Galavant

(Král zjistil, že ho královna podvádí s šaškem, ale místo aby ho zabil, učí se od něj jak být vtipný.)
Richard: Jsi skvělý učitel. Teď snad konečně uspokojím svou ženu stejně, jako to děláš ty. Můj Bože, máme to ale divný vztah.

Richard: Co je to za zvuk?
šašek: Mé rolničky, pane. Jsem vyděšený.
Richard: Nebuď. Už jsem říkal, že tě nechci zabít. Tedy ne, že bych nechtěl. Vlastně by bylo celkem uspokojující ti odříznout obličej a naruby ti ho přišít zpět. (zamyslí se) Ne, budu se držet původního plánu. Udělej ze mě vtipálka, abych se mohl dvořit své ženě.

Richard: Vyberte jakékoliv přídavné jméno, které popíše bál. (ticho) To je v pořádku. Bezpečný trůnní sál.
král Valencie: Nenaplánovaný.
Richard: Dobře.
královna Valencie: Nedomyšlený.
Richard: Přesně o tom mluvím. No tak. Do toho. Počkejte. Pojďte do mě. No tak. Řekněte, co si myslíte o mně. Ugrilujte mě.
král Valencie: Pompézní.
Richard: To je pravda. Vždycky jsem takový byl.
královna Valencie: Směšný.
Richard: Konečně to někdo řekl.
žena: Nejhloupější král na světě.
Richard: (pobaveně) Co si to dovoluješ?
žena: Nosí legíny!
Richard: Ano, nosím legíny! Jsem tak roztomilý.
eunuch: Musí být slepý, když si nevšiml, že mu manželka chrápe s šaškem. (všichni se přestanou smát a ostoupí od něj) Ne snad?
Richard: (už se neusmívá) Večírek skončil. A Garethe, zab eunucha.

Richard: Valenciané, kdo má hlad?
Valenciané: Já. Já. Já.
Richard: Samozřejmě, že ano. Jak víte, spálil jsem vaši úrodu. Ale co nevíte, je, že jsem si pořádnou dávku nechal pro sebe. (přivezou do sálu spoustu zeleniny) Ale jestli nemůžete mít zeleninu vy, tak ani já. (nechá zeleninu zapálit a Valenciané začnou křičet) Už to chápu. To byl blbej nápad.

(Král Richard pořádá ples. Moc lidí ale nepřišlo.)
Richard: Doufal jsem, že to dopadne líp.
král Valencie: To jsou všichni, co zbyli.
Richard: Takže stoprocentní účast. Paráda!

panoš: Můj pán už neměl léta grog bez mýho plivance. Nechal jsem ho si zvyknout. Dal jsem mu ho jednou bez něj a řekl, že tomu něco chybí.

kuchař: No, moje výzkumy ukázaly, že Valenciané z náboženských důvodů nejedí maso a žijí více méně z plodů země.
Richard: Jak vynalézavé.
kuchař: To bylo, můj králi. Naneštěstí jste jejich plodiny spálil při invazi.
Richard: Jo?
kuchař: Zapálil jste jejich pole a všem zemím jste řekl: „Ou jé, tady to máš, Valencie.“

Galavant: (čte jeden ze vzkazů u Sidova portrétu) Hrozně žárlím na děvče, které bude tvou nevěstou. S láskou, máma.

Isabella: Víš co? Jen si zůstaň nezaujatý a apatický, Galavante. Jde ti to fakt dobře. A zatímco to budeš dělat, tak si vezmu pěkné fialové šaty kvůli svému kamarádovi, kterému hraju nevěstu. A možná kvůli tomu jsem sladká jako med, že by mě jeden sněd, ale bůhví, že taková budu radši, než hrubá a sarkastická a v zádech křečovitá.
Galavant: Moc se ti to nerýmuje.
Isabella: Trénovala jsem monology, ne poezii!

(Předstírají, že Sid je rytíř a Galavant jeho panoš.)
Sidova matka: Panoši? (Galavant nereaguje) Panoši!
Galavant: Jasně, to jsem já.
Sidův otec: (na Sida) Neříkej mi, že tvůj panoš je stejný idiot jako ten náš.
Isabella: Myslím, že ano.

(Král Richard poručil Garethovi a potom i všem ostatním, aby kopali eunucha mezi nohy a potom ho tam sám polechtal. Dobře se tím baví.)
Richard: (na eunucha) Tvá ztráta je naším přínosem. A děkujeme ti za to.

(Dívka z vesnice políbí Sida.)
dívka: Kéž bys byl můj bratranec, abych si tě mohla vzít!
Sid: To je milé!

Sid: (na Isabellu) Tady se zastavíme. Mí lidé s vámi budou jednat jako s princeznou, princezno.

Richard: Rád tě pozoruju, jak jíš. Já jsem dost vybíravý, ale... Ty nad tím nepřemýšlíš. Prostě jíš.
Madalena: Měla jsem zvířátko, když jsem byla malá. Kozičku Jenny. Když mi bylo 8, tak rodičům došlo jídlo, takže jsem musela jít ven a zabít Jenny. Musela jsem Jenny stáhnout z kůže, uvařit Jenny a sníst Jenny. Od té doby už radši nepřemýšlím nad tím, co zrovna jím.

Jean: Co to je?
Isabella: Absint. Není to silný. Ale ty ano. Pořádně otevři. (pološeptem) Jako tvoje máma.
Jean: Cože?
Isabella: Ale nic. Až do dna.

Richard: (o Madaleně) Jsem si jistý, že jakmile před ní zabiju Galavanta, změní se... Proč je tu tak trapné ticho?

Richard: Nikdy nezačínej manželství únosem. Teď hned mi to slibte, oba dva.
Gareth: Slibuji, králi.
kuchař: Dobrá rada.

Galavant: Princezno, můžeme si vyměnit koně? Ten tvůj vypadá měkčeji.

Isabella: Co jsme vyjeli, pořád si na něco stěžuješ. Máš být hrdina, ksakru.
Galavant: A taky to mám v úmyslu, princezno. Zachráním Madalenu, zachráním tvé kálovství. Zanedlouho se tu bude dít hrozně moc hrdinských činů.

Madalena: (sedí na posteli jen v noční košilce) Pro rány Boží, šašku! Nech toho zpívaní a vrať se k tomu, co ti jde nejlíp.
šašek: Ťuk, ťuk.
Madalena: Ne k tomuhle.

Richard: Jestli chceš, aby tvoji rodiče žili, tak pojedeš a najdeš Galavanta. Řekneš mu, že já, král Richard, jsem napadl tvoje království. Nabídneš mu jako odměnu tenhle klenot. A když to nezabere, tak mu řekneš... Měla by sis to zapsat.
Isabella: Budu si to pamatovat.
Richard: Je to docela dlouhý. Byl bych radši, kdyby sis to zapsala.
Isabella: Budu si to pamatovat.
král Valencie: Je jak bedna.
královna Valencie: Vždycky měla dobrou paměť.

Richard: Od té invaze na mě furt něco leze. Přísahám, že je to mor.
Gareth: Není to mor.
Richard: Není to hrbolek?
Gareth: Ne.
Richard: Ani sis na to nesáhl.

Richard: Položím vám jednu otázku. Snažil jsem se být k vám milý. Nebo snad ne?
král Valencie: Vyraboval jste naše království a pobil půlku armády.
Richard: Ale nezabil jsem vás. Zamyslete se nad tím. Minulý týden jsem zabil hordu lidí, ale nezab... il.. Garethe, mám děsné sucho v krku. Trochu čaje, prosím.
Gareth: Čaj pro krále!

šašek: Banán.
Richard: (znuděně) Jaký banán?
šašek: Banán.
Richard: Jaký banán?
šašek: Pomeranč.
Richard: (otráveně) Jaký pomeranč?
šašek: Pomeranč je rád, že jste zase neřekl banán.

Richard: (o čaji) Je v tom citrón?
kuchař: (vyděšeně) Ano, můj pane? Pár nevymačkaných citrónů.