zkouší z toho, co vydrží (Nina na pódiu v klubu), ale nikdy neucouvne před dalším možným krokem vstříc originalitě. Měl jsem tenhle seriál rád nejen proto, že byl jiný, to na mě ne vždy funguje. Ale že se rozvíjel do čím dál širších osnov a mrzí mě, že mohu jen slepě hádat, kde by časem skončil. Už to, jak drzým způsobem mi chrstl scénář do tváře poslední minuty sezóny a tím pádem i celého počinu, je tak trestuhodné a přitom odvážné, že doteď nemám slov. Brit Marling je osobnost o to větší, že věřila, že takhle neuchopitelný seriál by sledovala víc než jen hrstka věrných.

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
90 %
plakát
Potvora
25. června 2020
další názory k seriálu

Kneel

Hot Priest Is the New Black. Zvláštní úkaz mezi morálně rozporuplnými postavami, kdy chci hlavní hrdinku zabít úměrně tomu, jak moc si přeji, aby seriál nikdy neskončil. Zkrátka čím víc je Potvora potvorou, tím ji mám radši, čím větší botu udělá, tím víc chci, aby se ze současné šlamastyky vyhrabala a když v pravou chvíli zvážní, to teprve není obrany. Phoebe Waller-Bridge vlétla mezi scenáristické hvězdy současnosti a já jen doufám, že mezi nimi zůstane vždy takhle svá. Občas nenápadná, občas třeskutě vtipná a občas tak inovativní, že se mi chtělo až tleskat. Protože ono nestačí jen bleskurychle prolamovat čtvrtou stěnu, tady se postupem času i prolamuje ono prolamování a to je pak taková hromada diváckého nadšení a těkání od jednoho charakteru ke druhému, že jsem si téměř neuvědomil, že mám za sebou celý seriál během necelého dne. Navíc se na téhle ploše nestihne opakovat a zatímco první sezóna je víc o vtipu, druhá dodává potřebný charakterový růst na všech potřebných stranách a do diváckých emocí umí tnout tak živě, až jsem zůstal překvapeně zírat. Jediné, co mi stíhalo běžet hlavou, bylo přání, aby ústřední postavě něco vyšlo. Cokoli. Kdokoli. Moc se mi líbí, že sama Phoebe ví, že z takhle vysoko vyšroubované kvalitativní hory se moc stoupat nedá a zápletku na většina míst ideálně zavřela. Že boj o udržení kvality by tady byl zbytečný a možná i marný. Mám tady tím pádem úkaz, kdy mě zvláštně hřeje fakt, že se nechystají nové díly. Mávám tak se slzou v oku a s úsměvem na tváři zároveň.

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
90 %
plakát
ERASED
17. června 2020
další názory k seriálu

Life was Strange

Upřímná smršť pocitů, která vzpomíná na dětství dostatečně nostalgicky a přitom se spoustou všedních vzdělávacích či rodinných odboček (po kterých se nám někdy palčivě stýská nejvíc). V rovině vzpomínek a přátelství je proto seriál takřka bezchybný, čímž bohužel trpí rovina detektivní. K té se děj vrací jen občas, ale zároveň se nechce vyhnout povinné konfrontaci s pachatelem. Taková zákonitost pro mě není přímo mínusem, snad jen nutností, bez které bych se obešel. Přesto je Erased trochu překvapivě počinem pro všechny potenciální diváky. Pro milovníky záhad, pro nostalgiky i pro ty, kteří se jako já chtějí utopit v nekonečných možnostech toho, co mohlo být a možná také bylo.

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
80 %
plakát
Dycky Sunderland
13. června 2020
další názory k seriálu

Poslední přebor

1. série - 90% - Noční můra všech příznivců libovolného sportovního týmu. Představa nekončící řady nešťastných příhod, kdy na jednu pozitivní skutečnost zákonitě musí připadnout pět negativních, nedá občas spát všem fanouškům kulatého nesmyslu, ať už jejich srdce patří Liverpoolu, Slavii Praha nebo SK Nový Knín. Nebo právě Sunderlandu, který si takovou noční můru prožívá za bílého dne a z nejoptimističtějších představ o průběhu ročníku postupně padá ke starostem či rovnou zhrození. Sledovat tuhnoucí úsměv trenéra, manažera i posledního sunderlanďana je proto stejně tak teskné jako nekonečně napínavé a návykové. Líbí se mi ta oddanost, kdy se ani za stavu 0:3 nevypíná rádio, ve kterém běží přímý přenos, a kdy se týden co týden míří na stadion, aby se domů zase odcházelo s fackou ve tváři. A ačkoli nemám rád fanoušky, kteří na začátku zápasu div nepláčou dojetím z toho, že začíná zápas jejich miláčků, aby o jeden poločas později zatracovali všechny na hřišti i mimo něj, tady je těch nepředvídatelných chyb, přešlapů a pádů tolik, že jsem se dotyčným zuřivcům divit přestal. Vždyť i já sám jsem nemohl uvěřit tomu, že zdánlivě vyhraných (a nakonec bezpečně prohraných) mačů bylo tolik, že se jich do konečného sestřihu vešla snad jen polovina.

2. série - 80% - S novými majiteli přichází i nová perspektiva, kdy mě baví sledovat urputnou snahu všechno zlomit dobrými nápady a nekončícím odhodláním, ale téměř k nepoznání změněný seriál ztrácí na dramatičnosti zápasů. Protože se logicky nejedná o věčnou spirálu směrem dolů, ubylo i divácky chtě nechtě vděčných neštěstí, smůly je ale přesto pořád dost. Kdyby mi někdo předložil seriál, kde hlavnímu hrdinovi vždy o chlup unikne jeho cíl, ať už pro jeho dosažení udělal co mohl, považoval bych to po čtvrtém pátém takovém případu za příliš vykonstruovanou sázku na jistotu. Proto téměř nevěřím, kolik těch odrazů, zářezů a nepříjemností posledních minut bylo i v dalším roce. Pokračování v tuhle chvíli nemá smysl, na to se musí situace v klubu obrátit na všech úrovních.

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
90 %
1/25
1234567 ... 25