TOOL BOX

NEJNOVĚJŠÍ NÁZOR

IcePrincess

Magnificent Hurrem.

Nepopřu, že telenovelový prvek tam je, ale není to základ celého seriálu. Bůh ví, že nějak nemusím celkově tento národ, ale jejich kultura je velice bohatá a jejich historie celkem výživná, aby to dalo dohromady seriál. Uznávám, že to není šálek čaje pro každého, styl a provedení seriálu někomu nemusí sednout a já to akceptuji, ale i tak. Docela mě zarazilo(čti velice mile překvapilo), že i když hlavní postavou je sultán, tak největší hvězdou je Hurrem, která odstartovala sultanát žen. Hodně mě bavily intriky, které v harému planuly. Ponižování, kladení pastí, umění toho druhého srazit na kolena, ušít na někoho bič, nebo dokonce nechat, aby si ho na sebe ušil sám. Musím uznat, že někteří jedinci byli minimálně geniální, ale byli tam samozřejmě i slabší odvary, co se drželi jen díky postavení. Co mě se velice líbilo byly kostýmy a interiér. Komnaty, které měly přesný design jako komnaty těch historických postav, ve kterých kdysi dávno žily a dobové kostýmy, které stárly s společně s nimi. Šlo si snadno všimnout, že ženy měly zpočátku hodně obepnuté, někdy odhalující šaty v sytých, světlých i tmavých barvách. Jak stárly, tak se začali více zahalovat a nosit spíše tmavší nevýrazné barvy. A taky se herečkám odebíral make-up, aby vypadaly starší. Hezké zpestření bylo i prezentování tehdejších zvyků se vším všudy. Scénář tu občas vázne. Někdy posloucháme opravdu silná slova a chápeme moudrost některých myšlenek, ale někdy je to scénaristické vakuum, kde slovo působí hrozně prázdně. Nejlepší citáty. "Moc je jako ohnivá košile. Chrání tě před nepřáteli, ale jakmile jí podlehneš, spálí tě na popel" "Každý chce mít moc, ale jen málokdo si jí zaslouží" " Za silným mužem musí stát ještě silnější žena" " Důvěra je jako palác ze skla." Herci. Každý z nich se do své role přesně hodil. Halit Ergenc jako sultán Suleyman mě naprosto dostal. Kam se hrabe nějaký Jonathan Meyers a jeho Jindra. Suleymanův vývoj je jedna z nejpovedenějších věcí. Zvládl dokonale tu jeho rozporuplnou osobnost, kdy nemáte tušení, co v příštích minutách udělá, nikdy se nedalo přesně odhadnout, jak na něco zareaguje, ani né tak zpočátku jako v postarším věku, kdy byl jedna velká neznámá.. Suleyman byl jeden z nejvýznamnějších panovníku a Halit perfektně odrážel tu jeho moudrost, psychické rozpolcení, dopad jeho činů na jeho mysl, někdy i jako sultán byl vyloženě bezmocný a fakt jsem mu to žrala. Třešínka na dortu pro mě byla Meryem Uzerli(později Vahide Gordum) jako Hurrem Sultan. Krom skvělého výkonu herečky, která ve všech hysterických scénách nikdy nepřehrávala, tak sama o sobě mi byla dost sympatická i postava, kterou hrála. Bylo docela očividné, z jakých důvodů byla takovou mrchou a kdyby jí nebyla, tak by nejspíš nepřežila ani měsíc. Skoro vše bylo proti ní, ale ona si i přesto ušla dost trnitou cestu k moci a ona by se jako jediná dala nazvat pravou sultánkou, protože si ten titul vybojovala nejen přes sultánovu postel, ale i přes likvidaci nepřátel, kteří jí vyhlásili válku. Co se týče ostatních, i eunuch Sumbul a plno dalších postav se mi líbily a byly mi sympatické. Pak se tu ovšem našli i ti, co zas tolik sympatický nebyli(většina Hurreminých nepřátel až na Ibrahima) a já jim přála tu nejkrutější smrt. V obojích případech to svědčí o tom, že herci byli přinejmenším uvěřitelní. Další plus je pro mě dynamická znělka. Co se mi nelíbilo. Samozřejmě i toto muselo přijít. Začnu efekty. Vzhledem k tomu, že všechny peníze z kasičky šly na kulisy, interiéry, kostýmy, rekvizity a ty vražené peníze jsou tam znát, tak na kvalitní efekty už holt nezbylo. Docela mě ale rozesmály bitvy. Většinou jen herec na koni, kolem něj běželo plátno s erby, digitálními vojáky, herec se ani nehnul. Co to jako mělo být? Mohli se aspon pokusit našetřit na nějakou pořádnou bitvu. Nejvíce mě jsem se chytala za břicho u protahování scén zpomalením. Jako, někdy to efekt má, ale jakmile pomalu dvě minuty koukáte na nějaký dramatický moment a oni se furt v tom zpomaleném záběru rozebíhají, tak máte chut říct "Hele běžíš moc zpomaleně". Dále je tu zbytečná délka, jak jednoho dílu, tak jedné série. Pak opakovaní písní, skladeb. Samozřejmě, že do každého dílu nebudou vymýšlet nové skladby, ale aspon do nových sérií by to fakt neuškodilo. Nebylo vůbec těžký odhadnout, jaká písen v dané situaci zazní. Historické nepřesnosti, ale ty jsou v každém historickém filmu nebo seriálu. Telenovelový nádech mi osobně taky vadil. Sice ty citáty a monology patří k těm postavám ze skutečné historie, ale jakmile to nabylo toho přeslazeného úhlu, tak to působilo spíše uměle a trošku to bortilo vážnost seriálu. Nicméně je to z velké části i o lásce Hurrem a Suleymana, která narušila hodně věcí, tak dejme tomu, že to jinak podat neuměli, aby to neztrácelo na tom, jak velký měla význam. S tím jsem se docela i smířila, ale když si na to stěžují ostatní, tak proč né já?:D Víc se mi líbili monology jednotlivých postav, nejlepší určitě "Jsem Alexandra LaRosa, jsem Hurrem" Nicméně tento seriál mě donutil se zajímat více o dějiny, které mě momentálně naprosto pohlcují, což je taky jeden z plusů, které u mě seriál má. Takže ve výsledku. Mám ten seriál ráda, někdy jsou slabší, někdy silnější díly. Není to nejkvalitnější seriál na světě, ale mě se vždycky bavil a baví mě, i když se na něj náhodou podívám v televizi. Turecké seriály nejsou zrovna moje parketa, ale zrovna Velkolepé století má v sobě něco, co mě prostě chytlo. Chápu, proč se někomu nelíbí, jak jsem řekla, není to pro každého, kdo má plno výhrad a koncept mu zrovna nesedí, ale já se nejspíš řadím mezi ty důchodkyně(a to mi ještě nebylo ani 20). Takže asi tak.