Pokud chtěla Nova zabít v našich končinách jihokorejskou tvorbu, stejně jako kdysi Velkého Bráchu, tak se jí to povedlo dokonale. Asi kvůli té Praze si vybrala jeden z nejhorších seriálů, které jsem do teď viděla. Nedala ho duálně, ale jenom s naprosto příšerným dabingem a ještě v čas, který nemohl vyhovovat snad nikomu. Celou dobu jsem si říkala, že to vzdám, protože herecké výkony byly tragické a hodné latinskoamerické telenovely. Stejně jako scénář. Nějak začínám mít pocit, že jediné opravdu dobré, na co se Kim Eun-sook zmohla, byla Secret Garden. Hodnocení je po šestnácti dílech, a když jsem došla až sem, tak vydržím i ty dva poslední, které na něm ale nemůžou už nic změnit. To by se musel stát zázrak. Milenci mi dali dvě věci - první je poznání, že dabing u JK produkce už nikdy více. Tou druhou je soundtrack, ten se mi líbil a určitě si ho ještě někdy poslechnu.
1) Jeju, kdo by se na ostrov asi tak nechtěl podívat, když tam s hrdiny stráví tolik času. 2) Obsazení. Když nechám stranou hlavní hrdiny, kteří se mi líbili, tak musím vyzdvihnout Lee Sung-jaea. V Gu Family Book jsem ho nesnášela a nikdy bych nevěřila, že ho začnu mít ráda. Stalo se. Tahle komediální role mu dokonale sedla a já mu odpustila, že v GFB Yoo Yun-suka tak trápil. 3) Muzika. Byla se seriálem dokonale sladěná a po většinu času veselá a hravá. 4) Snad jediné, k čemu bych měla výhrady, byl způsob vyprávění. Ke konci už mi vztah hlavních hrdinů přišel až moc natahovaný a bez jiskry. Pořád se opakovalo jedno a to samé. Nebýt tam další postavy, tak bych asi hodnotila o něco níž. Ale nic není dokonalé, tenhle seriál je prostě udělaný na pohodu, nikam nepospíchá a já se po dokoukání ještě nějakou chvilku culila. A o to tu šlo především.
Tato pohřebácká rodinka umí něco neskutečného. Buď vás některá z postav tak nasere (omlouvám se za tento výraz), že máte chuť a dokonce si přejete, aby zmizela z povrchu seriálového, nebo se s ní a s jejími názory ztotožníte a milujete ji. Je to tak trochu zvrácené. Máte oblíbenou postavu, která je vám sympatická... přiznáte si "radost pohledět" - v mém případě to byl Nate... Pak ta vaše oblíbená postava něco neskutečně a šíleně zvoře... viz Nate v poslední sérii a jste rádi, že ... no, že jste rádi (nebudu spoilerovat). My, diváci tohoto seriálu, jsme se stali tak nějak jeho oběťmi. Bičoval nás, týral, dovolím si tvrdit, že i znásilňoval naše pocity. Spojitostmi se zesnulými (kteří skonali vždy na začátku dílu) jsme v sobě možná nalezli něco, o čem jsme nevěděli. Ale jedno jsme pochopili velmi dobře. Život se neobejde bez smrti, stejně jako se smrt neobejde bez života. Tento seriál je o životě. Teď nemyslím o životě jako stavu ale spíše o časovém intervalu, ve kterém milujeme i nenávidíme ostatní, zažíváme konflikty, dramata ale také období, ve kterých se prostě a jednoduše nic neděje. Tohle přesně může vidět člověk, který sleduje Odpočívej v pokoji. Jsou zde momenty romantické, děsivé, dramatické, trapné, vtipné, nudné, zajímavé, rozčilující, sebezničující, dokonalé, smutné, brutální, sexuální, psychotické, nepochopitelné, ironické, paradoxní, nechutné, osudové i náhodné. Hodně života a také hodně smrti. V našem životě taky není všechno jen dramatické, někdy se zkrátka nic neděje a čas kolem jen prostě plyne - a takto jsem to cítila i při sledování seriálu.
A konec?
Konec je úžasný. Nádherný, jakoby mírumilovný. Nikdy jsem neviděla poklidnější a šťastnější konec seriálu! A hlavně UZAVŘENÝ… Posledních 10 minut seriálu jsem zažívala vnitřní emocionální výbuch spokojenosti, dojetí, smutku a radosti. Teď k opěvování závěrečné písně: Breathe me, o kterou se postarala Australanka Sia (která si minimálně jednou písní získá snad každého) – A tak jsem zažila zase jedno nádherné seriálové odrovnání nakonec. Více vhodný song bychom snad ani nenašli.
Na Primeval jsem začala koukat hlavně z toho důvodu, že o něm jedna moje kamarádka sáhodlouze básnila. A mne to nakonec chytlo.... teda jen do třetí řady. První tři řady byly opravdu skvělé, ale pak některé z postav odešly (jak naschvál ty moje nejoblíbenější, že jo...) a já se za boha nemohu dokopat k tomu, abych ten seriál dokoukala do konce. Ze stávajících postav mi ty původní zbylé (Abby a Connor) nepřipadaly natolik silné, abych kvůli nim vydržela, a ti noví lidé mi bohužel od začátku přišli poněkud nudní a nezajímaví, nedokázala jsem si k nim vytvořit jakýkoliv vztah. Škoda no, protože jinak seriál měl určitě potenciál a byl nápaditý.
Ano, kdysi jsem pár sérií vyděl, ale nedokoukal jsem to do konce. Není to vyloženě špatné, vyděl jsem i horší kriminálky, ale není to nic, co by mě oslovilo natolik, abych to sledoval opakovaně. Herci nehrají špatně, ale občas nemají co hrát. Scénáře mi přišli trochu nedotažené, určitě by se dali vypilovat.
PS: Hlavní představitel si zahrál vraha v mnohem lepším seriálu. Dobrodružství kriminalistiky, díl Rekonstrukce.
Ač to píšu velmi nerada, Glee patří mezi seriály, které mě opravdu zklamaly, resp. je mi líto, jakým směrem se v průběhu svého vysílání tenhle seriál vydal a jak to s ním nakonec dopadlo.
První dvě série bych označila za naprosto fantastické. Námět skvělý, hudba dokonalá. Třetí série ještě celkem ušla, ale se čtvrtou řadou to šlo pomalu do kytek a k páté a šesté řadě jsem se už neodhodlala. Zatímco hudebně se seriál držel dobře dost dlouhou dobu, tak co začalo brzy pokulhávat, byl scénář se spoustou nelogičností a stále se opakujících motivů (jen s jinými postavami), postupně se v něm objevovaly některé motivy, které mě fakt točily k nepříčetnosti.
I s některýma postavama jsem začala mít problém - např. Rachel, která zpočátku byla praštěná a otravná takovým zábavným způsobem, se s každou novou epizodou stávala otravnější a protivnější do takové míry, že to bylo na ránu. S kým jsem ale měla největší problém, byl Blaine, kterého jsem zpočátku zbožňovala, ale pak ho tak strašně zkazili, že se stal jedním z důvodů, kvůli kterým jsem na seriál přestala koukat. A pak ten problém s tím, že už během 3. řady pomalu scénáristi přestávali zvládat pořádně propracovat linie jednotlivých postav. A co udělali? Začali přidávat postavy další a další, že to s propracováním dějových linií k jednotlivým charakterům bylo čím dál tím horší.
Když jsem si pak zpětně četla detailnější popisy, o čem byly poslední dvě řady, jsem ráda, že jsem ten seriál vzdala a věnovala svůj čas a energii jiným pořadům.
Nemám sílu to tady všechno vypsat, čím vším mě ten seriál s přibývajícími epizodami štval, vlastně ani nemám jakkoliv chuť se rozčilovat, tak jen napíšu, že mě to opravdu mrzí, jak to šlo s Glee z kopce, protože tenhle seriál měl fakt potenciál.
Jestli jsem ale za něco Glee vděčná, tak za to, že jsem díky němu poznala spoustu skvělých lidí. A svět je také bohatší o talentovaného Chrise Colfera, jeho úžasná hudební vystoupení a skvělé knihy!
Prvních pár dílů jsem měla problém se do tohoto seriálu "zakoukat" a váhala jsem, jestli pokračovat, ale pak mě seriál chytl a už nepustil a dlouhou dobu asi ještě nepustí. Popravdě řečeno už nějaký čas přemýšlím o tom, že bych si dala re-watch a všechno si to pěkně zopakovala.
Chápu, že někoho by nemusel bavit ten formát, kdy se každou sérii snaží scénáristi přijít ještě s něčím nebezpečnějším a tajemnějším a horším než v řadě předchozí, a brzy by se to mohlo člověku omrzet, ale já s tím problém nemám. Naopak jsem vždycky zvědavá, co horšího se jim podaří ještě vymyslet. S každou epizodou si také říkám, že Sam s Deanem už nemohou být jako bratři rozvrácenější, ale pak přijde epizoda nová a ejhle, ono se to mezi nimi zhorší ještě o další stupeň.
Vzhledem k tomu, kolik postav se za seriál v jednotlivých epizodách mihlo, ráda bych zmínila své nejoblíbenější - krom bratrů Winchesterových to jsou Castiel, Bobby, Crowley, Smrťák, Jody Mills, Kevin, Meg, Gabriel, Lucifer a Charlie. Někteří mi tam ještě zůstali, u ostatních bych se nezlobila, kdyby je tam ještě scénáristi (byť jen na jednu epizodu) nějak zakomponovali (víme, jak to v SPN funguje s tím, když někdo zemře nebo se někam vypaří, že jo...).
Jsem zvědavá, jak se scénáristi vypořádají s novým tématem v nadcházející řadě. :-)
Myslela som si, že na tom budem závislá, no sklamala som sa. Prvé tri série úplne super. Všetko zaujímavé, obdobie školy, intrigy, veľa krásnych ľudí a zrazu prišla 4 a 5 séria a ja som myslela, že už tento seriál ani nedopozeram. Strašne som sa nudila, dej nezaujímavý stále dookola to isté. Nikde sa to neposúvalo....a potom prišla 6 séria ktorá ma tiež moc nezaujala asi ked nerátam posledný diel...finále bolo zvládnuté super. A drbna? mmm musím povedať, že som bola prekvapená.
Co sa týka hercov tam to bolo podľa mňa super, krásni ľudia ktorý si žijú svoj sen, utrácajú peniaze svojich rodičov, behajú po večierkoch a tvária sa že majú dokonalý život, ktorý im skazí veľmi rada Gossip girl :) Jediná postava čo ma rozčuľovala bola Jenny, ktorá mi neskutočne išla na nervy.
No napriek nepodareným sériam 4 a 5 by som povedala že veľmi dobré.
Jestli existuje nějaký seriál, na který se dokážu dívat i po dlouhé době znovu a znovu a pořád se smát těm samým vtipům, je to právě MASH 4077. A to je to, co mi u spousty dnešních komedií chybí - scénky napsané tak, že se jim člověk s chutí zasměje víckrát než jednou. Zároveň na seriálu oceňuju to, že kromě humorných estrapád a naschválů, které si doktoři dělali, aby se nezbláznili, a úžasných hlášek dokázali scénáristi ukázat i tu druhou - smutnou - stránku války. Odchody, smrt, nezdary... i dnes obrečím (stejně jako před lety, kdy jsem viděla seriál prvně) to, jak dopadl Henry.
Vedle bezvadně napsaného scénáře stojí podle mne za úspěchem seriálu také úžasné herecké obsazení, které prostě nemá chybu. Jde asi o jeden z mála seriálů, kde jsem bezmezně milovala (a stále miluju) všechny herce a všechny postavy! Každá postava měla něco do sebe, každá dala seriálu trochu něco jiného. Neměnila bych nikoho z nich.
Je pravda, že některé epizody byly trochu slabší, ale co byste chtěli, když jich je nějakých 250. I tak mi přijde úctyhodné, že i přes takové množství dílů si seriál obecně dokázal udržet kvalitu tak vysoko!
Hvězdná brána se bude navěky řadit mezi moje nejoblíbenější seriály vůbec. Když na to člověk kouká zpětně (a to ještě po bůh ví kolikáté), je jasné, že spoustě divákům neuniknou některé mouchy, které se chtě nechtě nevyhnuly ani SG, nicméně nikdy nepřestanu se slzou v oku vzpomínat na tu dobu, kdy u nás seriál začínal, a já spěchala každý den domů ze školy, abych stihla novou epizodu, nadšeně fandila svým oblíbencům, trnula při každých jejich problémech, aby je překonali, a těšila se na nové planety a mimozemšťany. Je pravda, že sezóny 9 a 10 mne už moc nebavily a myslím, že by líp udělali, kdyby místo dvou závěrečných řad natočili řadu jednu nahuštěnou dějově nadupanými díly, ale to už nezměním a nemá cenu se rozčilovat nebo se s někým hádat. Tak jako tak bude pro mne SG-1 vždycky jedním z nejlepších seriálových počinů, co znám.
Díky Bráně jsem se také seznámila se spoustou nových lidí, z nichž někteří jsou mými přáteli dodnes, a také jsem se díky tomu dostala k dalším a dalším skvělým seriálům. Za to Bráně nikdy nepřestanu být vděčná (ať už to zní jakkoliv podivně :-D).









