Volavka
(Black Bird)
Krimi story podle skutečnosti z poza vězeňských mříží
Je tohle možné? Jsou tu prázdniny a streamovací služby nám nabízí jednu lahůdku za druhou jako Dark Winds, The Old Man a teď Apple+ uvádí Black Bird a po 2 epizodách jsem z toho "paf" a těším se na každý díl. Hutná dramatická atmosféra, která kloubí linku s vyšetřováním pohřešovaných dívek (jedna se najde zavražděná) a nasazením „volavky“ na podezřelého muže, který by za nimi mohl být, je patrná od úvodních minut. Režie předvádí to nejlepší, co lze, scény s dívkami, které najdou zavražděné a přitom vlastní provedení činu neuvidíme, jsou parádní. Mnohdy totiž stačí naznačit a nechat diváka si domyslet, co se stalo. Samotné vyšetřování a posléze sezení s podezřelým, který je evidentně prosťáček, je střiženo podle nejlepších šablon krimi žánru. Správný punc tomu dodává i herecký ansámbl, jemuž vévodí trojice Greg Kinnear, Taron Egerton a dnes už nežijící Ray Liotta. A hlavně zdatně jim sekunduje Paul Walter Hauser v roli trochu omezeného Larryho (exceloval už ve filmu s podobnou postavou Richard Jewell). Krimi linka, spojená s ním má v těchto epizodách více prostoru, ale později dojde k propojení s nastrčeným kriminálníkem Jamesem Keenem, který dostane příležitost se vyvlíknout z 10 letého trestu. Toho do role volavky přemluvila detektivka Lauren v podání Sepideh Moafi, která klade až nezvykle silný důraz na toto pofiderní řešení, James Keen je totiž civil a nemá pro něco takového kvalifikaci. Děj se pak více soustředí na dění ve vězení, což je taky psycho a navíc jde i o krk. V podstatě až do závěrečných minut jde o napínavou podívanou, kde není nic jistého pro nikoho. Seriál je natočený podle knihy, kterou napsal sám James Keen a tvůrcům se podařilo přenést ji na obrazovky v dokonalé podobě. Skvělá je i hudba, Crash Test Dummies je pak jasnou volbou v rámci seriálového soundtracku. Tady prostě všechno ladí.
Psychologický labyrint konverzací
„Temný případ´ (2014 - 23) úspěšně udal nový směr a tak tu po seriálu „Jedna noc´ (2016) máme další minisérii, která opět v žádném případě nenechá na pochybách. I když celý koncept nevyniká originalitou, scénář byl po psychologické stránce, a to včetně ohledně přirozeného chování, reakcí a skryté chytrosti, zpracován naprosto ukázkově. Vedené dialogy se mohou zdát zbytečně dlouhé a pro někoho nudné, ale v právě v nich je kouzlo okamžiku. Taron Egerton a především Paul Walter Hauser podali úctyhodný výkon. Oba plně pochopili charaktery svých postav a tak doslova a do písmene sehráli hluboký konverzační koncert. Oba své role nehráli. Oba svými reálnými předobrazy doslova žili. Psychologický labyrint konverzací děsí, znechucuje i lituje. Narušená a podrážděná mysl ovládaná pudy často až mrazivými se sklonem k patologické lži nutí zpochybňovat jakoukoliv jistotu nad danými skutky a přesvědčení. Na konci jsou ukázány fotografie skutečných aktérů skutečného případu, na jehož základě to celé vzniklo. Psychologické vězeňské drama v minisérii, na který se dlouho nezapomene.
Každý si zaslouží být milován, nebo ne?
Zbývá mi poslední epizoda a já musím zvednout na sto. Připomíná mi to náladu Nočního recepčního v kombinaci s napětím seriálu Pád. Z příběhu mrazí i proto, že se jedná o pravdivé události.
Mladý kluk, který udělal chybu, nebo prasácký dealer, který si přes ego nevidí na prsty u nohou? Dále nevinný člověk potrestaný pouze pro svou mentální nedostatečnost, či systematický sériový vrah, který si hraje s policií? Zpočátku těžko říct.
Líbí se mi tři roviny příběhu: Larryho i Jimmyho pohled a vyšetřování k tomu. Larry i Jimmy měli pohnuté dětství, oba skončili ve vězení, bude to ale k „navázání přátelství“ stačit? Oba jsou úplně odlišní, anebo ne? Ke zlomu dojde v páté epizodě, kdy se dozvíme, jaký je Jimmy člověk. Myslím, že tam se to dozví i on sám. Seriál útočí na můj smysl spravedlnosti a rozumného uvažování, např. ve chvíli vzpoury (vždyť si to pak budou muset sami uklidit), u problému s dozorcem, či tatínkova návštěva (kdy s ním soucítíte, ale...).
Paul Hauser si bezpodmínečně zaslouží glóbus, jenže pokud on, tak proč ne Liotta, či Kinnear. Pokud hodnotím výkon Tagertona v Rocketmanovi jako geniální, zde mi už nezbývají slova. Ten kluk už není kluk, ale pan herec. Možná budoucí DiCaprio? Kdo ví... No a Moafi, ta je přenádherná, přesto si užívá role, kde její krása není podstatná.
Soundtrack si libuje v nastaveném trendu retro písniček, takže očekávám nárůst stahování Soungarten, či Crash Test Dummies. Ostrost barev, střih, kamera, to vše na jedničku.
Díky, že jsem u tohoto mohla být. Tak pozítří ten závěr.
Serial killer or just a serial confessor?
Apple TV se vytasilo s dalším úspěchem. Do Black Bird se podařilo nalákat prvotřídní obsazení a tak vlastně není divu, že přišel další úspěch.
Příběh je založen na skutečnosti. Odsouzený drogový dealer Jimmy dostane šanci k propuštení, to za předpokladu, že dokáže z Larryho Halla vymámit, kde jsou těla jeho "údajných" obětí. Larry se totiž chronicky rád přiznává k vraždám, ale není úplně jasné, jestli je opravdu spáchal nebo chce jen pozornost, které se mu díky tomu dostává.
Největším plusem je obsazení Paula Waltera Hausera do role Larryho, který podává brilantní výkon. Většinou mu dělá společnost rovněž skvělý Taron Egerton a občas je doplňují dělají herečtí veteráni jako Greg Kinnear nebo Ray Liotta, takže je jasné, že ohledně herectví žádné stížnosti nebudou.
Rozhovory hlavní dvojice jsou skvělé a čekání na přiznání je napínavé. Je tak škoda, že jsou často vyrušování vedlejšími linkami, které nikam nevedou (kápo ve vězení, dozorce), které příběh nijak neposouvají. Jinak ale hutná atmosféra z vězení funguje a minisérie se dá zařadit po bok takových jako True Detective nebo Mindhunter.