Poslední názory

Dexter se těžko hodnotí obecně jako seriál, každá série totiž v člověku zanechá trochu jiné emoce a shrnout to nějak celkově je docela probém... Rozhodně je nutno podotknout, že jsou to emoce velice silné a dlouhotrvající a takový ten „wohoo efekt“ je zaručený! Za naprosto geniální a stoprocentně účinné považuji stoupající napětí, které je vždy zakončeno nějakým totálně šíleným a překvapujícím vyvrcholením, které posune děj úplně jiným směrem, než divák očekával. Výsledkem toho všeho bylo, že po každé sérii jsem potřebovat chvilku času na vstřebání a až pak jsem mohl koukat dál. Někdy stačily 2 dny (po 4.sérii), někdy 2 týdny (po 7.sérii) a někdy se prosě musíte jít někam opít, jinak by to s vámi seklo! Ano, takhle silné pocity Dexter vyvolává... Možná jsem typ člověka, co to všechno až moc prožívá, ale doteď se mi to u ničeho jiného nestalo a o to větší obdiv si ode mě tento seriál zaslouží. Obrovsky oceňuji práci lidí, co se na tom všem podíleli! Spojili promyšlené zápletky s humorem a to je zkrátka kombinace, která mě pohltila. Nejlepší (nebo možná nejhorší...) na to všem je, že po čase začnete Dexterův život celkem chápat a občas si přejete být jako on. V takové situaci byste měli zvážit, jestli už to s tim ztotožňováním s hlavním hrdinou trochu nepřeháníte :D ... Poslední věc, kterou musím zmínit je, že podle mě jsou režisér, producent a scénárista úplně bezcitný bytosti, protože takhle zacházet s osudy hlavních hrdinů je pro psychiku sledujícího vážně nebezpečný :D !

Po první epizodě jsem víceméně spokojený. Japonská animace mi nevadí, akce i vtip se najdou. Je to o dost záživnější než třeba současní Avengers Assemble. Navíc kvituju zvolený hudební podkres. Přesto to ale není nic světoborného. Po zhlédnutí celého seriálu kvituji to, že se celá série věnuje jednomu ústřednímu tématu. To je ale i největší minus celho seriálu, jelikož je to hodně roztažení a seriál by mohl být poloviční, takhle je tu dost vaty. Dobré je, že na rozdíl od amerických animáků se Japonci nebojí nechat umřít ani kladnou postavu. Když s to shrnu, tak 60 % je optimálních.

Pilotní díl mě velmi překvapil, konečně seriál který si vybral jediný nadpřirozený druh Čarodějky. Zabral se jimi do hloubky.. Někdy mě seriál nudil ale má nějaké kouzlo které mě donutilo sedět a koukat se dál. Hlavně Wendy ten její humor je to moje nejoblíbenější postavy WoEE potom je asi Freya. Prokleté čarodějky taky dobrý nápad Wendy má devět životů, Joanna má prokleté dcery umírají jí a roztoku před očima a kdo je proklel otec Wendy a Joanny.

A potom všem si seriál ukončí bez konce? To je trochu drsný zrovna v tom nejvíce napínavém to nemám ráda.. Pokud vám nevadí že seriál konci neukončeně tak se klidně kouknete ... Dávám 90%.

Tenhle seriál mě zaujal hned od první scény. Byl tajemný, napínavý, místy až strašidelný, se zajímavou zápletkou, s podivnými postavami, z nichž většinu si člověk velmi brzy zamiloval... kombinace, kterou mám ráda. O to víc mne mrzí, že byl seriál zrušen po první řadě a nejspíš na poslední chvíli, což scénáristi patrně nečekali - aspoň tak na mne působí poslední epizoda, která se od zbylých dílů dost liší, a to svým tempem.

Celá řada působí trošku rozvláčně, ale rozhodně ne nudně - prostě tak, jako by scénáristi původně počítali s tím, že budou mít v budoucnu čas s dějem ještě pracovat a pak postupně budou mít možnost jednotlivé linie uzavírat. Dává se zde přednost tomu, aby divák dostal prostor se zorientovat v ději, utříbil si všechny události, aby jednotlivé scény diváka napínaly - scénáristi se nesnaží nic uspěchávat, naopak si s jednotlivými scénami hrají do detailu. Oproti tomu je poslední epizoda značně ukvapená a je vidět, že se autoři do ní snažili vecpat pokud možno co nejvíc informací a celý seriál nějak narychlo uzavřít. Ve výsledku to bylo do očí bijící a seriálu to spíš ublížilo, než pomohlo. A to je mi prostě líto, protože 666PA byl seriál velmi nadějný a minimálně ještě jednu sezónu si zasloužil. Škoda, no.

Na Torchwood jsem se začala primárně dívat hlavně kvůli jisté návaznosti na Doctora Who, ale pak jsem si seriál zamilovala pro seriál samotný. Je dějově nápaditý, dynamický, živý, postavy zajímavé, zábavné, skvěle zahrané - co víc si člověk může přát. I když Torchwood do jisté míry vychází z Doctora Who, jsem ráda, že si nakonec dokázal najít svůj vlastní směr a jít si svojí cestou. :-)

Na tomhle pořadu se mi líbí, jak nám jsou základní pravidla slušného chování prezentována přístupnou formou - srozumitelně, jednoduše, přehledně, s ukázkami a případnými vysvětlivkami, co a proč je tak zvykem dělat. Někdo by mohl říct, že Ladislav Špaček je příliš pedantský a nikomu nedá nic zadarmo (vlastně si z toho v jedné epizodě dělají i legraci), nicméně mně to zas tak nevadilo. Některé epizody byly pojaté s humorným nádechem, o to víc si člověk měl možnost si daná pravidla zapamatovat či osvojit.
Myslím, že tenhle pořad by si měl jednou za čas pustit úplně každý a ta pravidla slušného chování si připomenout. Nebylo by to na škodu, protože někteří lidé je očividně velmi rychle zapomínají. ;-)

Jak už jsem psala u seriálu Castle, nejsem moc velký fanoušek krimi seriálů, ale pravda je, že zrovna na příbězích Agathy Christie jsem vyrostla - respektive na jejích knihách. Pomalý přesun k seriálu se pak dal snadno očekávat.
Poirot v hlavní roli s geniálním Davidem Suchetem je víceméně věrným zpracováním knižních předloh a je na to opravdu radost pohledět. Suchet perfektně vystihuje to, jak jsem si belgického detektiva představovala při čtení, takže se při sledování seriálu opravdu tetelím blahem. Také mne baví to, jak seriál hodnověrně zobrazuje dobu, v němž se příběhy odehrávají a kterou si já jako mladší ročník rozhodně nemohu pamatovat. Nejvíc mne ale baví sledovat Poirotovy logické dedukce a to, jak dokáže řešit všechny případy hlavně pomocí své inteligence, ostrovtipu, rychlého úsudku, pečlivého pozorování, často jen s minimálním využitím tehdejší techniky a s minimem násilí z jeho strany a stran jeho kolegů.
Za tenhle brilantní seriál děkujme hlavně paní Spisovatelce, která Poirotovi vdechla život.

Nejsem zrovna kdoví jaký fanoušek detektivních seriálů (spousta z nich mi připadá tak strašně moc podobná, že mi splývají dohromady), ale Castle je jedna z mála světlých výjimek, na které se s chutí dívám a to ještě opakovaně.

Tenhle seriál mne dlouhou dobu míjel, ale když jsem viděla, kolik mých přátel a známých to sleduje, rozhodla jsem se, že si minimálně zjistím alespoň to, o čem to teda vlastně je. Musím říct, že mne (vedle velmi kladných hodnocení) zaujala myšlenka vytvořit dvojici z policistky a spisovatele kriminálních románů. Jako milovnici knih mne lákala hlavně postava spisovatele (o to víc, když ho hraje můj oblíbený Nathan Fillion, kterého jsem si zamilovala již ve Firefly) a byla jsem na něho vážně zvědavá. Nakonec se ze seriálu stala jedna z mých závislostí a já nelituju, že jsem se do sledování Castla pustila. Již od prvního dílu mne fascinovala úžasná chemie mezi hlavními postavami, která postupně přerostla ve vztah, a to jak jsou jednotlivé díly živé, dynamické, napumpované energií, zvraty a rychlým spádem. Vedle toho skvělí herci, kteří jako by pro své postavy žili. Také mne baví sledovat vztah mezi Castlem a Alexis, takového otce, jakým je Castle, bych přála každému. A nesmím zapomenout na zábavný bromance mezi Espositem a Ryanem, kteří jsou jako parťáci naprosto úžasní!

Je pravda, že z čistě kriminálního seriálu se postupně stal seriál zaměřený jak na případy, tak na vztah mezi Castlem a Beckettovou, ale já si nestěžuju. Je to moje srdcovka.

Nikdy bych nečekala, že scifi seriál může být tak náročný na emoce. Doctor Who mi to ale dokonale potvrzuje již několik let.

To takhle sledujete bláznivé cesty humanoidního mimozemšťana v doprovodu společnice ze Země, poznáváte nové kouty galaxie, nové mimozemské rasy, královsky se u toho bavíte a říkáte si, jak jsou ti scénáristi vynalézaví. Pak ale přijdou epizody, které jsou nabité srdceryvnými scénami, a vy máte sto chutí skrze obrazovku vplout do seriálu a všechny utěšovat, protože některá z postav odchází, nebo umře, nebo musí přijít o vzpomínky, aby ji to nezabilo. Seriál je ale tak skvěle napsaný, že vás to nutí sledovat další a další díly. (Mimochodem, pokaždé obrečím Donnin osud a také Tennantovo "I don't wanna go." ke konci jeho působení).

Není možné srovnávat jednotlivé Doctory mezi sebou - každý je jiný, každý do seriálu vnesl něco osobitého. Stejně tak není možné srovnávat společníky (společnice), protože jsou všichni tak různí. Jestli mě něco mrzí, tak to, kolik lidí nadává na Marthu. Podle mne nebyla nijak horší než ti ostatní společníci, jen holt měla smůlu v tom, že v seriálu následovala hned po Rose, kterou měli fanoušci rádi, a že vedle ní mohla působit poněkud nevýrazně.

Trochu mám pocit, že s novými epizodami jako by seriál ztrácel trochu dech (byť Capaldi jako nový Doctor je podle mě skvělý a se silným scénářem by mohl vážně zazářit). I tak je ale podle mne úctyhodné, že si seriál po X desítkách let drží takovou sledovanost a je mezi lidmi stále tak oblíbený. Těším se na novou řadu! :-)

(P.S. Hodnotím jen ty nové řady natočené od r. 2005, ty starší díly jsem ještě neviděla, snad se k nim jednou propracuju.)

hezcí, chytří, charakterní archeologové - bojovníci jsou perfektní k žehlení. Nevyžadují mou plnou pozornost, a přesto neztratím nit. Darebáci jsou po zásluze potrestáni. Díly nejsou dlouhé. Zábavná parodie. Povedený kříženec Indiana Jonese, Texas Rangera a Lary Croft. Nenáročná oddychovka jak má být - hezké, baculaté B.